Knihovny bez knih. Opravdu?
Použije-li se slovní spojení knihovna bez knih, znamená to, že knihovna žádné knihy nemá? Toto, ač na první pohled paradoxní slovní spojení však nezdůrazňuje dostatečně podstatnou věc, totiž jedná se o knihovny bez fyzických knih, ale knihy jsou půjčovány v digitálním formátu. Rád bych ještě upozornil na rozdíl mezi digitální knihovnou jako virtuálním místě se služby a digitální obsahem a knihovnou bez knih, jež je fyzickým místem, kam se dá přijít a využít prostoru pro setkávání a jiné činnosti, kde však nejsou police s knihami. Jedním z příkladů knihovny bez knih, která vznikla z tradiční knihovny v roce 2013, je Bexar County Library v USA. Pokud máte zájem dozvědět se o knihovně a jejím fungování více doporučuji navštívit web knihovny. Tamější knihovnice Ashley Eklof pro Library Journal poskytla v roce 2014 rozhovor, v němž kladně mluví o fungování knihovny a jejích služeb.
Rok poté následovalo otevření další knihovny bez knih, a to na Florida Polytechnic University. Univerzita je zaměřena spíše na vzdělávání v technologiích a posun v užívání výhradně digitálních zdrojů namísto tradičních knih není příliš velkým šokem. Nejedná se o jediné dva příklady knihoven bez knih. Dají se nalézt i další typy těchto knihoven, a i když se nejedná o globální trend, můžeme čekat, že knihoven se zcela digitální sbírkou přibude. Úskalím, které knihovny s pouze digitální sbírkou čelí, se věnuje na svém blogu David Guion. Hlavní problémy shledává ve ztrátě serendipity, která se vyskytuje při procházení mezi policemi knih, dalším zajímavým tématem je, že fyzická kniha umožňuje předškolákovi rozvíjet motorické schopnosti, tato příležitost se při používání čtečky či tabletu vytrácí, a samozřejmě také ne všechny knihy jsou v digitální verzi dostupné. Přes nesporné výhody digitálního obsahu si David Guion myslí, že trend knihoven bez knih, tedy bez fyzické sbírky knih, není vhodný uplatňovat plošně. Vždy je potřeba brát v úvahu lokální podmínky, které se nejvíce odráží v dostupnosti technologií a internetového připojení uživatelů, tj. v míře jejich digitální propasti.
Christian Lauersen na svém blogu sdílí zkušenosti s knihovnou jako prostorem z prostředí dánské akademické knihovny. Představuje knihovnu především jako prostor pro učení se, inspirování a setkávání se za cílem se navzájem obohatit o své zkušenosti. Na otázku, zda je knihovna bez knih stále knihovnou, odpovídá kladně:
Pokud věříte, že knihovna není definována pouze její fyzickou sbírkou, ale spíše způsobem, jakým se jí daří podporovat učení, vzdělávání a výzkum. Zapamatujte si; Knihovna není cílem sama o sobě, je to prostředek, který obsahuje ty samé věci. Když se věci kolem nás mění, jako například když mizí fyzické knihy z knihovny, pojďme aktivně přistupovat k nepřetržité podpoře a vytváření hodnot pro naše komunity. (autorský překlad)
Lauersen na peer-to-peer vzdělávacím projektu Digital Social Science Lab ukazuje, jakou klíčovou roli hrají prostory poskytnuté knihovnou. Skutečně to, co se mění, není obsah knihovny, vědomosti v ní dostupné, ale způsoby, jak se k oněm vědomostem dostat, což sebou nese i změnu formátů nejen knih, ale i učení samotného. Každopádně změna formátu knihy ještě neznamená, že kniha přestává existovat, a že knihovny jsou bez knih, pokud jejich sbírka je digitální. Vše se samozřejmě odvíjí od toho, jak si definujeme knihu, zda ji považujeme za specifický myšlenkový konstrukt, který může být dostupný jak skrze médium papíru, tak i přes monitor počítače, nebo pokud knihu vnímáme pouze jako čistě fyzický artefakt. Osobně se přikláním spíše k prvnímu vymezení.
