Knihovny a otevřené vzdělávání
Termín otevřené vzdělávání implikuje přístup k volnému, otevřenému a neomezenému sdílení informací, které je podpořeno rozvojem ICT. Zaměřuje se na odstraňování překážek ve vzdělávání (např. volné zpřístupnění obsahu a dat), ale také na provádění kulturních změn (např. změn ve výukových metodách). Důraz je kladen na integraci formálního a neformálního vzdělávání (souvisí tak s CŽV) a také na jeho personalizaci, modifikaci a kvalitu. [1] Cílem je zpřístupnit maximální množství informací komukoli, kdekoliv a kdykoliv.[2]
Podrobné související informace zahrnující např. otázky licencí a autorského práva, přehled otevřených vzdělávacích zdrojů (OER) či příklady dobré praxe zpřístupňuje Příručka otevřeného vzdělávání dostupná zde: https://otevrenevzdelavani.cz/prirucka/. Otevřené vzdělávání v širším kontextu, s benefity, které může přinášet, i otázkami, které s ním souvisejí, pak přehledně zpracoval M. Černý: https://clanky.rvp.cz/clanek/s/G/22455/PRINCIPY-A-CILE-OTEVRENEHO-VZDELAVANI.html. Na vývoj otevřeného vzdělávání u nás se pak ve svém článku zaměřil O. Neumajer: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/20267/OTEVRENE-VZDELAVANI-A-AKTIVITY-KOLEM-NEJ.html
Vzhledem k tomu, že jsou tyto informace dobře a přístupně zpracovány, vyhnu se jejich opakování a v dalším textu se zaměřím na roli knihoven v této oblasti.
Knihovny ze své podstaty — jakožto instituce, které poskytují veřejné knihovnické a informační služby na principu rovnosti bez rozdílů[3] — koncept otevřeného vzdělávání podporují, ba co více, mají velký potenciál ujmout se role vůdčí instituce zaměřené na celoživotní, resp. otevřené vzdělávání. Domnívám se, že je to jedna z oblastí, kde knihovny mohou hrát nezastupitelnou roli ve společnosti, neboť v této oblasti v podstatě nemají konkurenci.
Z knihovnických asociací se tématu nejkomplexněji věnuje SDRUK, zejména na své každoroční konferenci Knihovny současnosti, kde je tématu knihoven a vzdělávání věnován samostatný blok příspěvků.[4]
Zásadním problémem je skutečnost, že knihovny nemají vypracovanou metodiku pro implementaci OER do svých služeb, ani pro vzdělávání knihovníků v této oblasti. Koncepce rozvoje knihoven pro následující roky přitom tuto oblast akcentuje,[5] v září 2021 bylo též podepsáno memorandum o spolupráci škol a knihoven,[6] nicméně se mi nepodařilo dohledat, zda se zmíněný absentující dokument alespoň připravuje.
Na základě vlastní praxe a povědomí se níže pokusím velmi obecně zmínit silné stránky knihoven, které pokládám za solidní základy podpory a implementace konceptu otevřeného vzdělávání do daného prostředí.
Knihovny v ČR představují rozsáhnou síť, kterou by bylo možno využít pro sdílení dat, např. zdigitalizovaných fondů či materiálů vytvořených samotnými knihovníky, jež by mohly posloužit jako základ OER. V knihovnách též pracují knihovníci, o nichž se čím dál častěji hovoří jako o kurátorech digitálních zdrojů. Nabízet důvěryhodnou orientaci v moři informací, stejně jako rozvoj kompetencí pro jejich vyhledávání a zpracování může být v dnešní době stejně jako v budoucnu neocenitelnou službou. Knihovny také ve velkém digitalizují své fondy. Zde se nabízí možnost spolupráce v oblasti akvizice, katalogizace, organizace, uchování a zpřístupnění OER. Již byla zmíněna spolupráce se školami, podpořená loňským memorandem. Nejedná se pouze o knihovny školní či akademické, ale též odborné či veřejné, které mohou být školám podpůrným vzdělávacím partnerem. Knihovny mají potenciál stát se garantem CŽV.
Knihovny pochopitelně již některé dílčí činnosti podporující otevřené vzdělávání realizují. V ČR například zpřístupňují otevřené zdroje knih — za všechny lze jmenovat digitální knihovnu Kramerius.[7] Další související služby, jako například DNNT (Díla nedostupná na trhu),[8] e-knihy Městské knihovny v Praze[9] či přístup k placeným zdrojům a databázím jsou už zpřístupňována na základě splnění některých podmínek (tj. potenciálních bariér), minimálně platné registrace do knihovny. Knihovny pořádají vzdělávací akce jak pro školy, tak pro veřejnost (kde částečnými dotacemi ze svých rozpočtů zajišťují cenovou dostupnost). Díky pandemii covid-19 se část těchto aktivit přesunula do online prostoru, čímž byly eliminovány další bariéra a rozšířila se potenciální základna uživatelů (nutno však podotknout, že se také částečně zúžila základna původní, které online platforma nevyhovovala).
Závěrem — dílčí aktivity sice probíhají, ale metodika chybí. Problematika otevřeného vzdělávání je sice částečně akcentována v koncepci knihoven, ale je otázkou, nakolik je součástí priorit knihoven v obcích, nakolik si knihovny stanovily konkrétní kroky k její „deproblematizaci“.
Zdroje:
[1] https://otevrenevzdelavani.cz/ [cit. 2022–03–22]
[2] ČERNÝ, Michal. Principy a cíle otevřeného vzdělávání. Metodický portál: Články [online]. 05. 05. 2020, [cit. 2022–03–23]. Dostupný z WWW: https://clanky.rvp.cz/clanek/22455/PRINCIPY-A-CILE-OTEVRENEHO-VZDELAVANI.html. ISSN 1802–4785.
[3] Zákon ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb [online]. [cit. 2022–03–22]. Dostupné z: http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257.htm
[4] https://sdruk.cz/rubrika/knihovny-soucasnosti/
[5] Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030: knihovny — pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury. Praha: Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut. ISBN 978–80–7050–734–6.
[6] http://duha.mzk.cz/clanky/memorandum-o-meziresortni-spolupraci-je-na-svete
