K čemu se učíme? A proč tak těžko hledáme motivaci?

„Každý, kdo se přestane učit, je starý, ať je mu 20 nebo 80. Každý, kdo se stále učí, zůstává mladý. Je nejlepší v životě zůstat mladý.“

Henry Ford

Tento citát Henryho Forda je jasným důkazem, že se podle něj sám řídil. Byl to podnikatel, který měl v životě jasno o svých cílech a cestě k jejich naplnění. To se pak člověk na učení nových informací a dovedností dívá jinak, než prcek, který si poprvé sedá na daný časový úsek do tvrdé lavice s výhledem na černou nebo bílou desku popsanou klikyháky.

„K čemu se to učíme?“ Tuhle otázku si určitě ve škole někdy položil každý žák. Ze začátku nahlas a pak už většinou jen potichu. Dokázat si odpovědět na tuhle otázku by však mělo být to první, co student dokáže. Když neví, proč se danou věc má naučit a k čemu mu do budoucna bude, je velmi pravděpodobné, že jí nebude přikládat takovou váhu, jako něčemu jinému, co ho baví. A nebo něčemu, o čem je přesvědčený, že mu to v budoucnosti bude užitečné.

Učení je obecně, stejně jako spousta dalších věcí v lidském životě, hlavně o správné motivaci. Buď si ji člověk dokáže vytvořit sám a je „na koni“. Nebo ji dokáže přebírat od ostatních a to má „eso v rukávu“. A potom je tu ta poslední možnost, že motivace člověku zcela chybí.

Jak ale docílit kvalitní motivace, či sebemotivace? Na to je plno technik, nástrojů a testů. Je však důležité rozlišovat mezi různými typy motivace, protože např. pocit strachu z možné ztráty zaměstnání/ ztráty možnosti studia nebo ukončení vztahu sice motivace je, ale ne vhodná pro každého.

Motivační testy. Zde si můžete vyzkoušet, jak jste na tom s motivací. A také, pokud to ještě neděláte, se s ní naučit pracovat, aby se vás nikdy netýkala následující slova:

„Studentům je systematicky vštěpováno, aby se spokojili s vyučováním namísto učení se, postupem na vyšší stupeň školy namísto vzdělání, s vysvědčením či diplomem namísto znalosti věci a se sebevědomým projevem namísto schopnosti říci něco nového. Škola je směřuje k tomu, aby akceptovali služby namísto hodnot.“

Ivan Illich