Kdo byly první držitelky univerzitních titulů ve světě i Českých zemích?
Po většinu dějin neměly ženy přístup ke stejnému vzdělání jako muži. Neznamená to však, že by před otevřením univerzit studentům nezávisle na pohlaví neexistovaly vzdělané a vědecky působící ženy, vyskytovaly se však jen výjimečně, a to obvykle díky podpoře mužských příbuzných nebo přátel z akademického prostředí. Kromě toho jedinou možností získat aspoň nějaké vzdělání představovaly kláštery a soukromí učitelé.
První absolventkou univerzity byla pravděpodobně už Bettisia Gozzadini, která obdržela diplom z Boloňské univerzity v roce 1237 a později tam taktéž jako první žena přednášela právo. Ne mnoho detailů z jejího života je nám známo, údajně se však jako studentka výuky účastnila v mužském oblečení a přednášela zpoza závoje. Zdá se však, že byla akademickou obcí respektována pro její erudici a to oni přemlouvali ji, aby učila, ne naopak.(Brancolini, 2014)
Další akademicky úspěšnou ženou byla italská šlechtična Elena Lucrezia Cornaro Piscopia, která v roce 1678 obdržela jako první žena na světě doktorát z filozofie, a to na univerzitě v Padově. Na vysoké úrovni ovládala latinu, řečtinu, hebrejštinu, španělštinu, francouzštinu a arabštinu, kromě jazyků se věnovala také matematice, astronomii, filozofii a teologii. (Thieling, 1995)
Ženská otázka se ve větším rozsahu v Evropě otvírá až během osvícenství v souvislosti s texty Jean-Jacques Rousseaua nebo později explicitněji u Mary Wollstonecraftové, která v díle Obrana práv žen (1792) argumentuje, že ženy by měly mít přístup k formálnímu vzdělání. Urozené a vzdělané ženy během osvícenství ve Francii navíc zaujímaly důležitou roli ve středu kulturního a intelektuálního dění prostřednictvím salónů, ve kterých se potkávali význační spisovatelé, vědci a myslitelé. I přesto však k hmatatelným změnám ve společnosti ve vztahu k vzdělávání žen dochází až v průběhu 19. století. (Flekal, 2007)
Univerzitní vzdělání se ženám prvně oficiálně zpřístupní v USA díky vlivu protestantských církví. Na Mississippi College v roce 1831 promují hned dvě studentky, Alice Robinson a Catherine Halls. Nejenomže se tím stávají prvními držitelkami vysokoškolského titulu v USA, ale stávají se i prvními absolventy nově založené vysoké školy vůbec, první muž studium dokončí až v roce 1843 (Cooper, 2011, s. 23). Ženy v USA mohly také získaly bakalářský titul na presbyteriánském Oberlin College, první tam promovaly v roce 1841 (Oberlin College, [2022]).
Co se týče spojeného království, Univerzita v Cambridgi umožnila ženám studovat na Girton College už v roce 1869, titul jim však mohl být udělen až retrospektivně v roce 1948. To je později než všechny ostatní univerzity ve Spojeném království. Oxfordská univerzita otevřela první ženské koleje Somerville a Lady Margaret Hall v roce 1879, na oficiální titul si však studentky počkaly do roku 1920. Přitom jinde ve Spojeném království ženy získat titul mohly. Třeba na univerzitě v Londýně už od roku 1878 a na univerzitě v Readingu představovaly v 20. letech 20. století ženy už většinu všech studentů. Proč trvalo tak dlouho, než některé prestižní univerzity ve Spojeném království začaly udělovat tituly ženám? Částečně to byly obavy o “invazi Amazonek” do jinak převážně mužské společnosti, v první řadě však šlo o snahu udržet si moc, udělením titulů by museli uvolnit i křesla v řídících orgánech univerzity. (Garnett a Whyte, 2020)
Univerzita v Curychu se ženám otevřela v roce 1864 a brzy v jejích stopách následovaly další Švýcarské univerzity v Bernu, Ženevě a Lausanne. Z počátku na univerzitu přicházely jen zahraniční studentky, jelikož ve Švýcarsku zatím neexistovalo dostatečně kvalitní středoškolské vzdělání dostupné dívkám. Mezi lety 1864 a 1914 odhadem studovalo ve Švýcarsku medicínu neuvěřitelných sedm tisíc žen, převážně Rusky. Tou byla i první absolventka medicíny, Maria Kniaschnina, která jako první žena v roce 1867 získala medicínský titul z uznávané univerzity s vysokými akademickými standardy. Co však činilo ze Švýcarska centrum akademické migrace žen? Šlo o relativně nové, ale respektované a liberálně smýšlející univerzity, které se těšily politické podpoře a zaměstnávaly profesory, kteří byli vůči studentkám vstřícní. Není tedy divu, že lákaly tolik mladých nadšených studentek inspirované úspěchy prvních absolventek. Neznamená to však, že by se nárůst počtu žen nesetkal s kritikou studentů, stěžující se na zaplněnější učebny a na ne vždy dostatečně připravené studentky, nebo místní obyvatele, kterým se nelíbil nárůst cizinců. Tyto stížnosti však nevedly k zpřísnění podmínek účasti žen ve výuce. (Bonner, 1988)
V Rakousko-Uhersku mohly ženy studovat na filozofických fakultách od roku 1897, lékařské fakulty pak studentky řádně přijímaly od roku 1900. Studium práv a dalších oborů se ženám však otevřely až po první světové válce se vznikem samostatného Československa. Ambiciózní studentky tak musely vycestovat do zahraničí, chtěly-li obdržet akademický titul, často do výše zmíněného Švýcarska. Touto cestou se vydala i Češka Anna Bayerová, která promovala na univerzitě v Bernu v roce 1881. Titul jí však doma v Rakousko-Uhersku nebyl uznaný, lékařskou praxi tak musela zřídit v zahraničí. (Flekal, 2007)
V Českých zemích je otázka ženské emancipace silně spojována s národním obrozením. Důraz byl kladen na vzdělávání žen k vlastenectví, cílem však nebyla rovná práva jako taková, ale jejich schopnost vést domácnost a děti k češství (Flekal, 2007).
Univerzitní vzdělání pro ženy představovalo začarovaný kruh, ženy se nemohly vzdělávat na univerzitě bez dostupného a dostatečně kvalitního nižšího a středního vzdělávání, takové vzdělání však bylo považované za zbytečné a nesmyslné právě proto, že na univerzitu pak studentky pokračovat nemohly. Zlomový bod představuje Gymnázium Minerva, jenž založila Eliška Krásnohorská, a kde dívky získávaly vzdělání obdobné chlapeckému. Po maturitě, kterou dívky mohly v Rakousko-Uhersku skládat od roku 1878, ale zatím pouze na chlapeckých gymnáziích, však měly studentky omezené možnosti. Pokud si přály zůstat v Praze a i tak studovat na univerzitě, neměly jinou možnost než požádat o výjimku studovat jako tzv. hospiantky, což jim umožňovalo účastnit se přednášek za souhlasu vyučujícího, ale nemohly se účastnit zkoušek ani získat diplom (Flekal, 2007).
Některé absolventky Minervy se staly hospiantkami a po zlegalizování řádného studia žen na univerzitě v roce 1897 jim předchozí studium bylo uznané jako řádné. První absolventky v Českých zemích tak vycházejí z filozofické fakulty Karlovy Univerzity v roce 1900, byly to Božena Jiránková (čeština a němčina) a Jindřiška Hrabětová (matematika a fyzika). Anna Honzáková pak promuje v roce 1902 jako první lékařka na Karlově univerzitě s disertací na téma ‚Jak chrániti dítě před nákazou tuberkulosní‘. (Flekal, 2007, 45).
„Mnoho lidí má přísnější měřítko na studentky než na studenty. U chlapce je přirozené, že jde na střední a vysokou školu — je to jeho právo, skoro povinnost. Dívka však má prý studovat jen tehdy, má-li výjimečné nadání.” (J. Vaňásková, Dívka a studium. In: K 50 výročí založení ústavu, 1940, str. 17 via Flekal, 2007, str 43)
Studium na vysokých školách pro ženy nebylo jednoduché, mnozí na ně kladli ještě větší nároky než na chlapce. Pro vysokoškolsky vzdělané ženy nebylo ani jednoduché najít uplatnění, většinou se živily jako učitelky nebo lékařky, profese spojovány s péčí, která je tradičně s ženy spojována. Jen málokteré měly odvahu se vydat na akademickou dráhu. Prvními ženami, které zakončily řádné vysokoškolské studium doktorským titulem v Rakousko-Uhersku byly Gabriele Possanner von Ehrenthal (absolventka lékařské fakulty v Curychu, v roce 1997 však musela opět složit zkoušky na Univerzitě ve Vídni, aby jí titul byl uznaný), Cäcilie Wendt (obor matematika a fyzika) a Marie Zdeňka Baborová-Čiháková (obor zoologie a geografie). (Flekal, 2007)
V dnešní době je pro nás již nepředstavitelné, že by ženy nemohly studovat na vysokých školách, přesto taková byla situace po většinu dějin. Jak je možné, že trvalo tak dlouho, než si tyto instituce založené na vědění a racionalitě připustily intelektuální rovnost pohlaví? Je důležité si uvědomit, že i univerzity jsou pouze součástí širší společnosti a náchylné vůči stejným předsudkům. V zásadě jde o konzervativní prostředí a i ty nejgeniálnější vědci a myslitelé neví všechno. Na jaké aspekty dnešního školství budeme za sto let vzpomínat se stejnou nechápavostí a odsouzením?
Reference
Bonner T. N. (1988). Pioneering in women’s medical education in the Swiss universities 1864–1914. Gesnerus, 45 Pt 3–4, 461–473.
Brancolini, J. (2014). Uncovering the Legend of Bettisia Gozzadini, Europe’s First Female Legal Scholar. Fulbright Year Italy. https://wp.me/p5cHap-f
Flekal, K. (2007). Počátky vyššího vzdělávání žen v Čechách. [diplomová práce]. Filozofická fakulta Univerzity karlovy v Praze. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/15034/DPTX_2007_2_11210_ASZK10001_118975_0_59477.pdf?sequence=1&isAllowed=y
Garnett, J., Whyte, W. (2020). Women Making History: the centenary. University of Oxford. https://www.ox.ac.uk/about/oxford-people/women-at-oxford/centenary
Thieling, S. (1995). Elena Lucrezia Cornaro Piscopia. Biographies of Women Mathematicians. https://mathwomen.agnesscott.org/women/piscopia.htm
Cooper, F. L. (2011). Looking Back Mississippi: Towns and Places. University Press of Mississippi. ISBN 9781617031489. https://books.google.cz/books?id=nNnVX4gQdD0C&pg=PA23&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
Oberlin College (©2022). Oberlin History. Oberlin College and Conservatory. https://www.oberlin.edu/about-oberlin/oberlin-history
Všechny použité obrázky spadají pod Wikimedia Commons.
Anna Honzáková: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Anna_Honzakova_1902.jpg
Elena Piscopia: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Elena_Piscopia_portrait.jpg
Anna Bayerová: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jan_Vil%C3%ADmek_-_Anna_Bayerov%C3%A1.jpg
