Je multitasking ztrátou času?
A není to právě čas, který jsme chtěli ušetřit?
Ať již ve škole/práci, tak i v osobním životě se stále snažíme stihnout toho co nejvíce. Abychom ušetřili čas, snažíme se dělat více věcí najednou. V dnešní době, kdy se na nás valí spousta úkolů a deadlinů, se zdá být multitasking ideální, možná i jedinou volbou, ale není to jen mýtus?
Teoreticky to zní krásně, tak trochu jako „dělba práce“ v matematice, kdy se toho za stejný čas stihne více. Ale funguje to vůbec v praxi? Ruce máme sice dvě, takže můžeme například v jedné ruce držet kuchařku a druhou míchat jídlo, ovšem hlavu máme jen jednu, a náš mozek se střídavě soustředí na jednu nebo druhou činnost, takže ve výsledku musíme vyvinout mnohem větší úsilí, abychom nepřipálili oběd nebo nezapomněli, kde se v knížce nacházíme. Zároveň ale existuje spousta lidí, která si například k práci na počítači pustí televizi nebo rádio, jak ti se soustředí? A pak je tu i nešťastné telefonování a smskování při řízení apod.
Pojem multitasking je značně obecný, lze ho rozdělit/vnímat minimálně ze dvou úhlů pohledu. Buď jako switchtasking, nebo jako background tasking. V obou případech jde o dělání dvou či více věcí naráz, ale v případě switchtaskingu, jak již název napovídá, jde o přeskakování mezi jednotlivými činnostmi, které vyžadují naši plnou pozornost. Každý přeskok nás totiž stojí chvilku času a zdroje (pro mozek). Když tedy skáčeme sem a tam, spalujeme potřebné zdroje rychleji, jsme brzy unavení a po jisté době máme potíže se na cokoliv pořádně soustředit. Mozek na rozdíl třeba od (vícejádrového) počítače není v současné době na toto přeskakovaní připraven. Dělat tedy na více úkolech, které vyžadují značnou dávku přemýšlení současně, je neefektivní, jelikož nás ve výsledku stojí jeden úkol více času, energie a celkové výsledky jsou horší. Efektivní multitasking ve formě switchtaskingu je tedy iluzí, která ve výsledku snižuje produktivitu.
Na druhou stranu multitasking ve smyslu background taskingu, kdy pracujeme ale na pozadí nám například hraje hudba, nebo když jdeme a zároveň u toho mluvíme, je možný a v některých případech i celkem efektivní. Ačkoli někomu podkresová hudba může například při učení vadit a rušit ho, pro někoho jiného, kdo zase nemůže studovat za úplného ticha, je to zajímavé řešení.
Žijeme v době, která jde tak rychle dopředu, že se náš organismus, v tomto případě mozek, nedokáže tak rychle přizpůsobovat. Jednou možná bude multitasking ve smyslu switchtaskingu možný, ale v dohledné době to přirozenou cestou možné nebude. Možná nám řešení přinese sama doba budoucí, kdy se vylepšíme za pomoci technologií, abychom zvládali každodenní nápor úkolů a povinností. Otázkou ovšem je, zda se touto cestou vydáme nebo spíše chceme-li se touto cestou vydat?
Co ovšem zatím dělat, abychom nemrhali vlastním časem? Můžeme třeba zapracovat na tom, jak multitasking — ve smyslu switchtaskingu eliminovat v našem životě.
Nejdůležitější je stanovit si pevný režim pro každý den, dalo by se říci rozvrh, kdy, co budeme dělat. Rozvrh bychom si měli naplánovat alespoň den dopředu, nesnažit se vše stihnout během pár hodin a volit spíše méně činností (alespoň ze začátku, než si na nový režim zvykneme). Do rozvrhu můžeme například zapracovat techniku pomodoro. Druhou důležitou věcí je vyhnutí se prokrastinaci. Tedy je nutné dát z dosahu všechny „rozptylovače“. Protože emaily, kolegové a sociální sítě se bez nás 25 minut až hodinu obejdou, ne? Po každém bloku přeci můžeme všechny tyto kanály zkontrolovat.
