Jsme v době digitálních technologií chytřejší nebo hloupější?
Multitasking, hluboká práce, ztráta pozornosti a podobně. To vše jsou problémy, které jsou digitálním technologiím přisuzovány. Na druhou stranu nám však umožňují automatizovat procesy, vyhledávat veškeré potřebné informace nebo se stát prakticky naší prodlouženou rukou. Škodí nám digitální technologie? Nebo vylepšují náš život?
Pravda je tak někde napůl. A velmi záleží na daném kontextu, kdy, kde a zejména jakým způsobem digitální technologie využíváme. Od toho, jak s těmito technologiemi pracujeme, se odvíjí veškeré aspekty, které s nimi přichází. Jak už bylo řečeno, digitální technologie čím dál více umožňují plnou automatizaci konkrétních procesů. Robotizace tak postupně “vymaže” některé dosud známé profese [1]. Což je dle mého v pořádku. Pokud existují povolání, u nichž dělají lidé jednu a tu samou práci stále dokola, ať si tu práci ušetří, pokud ji mohou dělat stroje. To už jsme tu jednou měli v podobě průmyslové revoluce, pásové výroby, apod.
Problém však nastává v jiném smyslu využívání digitálních technologií. A to prakticky úplně pro všechno. Potřebujeme spočítat, kolik je 6x15? Proč nevytáhnout z kapsy mobilní telefon, nespustit kalkulačku a nechat si to spočítat? Potřebuji se správně dostat z jednoho konce města na druhý? Proč nenechám navigaci, aby mi ukázala přesnou trasu? Místo toho, abychom si v hlavě celkem jednoduchý příklad spočítali, nebo se pouze podívali do mapy a řekli si sami, kterou cestou se na druhou stranu města vydáme, využíváme k tomu digitální technologie jako všudypřítomné a vševědoucí pomocníky.
V tomto ohledu Manfred Spitzer, uznávaný psychiatr a vysokoškolský profesor, operuje s termínem digitální demence [2], který nabývá čím dále více na síle vzhledem k tomu, že nám digitální technologie zbavují nutnosti vykonávat duševní práci, na jakou byli zvyklý například naši rodiče či prarodiče. Ochabuje nám paměť, pamatujeme si toho méně, odumírají nervové spoje a velmi rapidně tak klesá schopnost učení například v kombinaci s poruchami pozornosti.
Odpovědí určitě není přestat okamžitě využívat veškeré digitální technologie. Spíše si uvědomit, kdy nám tyto technologie mohou zásadně pomoci a kdy je naopak vhodnější se spolehnout na svůj vlastní rozum a jakési “zastaralé” myšlení.
Zdroje:
[1] FEJFAROVÁ, Adéla. Robotizace a její dopad na profese. In: Svět průmyslu [online]. 2020 [cit. 2020–06–02]. Dostupné z: https://svetprumyslu.cz/2020/03/30/robotizace-a-jeji-dopad-na-profese/.
[2] SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Brno: Host, 2014. ISBN 978–80–7294–872–7.
