Kognitivní disonance
Nedávno jsem byla v Ikei a chtěla jsem si koupit polštářek. Nejdůležitější pro mě bylo aby byl pohodlný a měl pěknou barvu. Nakonec jsem si vybrala tmavěmodrý ručně vyšívaný polštářek, který byl navíc ve slevě. Když jsem se však začala blíž k pokladně příšlo mi, že je polštářek nějaký vybledlý a navíc to to byl poslední polštářek a tak jsem ho nemohla porovnat s ostatními. Co teď? Začal proces přesvědčování sama sebe, že polštářek je úplně v pořádku, jelikož se mi už nechtělo vracet k polštářům a beztak jsem tam neviděla pěknější. Tímto jsem chtěla zmírnit kognitivní disonanci, tedy stav, kdy je naše přesvědčení ve střetu s našim chováním. Nakonec jsem polštářek koupila a líbí se mi, ale “hlásek v hlavě” mi samozřejmě říká, že jsem se měla vrátit a podívat se po jiném (to je mé vnitřní přesvědčení), ale nevrátila jsem se (to je mé chování).
Takových situací zažíváme denně mnoho od pochybností ve vztahu či pochybností ohledně našeho studia, práce, životního stylu atd. Nakonec se, ale (stejně jako jsme se přesvědčila já , že se mi polštářek líbí a není vybledlý) sami přesvědčíme a tím zmírníme kognitivní disonanci mezi našim chováním a naším vnitřním přesvědčením. Změnit může tedy jak chování i přesvědčení.
Kognitivní disonance se projevuje jako stres, úzkost, lítost, hanba, rozpaky nebo snížení vlastní hodnoty. Ovlivňuje naši schopnost rozhodovat se, evaluaci a posouzení. Vede k ospravedlňování, racionalizaci a neustálé změně přesvědčení.[1]
Často se s tímto jevem setkáváme také v procesu učení. Když je nějaké nová informace v rozporu s našim přesvědčením,tak se ji snažíme upravit, tak aby nebyla v rozporu s naším přesvědčením. Kupříkladu členové Festigerova kultu v roce 1950 byli přesvědčení, že přijde 21.12. potopa a zachrání je UFO. Potopa však nepřišla a členové kultu místo, aby se divili proč potopa nepřišla a zpochybňovali svoji víru, uvěřili, že svět zachránila právě jejich oddaná víra.[1]
Z hlediska vzdělávací psychologie vidí Piaget kognitivní disonanci jako prostředek usnadňující kognitivní procesy přizpůsobení a asimilace, které jsou pro rozvoj znalostí klíčové. K přizpůsobení a asimilaci dochází, když jsou žákům předloženy nové znalosti a musí vynaložit duševní úsilí.[2]
Při procesu učení můžeme s kognitivní disonancí pracovat například takto:
- Můžeme redukovat hodnotu vlastního přesvědčení žáka pomocí otázek, které je přimějí přemýšlet o jejich názorech a pak určit původ těchto myšlenek. Mohli by například zjistit, že jejich přesvědčení vychází z nespolehlivého zdroje. Je tedy pravděpodobné, že zpochybní její význam.
- Přidat větší počet konsonantních přesvědčení než disonantních. Kupříkladu pomocí faktů. Pokud jim bude předložen důkaz, že je jejich přesvědčení falešné pravděpodobně to přehodnotí.
- Odstraňte konflikt, tím že změníte přesvědčení nebo chování. Například student může upravit disonantní chování tak, aby bylo v souladu s jejich současnými vírami, zejména pokud ví, že přesvědčení je založeno na faktických informacích a pomůže jim dosáhnout jejich cíle. Tohoto lze dosáhnout například pomocí online simulací, které pomáhají žákům vidět důsledky jejich jednání a identifikovat hlavní příčinu problému. Pokud například zjistí, že jejich jednání vytváří konflikt, mají příležitost naučit se lepší přístup.[3]
Zdroje:
[1]
[2] ADCOCK, Amy. Cognitive Dissonance in the Learning Processes. DOI: https://doi.org/10.1007/978-1-4419-1428-6_5
[3]
