Kdy je vhodné uvažovat o domácí výuce?

Homeschooling neboli domácí vzdělávání je trend, jehož počátky lze datovat do 60. let minulého století do Spojených států amerických. V současnosti je až na Německo tento způsob výuky legální ve všech zemích Evropy. V České republice byla tato forma oficiálně povolena od roku 2005 pro 1. stupeň základní školy a od roku 2016 také pro druhý stupeň.

Ač je domácí výuka uznána zcela legálně, v českém prostředí ji využívá pouze malý zlomek rodičů. Možná i proto, že být pro své dítě učitelem zde není možno bez řádně opodstatněných důvodů. Co všechno tedy takové rozhodnutí obnáší? A v jakém případě je rozumnou volbou?

Z formálního hlediska platí pro individuální vzdělávání několik základních pravidel. Důležitou podmínkou MŠMT je doložení speciálních vzdělávacích potřeb dítěte (psychologická porucha, mimořádné nadání apod.). Výuka musí být dále navázána na Rámcový vzdělávací program a také na Školní vzdělávací program základní školy, na které je zapsáno. Dále je nutné se dostavit min. dvakrát ročně na povinné přezkoušení (jeho výsledky bývají obvykle vyjádřeny slovním hodnocením). Vzdělávající rodič musí mít alespoň středoškolské vzdělání s maturitou (vyučuje-li dítě na 1. stupni ZŠ), či vzdělání vysokoškolské, chce-li vyučovat učivo 2. stupně.

Kromě formálních závazků je však třeba samozřejmě být také odpovědným rodičem. Dle článku Academic achievements and homeschooling-It all depends on goals od Neumana a Gutermana je při realizaci domácí výuky nezbytně nutné znát a využívat takový vyučovací proces, který umožní efektivně dosáhnout cílů. Každý takovýto proces by se měl skládat ze zjišťování potřeb dětí, tvorby programu, jeho realizace a ověřování výsledků.

Velmi důležitou rovinou je socializace, která by neměla být u dětí doma vzdělávaných rozhodně opomíjena. V případě využití domácí výuky je důležité zajistit dětem možnost pravidelného setkávání s jejich vrstevníky, ať už navštěvováním volnočasových institucí, či účastí na společných akcích spolužáků z dané základní školy (exkurze, školní výlety apod.).

Rodiče by měli myslet na to, že primární vzdělávání hraje v životě dítěte opravdu velmi důležitou roli. Žák zde nabývá základních znalostí a dovedností, pomocí kterých se učí v okolním světě orientovat a fungovat. Je tedy na místě si opravdu důkladně promyslet, na jaké úrovni je jejich motivace a sebedisciplína, a zda jsou schopni pro své potomky dlouhodobě vytvářet kvalitní vzdělávací programy. Pokud se však cítí dostatečně způsobilí, odpovědní a kreativní, může být domácí vzdělávání velmi příjemnou alternativou, která umožňuje rozvoj dětí plně přizpůsobený jejich specifickým potřebám.