Knihovny v boji s informační chudobou
Úvod
Rovnost přístupu k informacím je považována za základní lidskou hodnotu. Informační chudoba, spočívající v nedostupnosti ICT či neschopnosti jejího efektivního využívání, je proto jedním z největších problémů informační společnosti (Bawden & Robinson, 2017).[1] Informační věda se informační chudobou zabývá bezmála padesát let, přičemž problém přetrvává, ba dokonce stupňuje (Marcella & Chowdhury, 2020), i s ohledem na rozvoj služeb digitálního státu. Z toho důvodu se zřejmě i začal využívat termín digitální propast, neboť dochází k prohlubování rozdílů mezi těmi, kdo přístup mají, a kdo ne. Toto téma je velmi aktuální i v českém prostředí (Žabka, 2021).
První náznaky definice informační chudoby pocházejí ze 70. let, kdy Childers a Post vytvořili bibliografii čítající přes 700 položek na téma informačního světa znevýhodněných dospělých. Téma se následně objevilo v řadě prací, například v souvislosti s přístupem ke vzdělání či k technologiím. Konceptualizace v rámci informační vědy a knihovnictví se v literatuře objevuje od 80. let, a to jak z oblasti výzkumné, tak knihovnické praxe. V 90. letech prezentuje Dervinová svůj koncept sense-makingu, jehož základem je práce s informacemi (Marcella & Chowdhury, 2020).
Podle Lyonská deklarace (2014)[2] přístup k informacím posiluje občany k: uplatňování občanských, politických, ekonomických a sociálních práva; učení a aplikaci nových dovedností; rozhodování a participaci v aktivní a angažované občanské společnosti; vytváření komunitních řešení aktuálních i nových výzev; zajištění odpovědnosti, transparentnosti, řádné správy a zmocnění; měření pokroku ve veřejných i soukromých závazcích v rámci udržitelného rozvoje.[3] Lze tedy konstatovat, že omezený či žádný přístup k informacím negativně ovlivňuje všechny uvedené aspekty lidského života.
Významná americká knihovnice Donna Scheeder ve svém textu adresovaném OSN cituje ze zprávy Světového ekonomického fóra, která upozorňuje na to, že více než 4 miliardy lidí (tj. zhruba polovina světové populace) stále nedisponují přístupem k internetu (2018). Snaze o narovnání této nespravedlnosti se v posledních letech intenzivně věnuje například Elon Musk svým projektem Starlink,[4] který i přes svůj bohulibý záměr není bez kontroverzí (Crist, 2022). Za všechny lze zmínit například negativní postoj afrických obyvatel, které velmi irituje jeho vliv na noční oblohu (Bidwell, 2022).
Zde si dovolím položit několik otázek, které mě v této souvislosti napadají. Neznám na ně odpovědi, nevím, zda vůbec existují, nicméně se domnívám, že je důležité si je klást.[5] Některé zazněly i v rozhovoru s Petrem Lupačem. Opravdu všichni lidé na světě potřebují/chtějí ke svému životu internet? Není to příliš velká intervence ze strany západní společnosti? Souvisí s udržitelností i výroba a distribuce takového počtu zařízení? Bude mít člověk v budoucnu i volbu nebýt součástí digitálního prostředí? Často se — zejména v kontextu informační chudoby a nutnosti její eliminace — hovoří o pozitivních dopadech ICT, ale všichni víme, že mají i svou temnou stranu. Jsem si samozřejmě vědoma potřeby poskytnutí rovného přístupu a informací, jsem jen čím dál více skeptická ohledně plošných řešení. Ta jsou ostatně vzhledem ke své neefektivitě nahrazována řešeními individuálními (ty praktikuje např. participativní design), ta jsou nicméně časově i finančně náročná. Zde se nabízí odkázat na Miroslava Bártu, který v rámci své teorie o kolapsu civilizací podotýká, že to, co napomáhá vzrůstu civilizace, je nakonec i příčinou jejího pádu. Není to i případ technologií? A neměli bychom, maje toto na paměti, s těmi technologiemi trochu brzdit? Protože to je zdá se to jediné, co by naši společnost mohlo uchránit nejen od zmiňovaného kolapsu (Bárta, 2021), ale i od jiných negativních vlivů s ICT spojenými.
Vymezení pojmů
Informační chudoba
Sociální fenomén spojený s transformací společnosti industriální do informační. Informační společnost s rozvinutým informačním průmyslem a vysokým podílem informačních služeb vytváří předpoklady pro vznik nové elitní sociální vrstvy schopné využívat informace, znalosti a informační a komunikační technologie, a naopak vede k chudnutí vrstev zaměstnanců spojených s tradičními odvětvími, kteří se nedokázali včas rekvalifikovat a nenalézají proto v informační společnosti uplatnění (TDKIV, 2005). „Informační nerovnost je přirozený stav společnosti, sociálním problémem se stává až v momentě, kdy na jedné straně škály přerůstá do informační chudoby (information poor), kdy se otvírá informační/digitální propast (information/digital gap/divide). Digitální propast se v průběhu století měnila, rozdělení vyplývalo zpravidla z ekonomické, třídní, stavovské, rasové, etnické či rodové příslušnosti.“ (Rankov, 2006) Důvody vzniku informační chudoby mohou být technologické, vzdělanostní, kulturní, jazykové či politické (Marcella & Chowdhury, 2020). Rozdíly je možné pozorovat na několika úrovních: mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi (global divide), mezi odlišnými sociálně-ekonomickými skupinami (social divide) nebo mezi různými druhy uživatelů s ohledem na jejich politickou angažovanost (democratic divide) (Schweitzer, 2014). Na problematiku informační chudoby se zaměřují zejména informační věda a knihovnictví, informační etika a informační ekologie, zajímavá myšlenka je rozšířit pole působnosti i do oblasti sociální pedagogiky (Černý, 2022a).
Digitální propast
Termín pocházející z 90. let, metaforicky odkazující na nerovnoměrnou distribuci informací a ICT ve společnosti (Lupač, 2020). Souvisí i s určitou dysbalancí mezi osobami, kteří zvládají (na různé úrovni) digitální technologie, a těmi, kteří tuto dovednost postrádají z různých důvodů. Jedná se tedy o sociální a ekonomickou nerovnost mezi skupinami osob v dané populaci (PortálDigi).[6]
Digitální propast lze dělit primární (access; dostupnost ICT) a sekundární (computer use; neschopnost dostupné ICT využívat) (Attewell, 2002). Oproti informační chudobě se jedná o konkrétnější vymezení problému (Bawden & Robinson, 2017). V té souvislosti se občas vyskytuje i termín digitální vyloučení, tj. vyřazení z digitálního světa. (Lupač, 2020).
Informační gramotnost
Širší přístup k zacházení s informacemi (Bawden & Robinson, 2017). Potenciální nástroj eliminace informační chudoby, který nelze efektivně aplikovat plošně, ale spíše individuálně. Někteří ji považují za nástroj, který umožňuje lidem svobodně nakládat se životem, jiní více pragmaticky za nástroj řešení konkrétních situací, které dnešní svět přináší (Černý, 2022b).
Informační společnost
Společnost založená na integraci informačních a komunikačních technologií do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy. Nárůst informačních zdrojů a komunikačních toků vzrůstá do té míry, že ho nelze zvládat dosavadními informačními a komunikačními technologiemi (Jonák, 2003).
Společnost vědění
Jeden z hlavních teoretických konceptů popisu současné společnosti, který vykazuje jistou rozvolněnost, nejednoznačnost a vágnost. Vychází z probíhající transformace, kdy je klíčový průmyslový kapitál nahrazován kapitálem vědomostním, v důsledku čehož se zásadně mění i veškeré společenské instituce. Eklekticky a kriticky čerpá z mnoha ideových zdrojů (zejména z teorií postindustriální společnosti, informační společnosti, ekonomiky založené na vědění a sociologie vědy a vědění). Termín se používá: a) jako metafora či zastřešující pojem, bez další specifikace, b) jako cíl, ke kterému by měla společnost směřovat, c) jako souborný termín pro označení typu společnosti, ve které se vědění stává dominantní produktivní silou (Veselý, 2004).
Strategické dokumenty
Cílem této pasáže je zmapovat, zda a nakolik je problematika informační chudoby reflektována ve výběru strategických dokumentů v rámci ČR a v rámci knihovnictví,[7] jaká je jí přikládána závažnost a jaké jsou navrhované způsoby řešení.
Strategické dokumenty v našem prostředí často odkazují na nadnárodní strategie, kterým se zde vzhledem k zadanému rozsahu práce nebudu věnovat. Vedle nich existuje též řada nadnárodních strategií boje s informační chudobou — za všechny lze zmínit např. Global Libraries Initiative, založenou Nadací Billa a Melindy Gatesovými s cílem rozvíjet ICT s přístupem k internetu prostřednictvím veřejných knihoven.[8] Projekt probíhá v několika státech, přičemž se snaží hledat systematická řešení ve spolupráci s místními autoritami. Dle dostupných dat je si zatím vede dobře (Sawaya et al., 2011).
Strategický rámec Česká republika 2030
Vize pro rok 2030 hovoří o společností vzdělaných, odpovědných a aktivních obyvatel, kteří „[…] mají rovný přístup ke kultuře a efektivnímu vzdělávacímu systému. […] Cílem veřejných politik se musí stát zlepšování kvality života všech obyvatel.“[9]
Zajímavé je, že plný text dokumentu nijak nereflektuje informační chudobu, pouze chudobu příjmovou spojenou se sociálními nerovnostmi.[10]
Digitální Česko: Vládní program digitalizace České republiky 2018+
Cílem programu Digitální Česko[11] je zajistit předpoklady ČR v prostředí probíhající digitální revoluce. Dotýká se zejména digitalizace státní správy. Pilíř Digitální ekonomika a společnost v bodě tři akcentuje “připravenost občanů na změny na trhu práce, vzdělávání a rozvoj digitálních dovedností”, více informací o tom, co tato připravenost obnáší a jak jí má být dosaženo, nelze dohledat. Součástí programu je i implementační plán Digitální ekonomika a společnost, který zdůrazňuje nutnost “opatření prevence a zmírnění negativních dopadů digitalizace a tzv. čtvrté průmyslové revoluce jak na ty občany, kteří jejich možností užívají, tak na ty, kteří jich užívají nadměrně nebo jsou na nich závislí. Zvláštní pozornost musí být věnována občanům, u nichž může dojít k vyloučení a v důsledku toho ke vzniku nových typů menšin. Je třeba zvýšit schopnost obyvatel země podílet se na digitální ekonomice, na využívání jejích přínosů a také schopnost odolávat negativním dopadům.”[12]
Státní kulturní politika ČR 2015–2020 (s výhledem do roku 2025) [akt. 2017]
Není bez zajímavosti, že se dokument zabývající státní kulturní politikou zabývá celoživotním vzděláváním. Nerada bych zde opět sklouzla do úvahy, dovolím si jen poznamenat, že tato neostrá hranice mezi kulturou a vzděláváním je zrovna v oblasti knihoven dosti markantní. Knihovny spadají pod gesci ministerstva kultury, přičemž již mnohokrát zaznělo (např. Koncepce knihoven, s. 3), že knihovny by pro rozvoj své vzdělávací funkce, i v souvislosti kontinuální spolupráce se školami, měly přejít do gesce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Zatím došlo ke kompromisnímu řešení
– v září loňského roku bylo podepsáno meziresortní memorandum o spolupráci knihoven a škol.[13]
Dokument v bodě 2.1.3 avizuje nutnost “účinněji zapojovat kulturní instituce do systémů vzdělávání zejména dětí, mládeže a příslušníků sociálně ohrožených skupin, implementovat a rozšiřovat takto zaměřené domácí i zahraniční projekty”, v bodě 2.1.8 “navrhnout systém celoživotního vzdělávání pro různé skupiny občanů” (přičemž ony různé skupiny občanů nejsou definovány). Nutno podotknout, že plnění úkolů zajišťuje jak MK, tak MŠMT.[14]
Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+
Tato strategie byla schválena vládou ČR roku 2020. Akcentuje čtvrtou průmyslovou revoluci a s ní spojenou změnu práce s informacemi a nutnost rozvoje souvisejících kompetencí potřebných pro úspěch v osobním i pracovním životě (s. 8, 16). Nezbytné inovace obsahů a metod ve vzdělávání mají být zaměřeny na děti i dospělé, v souvislosti s digitálním vzdělávání však hovoří jen o dětech a učitelích (s. 17–18, 31–32). Dalším z cílů, které souvisejí s naším tématem, je snížení nerovností v přístupu ke vzdělání např. plošným zkvalitněním výuky a vzděláním učitelů, individualizací výuky a finanční podporou škol, ve kterých se koncentrují žáci ze znevýhodněného prostředí (s. 19). Konečně v kapitole Digitální vzdělávání se poslední odstavec věnuje i prevenci digitální propasti: “Pokud žák nemá dostatečné digitální kompetence, přístup k digitálním technologiím nebo připojení k internetu, hrozí mu tzv. digitální vyloučení. Úkolem vzdělávacího systému je zasypávat tzv. digitální propast mezi žáky bez ohledu na jejich socioekonomické, zdravotní nebo jiné znevýhodnění, a to pomocí podpory nediskriminačního přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a vytvořením podmínek vedoucích ke zvyšování jejich digitálních kompetencí ve škole, a to nejen v rámci výuky (například školní kluby, přístupné technologie žákům atd.). Pokud budou digitální technologie dostupné a budou ve vzdělávání na všech školách využívány vhodným způsobem, mohou ke snižování vzdělávacích nerovností významně přispívat” (s. 18). Opět ale pouze v souvislosti s žáky. Opakovaně na to upozorňuji z toho důvodu, že to plošně neřeší problém s informační chudobou, která se týká veškeré populace. Zaměřit se na žáky je (relativně) jednoduché řešení, neboť ti se dají systémově podchytit. Tvoří však jen cca 16 % populace.[15]
Závěrem lze tedy konstatovat, že ve státních strategických dokumentech se mi nepodařilo dohledat reflexi dané problematiky, míru závažnosti, kterou jí stát přikládá ani navrhované způsoby řešení (s výjimkou žáků).
Koncepce rozvoje knihoven v České republice pro roky 2021–2030
Úkolem Koncepce rozvoje knihoven v České republice pro roky 2021–2030 (dále jen “Koncepce knihoven”) je “zapojit systém knihoven do Strategického rámce Česká republika 2030” (s. 4), který ve svém textu knihovny v podstatě nezmiňuje (viz pozn. pod čarou č. 12). V dílčích částech také navazuje na výše zmíněnou strategii Digitální Česko.
Tématu vzdělávání se věnuje jeden ze tří pilířů: Knihovny jako vzdělávací a vzdělanost podporující instituce. Níže cituji relevantní pasáže:
“Knihovny […] významně podporují vědeckou práci, inovace, formální i neformální vzdělávání a mají zásadní a nezastupitelnou roli v procesu celoživotního učení” (s. 7). Rovný přístup je zde bohužel zmíněn pouze v souvislosti s kulturou.
“Trendy související s rozvojem technologií vedou k nutnosti přizpůsobovat prostředí, ve kterém probíhá vzdělávání, a také ke změně vzdělávacího obsahu i způsobu jeho předávání. […] Pokud se (transformace) nezdaří, dojde k dalšímu prohlubování nesouladu v potřebných znalostech a dovednostech, a tím i k větší nerovnosti a polarizaci společnosti. […] Národní strategie rozvoje umělé inteligence v ČR podtrhuje klíčovou roli vzdělávání v proměně ekonomiky a společnosti a vyzdvihuje nutnost změny vzdělávacího systému i rozvoje celoživotního vzdělávání” (s. 10).
[…] “společnost je rozdělena odlišnou úrovní digitální gramotnosti. I toto představuje významnou výzvu pro činnost knihoven” (s. 11).
S termíny “informační chudoba” či “digitální propast” Koncepce knihoven vůbec nepracuje.
Překážky na cestě
Většina návrhů řešení problematiky informační chudoby odkazuje na plošnou a systémovou podporu vzdělávání, zejména v oblasti informační gramotnosti, kterou ale kromě nesmírné komplexity znesnadňuje řada dalších faktorů.
Za prvé, vědomí informační chudoby často není reflektováno. Informačně chudý člověk
o svém nedostatku neví, proto ho nechce a vlastně ani nemůže řešit. Jedinou možností je zde uvědomění si informační potřeby, podmíněné znalostí, kde lze tuto potřebu vyřešit. V případě nedostatečného sociálního kapitálu se nabízí i návštěva knihovny, která se
k problému může postavit dvojím způsobem: a) dohledá žádanou informaci, b) pomůže uživateli, aby si žádanou informaci dohledal sám, čímž zvýší jeho informační gramotnost. Obě formy poradenství jsou samozřejmě individuální a ovlivněné okolnostmi (např. časovou dispozicí, ochotou, intelektuální dovedností etc.) (Černý, 2022b).
Za druhé, řada průzkumů ukázala, že vzdělávat se chtějí primárně lidé již vzdělaní; lidé méně vzdělaní o nabídku rozšiřující jejich dovednosti nejeví zájem (Knotová, 2006). Podnět pro změnu by tedy musel přijít zvenčí, ale jak efektivně podchytit skupinu informačně chudých a méně vzdělaných lidí? Zde se knihovnám podle mého názoru nabízí spolupráce s neziskovým sektorem, nízkoprahovými zařízeními či sociálními pracovníky a pedagogy. Další otázkou však je, zda a nakolik je tato činnost v gesci knihoven.
S tím dále souvisí třetí faktor týkající se prostředí knihoven. Jedná se o kompetence samotných knihovníků a jejich časová dotace. Knihovnická profese se v posledních desetiletích poměrně rychle a zásadně proměňuje, resp. ví se o tom, že by se proměňovat měla. Vysoké školy tuto potřebu akcentují (např. KISK svými profilacemi[16]), ale profesně činných knihovníků, kteří prošli standardním vzdělávacím modelem, bude dle mého skromného odhadu značná většina. Dle sektorové analýzy Koncepce knihoven průměrný věk více než 41 % aktivních knihovníků přesahuje 50 let. Počet mladých knihovníků vykazuje naopak trend klesající, stejně jako procento těch oborově vzdělaných (což dle mého názoru nemusí být nutně na škodu). Co se časové dotace týče, ta odkazuje k tomu, že rozšíření knihovních funkcí např. o funkce vzdělávací či komunitní naráží na limit pracovních kapacit, neboť knihovna musí stále kvalitně zajišťovat své základní funkce. Dokud se tato situace nezmění, nezbyde knihovnám než spolupracovat s externími odborníky.
Řešení dále komplikuje i to, že informačně chudí lidé nedosáhli žádné formy soudržnosti. Hranice mezi nimi a informačně bohatými, resp. těmi, kdo stojí na dvou stranách digitální propasti, je velmi neostrá. Nicméně tuto skupinu jde vymezit jen vůči všem — existuje pouze v tomto vymezení, nic jiného její členy nespojuje. Tato skutečnost koresponduje se situací lidí chudých či bez domova (Mayr, 2022). Je pak velmi obtížné vymýšlet plošná řešení; zatím se osvědčila pouze individuální práce, která je ovšem časově, lidsky a finančně náročná (Černý, 2022b).
Role knihoven
“Neexistuje skutečně udržitelný rozvoj bez přístupu k informacím a žádný smysluplný, inkluzivní přístup k informacím bez knihoven.” — Donna Scheeder, 2018
V roce 2018 prezentovala na jednání OSN Donna Scheeder[17] roli knihoven jako zcela zásadní v boji s informační chudobou. Vyzdvihla knihovny jako veřejné instituce, které oddaně a nezištně slouží svým komunitám, vytvářejí bezpečný prostor pro setkávání a podněcují občanskou angažovanost, nadále poskytují volný přístup k internetu. Znají potřeby svých uživatel a dokáží jim předat relevantní informace v přístupné formě či nabídnout vzdělávací programy. Knihovny jako nedílná součást informačního ekosystému překlenují digitální propast (s. 3).
Tato proklamace v zásadě koresponduje s Koncepcí knihoven i službami, které knihovny v ČR poskytují (vzdělávací programy, digitalizace dokumentů, volný přístup k ICT etc.), přičemž ale bez relevantní a dlouhodobé statistiky nelze určit míru jejich efektivity. Co ale vnímám jako problematické je absence specifikace záměru boje s informační chudobou. Knihovny jistě poskytují a organizují vše výše uvedené, ale neexistuje evidence, kolik programů a jaké služby jsou věnovány a priori této problematice. Pokud vím, programy pro rozvoj čtenářské, informační a mediální gramotnosti jsou cíleny zejména na žáky a seniory.
Výše zmíněný text Donny Scheeder je nutno vnímat v kontextu amerického knihovnictví, které je více než to české zaměřeno jako sociální služba, což je i základem jejich legitimizace (Černý, 2022b). V českém prostředí toto pojetí není velmi populární. Sice dle knihovního zákona mají garantovat rovný přístup k informacím a vzdělávání, nicméně některé skupiny informačně chudých jsou v knihovnách mnohdy spíše nežádanými hosty (jedná se samozřejmě jen o můj soukromý dojem z 13leté praxe). Knihovníci by si přáli, aby jejich instituce vypadaly moderně, nabízely k tomu odpovídající vybavení a prostor pro studium a odpočinek a ten aby navštěvovali vzdělání a po vzdělání prahnoucí občané. Chceme-li ale tyto služby nabízet “všem bez rozdílu”, musíme ujít ještě velký kus cesty.
Zde vidím prostor pro aktualizaci Koncepce knihoven. Ta sice odkazuje na strategické materiály pojednávající o nutnosti řešit rostoucí digitální propast, nicméně toto téma v textu neproblematizuje ani nedává podnět pro tvorbu metodologie. V oboru se vyskytují nahodilé příklady dobré praxe, některé jistě vynikající,[18] nicméně jejich transpozice do jiného prostředí nemusí fungovat, lokální podmínky jsou variabilní a mění se v čase. Další faktor se týká cílových skupin. Jak bylo zmíněno výše, dále vzdělávat se podle výzkumu chtějí především již vzdělaní lidé. To v souvislosti s nedostatečnou sebereflexí informační chudoby vyvolává zásadní otázku, resp. otázky dvě: 1) zaměří se knihovny v ČR i na práci se sociálně vyloučenými skupinami (čímž nemyslím jen matky na mateřské dovolené, ale třeba i nízkopříjmové rodiny, lidi bez domova etc.), 2) pokud ano, jakým způsobem je osloví a jak jim zprostředkují digitální vzdělání?
Domnívám se, že informační chudoba je natolik komplexní problém, že by se na jeho řešení měl podílet mezioborový tým. Využít by zde šlo některé metody designového procesu, zde snad i participativní a tranzitivní odnože. Participativní, neboť pokládám účast zástupců cílové skupiny jako zásadní pro vzájemné porozumění, identifikaci problémů a potřeb a návrhu řešení, které bude srozumitelné, přístupné a hlavně efektivní. Tranzitivní, neboť apeluje hledání originálních řešení založených na mezioborovosti týmu a klade důraz na vizi do budoucna, která je zde nesmírně zapotřebí.
Závěr
Upřímně nedokážu predikovat, jaká role zde vyplyne pro knihovny. V prvé řadě by se měly na své nejvyšší úrovni rozhodnout, do jaké míry se jich tato problematika týká, protože oficiálně, jak jsem konstatovala výše, v koncepčních materiálech je formulována poměrně vágně. Jistý potenciál spatřuji v aktualizaci Koncepce knihoven, tvorbě metodologie a rozvoji spolupráce s neziskovým a sociálním sektorem.
Knihovny se samozřejmě nemohou soustřeďovat pouze na boj s informační chudobou, ale vzhledem k aktuálnosti a potenciálního nebezpečí pro společnost by dle mého názoru měly dát této problematice prioritu. “Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat.” Tak zní motto Strategie vzdělávání do roku 2030+ (J. A. Komenský). Dotáhnu-li tuto myšlenku ad absurdum, znamená, že nevzdělaný člověk není člověkem? Zde vidím ono nebezpečí, nejen v kontextu prohlubující se propasti digitální, ale i propasti společenské a vzdělanostní. Prohlubování sociálních rozdílů v populaci může vést k rozdělení obyvatelstva do dvou skupin — skupiny aktivní, produktivní, vzdělané a vzdělávající se a skupiny pasivní, neproduktivní, nevzdělané a bez vůle se vzdělávat (Knotová, 2006). Knihovny tyto velké problémy nevyřeší, ale rozhodně mají potenciál řešení napomoci. Jen si musejí stanovit, zda ten potenciál využijí, a jak.
Poznámky pod čarou:
[1] Mezi další problémy řadí například informační přetížení a úzkost, únavu, infoglut, obezitu, datový smog či propast mezi generacemi (s. 318–320).
[2] Lyonská deklarace je advokační dokument, který byl použit k pozitivnímu ovlivnění obsahu rozvojové agendy OSN po roce 2015. Vypracovala ho IFLA a řada strategických partnerů v knihovnických a rozvojových komunitách v období od ledna do května 2014.
[3] Dostupné z: https://www.lyondeclaration.org/
[4] Více zde: https://www.starlink.com/
[5] Tímto se omlouvám za mísení žánrů a vkládání prvků úvahy do odborné eseje. Toto riziko vědomě podstupuji v domnění, že dokreslí kontext problematiky z trochu jiné perspektivy.
[6] https://portaldigi.cz/digislovnik/digitalni-propast/
[7] Výběr strategických dokumentů vychází z přehledu na webových stránkách https://www.databaze-strategie.cz/cz/cr/strategie. Kritériem výběru byla tematické spřízněnost se sledovanou problematikou, významnost dokumentu (stanovena na subjektivním názoru založeného na dojmu z míry četnosti setkávání se s danými dokumenty v mém oboru) a adekvátní počet (3) vzhledem k zadanému rozsahu práce.
[8] Více zde: https://www.gatesfoundation.org/our-work/programs/global-development/global-libraries
[9] Více zde: https://www.cr2030.cz/strategie/kapitoly/
[10] Knihovny jsou mimochodem v daném dokumentu o 396 stranách zmíněny celkem 6x; z toho v běžném textu 1x v souvislosti s úbytkem knihoven v menších obcích, ostatní zmínky jsou pod čarou či v odkazech.
[11] Více zde: https://www.digitalnicesko.cz/koncepcni-materialy/
[12] Více zde: https://www.mvcr.cz/soubor/digitalni-ekonomika-a-spolecnost-2021.aspx
[13] “MK a MŠMT uzavírají toto Memorandum o spolupráci MK a MŠMT z důvodu potřeby koordinovaného postupu při budování a rozvoji vzdělané, kulturní a soudržné společnosti. Oba resorty budou v součinnosti hledat konkrétní cesty pro podporu spolupráce knihoven, kulturních a paměťových institucí se školami a školskými zařízeními ve prospěch harmonického rozvoje osobnosti dětí, žáků a studentů v oblasti kulturního povědomí, rozvoje čtenářské, informační a mediální gramotnosti.” Více zde:https://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/ministri-kultury-a-skolstvi-podepsali-memorandum-o
[14] Více zde: https://www.mkcr.cz/statni-kulturni-politika-69.html
[15] Oněch 16 % tvoří skupina populace ve věku 0–14 let, takže se reálně bude jednat o větší číslo (bereme-li žáky do věku 19 let); na druhou stranu děti 0–6 let zřejmě započítávat nelze, čímž se potenciální nárůst může vyrovnat. Zdroj dat: https://eacea.ec.europa.eu/national-policies/eurydice/content/population-demographic-situation-languages-and-religions-21_cs
[16] https://kisk.phil.muni.cz/profilace
[17] Významná americká knihovnice, prezidentka IFLA 2015–17.
[18] Přehled aktivit z portálu Co dokáže knihovna zaměřených na digitální kompetence: https://knihovna.netlify.app/tags/digi/
Zdroje:
Attewell, P. (2001). The First and Second Digital Divides. Sociology of Education 74(3), 252–259. Dostupné z: http://www.jstor.org.ezproxy.muni.cz/stable/2673277
Bárta, M. (2021). Sedm zákonů: jak se civilizace rodí, rostou a upadají. Jota.
Bawden, D., & Robinson, L. (2017). Úvod do informační vědy. Flow.
Bidwell, N. J. (2022, 22. března). Design for/with rural/indigenous communies [záznam přednášky]. MUNI: Designing Technologies for/with communities, Brno.
Crist, R. (2022, 13. května). Starlink Explained: Everything to Know About Elon Musk’s Satellite Internet Venture. CNET. Dostupné z: https://www.cnet.com/home/internet/starlink-satellite-internet-explained/
Černý, M. (2022a). Informačně chudí: Nová cílová skupiny sociální pedagogiky. Sociální pedagogika 10(1), 42–55. DOI: https://doi.org/10.7441/soced.2022.10.01.03
Černý, M. (2022b, 8. dubna). Informační chudoba [záznam přednášky]. MUNI: Učící se společnost, Brno.
Digitální Česko. (2022). Dostupné z: https://www.digitalnicesko.cz/koncepcni-materialy/
Eurydice. (2022, 7. března). Česká republika. Population: demographic situation, languages and religions. Dostupné z: https://eacea.ec.europa.eu/national-policies/eurydice/content/population-demographic-situation-languages-and-religions-21_cs
Jonák, Z. (2003). Informační společnost. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV). Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000468&local_base=KTD
Knotová, D. (2006). Neformální zájmové vzdělávání dospělých ve volném čase. Studia Peadagogica, 54(11). Dostupné z: https://journals.phil.muni.cz/studia-paedagogica/article/view/18875
Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030: knihovny — pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury. (2020). Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut.
Lupač, P. (2020, 21. května). Petr Lupač o digitální propasti. České podcasty. Dostupné z: https://ceskepodcasty.cz/episode/HJVUT33B7tHPvGovU2ip
Marcella, R & Chowdhury, G. (2020). Eradicating information poverty: An agenda for research. Journal of Librarianship and Information Science, 52(2), 366–380. DOI: 10.1177/0961000618804589
Mayr, A. (2022). Bídníci: proč společnost pohrdá nezaměstnanými, ale přesto je potřebuje. Host.
Ministerstvo kultury. Státní kulturní politika na léta 2021–2025. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/statni-kulturni-politika-69.html
Ministerstvo vnitra České republiky. Digitální ekonomika a společnost. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/soubor/digitalni-ekonomika-a-spolecnost-2021.aspx
Ministerstvo životního prostředí. Strategický rámec Česká republika 2030. Dostupné z: https://www.cr2030.cz/strategie/kapitoly/
PortálDigi. Digitální propast. Dostupné z: https://portaldigi.cz/digislovnik/digitalni-propast/
RANKOV, P. (2006). Aspekty informačnej gramotnosti. Bulletin SAK. Dostupné z: http://www.sakba.sk/bulletin/2006/bull2/rankov2_06.pdf
Sawaya, J., Maswabi, T., Taolo, R., Andrade, P., Moreno Grez, M., Pacheco, P., … Kochanowicz, M. (2011). Advocacy and evidence for sustainable public computer access: Experiences from the Global Libraries Initiative. Library Review, 60(6), p. 448–472. DOI: https://doi.org/10.1108/00242531111147189
Scheeder, D. (2018). Innovation and Interconnectivity for Social Development: Intervention at UN Commission for Social Development. Dostupné z: https://www.ifla.org/files/assets/hq/topics/libraries-development/documents/dscheeder_csocd56_speech.pdf
Schweitzer, E. J. (2014). Digital divide. Encyclopædia Britannica [online]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1015190/digital-divide
Starlink. (2022). Dostupné z: https://www.starlink.com/
The Lyon Declaration. Dostupné z: https://www.lyondeclaration.org/
Veselý, A. (2004). Společnost vědění jako teoretický koncept. Sociologický Časopis 40(4), 433–446. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/41132047
Žabka, J. (2021, 20. září). Digitální propast se v Česku prohloubila. „Politika se nemá dělat na Twitteru,“ říká odborník. HlídacíPes.org. Dostupné z: https://hlidacipes.org/covid-prohloubil-digitalni-propat-v-cesku-nove-tablety-ve-skolach-ani-internet-pro-vsechny-nestaci/
