Je možná existence knihoven bez knih?
S myšlenkou knihovny bez knih jsem se již setkal na semináři doktora Škyříka v rámci předmětu ISKM03 Literatura, knihovní procesy a trh[1]. Níže se pokusím vylíčit problematiku tohoto tématu.
Ve sborníku Literární a knižní kultura v digitálním věku 2015, jehož část jsem četl právě v rámci výše zmíněného předmětu, je vedle argumentů, které zastávají nové podoby knih, také příspěvek od Lenky Duchoňové, v němž je uvedeno: „Wäslund (2007) zistil, že elektronické čítaníe si vyžaduje viac kognitivnych zdrojov pracovnej pamäti a pozornosti ako ‚tradičné‘ čítanie. Tento fakt pripisuje potrebe ‚scrollovania textu‘, ktoré predstavuje duševne náročnejšiu činnosť oproti pretočeniu tlačenej stránky, alebo ‚prekliknutiu‘ webovej stránky.“[2]
Podle profesora Trávníčka a jeho posledního kvantitativního výzkumu, který vyšel knižně pod názvem Rodina, škola, knihovna, jsou tištěné dokumenty stále důležité. Jak uvádí v kapitole Papír versus obrazovka: „Čtení na obrazovce je spojeno s daleko větším stresem a únavou.“[3] Zmínil se také o rychlosti, kdy varoval, že čtení z monitoru je o celou třetinu pomalejší než čtení tištěné stránky.[4]
Tolik bych uvedl jako argument, proč bychom se neměli zaměřovat jen na elektronické knihy. Nutno však podotknout, že celkově představa knihoven bez knih nemusí být opřena jen o představu e-knih. Při prozkoumání Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 lze usoudit, že knihovna má také jiné strategické cíle, než jenom být stále půjčovnou tištěných knih. Právě zde by bylo možné uvažovat nad užitím metafory knihovna bez knih.
Celkově je tato koncepce rozčleněna do tří strategických pilířů, na kterých „stojí“. Trojice pilířů by se dala shrnout třemi možnostmi rolí knihoven: komunitní centra, vzdělávací instituce, správa kulturního dědictví.[5]
První dva body, tj. knihovna jako komunitní centrum a vzdělávací instituce je v současné době jev, na který upozorňuje i Jiří Trávníček: „Počet registrovaných čtenářů […] klesá. Dlouhodobě však roste počet návštěvníků, čili: do knihoven chodíme stále častěji ne [však] již jako do půjčoven (tištěných) knih.“[6] Trávníčkův výzkum tak ukazuje, že Koncepce rozvoje knihoven se snaží reagovat na aktuální trend, totiž že knihovny pomalu přestávají být vnímány jako obyčejné půjčovny, ale jako kulturní centra, případně vzdělávací instituce neformálního vzdělávání.
Poslední bod se týká uchovávání kulturního dědictví. Koncepce se však neorientuje jen na analogové dokumenty, ale také digitalizaci kulturního dědictví.
Závěrem bych podotkl, že ačkoli přesun všech knih do digitálního prostředí není vhodný, knihovna musí zareagovat na požadavky společnosti a jít kupředu s dobou. Knihovna bez knih by tedy neměla být pojímána jako prázdná budova bez fyzických dokumentů, ale pouze jako heslo moderní doby, kdy se chce věnovat i jiným oblastem než jen půjčováním papírových knih.
Použitá literatura
[1] ISKM03 Literatura, knihovní procesy a trh [online] [cit. 15.3.2021] Dostupné z: https://is.muni.cz/predmet/phil/podzim2020/ISKM03
[2] DUCHOŇOVÁ, Lenka. Premeny v čitatel‘skom správaní v elektronickom prostředí In: POŘÍZKOVÁ, Lenka a Martina NAVRÁTILOVÁ, ed. Literární a knižní kultura v digitálním věku 2015. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2015. ISBN 978–80–87895–49–8. s.28
[3] TRÁVNÍČEK, Jiří. Rodina, škola, knihovna: náš vztah ke čtení a co ho ovlivňuje (2018). Brno: Host, 2019. ISBN 978–80–7577–994–6., s.19
[4] Tamtéž, s.18
[5] Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027. [online] [cit. 15.3.2021] Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027
[6] TRÁVNÍČEK, Jiří. Rodina, škola, knihovna: náš vztah ke čtení a co ho ovlivňuje (2018). Brno: Host, 2019. ISBN 978–80–7577–994–6., s.61
