Knihovny bez knih

Myšlenka knihovny bez knih, tedy takové, kde již déle nebudou knihy fyzicky dostupné svým uživatelům, je bezesporu zajímavá. Má ovšem své klady i zápory, s čímž se rovněž pojí skupiny podporovatelů či odpůrců. Otázkou tedy je, zda má tento koncept možnost v budoucnu opravdu naplno uspět a prosadit se takovým způsobem, že dojde k naprostému vytlačení klasických knihoven nebo bude „pouhým“ alternativním přístupem, který bude doplňovat tradiční typ knihoven.

Jeden z prvních pokusů zavést knihovnu bez knih se uskutečnil na Cushing Academy nedaleko Bostonu v roce 2009, kde se místní ředitel James Tracy rozhodl pro tuto netradiční volbu, jelikož podle něj leží budoucnost v digitálních technologiích. Polovinu své více než 20.000 sbírky knih rozdali jiným institucím v jejich okolí a začali investovat do vybudování „learning center“ s počítači, čtečkami e-knih, prostorem pro skupinové studium a také kavárnou. První plnohodnotnou knihovnou bez knih pak spustili v roce 2013 v San Antoniu, o níž její zakladatel Nelson Wolff říká: „jestli chcete vědět, jak knihovna vypadá, tak si zajděte do obchodu s počítači Apple.“ A tato knihovna tak opravdu vypadá, nikde totiž nenaleznete regály s knihami, ale jen řadu stolů s počítači a dalšími technologickými zařízeními. Pokud byste tedy nevěděli, že vstupujete do knihovny, možná byste nabyli dojmu, že jste se právě ocitli v nějaké internetové kavárně či podobném typu podniku.

Potenciál tohoto konceptu je samozřejmě nesmírný. Takovéto knihovny zejména ušetří spoustu prostoru, pokud již nebudou muset skladovat obrovské sbírky knih, nýbrž je budou mít přístupné online (mnohdy ještě v několikanásobně větším množství). Zároveň se ziskem většího prostoru mohou nabídnout svým uživatelům lepší služby a přívětivější prostředí. To by se např. mohlo promítnout v akademických knihovnách, kde by mohly vzniknout větší prostory pro skupinové učení (např. týmové studovny) či prostory pro odpočinek nebo občerstvení. Dalším důležitým bodem, který úzce souvisí s touto vizí knihovny, je změna role knihovníka. V knihovnách bez knih knihovníci logicky ztratí velkou část své původní náplně práce, avšak vyvstanou před nimi také mnohé další zajímavější výzvy. Jde tedy o to, jak k tomuto přistoupí samotní knihovníci. Pro řadu z nich to bude příležitost vyzkoušet nové věci, posunout se ve svých znalostech a dovednostech dál a přijmou tuto novou roli knihovníka/informačního specialisty. Pro jiné je ale tato myšlenka nepředstavitelná, jelikož si vybrali toto povolání díky své lásce ke knihám a knihovna bez knih je pro ně zvláštní, jelikož mají pocit jako by něco chybělo.

Jestli má tento koncept v širším měřítku šanci uspět, je opravdu těžké říci. Já osobně si neumím představit knihovnu bez knih. Možná jako doplňkový segment, ale jako náhradu stávajících knihoven nikoliv. Nicméně důležité bude, jak se zřizovatelé a samotní pracovníci knihoven postaví k tomuto trendu a jakou odezvu najdou ve svých uživatelích. Neboť v konečném důsledku bude jen na nich záviset, jestli bude tento koncept úspěšný a vyhovující.