Komerční školství aneb má být vzdělání zdarma?

Čas s časem se sešel a dozrál v další povinný příspěvek do edTechu, tentokrát na téma „edTech a korporace, komerční vzdělávání, podnikání ve vzdělávání, jak založit školu či školské zařízení“. Z celé šíře tématu jsem si vybral úzkou část komerčního školství a rád bych si položil otázku, zda má být vzdělávání bezplatné.

Lidová moudrost říká, že vzdělání je to nejcennější a nikdo ti ho nevezme.
Vzdělání je hodnota, která se dá vyčíslit již jen náklady, které je zapotřebí vynaložit na jeho získání. Např. země OECD v roce 2012 vynaložily 5,3% svého HDP na primární až terciální vzdělávání. V České republice to bylo „jen“ 4,4% HDP, což nás řadí do podprůměru.

Lépe než suchá čísla zde pomůže srovnání např. s výdaji na obranu, které v roce 2012 byly v České republice pouze na 1,1% HDP nebo výdaje na zdravotnictví, které se v ČR pohybují kolem 8%.

V poměru k HDP a ve srovnání s dalšími silovými resorty se tedy jedná o nezanedbatelné částky, které však jsou dle zanedbaného stavu našeho školství a slov jeho kritiků, stále nedostatečné.

Má taková velká hodnota být zdarma?

Gramotní občané schopní číst, psát a počítat (nezapomínejme na kritické myšlení) jsou základem státu. Dá se tedy říci, že dává smysl, aby primární a sekundární školství bylo bezplatné. Platí to samé i pro terciální školství? Proč by mělo být vysokoškolské vzdělání zdarma?

Moje osobní zkušenost ukazuje, že když z pozice zaměstnavatele vystavím inzerát na asistentku, tak 90% kandidátů jsou absolventi VŠE nebo podobného typu vysoké školy.

Na jednu stranu mě těší, že má asistentka má vysokoškolské vzdělání, ale na stranu druhou si říkám, zda se jedná o vhodně zužitkovanou investici a zda by stejnou pozici nezastal absolvent střední školy — a bohužel zastal.

Pohovorem s dotyčnými kandidáty pak zjistím, že vysokoškolské vzdělání byla jen nějaká pomyslná společenská meta, která „nic“ až tak nestojí a navíc prodlouží mládí. Kariéra asistentky či jiného typu administrativního pracovníka je zde vrcholem ambice.

V takových případech si vždy vzpomenu na své americké nebo britské kamarády, kteří doteď splácí studentskou půjčku, kvůli které se museli velmi dobře rozhodnout, co půjdou studovat a jak to následně ve své kariéře zhodnotí, aby půjčku na své vzdělání mohli splatit.

Nedegradujeme si u nás bezplatným vzděláním smysl tohoto vzdělání?
Podle údajů z Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy je u nás poměr studentů veřejných vysokých škol v drtivé převaze nad studeny soukromých vysokých škol, které jsou zde spíše brány jako přístav poslední naděje pro splnění společenské mety, když mě na „normální“ výšku nevezmou. To je smutné a zároveň také přirozený výsledek toho, kdy je z pohledu soukromých vysokých škol zapotřebí se marketingově vymezit vůči silným a zavedeným „soupeřům“ z ranku státních vysokých škol a univerzit, kteří své služby navíc poskytují zdarma.

Domnívám se, že placené terciální školství by otevřelo prostor skutečné konkurenci mezi školami a navíc by u nás zvýšilo konverzí poměr mezi vystudovaným oborem a přínosem daného jedince pro společnost.
Možná by potom absolventi pedagogických fakult nemuseli utíkat pracovat do korporátu a mimo svůj obor a vzdělání by opět mělo skutečnou hodnotu.