Katedrála a tržiště: knihovna
Cestujeme-li jako turisté do jiných zemí, volíme si často dopředu místa, která chceme navštívit a která nám dají možnost pochopit historii i současnost dané země, lidí, kteří v ní žijí. Pochopit ji nám pomáhají místa, jakými jsou katedrály a tržiště.
Katedrála je charakteristická tím, že aby se mohla stát minulostí i současností dané země, musel si ji „někdo vysnít“, někomu práci zadat. Někdo ji navrhl, někdo postavil. Vznik tohoto velkolepého díla mohli lidé pozorovat, jakmile se začalo stavět, ale navštívit jej mohli až po jeho dokončení, pokud se toho ovšem dožili. Katedrála byla po dlouhé době hotová a od té doby tu stojí taková, jakou ji panovník a stavitel chtěli. Neměnná. Občas ji zasáhne nějaká živelná katastrofa, ale s drobnými opravami, přetrvává. Ožívá částečně díky turistickému ruchu, ale nejvíce lidmi, kteří ji pravidelně navštěvují ve dnech bohoslužeb a svátků.
Jejím opakem je tržiště. Místo, které má také svoji minulost, ale takovou, která se dynamicky mění, tak jak se mění podmínky. Tržiště je místo, které žije každý den. Může měnit (posouvat) svou polohu podle toho, jak se rozvíjí město, jehož je součástí, mění se prodávající, mění se zboží i jeho ceny. Nabídku reguluje poptávka zákazníků. Ve velkých městech můžeme často najít několik vyhlášených tržišť, které se různě specializují (ryby, zelenina…). Staly se nedílnou součástí města. Součástí minulosti i současnosti (např. názvy pražských ulic jako Ovocný trh apod.).
V době, kdy došlo k omezení společenského i kulturního života z důvodu pandemie, byly uzavřeny obě místa, katedrály i tržiště, přesto bylo v lecčems jednodušší, dostat se k produktům tržišť, než „produktům“ katedrál, protože tržiště se dynamicky přizpůsobovala.
Výběr dvou míst: katedrály a tržiště není náhodný. Vychází z eseje Erica S. Raymonda z roku 1997. Jedná se o manifest, který na příkladu jednoduchého softwaru ukazuje, jaké mohou být výhody fungování otevřeného přístupu (principu tržiště). A ačkoliv je příkladem jednoduchý software, myšlenku převzal i Linus Torvalds a postavil na ní celý operační systém Linux. Přesto, že se jedná o princip využitý v IT, dá se předpokládat, že je možné jej přenést do jakékoliv oblasti. Zajímalo by mě, jestli je to opravdu tak. Rozhodla jsem se ve své eseji vzít princip Katedrály a tržiště a zkusit jej aplikovat do knihovnického prostředí. Navrhnout fungování projektu, který by na těchto principech stál.
Během své knihovnické praxe jsem se podílela autorsky i jako realizátor na projektech řady stupňů — od grantů, které vyhlašovaly nadace, město, kraj, Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (finance z grantů ministerstev), až po projekty Evropské Unie. Měla jsem možnost nahlédnout do všech „provozních oblastí“ přípravy, realizace i evaluace grantů. Z druhé strany jsem se podílela na stanovení některých podmínek pro žadatele o grant. Nikdy jsem však žádné grantové žádosti neposuzovala a nebyla jsem součástí týmu, který o schválení žádosti rozhoduje. Tato zkušenost mi v této oblasti chybí. Na druhou stranu mám ale zkušenosti s nastavováním, dodržováním a interpretací pravidel při různých profesních aktivitách, zaměřených na oblasti jako podpora čtenářství a čtenářské gramotnosti; podpora inkluze osob se specifickými potřebami (speciálními vzdělávacími potřebami).
Pro katedrálu v tomto pojetí je charakteristické, že se jedná o „profesionálně zpracovaný, dopředu promyšlený a jasně ohraničený projekt“[1]– a to jak financemi, tak týmem lidí, kteří jej připravují. Jakákoliv kritika projektu je značně komplikovaná, protože často je projekt financován např. z grantu a tudíž je dopředu více či méně nastaven cíl, postupy, čerpání a termín realizace (spuštění) projektu. Management určuje, jak bude projekt probíhat, jak bude uzavřený tým
pracovat, zároveň zaručuje formální podporu a případné proškolení členů týmu. Je poměrně malá šance, že by bylo možné projekt spustit nejdříve v „beta verzi“, kterou by mohla připomínkovat knihovnická veřejnost, pro kterou je projekt určen, a až poté jej pustit v „ostré verzi“. Vše je od začátku pěvně stanovo.
Zásah do projektu a jeho další vývoj je možný jen v případě, že si knihovna podá novou grantovou žádost na pokračování projektu (jde o projektové žádosti menšího charakteru, např. z Ministerstva kultury ČR) nebo se do úprav pustí sama, což ale bývá procesně náročné. Příkladem takového projektu může být většina projektů veřejných knihoven, např. projekt Ruku v ruce Knihovny Jiřího Mahena v Brně.
Jednalo se o projekt financovaný z grantu Evropské Unie, byly přesně stanoveny cíle, rozpočet na čerpání konkrétních položek, realizátorský tým i principy, jak výstupy projektu evidovat a zveřejňovat, stejně jako termíny pro přípravu, realizaci a zhodnocení projektu, včetně forem evaluace. V průběhu projektu nebylo možné dělat změny.
Pro tržiště (angličtina používá lépe vystihující slovo bazar) je charakteristické, že je „definován pouze základní kámen — myšlenka, ale na jeho provozu se podílí velké množství slabě koordinovaných osob.“[3] Na tyto osoby dohlíží koordinátor (vzniká přirozená hierarchie, komunikace funguje přímo), který zajišťuje, aby se nepodvádělo nebo neprovádělo něco, co na tržiště nepatří. Ale jako na každém tržišti platí, že nabídku určuje poptávka a pravidla se mohou měnit. Poptávku určuje komunita a tržiště se ji snaží „rychlým a nestabilním, málo plánovaným vývojem“[4] naplnit, přičemž členem komunity může být každý, nezávisle na proškolení či zkušenostech (ty musí získat jinde). Jako na každém trhu/bazaru nemusí být nabídka zcela podle představ nakupujícího, ale platí také, že může předčít jeho představy a nasměrovat jeho zájem novým směrem. Osobně neznám žádný projekt, který by takto v knihovnách fungoval, ale vidím určité paralely v projektu Noc s Andersenem.
Jedná se o projekt, který drží hlavní myšlenka — spojení oslav výročí narození Hanse Christiana Andersena s možností „zažít dobrodružství v knihovně“. Projekt je finančně podpořen Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR (Ministerstvem kultury České republiky). Každý rok je vyhlášeno několik významných jubileí (autoři, knihy, literární postavy z literatury pro děti a mládež) a knihovny se registrují k účasti na projektu, čímž získávají upomínkové předměty s logem projektu a určitou podporu/záštitu médií a význačných osobností, ale samotné uchopení tématu a jeho realizace už je na každé knihovně. Komunikačním kanálem je elektronická konference Andersen, kde mohou knihovny sdílet své nápady na realizaci tématu, pracovní listy, hudební klipy a jiné, a to jak před samotnou akcí, tak po jejím proběhnutí. Výsledkem je celkové hodnocení a popis zajímavých aktivit knihoven ve výroční zprávě.
Uvádí se, že od katedrály k tržišti lze přejít poměrně snadno, opačný vývoj je ale nesnadný (a reálně komplikovaný licencemi a autorským právem).“[6] Sama si kladu otázku, jako příznivce konceptu tržiště, jaké okolnosti by musely nastat, aby k návratu došlo a jak s tímto rizikem při modelování fungujícího tržiště počítat a dokázat jej vést.
Při modelování „fungujícího“ projektu jsem zvolila cestu od katedrály k tržišti. Vybrala jsem si pro tento model projekt, jehož jsem součástí od prvopočátku. Jedná se o projekt Databanka vzdělávacích programů, který realizuje Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR a Knihovna Jiřího Mahena v Brně. Projekt nabízí sdílený prostor pro knihovníky, kam mohou vkládat své programy, které připravují pro žáky ve školách. Kromě možnosti program vkládat, je možné i programy volně stahovat, komentovat a hodnotit. Určité srovnání je možné s projektem Digitálních vzdělávacích materiálů na portále RVP.CZ.
Prostředí samotné vzniklo (webová stránka a databáze na webu) v roce 2013, ale postupem času jsme narazili na řadu problémů, které vedli k současnému stavu, kde je Databanka funkční jen asi z 40%. Původní projekt nedokázal reagovat na změny v potřebách specializace Knihovník v knihovně pro děti a nedokázal se ani přizpůsobit požadavkům komunity. Chyběl mu navíc silný vůdce, který by projekt přenesl přes problematické období. V dalším období, kdy dostane Databanka „novou šanci“ je potřeba se této situaci vyvarovat. Řešením by mohlo být právě uplatnění principu katedrály a tržiště.
Podle stejnojmenného manifestu Katedrála a tržiště, vychází princip tržiště z osmnácti principů[9], z nichž některé jsou v projektu uchopitelné, pro některé je ještě potřeba hledat cestu. Vzhledem k tomu, že se jedná o projekt veřejné knihovny (možná podpořený časem grantem), nebude zcela otevřený přístup možný, i tak by však některé prvky mohly být součástí nového řešení.
Z původního projektu zůstává databáze autorských programů a uživatelů Databanky, kteří programy stahují a využívají. Ti byli osloveni, aby se vyjádřili formou dotazníků k funkcionalitám Databanky a případně navrhli nějaké úpravy. Opíráme se o myšlenku, že poptávka po vytvoření vhodného prostředí pro hledání inspirací na přípravu vzdělávacích programů v knihovnách je stále aktuální, nicméně nejen „doba Covidu“ ukázala, že je potřeba dát větší důraz na úpravy programů do online prostředí a vzdělávání pro další rozvoj v této oblasti.
Osobně sice stavím své programy radši na základě vlastní rešerše a postupů (nejlépe izolovaně od všech ostatních vjemů okolí), ale po jejich vyzkoušení hledám další inspiraci a takové sdílené prostředí vnímám jako velmi podnětné. Projekt Databanky bude složený ze dvou systémů: webová stránka, která se zaměří na výstupy pro další vzdělávání knihovníků ve směru tvorby a realizace vzdělávacích programů (témata se budou odvíjet od poptávky) a modul knihovního systému jako databáze programů a jejich charakteristik. Programy bude možné vkládat v různých formátech (pdf, word, Google docs, myšlenkové mapy). Nově přibude možnost vložit nejen program, ale i pracovní list, prezentaci nebo jiný materiál. I nadále bude možné programy komentovat, hodnotit a stahovat. V nové podobě Databanky upřednostňujeme vkládání programů v nějakém online prostředí formou odkazu na program, aby mohl být stále živý.
Člověk, který bude koordinátorem Databanky, bude propojovat různé vzdělávací obsahy do promyšleného celku[10]:
· Pedagogický aspekt (programy musí obsahovat některé prvky, např. cíle, pomůcky, časovou dotaci aktivit, zdroje…)
· Didaktický aspekt (schéma programů musí být srozumitelné, vše musí být správně vloženo, popsáno…)
· Technický aspekt (znalost prostředí: možnost úprav na webové stránce, YouTube kanál, tvorba videí, podpora komunity…)
· Odborný aspekt (inovace v programech, podpora gramotností, důraz na knihovní prostředí, naplnění stanovených cílů…)
· Otázka přístupnosti (dostatečné podpora, otevřená řešení problémů, podcasty, webináře…)
· Autorsko-právní aspekty (znalosti Knihovního zákona, Autorského zákona, licencí CC…)
Jakmile bude hotová „beta verze“ oslovíme formou webinářů (a jejich záznamů) stávající členy Databanky a vysvětlíme jim nový koncept. Zároveň je požádáme o testování nové verze databáze, abychom mohli sesbírat data pro její optimalizaci (včetně průběžných návrhů na změny). Jejich úkolem bude vložení vzdělávacího programu, nejlépe v nějakém formátu, který umožní do Databanky sdílet pouze odkaz na dokument, který bude moci jeho autor editovat a ti, kteří o něj budou mít zájem, mohou přidávat nejen návrhy na další témata, ale i stahovat aktualizované verze. Budeme se snažit reagovat na poznatky vkladatelů programu a umožnit i během „ostré verze“ moci navrhovat změny v prostředí nebo upozorňovat na chyby/nefunkční odkazy. Doufáme, že vytvoření „aktivní komunity“ umožní i hledání „vůdce komunity“ a případné rozložení sil při tvorbě a naplňování Databanky v aktuálním čase. Komunikace bude probíhat přímo.
Důležitou součástí bude i otevřený přístup uvnitř databáze programů. Chceme přesvědčit komunitu, aby pracovala více v otevřených formátech, díky nimž by bylo možné pružně aktualizovat programy o nové směry a úhly pohledu a čerpat inspiraci od ostatních (vložením komentářů a návrhů, dalších zkušeností s tématem, vhodným zdrojem pro práci apod.).
Prostředí nelze nastavit jako zcela otevřené a upravovatelné, ale je možné zajistit jeho dynamický vývoj a kontakt s přímou osobou, která bude moci změny navrhovat dalším členům komunity a integrovat do systému. Zároveň bude součástí projektu i určitá „stránka s připomínkami“, kde bude možné sledovat, na jakých návrzích se pracuje, které byly schváleny, od kterých se upustilo. Každý návrh dostane šanci.
Musíme počítat také s úskalími, která projekt může přinést:
1) Nepodaří se vytvořit komunita — musí se najít vhodný koordinátor projektu a vše musí být komunikováno srozumitelně a se zájmem o cílové uživatele.
2) Rozdíly v představách o fungování Databanky — bude existovat „stránka historie úprav“, kde bude možné vidět, které úpravy se aktuálně prověřují, na kterých se pracuje a které naopak nemohly být realizovány i s uvedením důvodů, proč ne. Do určité míry je možné, s oporou v legislativě, vyzkoušet různé návrhy.
3) Nedostatek technické podpory — pokud se objeví návrh, který nebude možné technicky zrealizovat, budeme hledat jinou variantu, jak daný návrh zapracovat do projektu.
Inspirace ve schématu Tržiště umožní projektu řadu výhod, a to zejména:
1) Rozvoj nezávislý na finančních prostředcích
2) Vytvoření komunity, která bude mít zájem o další vývoj projektu a bude přicházet s možnými inovacemi.
3) Lepší marketing, na kterém se bude podílet celá komunita.
4) Další vzdělávání knihovníků zajímavou formou a postavenou na vlastním zájmu o problematiku
5) Vyšší kvalita programů díky aktualizacím, komentářům a návrhům
6) Hledání inovací a řešení problémů nezávisle na týmu z jedné knihovny.
7) Rozvoj kooperace knihovníků na poli společných projektů v maximálně otevřeném prostředí.
8) Bude možné vyzkoušet funkční projekt sdílet i mimo české knihovny a otevřít tak téma hledání inspirace v programech v prostředí internetu.
9) Propojování různých formátů dat (videa, podcasty, Goodreads, prezentace, Googledocs)
Open systémy mají široké uplatnění, od státní správy, přes univerzitní vzdělávání až po knihovní systémy. Vycházejí ze zásad v podobě čtyř svobod: svobody ke kopírování, k úpravám, k šíření a k šíření modifikované verze.[11] To všechno by Databanka měla splňovat. Měla by, stejně jako katedrála a tržiště spojovat minulost se současností, ukazovat kvalitu i dynamiku měnícího se oboru (nejen) ve specializaci Knihovník v knihovně pro děti. Přitom tu nejde jen o obsah, ale i kooperaci, která je v současném, dynamicky se měnícím světě, nezbytná, abychom nebyli zahlceni — úkoly, problémy, granty, informacemi. Aby zůstal prostor na práci se čtenářem v ryzí formě.
Použité zdroje:
ČERNÝ, Michal. Design digitálního vzdělávacího prostředí. Brno: Flow, 2020. ISBN 978–80–88123–28–6, str. 154.
ČERNÝ, MICHAL: Open source v e-learningu. Presentace Openalt 2015. [online] 2015–11–0–11. [cit. 2021–06–03] Dostupné z: https://www.slideshare.net/xcerny/open-source-v-e-learningu
RAYMOND, Eric: Katedrála a tržiště. [online]. [cit. 2021–06–01] Dostupné z: https://i.iinfo.cz/files/root/k/Katedrala_a_trziste.pdf Poznámka: Překlad Miloslav Nič.
Kurz rozvoje digitálních kompetencí. Modul Licence a autorská práva. [online] Katedra informačních studií a knihovnictví. FF MU. c2021 [cit. 2021–06–01] Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/digicomp/tvorba-digitalniho-obsahu/licence-a-autorska-prava
KRČMÁŘ, Petr: Uzavřený a otevřený vývoj: katedrála a tržiště. [online]. [cit. 2021–06–01] Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/prezentace/IT09_Krcmar.pdf
Myšlenková mapa: Vývoj otevřeného software. [online]. [cit. 2021–06–01] Dostupné z: https://coggle.it/diagram/WqfuMPyPNaZDtmyQ/t/my%C5%A1lenkov%C3%A1-mapa-v%C3%BDvoj-otev%C5%99en%C3%A9ho-software
JANSA, Václav a Linda SKOLKOVÁ: Technologie s otevřeným zdrojovým kódem. Verze 1.0. [online]. Praha: Katedra informačních studií a knihovnictví FF UK, 2008. [cit. 2021–06–01] Dostupné z: https://sites.ff.cuni.cz/uisk/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/Technologie-s-otev%C5%99en%C3%BDm-zdrojov%C3%BDm-k%C3%B3dem_Jansa.pdf
……………………………….
[1]Kurz rozvoje digitálních kompetencí. Modul Licence a autorská práva. [online] Katedra informačních studií a knihovnictví. FF MU. c2021 [cit. 2021–06–01] Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/digicomp/tvorba-digitalniho-obsahu/licence-a-autorska-prava
[3] Tamtéž.
[4] Tamtéž.
[6] Tamtéž.
[10] ČERNÝ, MICHAL: Open source v e-learningu. Presentace Openalt 2015. [online] 2015–11–0–11. [cit. 2021–06–03] Dostupné z: https://www.slideshare.net/xcerny/open-source-v-e-learningu
[11] ČERNÝ, Michal. Design digitálního vzdělávacího prostředí. Brno: Flow, 2020. ISBN 978–80–88123–28–6, str. 154.
