Jsme více než tým, jsme rodina -tvoření portfolia v době imateriálního kapitalismu
S tvořením svého portfolia jsem na štíru od začátku. Zatímco CV je jednoduché odlistování faktů ve správném pořadí na časové ose, u webového portfolia je třeba být základně technicky a designérsky zdatný, ale především trefit se do samé podstaty. Jaká tři slova mě vystihují jako studentku, nebo pracovnici? Jaké jsou moje přednosti, a naopak nedostatky ve dvou větách? Jinými slovy, jaké mám znalosti, emoce, schopnosti a zkušenosti, které by se daly zarámovat na sociální roli profesionála. A pokud tyto atributy správně vystihnu, je pro mě ve výsledku vůbec vhodné je sdílet?
Portfolio jako experiment se sebepoznáním
Při hledání odpovědi na svoji nepojmenovanou a nejasnou frustraci jsem našla množství článků i vědeckých prací, které prokazatelně ukazovaly na pozitiva tvoření online portfolií. Osobními přínosy jsou nové technické znalosti, skrze tvorbu stránek a aktivní tvorba obsahu a správa. Dalším osobním přínosem je realizování svého potenciálu skrze zvědomení si svých předností a chyb, uvědomění si kam směřuji a co jsem vše dokázala. Pracovním přínosem je prokázaný zájem od náborářů nahlížet si tato portfolia a jejich široký dosah, bez nutnosti posílat soubory. Stačí jediný link a kdokoliv si může udělat o kandidátovi jasnou představu s komplexnějším množstvím informací. To vše mě nadchlo, ale mám jisté rez
Imateriální kapitalismus našich zájmů
Michael Hardt a Antonio Negri rozvíjeli teorie deteritorializace, která mi pomohla si moje pocity ujasnit. Krátce, ranná industriální výroba se soustřeďuje na výrobu standardizovaných statků, které jsou vyráběny pracovníky pomocí standardizovaných pracovních úkonů. Tito pracovníci jsou vnímáni jako lidský kapitál-podobný a nahraditelný. Postupem času pracovníci tuto roli odmítají a začínajíc 60. lety se otevřeně se hlásí ke svým subkulturám a bojují za lepší sociální a kulturní podmínky (the League of Revolutionary Black Workers např). Ale statky nemohou vznikat z ničeho a samy o sobě. S rozvojem technologií a outsourcingem mechanické lidské práce, zbyly kreativní a specializované práce, úkony a produkty, které nemohly být vyráběny kýmkoliv. Místo počítače se prodává s Applem pocit výlučnosti = nová identita.
Nové identity vyžadují nové pracovníky. Hardt a Negri nazývají tento nový mód produkce “imateriální kapitalismus”. Firmy si tímto berou zpátky své teritorium. Pracovníci jsou vyzýváni ke spojení svých myslí, srdcí i fyzických těl s pracovním prostředím ve firmně na firemně organizovaných sekáních např. pouze LGBTQ+ pracovníků. Když mám aktivismus v práci, na co ho mít doma? Tímto nám práce vyplňuje i funkci setkávání v subkulturách a budování komunity, nebo hledání přátel mimo práci. Pokud uvažujeme o sdílení osobních názorů a přesvědčení pro kariérní postup, nemůže nám to nakonec i ublížit? Michelle Budig ve svých přelomových studiích prokázala, že ženy jsou při budování kariéry penalizované za to, že mají děti, zatímco muži s rodinami jsou vnímáni jako přínos. Ale jak je možné vyhnout se tématu rodiny? Jakoby se zdálo, že cokoliv sdílíme bude nakonec zpracováno proti nám.
Ve výsledku se občas při tvoření portfolia cítím jako při četbě Zločinu a trestu. Vytvářím si vnitřního náboráře a za jeho drobnohledu tvořím svoje portfolio. Svoji osobnost. Ale nakolik vložit svou skutečnost? Nad tím soustavně přemýšlím.
