K personalizaci vzdělávání

Učitelé, školy, státy i vývojáři technologií akcentují potřebu personalizovaného vzdělávání pro studenty. Otázkou však je, co přesně personalizované vzdělávání znamená. Definice se velmi různí v závislosti na prostředí a názorech tvůrců a designérů pocházejících z různých oborů, roli hraje též komplexita tématu obsahujícího řadu různorodých a (nejen) mezioborových aspektů. Programy personalizace vzdělávání se také podstatně liší v množství a kombinaci funkcí, které obsahují, stejně jako v implementacích teorií učení, ze kterých vycházejí. (Bernacki, 2021)

Personalizaci lze definovat jako “výuku, která je přizpůsobena vzdělávacím potřebám, preferencím učení a konkrétním zájmům různých studentů” (“instruction that is paced to learning needs, tailored to learning preferences and tailored to the specific interests of different learners”; US DOE, 2010). Všechny relevantní definice jsou podobně obecné, zaměřené na různé aspekty učícího procesu, motivace a dovednosti studentů; liší se jak ve stanovení prostředků, tak cílů. (Bernacki, 2021)

Zajímavým příspěvkem k tématu je například článek J. Spencera, který vysvětluje 4 fáze personalizace vzdělávání s pomocí hudebních přirovnání. (Spencer, 2011). Pro zajímavost je uvádím níže, bez možných rizik, které ponechávám na zvážení čtenářů.

První fáze = standardizace. Tento model odpovídá „hudbě hrající v obchodě“. Výuka se snaží zaměřit na celou třídu, ale to je vzhledem k množství přítomných individualit velmi obtížné.

Druhá fáze = diferenciace. Výuka je zaměřena na skupiny, snaží se diferencovat obsah výuky jejich potřebám. Tento model odpovídá běžnému vysílání rádia s více stanicemi, kde si posluchač může vybrat a naladit libovolnou stanici. Tedy i žák si může vybrat výukovou činnost, která odpovídá jeho vlastnímu stylu.

Třetí fáze = přizpůsobení. Cílem je zajistit individuální výukové aktivity tak, aby žáci mohli ovlivňovat své učení. Metaforou tohoto modelu je Pandora (personalizovaný hudební aplikace). Student dostává nabídku výukových možností, kterou mu pomáhá definovat systém pracující na základě dat získaných na základě jeho předchozí činnosti.

Čtvrtá fáze = personalizace. Studenti mají pravomoc si sami nastavit vlastní výuku. Metaforou je jam session. Jam session je hudební forma, která funguje na principu improvizace, jediný pojící prvek je rytmus a melodie. Záleží zde na každém hlasu, panuje zde rovnováha mezi sólem a společným hraním.

Snaha o uchopení tématu, množství definic i článků na toto téma indikuje zvyšující se zájem o personalizaci vzdělávání a jeho implementaci do formálního i neformálního vzdělávacího procesu. Jedná se o široké spektrum cílových osob/skupin — od předškolního vzdělávání přes školní/univerzitní až po celoživotní, vč. vzdělávání zaměstnanců. (Bernacki, 2021)

Podle Joshuy P. Starra (který hovoří primárně v kontextu školního vzdělávání, ale jeho teze lze vztáhnout na výše zmíněné spektrum) však není koncept personalizace výuky nic nového pod sluncem. Naopak je tématem, které oblastí pedagogiky rezonuje dlouhodobě. Učitelé chápou, že v centru pozornosti stojí dítě (potažmo student) a jeho potřeby. Snahy o individuální přístup jsou však často limitovány školským systémem (věková struktura tříd, jednotné kurikulum; Cirasuolo, 2019). Starr však na příkladu uvádí, že vymezení času určeného pro skutečné poznání studentů, které se může jevit jako náročná časová investice na úkor osnov, se může z dlouhodobého hlediska vyplatit. (Starr, 2018)

Řešením by mohla být hluboká systémová, v důsledku až kulturní změna, v jejímž jádru je změna pojetí času a vzdělávání — variabilní se zde stává čas a konstantní učení. To by znamenalo značné rozvolnění systému, možnost učit se v různém čase různým dovednostem, dle individuálních preferencí. Důsledkem této změny by byla široká možnost personalizace, ale také přehodnocení jistých systémových konstant, jako například závěrečných zkoušek, rozvrhů etc. (Cirasuolo, 2019) Z učitelů by se tak v podstatě stali facilitátoři.

Jisté riziko tohoto přístupu dlí v možném prohlubování rozdílů mezi studenty. Individualizace nepřeje generalizaci a unifikaci. Je otázkou, co je prioritou a cílem řízeného vzdělávání. Lidé jako pracovní síla, nebo jako spokojení občané? Ne že by kasta pracovní síly nemohla být spokojená, ale v tomto případě se jedná spíše o náhodný vedlejší efekt.

Entuziasmus personalizace na druhé straně vyvažuje jeho kritika. Pro ilustraci, B. Herold celý koncept odmítá jako chabě definované vzdělávací hnutí, které postrádá vědecké základy, v důsledku vede k dekontextualizované zkušenosti s učením a spoléhá se na zastaralé údaje od studentů, jejichž zisk navíc prioritizuje na úkor zachování jejich soukromí. (Herold, 2017)

Zásadním problémem, na jehož základě je ostatně postavena kritika výše, je nedostatečně rozvinutá konceptualizace toho, jak má být učení personalizováno. (Bernacki, 2021). Čímž se vracíme na začátek tohoto textu.

Zdroje

Bernacki, M. L., Greene, M. J., & Lobczowski, N. G. (2021). A systematic review of research on personalized learning: Personalized by whom, to what, how, and for what purpose(s)? Educational Psychology Review, 33(4), 1675–1715. Dostupné z: https://doi-org.ezproxy.muni.cz/10.1007/s10648-021-09615-8

Cirasuolo, Joseph J. (2019) Backtalk. A call for systamtic change for perosnalized learning. Phi Delta Kappan, 100(8), 80. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/26677404

Herold, B. (2017). The case(s) against personalized learning. Education Week, 37(12), 4–5. Dostupné z: https://search-ebscohost-com.ezproxy.muni.cz/login.aspx?direct=true&db=asn&AN=126338829&lang=cs

Spencer, T.J. (2011). 4 Stages of Personalization (music Metaphors Included). Cooperative Catalyst [online]. Dostupné z: https://coopcatalyst.wordpress.com/2011/11/22/4-stages-of-personalization-music-metaphors-included/

Starr, J.P. (2018). Let’s be precise about personalization. Phi Delta Kappan, 99(7), 72–73. Dostupné z: https://kappanonline.org/starr-personalization-personalized-learning-school-leaders/

U.S. Department of Education. (2010). Transforming American Education: learning powered by technology. Office of Educational Technology, Washington, D.C. Dostupné z: http://www.ed.gov/sites/default/files/netp2010.pdf