Jsou decentralizované a soukromé školy efektivnější než centralizované státní vzdělávání?
(Příspěvek ke kolokviu 26.6.)
Úvod
Decentralizace se v poslední době začala v souvislosti se školstvím čím dál tím častěji skloňovat, protože podle některých dat vede k lepším výsledkům. V rámci decentralizace ale nejde opomenout ani soukromé školy, které jsou taktéž spojovány s kvalitnější výukou a z podstaty jsou součástí decentralizace. Aby nedošlo k záměnám, tato práce tyto typy škol rozděluje na decentralizované (státní) a soukromé (privatizované).
Vzhledem k tomu, že je dnešní školství často považováno jako zastaralé a z větší části je centralizované a regulované, je dobré se podívat na efektivitu těchto typů škol, protože v nich potenciálně můžeme najít způsob, jak školství učinit efektivnějším a vhodnějším pro moderní potřeby, kdy státní centralizované školství např. nestíhá technologickému pokroku.
Jak vypadá decentralizace ve školství a jak do toho spadají soukromé školy?
Decentralizací se obecně rozumí přenášení pravomocí na podřízené celky. V českém školství si to můžeme představit jako přenesení rozhodovacích pravomocí na kraje nebo případně okresy a v nejkrajnějším případě na samotné školy. Nicméně to neznamená, že si tyto celky mohou dělat, co chtějí.
Dobrým příkladem je pro to vzdělávání v Kanadě, kde neexistuje nic jako ministerstvo školství a všechno je řešeno v jednotlivých provinciích nebo teritoriích, které mají autoritu nad svými školami.[1] Jednotlivé školy se proto musí řídit nařízeními těchto celků, a to platí i pro soukromé školy, které musí dodržovat nějaké standardy.
I když jsou soukromé školy (privatizované) obecně spojovány s větší decentralizací, není tomu vždycky tak, protože v některých případech můžou být školy navázány na státní rady[2] a obecně jsou soukromé školy regulovány.
To z hlediska politiky vzbuzuje debaty o možnosti jejich větší deregulace, která např. vzbuzuje obavy z následků na děti apod.[3]
Obecně tedy soukromé školy spadají do decentralizace, protože jde o přenesení pravomocí na nižší celek, ale tyto pravomoci jsou omezeny regulacemi, které nejsou všude stejné, stejně jako všechny decentralizované státní školy nejsou všude stejně decentralizované.
V čem mají tyto typy škol obecně vynikat?
V případě decentralizace ve státním školství jde o vetší zacílení vzdělávání na místní potřeby, kdy může docházet k rychlejším reakcím, pokud např. nějaká část tamní komunity začne někde strádat. A obecně o individualizaci výuky.
V případě soukromých škol je to podobné, akorát u nich figurují další faktory jako kvalitnější vybavení, profesionálnější učitele, kteří jsou více odpovědní než ve státní škole (protože můžou být snadněji vyhozeni atd.) a taktéž jde o individuálnější přístup k výuce.
Výsledky decentralizovaných škol
V případě již zmíněné Kanady jsou výsledky nadprůměrné. Tím, že jsou pravomoci přeneseny na jednotlivé provincie dochází k lepším reakcím na potřeby jejich studentů[4] a Kanada se tak pravidelně objevuje mezi nejlepšími státy OECD v rámci testů PISA srovnávajících úroveň znalostí v matematice, čtení a vědě. Podobně jako Estonsko, které je dokonce umístěno na třetím místě se zahrnutím všech zemí,[5] přičemž v Estonsku je taktéž decentralizovaný vzdělávací systém, který dává větší důraz na autonomii jednotlivých škol, čímž je podpořena konkurence a kvalita.[6]
Objevují se však práce, které poukazují nato, že obecně si decentralizované školství nevede o moc lépe a nejsou v něm příliš velké rozdíly s ohledem na výsledky testů PISA.[7] Jenže takové závěry neberou v potaz, že decentralizace není standardizovaná věc a s ohledem na případ Kanady a Estonska můžeme použít argument, že více decentralizované školství v Estonsku, kde mají jednotlivé školy větší autonomii, je úspěšnější než méně decentralizovaná Kanada. Je proto potřeba zohledňovat míru decentralizace, která v případě Kanady, Estonska, ale i dalších zemí, ukazuje, že méně centralizované školství potenciálně může vést a v některých zemích vede k lepší výsledkům. Ale určitě je v tomto ohledu potřeba získat více dat a zaměřit se na jednotlivé způsoby decentralizace v konkrétních státech.
Při zmínění Estonska je však nutné zmínit školství v Singapuru, které se vyznačuje centralizací a ve srovnávacích testech PISA se objevilo na 1. místě a všeobecně se považuje jako jedno z nejlepších na světě. Co to znamená pro decentralizaci školství?
V první řadě to znamená, že i centralizované školství může být na vysoké úrovni, pokud uspokojuje potřeby svých studentů, ale nijak to nepopírá fakt, že decentralizované školství může lépe reagovat na potřeby v konkrétních oblastech nebo školách, jak pozorujeme v Kanadě nebo Estonsku.
Zde se lze zaměřit na trend v rozvojových zemích, kde empirické důkazy nasvědčují, že decentralizace vzdělávání přináší lepší školní výsledky.[8] Je ale třeba uvést, že výsledky mají své limitace a jsou i důkazy podporující skeptičtější pohled na decentralizaci, obzvlášť z hlediska fiskální politiky, což je spojeno s lokálními kontexty a způsobem (designem) zavádění decentralizace.[9] Tyto výsledky dále nasvědčují tomu, že decentralizace by se měla zkoumat jako spektrum, protože napříč státy je odlišná.
Některé výzkumy navrhují, že může být vhodné najít vyváženou míru mezi centralizací a decentralizací, kdy se argumentuje, že některá rozhodnutí se dělají lépe v centralizovaných systémech a některá jsou zase efektivnějších v těch více decentralizovaných, kdy míra rozhodnutí nespadá na jednoho člověka, který nemusí mít takovou kapacitu k tomu se správně rozhodnout,[10] ale to už záleží na konkrétních kontextech a data jsou v tomhle nejasná. I u již zmíněných rozvojových zemích decentralizace sice obecně ve veřejných službách přinesla zlepšení, ale opět některé práce zpochybňují způsob provedení, který by měl brát více v potaz lokální kontexty např s ohledem na chudobu.[11] Jak je uvedeno na prezentaci Presentation Regional Development Policy Division: OECD, je důležité decentralizaci provést adekvátním způsobem.[12]
Výsledky soukromých škol
Když téma vztáhneme k soukromým školám dojdeme k podobným, ale v mnoha ohledech zajímavějším výsledkům, které také podporují argument, že decentralizované (v tomhle případě spíše deregulované) školy jsou na tom v určitých ohledech lépe a konkrétně u soukromých škol jde o míru jejich deregulace, která taky není všude stejná, což dále komplikuje výsledky výzkumů.
Pokud se opět podíváme na výsledky testů PISA z roku 2022, tak si soukromé školy průměrně vedly lépe než veřejné, jak reflektují výsledky jejich žáků v zemích OECD. Zejména si lépe poradily během pandemie COVID-19 díky rychlejším a flexibilnějším reakcím. Když se ale berou v potaz socioekonomické faktory, kdy soukromé školy přijímají průměrně více žáků z lepších socioekonomických poměrů, rozdíly mizí.[13] Jedná se o korelaci, která obecně ukazuje, že žáci ze špatných socioekonomických poměrů mají horší výsledky než ti z lepších.[14]V tomto kontextu je zajímavé, že v zemích mimo OECD, zejména v těch rozvojových, mají soukromé školy výrazněji lepší dopady na úroveň vzdělání, jak ukazuje práce A false promise? Decentralization in education systems across the globe. Je ale třeba brát v potaz malý vzorek. Práce v tomto kontextu dále ukazuje, že státy OECD mají všeobecně veřejné školství na vysoké úrovni, a proto zde nemusí mít soukromé školy výrazněji lepší výsledky.[15]
Je však důležité zmínit, že srovnávací testy PISA hlavně ukazují, jak jsou studenti dobří v jejich standardizovaných testech a nejsou v nich řešeny komplexní vlastnosti vzdělávání a rozvoje žáků. To ale není chybou těchto testů, protože testovými otázkami se toto těžko zjišťuje. Otázkou pak je, jaké další výzkumy k tomu přidat, abychom měli komplexnější obraz?
Navíc je potřeba brát v potaz nejdůležitější faktor, který taktéž platí i pro decentralizované státní školy, protože jak míra decentralizace, tak privatizace škol, není všude stejná (to, že je škola soukromá, neznamená, že má stejné pravomoci jako soukromá škola v jiném státě), a tudíž se výsledky těžko porovnávají z hlediska obecných statistik.
Komparativní studie od Andrewa J. Coulsona nám z hlediska těchto dvou faktorů (kvalita výuky a rozdíly v míře její regulovanosti) dává zajímavé výsledky pomocí zkoumání osmi faktorů: „Akademický úspěch (měřený výsledky studentských testů), Efektivita (měřeno jako akademický úspěch na dolar vynaložený na žáka), Spokojenost rodičů, Pořádek ve třídách, Stav, ve kterém byla zařízení udržována, Následné příjmy absolventů (akademických programů K–12), Dosažení (míra dokončení středních škol nebo nejvyšší průměrná dokončená známka), Účinky na měřenou inteligenci.“ Výsledky této práce ukazují, že soukromé školy dosahovaly obecně lepší výsledků a když se vzaly v potaz školy, které byly nejméně regulované státem, výsledky byly ještě o to lepší a jedná se tedy o opak toho, co zaznívá z konzervativnějších okruhů, které se přiklání k regulování soukromých škol.[16] Ačkoliv zde může být strach např. z hlediska vlivu náboženských soukromých škol na děti, pokud by byly méně regulované,[17] obecně se soukromé školy ukazují jako potenciálně efektivnější zdroje vzdělávání, kdy žáci, kteří se pomocí voucherů účastnili programů soukromých škol, dosahovali také lepších výsledků, i když z tohoto hlediska se dopad neukazuje zas tak velký a nebyl pro všechny stejný,[18] ale potvrzují to i další podobné studie s obdobnými výsledky[19] a to i např. v rozvojových zemích, kde sice výsledky taktéž nejsou zcela jasné,[20] ale vycházejí spíše ve prospěch soukromých škol.
Bylo by však zavádějící na základě těchto prací tvrdit, že soukromé školy jsou lepší, protože jiné studie neukazují velké rozdíly nebo tvrdí opak.[21] Nicméně zde se opět můžeme vrátit k rozdílům mezi soukromými školami a jejich regulacemi, kdy je potřeba se zaměřovat na tento faktor, tak jako v Coulsonově komparativní studii, která sice pochází z roku 2009, ale její výsledky ukazují sílu a efektivitu nejméně regulovaných škol.[22] Na základě probraných prací lze říci, že pokud výzkumníci zkoumali konkrétní aspekty soukromých škol jako míra deregulace, řešení krizí (Covid-19) nebo jiné ekonomické faktory (např. využívání voucherů), soukromé školy se ukázaly jako efektivnější. Problém je, že není moc prací, které by to takhle komplexně řešily nebo se alespoň nepodařily vypátrat pro tuto práci.
Zajímavým přírůstkem však může být nová studie (2024) zaměřující se na meta-analýzu soukromých škol z hlediska občanských výsledků. Ta ukazuje, že „soukromé vzdělávání koreluje s vyšší úrovní politické tolerance a politických znalostí a dovedností.“[23] Tato práce nás opět vrací k proti-argumentu/tvrzení o studentech z lepších socioekonomických poměrů, kteří mají lepší výsledky a tím pádem i soukromé školy mají lepší výsledky.
Školní segregace, kdy dochází k výběrů určitých studentů je faktor, kterým je určitě třeba se zabývat,[24] je ale opět nutné brát v potaz, jak do toho v případě privatizovaného školství zasahují regulace s ohledem na všechny výsledky. Je jasné, že socioekonomicky slabší rodiny budou své děti radši dávat do veřejných škol, ale to neznamená, že soukromé školy mají dobré výsledky jen díky studentům z lepších socioekonomických poměrů.
K tvrzení o socioekonomických poměrech se taktéž vyjadřuje Andrew J. Coulson: „Pokud by toto přesvědčení bylo správné, očekávali bychom, že výhoda vzdělávacího trhu oproti monopolnímu školství bude klesat s rostoucím podílem zapsaných studentů v soukromém sektoru a nakonec bude odstraněna nebo dokonce obrácena v případech, kdy podíl zapsaných studentů v soukromém sektoru převyšuje podíl zapsaných studentů ve veřejném sektoru (protože jakmile začne soukromý sektor sloužit většině rodin, dopad malé elity oddaných rodičů na jeho celkovou výkonnost bude značně zmírněn a možná vymazán). Toto očekávání je předmětem empirického zkoumání a jak se ukazuje, není v souladu s důkazy. Významné výhody pro tržní poskytování oproti monopolnímu poskytování přetrvávají i v oblastech, kde soukromé školy již přijímají většinu studentů.“[25]
Lze tu například použít případ Indie, v níž jsou soukromé školy velice populární, protože překonávají ty státní v dostupnosti a jsou cenově přijatelné i pro sociálně slabší,[26] přestože není zcela jasné, jestli zde taktéž nedochází k segregaci, výsledky ukazují, že i ty nejlevnější soukromé školy dostupné pro sociálně slabší překonávají ve vzdělávacích výsledcích ty státní.[27]Samozřejmě je třeba brát v potaz konkrétní situační kontext, ale Indie rozhodně ukazuje, že soukromý sektor si se vzděláním dokáže poradit lépe než státní školy, pokud si stát neví rady. To nám v kontextu efektivity nejméně regulovaných soukromých škol a skutečnosti, že ve státech OECD se zdá, že je veřejné školství na vysoké úrovni, dává lepší obrázek o tom, jak méně regulované soukromé školství může potenciálně vytvářet konkurenci státním školám a tím případně zvyšovat kvalitu obojího. Určitě je třeba brát v potaz i obavy ze snižování regulací s ohledem na potenciální náboženské či jiné indoktrinace. Nicméně to je opět otázkou míry regulování ve prospěch trhu a také záleží na místních kontextech, kdy na nějakých místech potenciální indoktrinace skrze neregulované školství může být nižší, ale to už je otázkou pro jinou práci.
Z velké části jde také o otázku, zda by vzdělávání mělo být více v rukou rodičů nebo státu a do jaké míry by měl stát regulovat, co se vyučuje. Rodiče si např. můžou vážit jiných věcí než „státní úředník/odborník“, který navrhuje, co školy budou učit (zjednodušeně). Je to celé jedná velká celospolečenská otázka, co vlastně chceme děti učit a jaké to může mít dopady?
Závěr
Na základě těchto prací se lze přiklonit k tomu, že decentralizace školství vedla spíše k lepším výsledkům než více centralizované přístupy, ale odpověď není úplně jednoznačná. Nejasná proměnná totiž spočívá v míře a efektivitě zavedení decentralizace v rámci různých kontextů. Potenciálně ale dobře provedená decentralizace podle případů Kanady a Estonska vede k pozitivním výsledkům. Je však třeba brát v potaz místní kontexty a že i centralizované školství dosahuje v některých případech skvělých výsledků (Singapur). Navíc každá ze stran má své argumenty, které lze v určitých případech těžko přímo vyvrátit či potvrdit, alespoň ne v rozsahu této práce.
Z hlediska efektivity empirické důkazy více podporují soukromé školy. Sice se z hlediska standardizovaných testů ukazuje, že nedochází k zásadním rozdílům, ale tyto testy neřeší komplexní faktory různých kultur a vzdělávání a rozvoje žáků. Navíc výzkumy, které na standardizované testy poukazují, často nereflektují další ekonomické (úspěch na trhu atd.) a legislativní faktory (míru regulace) soukromých škol. Ty, které uvedené faktory zohledňují, vycházejí lépe pro soukromé školy, ale je potřeba je detailněji prozkoumat v kontextu ostatních prací, což je nad rámec této práce a také je třeba novějších výzkumů. Těžko se proto hledá jednoznačná odpověď i přesto, že probraná literatura v této práci vychází ve prospěch soukromých škol, které uspokojují poptávku (nekrachují) a v případě pandemie COVID-19 si poradily lépe než veřejné školy. Obecně u nich lze argumentovat úspěchem na trhu a konkurencí, díky níž jsou neustále motivovány ke zlepšení a udržování kvality služeb, které nabízejí. Nelze se na to ale dívat jednostranně, protože z hlediska kvality vzdělávání je vše složitější, což také souvisí s politikou a tím, co od vzdělávání očekáváme. Tato práce rozhodně neprobrala všechny možné proměnné.
Pokud se na to podíváme z hlediska dvou extrémů, regulované centralizované školství bude dosahovat konkrétních standardizovaných výsledků, které můžou a nemusí být společensky relevantní (záleží na politice daného státu) a neregulované decentralizované, bude více reagovat na to, co lidé potřebují nebo chtějí a bude relevantní pro jednotlivce bez ohledu na politiku. Samozřejmě každý z těchto extrémů může mít svoje dlouhodobé následky a vést k nezamýšleným důsledkům, které se těžko určují, a to je vlastně největší neznámou. Jaké jsou důsledky? Ve výsledku může záležet na míře. Je však nutno znovu upozornit, že více deregulované a decentralizované školy byly spojovány s efektivnějším vzděláváním
Pokud by v rámci standardizace a privatizace či decentralizace mohlo dojít ke kompromisu. Větší deregulace soukromých škol a případně i adekvátní decentralizace státních škol by mohla pomoci s efektivitou a potenciálně i vyřešením zastaralého přístupu ke vzdělávání, který dnes školství trápí, kdy by soukromé školy mohly bez příliš svazujících regulací přicházet s novými přístupy k výuce, zatímco státní školství by zajišťovalo tradičnější/standardizovanější přístupy. Za takové situace se oba typy škol mohou potenciálně zlepšovat pomocí vzájemné konkurence, zatímco by stát dohlížel, aby např. nedocházelo k různým indoktrinacím na minimálně regulovaných soukromých školách, pokud by to bylo nutné. Samozřejmě se jedná o zjednodušený příklad.
Jednoznačným výsledkem této práce je, že je třeba se v dalších výzkumech zaměřovat na komplexní faktory (míra deregulace a decentralizace, komplexní faktory vzdělávání a rozvoje atd.) a zkoumat dlouhodobé ekonomické a společenské následky. Efektivita škol jde ale v rámci literatury probrané v této práci (a jejích limitů) ve prospěch méně regulovaných/decentralizovaných (soukromých) škol.
Přehled literatury
1. ALLAIN-DUPRÉ, Dorothée. Decentralisation trends in OECD countries: a comparative perspective for Ukraine. Online. Presentation Regional Development Policy Division: OECD. 2017. Dostupné z: https://www.oecd.org/regional/regional-policy/Decentralisation-trends-in-OECD-countries.pdf. [cit. 2024–06–19].
2. ALTAMIMI, Hala; LIU, Qiaozhen a JIMENEZ, Benedict. Not Too Much, Not Too Little: Centralization, Decentralization, and Organizational Change. Online. Journal of Public Administration Research and Theory. 2023, roč. 33, č. 1, s. 170–185. ISSN 1053–1858. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/jopart/muac016. [cit. 2024–06–19].
3. ARENDS, Helge. The Dangers of Fiscal Decentralization and Public Service Delivery: a Review of Arguments. Online. Politische Vierteljahresschrift. 2020, roč. 61, č. 3, s. 599–622. ISSN 0032–3470. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s11615-020-00233-7. [cit. 2024–06–17].
4. BOTERMAN, Willem; MUSTERD, Sako; PACCHI, Carolina a RANCI, Costanzo. School segregation in contemporary cities: Socio-spatial dynamics, institutional context and urban outcomes. Online. Urban Studies. 2019, roč. 56, č. 15, s. 3055–3073. ISSN 0042–0980. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/0042098019868377. [cit. 2024–06–18].
5. Canada: Diversity and Decentralization — NCEE. Online. The National Center on Education and the Economy. 2016. Dostupné z: https://ncee.org/wp-content/uploads/2017/02/CanadaCountryBrief.pdf. [cit. 2024–06–17].
6. COULSON, Andrew J. Comparing Public, Private, and Market Schools: The International Evidence. Online. Journal of School Choice. 2009, roč. 3, č. 1, s. 31–54. ISSN 1558–2159. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/15582150902805016. [cit. 2024–06–18].
7. DICK-SAGOE, Christopher a ANDRAZ, Jorge Miguel Lopo Gonçalves. Decentralization for improving the provision of public services in developing countries: A critical review. Online. Cogent Economics & Finance. 2020, roč. 8, č. 1. ISSN 2332–2039. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/23322039.2020.1804036. [cit. 2024–06–19].
8. EGALITE, Anna J. a WOLF, Patrick J. A Review of the Empirical Research on Private School Choice. Online. Peabody Journal of Education. 2016, roč. 91, č. 4, s. 441–454. ISSN 0161–956X. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/0161956X.2016.1207436. [cit. 2024–06–18].
9. HALÁSKOVÁ, Renata; MIKUŠOVÁ MERIČKOVÁ, Beáta a HALÁSKOVÁ, Martina. Efficiency of Public and Private Service Delivery: The Case of Secondary Education. Online. Journal on Efficiency and Responsibility in Education and Science. 2022, roč. 15, č. 1, s. 33–46. ISSN 23362375. Dostupné z: https://doi.org/10.7160/eriesj.2022.150104. [cit. 2024–06–18].
10. HARTONG, Sigrid. Governance by intermediarization. Insights into the digital infrastructuring of education in Estonia. Online. Research in Education. 2024. ISSN 0034–5237. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/00345237241234613. [cit. 2024–06–17].
11. How do public and private schools differ in OECD countries? Online. EDUCATION INDICATORS IN FOCUS. 2024, č. 84. Dostupné z: https://table.media/wp-content/uploads/2024/02/20082859/90348307-en.pdf. [cit. 2024–06–19].
12. CHANNA, Anila a FAGUET, Jean-Paul. Decentralization of Health and Education in Developing Countries: A Quality-Adjusted Review of the Empirical Literature. Online. The World Bank Research Observer. 2016, roč. 31, č. 2, s. 199–241. ISSN 0257–3032. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/wbro/lkw001. [cit. 2024–06–17].
13. KAMESHWARA, Kalyan Kumar; SANDOVAL-HERNANDEZ, Andres; SHIELDS, Robin a DHANDA, Kanika Rai. A false promise? Decentralization in education systems across the globe. Online. International Journal of Educational Research. 2020, roč. 104. ISSN 08830355. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.ijer.2020.101669. [cit. 2024–06–17].
14. KINGDON, Geeta Gandhi. The Private Schooling Phenomenon in India: A Review. Online. The Journal of Development Studies. 2020, roč. 56, č. 10, s. 1795–1817. ISSN 0022–0388. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/00220388.2020.1715943. [cit. 2024–06–19].
15. MORGAN, Claire; PETROSINO, Anthony a FRONIUS, Trevor. The impact of school vouchers in developing countries: A systematic review. Online. International Journal of Educational Research. 2015, roč. 72, s. 70–79. ISSN 08830355. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.ijer.2015.04.010. [cit. 2024–06–19].
16. NEUMAN, Magnus a FREEMAN, Jacob. PISA data clusters reveal student and school inequality that affects results. Online. PLOS ONE. 2022, roč. 17, č. 5. ISSN 1932–6203. Dostupné z: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0267040. [cit. 2024–06–18].
17. PISA 2022 Results: Factsheets. Online. Oecd.org. 2023. Dostupné z: https://www.oecd.org/publication/pisa-2022-results/country-notes/canada-901942bb/. [cit. 2024–06–17].
18. SHAKEEL, M. Danish; WOLF, Patrick J.; JOHNSON, Alison Heape; HARRIS, Mattie A. a MORRIS, Sarah R. The Public Purposes of Private Education: a Civic Outcomes Meta-Analysis. Online. Educational Psychology Review. 2024, roč. 36, č. 2. ISSN 1040–726X. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10648-024-09874-1. [cit. 2024–06–19].
19. SHULMAN, Jeffrey, DWYER, James G. (ed.). Private School Regulation: Individual rights and educational responsibilities. Online. The Oxford Handbook of Children and the Law. Oxford University Press, 2020. ISBN 9780190694395. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/oxfordhb/9780190694395.013.32. [cit. 2024–06–17].
20. SINGHAL, Karan a DAS, Upasak. Revisiting the Role of Private Schooling on Children Learning Outcomes: Evidence from Rural India. Online. South Asia Economic Journal. 2019, roč. 20, č. 2, s. 274–302. ISSN 1391–5614. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/1391561419853678. [cit. 2024–06–19].
[1] Canada: Diversity and Decentralization — NCEE. Online. The National Center on Education and the Economy. 2016. Dostupné z: https://ncee.org/wp-content/uploads/2017/02/CanadaCountryBrief.pdf. [cit. 2024–06–17].
[2] KAMESHWARA, Kalyan Kumar; SANDOVAL-HERNANDEZ, Andres; SHIELDS, Robin a DHANDA, Kanika Rai. A false promise? Decentralization in education systems across the globe. Online. International Journal of Educational Research. 2020, roč. 104. ISSN 08830355. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.ijer.2020.101669. [cit. 2024–06–17].
[3] SHULMAN, Jeffrey, DWYER, James G. (ed.). Private School Regulation: Individual rights and educational responsibilities. Online. The Oxford Handbook of Children and the Law. Oxford University Press, 2020. ISBN 9780190694395. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/oxfordhb/9780190694395.013.32. [cit. 2024–06–17].
[4] Canada: Diversity and Decentralization — NCEE. Online. The National Center on Education and the Economy. 2016. Dostupné z: https://ncee.org/wp-content/uploads/2017/02/CanadaCountryBrief.pdf. [cit. 2024–06–17].
[5] PISA 2022 Results: Factsheets. Online. Oecd.org. 2023. Dostupné z: https://www.oecd.org/publication/pisa-2022-results/country-notes/canada-901942bb/. [cit. 2024–06–17].
[6] HARTONG, Sigrid. Governance by intermediarization. Insights into the digital infrastructuring of education in Estonia. Online. Research in Education. 2024. ISSN 0034–5237. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/00345237241234613. [cit. 2024–06–17].
[7] KAMESHWARA, Kalyan Kumar; SANDOVAL-HERNANDEZ, Andres; SHIELDS, Robin a DHANDA, Kanika Rai. A false promise? Decentralization in education systems across the globe. Online. International Journal of Educational Research. 2020, roč. 104. ISSN 08830355. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.ijer.2020.101669 [cit. 2024–06–17].
[8] CHANNA, Anila a FAGUET, Jean-Paul. Decentralization of Health and Education in Developing Countries: A Quality-Adjusted Review of the Empirical Literature. Online. The World Bank Research Observer. 2016, roč. 31, č. 2, s. 199–241. ISSN 0257–3032. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/wbro/lkw001. [cit. 2024–06–17].
[9] ARENDS, Helge. The Dangers of Fiscal Decentralization and Public Service Delivery: a Review of Arguments. Online. Politische Vierteljahresschrift. 2020, roč. 61, č. 3, s. 599–622. ISSN 0032–3470. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s11615-020-00233-7. [cit. 2024–06–17].
[10] ALTAMIMI, Hala; LIU, Qiaozhen a JIMENEZ, Benedict. Not Too Much, Not Too Little: Centralization, Decentralization, and Organizational Change. Online. Journal of Public Administration Research and Theory. 2023, roč. 33, č. 1, s. 170–185. ISSN 1053–1858. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/jopart/muac016. [cit. 2024–06–19].
[11] DICK-SAGOE, Christopher a ANDRAZ, Jorge Miguel Lopo Gonçalves. Decentralization for improving the provision of public services in developing countries: A critical review. Online. Cogent Economics & Finance. 2020, roč. 8, č. 1. ISSN 2332–2039. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/23322039.2020.1804036. [cit. 2024–06–19].
[12] ALLAIN-DUPRÉ, Dorothée. Decentralisation trends in OECD countries: a comparative perspective for Ukraine. Online. Presentation Regional Development Policy Division: OECD. 2017. Dostupné z: https://www.oecd.org/regional/regional-policy/Decentralisation-trends-in-OECD-countries.pdf. [cit. 2024–06–19].
[13] How do public and private schools differ in OECD countries? Online. EDUCATION INDICATORS IN FOCUS. 2024, č. 84. Dostupné z: https://table.media/wp-content/uploads/2024/02/20082859/90348307-en.pdf. [cit. 2024–06–19].
[14] NEUMAN, Magnus a FREEMAN, Jacob. PISA data clusters reveal student and school inequality that affects results. Online. PLOS ONE. 2022, roč. 17, č. 5. ISSN 1932–6203. Dostupné z: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0267040. [cit. 2024–06–18].
[15] KAMESHWARA, Kalyan Kumar; SANDOVAL-HERNANDEZ, Andres; SHIELDS, Robin a DHANDA, Kanika Rai. A false promise? Decentralization in education systems across the globe. Online. International Journal of Educational Research. 2020, roč. 104. ISSN 08830355. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.ijer.2020.101669. [cit. 2024–06–17].
[16] COULSON, Andrew J. Comparing Public, Private, and Market Schools: The International Evidence. Online. Journal of School Choice. 2009, roč. 3, č. 1, s. 31–54. ISSN 1558–2159. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/15582150902805016. [cit. 2024–06–18].
[17] SHULMAN, Jeffrey, DWYER, James G. (ed.). Private School Regulation: Individual rights and educational responsibilities. Online. The Oxford Handbook of Children and the Law. Oxford University Press, 2020. ISBN 9780190694395. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/oxfordhb/9780190694395.013.32. [cit. 2024–06–17].
[18] EGALITE, Anna J. a WOLF, Patrick J. A Review of the Empirical Research on Private School Choice. Online. Peabody Journal of Education. 2016, roč. 91, č. 4, s. 441–454. ISSN 0161–956X. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/0161956X.2016.1207436. [cit. 2024–06–18].
[19] SHAKEEL, M. Danish; ANDERSON, Kaitlin P. a WOLF, Patrick J. The participant effects of private school vouchers around the globe: a meta-analytic and systematic review. Online. School Effectiveness and School Improvement. 2021, roč. 32, č. 4, s. 509–542. ISSN 0924–3453. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/09243453.2021.1906283. [cit. 2024–06–18].
[20] MORGAN, Claire; PETROSINO, Anthony a FRONIUS, Trevor. The impact of school vouchers in developing countries: A systematic review. Online. International Journal of Educational Research. 2015, roč. 72, s. 70–79. ISSN 08830355. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.ijer.2015.04.010. [cit. 2024–06–19].
[21] HALÁSKOVÁ, Renata; MIKUŠOVÁ MERIČKOVÁ, Beáta a HALÁSKOVÁ, Martina. Efficiency of Public and Private Service Delivery: The Case of Secondary Education. Online. Journal on Efficiency and Responsibility in Education and Science. 2022, roč. 15, č. 1, s. 33–46. ISSN 23362375. Dostupné z: https://doi.org/10.7160/eriesj.2022.150104. [cit. 2024–06–18].
[22] COULSON, Andrew J. Comparing Public, Private, and Market Schools: The International Evidence. Online. Journal of School Choice. 2009, roč. 3, č. 1, s. 31–54. ISSN 1558–2159. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/15582150902805016. [cit. 2024–06–18].
[23] SHAKEEL, M. Danish; WOLF, Patrick J.; JOHNSON, Alison Heape; HARRIS, Mattie A. a MORRIS, Sarah R. The Public Purposes of Private Education: a Civic Outcomes Meta-Analysis. Online. Educational Psychology Review. 2024, roč. 36, č. 2. ISSN 1040–726X. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10648-024-09874-1. [cit. 2024–06–19].
[24] BOTERMAN, Willem; MUSTERD, Sako; PACCHI, Carolina a RANCI, Costanzo. School segregation in contemporary cities: Socio-spatial dynamics, institutional context and urban outcomes. Online. Urban Studies. 2019, roč. 56, č. 15, s. 3055–3073. ISSN 0042–0980. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/0042098019868377. [cit. 2024–06–18].
[25] COULSON, Andrew J. Comparing Public, Private, and Market Schools: The International Evidence. Online. Journal of School Choice. 2009, roč. 3, č. 1, s. 31–54. ISSN 1558–2159. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/15582150902805016. [cit. 2024–06–18].
[26] KINGDON, Geeta Gandhi. The Private Schooling Phenomenon in India: A Review. Online. The Journal of Development Studies. 2020, roč. 56, č. 10, s. 1795–1817. ISSN 0022–0388. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/00220388.2020.1715943. [cit. 2024–06–19].
[27] SINGHAL, Karan a DAS, Upasak. Revisiting the Role of Private Schooling on Children Learning Outcomes: Evidence from Rural India. Online. South Asia Economic Journal. 2019, roč. 20, č. 2, s. 274–302. ISSN 1391–5614. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/1391561419853678. [cit. 2024–06–19].
