Kam až nás může AI zavést?
Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by mohla mít umělá inteligence další využití v našem životě? Jsou pro ni nějaké limity nebo je jediným limitem naše představivost? K tomuto zamyšlení mě v poslední době zavedlo více věcí, primárně má práce. Pracuji v IBM, které se vývojem AI zabývá ve velkém měřítku. Vznikl tak Watson, což je široké a zajímavé téma samo o sobě. Byl vyvinut za účelem zlepšování práce a fungování společností. Příkladů je více, zmíním např. zákaznický servis jedné banky, která je díky Watsonovi schopna vyřídit požadavky svých zákazníků rychleji a efektivněji.
Co to ale vlastně AI je? AI, tedy umělou inteligenci (artificial intelligence), není úplně jednoduché jasně definovat, protože každý ji chápe trošku jinak. Podíváme se tedy nejdříve na spojení těchto slov a z toho poté můžeme vycházet. Inteligence je schopnost, která je přisuzována živým tvorům. Lidská inteligence se samozřejmě bude lišit od té zvířecí, ale asi se shodneme, že se všeobecně dá vyjádřit jako schopnost poznávání a učení se v nějakém prostředí. Slovo umělá už jen dodává to, že to tomu cíli nebude přirozené, ale naopak nějak uměle vložené, nahrané či naučené. Stroje (počítače) nás fascinují již nějakou dobu, a protože si lidé uvědomovali jejich potenciál, chtěli jejich fungování posunout ještě dál. Nejdříve jsme je využívali pro jasně dané úkony (např. matematické), postupem času nás ale začalo napadat, jestli by dokázaly myslet samy za sebe. Cílem bylo naučit počítače lidskému poznávání a rozvoji. Je ale vůbec možné něco takového vytvořit? Kdyby ano, jaké by to po nás mělo následky? Zrovna na tyto úvahy mě přivedl seriál Westworld, který je o westernovém zábavním parku, kde figurují velmi důmyslně vytvoření roboti. Tam se původní záměr zvrtne a roboti si začnou žít vlastním životem bez jakéhokoliv možného vlivu a zásahu lidí. Vyvstává tedy další otázka a to taková, jestli bychom vůbec chtěli, aby uměle vytvořené systémy dokázaly přemýšlet samy za sebe. Chtěli bychom, aby byly kreativní? Každý z nás na tohle bude mít pravděpodobně odlišný názor, někoho AI fascinuje a někdo z ní naopak má strach. Určitě ale lze říci, že v poslední době tento zájem nabírá na velké síle. Chtěla bych se tedy alespoň v krátkosti podívat na to, jaké by pro nás mohla mít umělá inteligence využití v budoucnosti. AI v současnosti je aplikovaná v různých oblastech, i my sami ji využíváme. Zaměřují se proto spíše na další a propracovanější využití.
Protože tento článek vznikl v rámci předmětu Učící se společnost, nejdříve se zaměřím na využití AI ve vzdělávání. Díky umělé inteligenci bychom mohli vytvářet takové učební programy a materiály, které by dokázaly identifikovat potřeby a případné mezery studenta. Na základě toho zjištění by se přizpůsobily tak, aby poznání a učení bylo pro daného člověka přístupnější a snáze pochopitelné. Online výukové kurzy by mohly být více interaktivní, a dokonce efektivně propojovat více oblastí nebo úrovní (např. u historie by bylo možné zdůraznit souvislosti a vtáhnout studenta do děje). Také by se programy mohly přizpůsobovat různým stylům výuky a přístupům k ní.
Koncept Smart cities je asi pro většinu z nás známým pojmem. Aplikuje se již v současnosti, ale finální představa je taková, že města budou fungovat jako velká síť, kde každý jednotlivý bod spolupracuje s těmi dalšími. V souvislosti se Smart cities mě vždy zajímala samořiditelná auta a autonomní domy. Představte si, že jen nasednete do auta, auto samo vyhodnotí kudy vás nejrychleji dopravit do práce či školy a po cestě se zastaví pro snídani, protože ví od vašeho chytrého domu, že jste ji nestihli.
Velké pole využití ale představuje i zdravotnictví. Možnost sdílení údajů o pacientech a celková anamnéza a analýza zdravotního stavu. Přístroje by na základě vyšetření (a zaznamenaných dat z dřívějška) dokázaly vyhodnotit nejen současný stav, ale i možné budoucí komplikace či nemoci. Počítač samozřejmě lékaře nahradit nemůže, ale mohl by sloužit jako podpůrný nástroj pro vyhodnocování výsledků a určování diagnózy.
Možností je ještě mnoho, záleží jen na nás, které z nich pro nás budou nejzajímavější a na které se budeme zaměřovat nejvíce. Tyto tři oblasti jsem vybrala proto, že z mého pohledu bychom se na ně měli zaměřovat mezi prvními. A to hlavně z důvodu velkého zkvalitnění našeho života a osobního rozvoje.
Použité zdroje:
Matematická biologie: e-learningová učebnice [online]. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2015 [cit. 2019–04–11]. ISBN 978–80–210–8095–9. Dostupné z: http://portal.matematickabiologie.cz/
KOVAL, Vojtěch a Anna DUCHKOVÁ. Důležité není ani tak to, co umělá inteligence dokáže, ale jestli to umíme využít, říká hlavní inženýr Google AI Europe. In: Český rozhlas [online]. 2018 [cit. 2019–04–11]. Dostupné z: https://radiozurnal.rozhlas.cz/dulezite-neni-ani-tak-co-umela-inteligence-dokaze-ale-jestli-umime-vyuzit-rika-7711095
