KOMPETENCE V ŽIVOTĚ STUDENTA

Published in

EDTECH KISK

11 min readMay 31, 2020

V rámci své eseje bych chtěla navázat na svůj článek: Nové kompetence 21. století, který je už publikován na Médiu. V něm jsem se pokusila stručně představit nové a klíčové kompetence, avšak nerozebírala jsem to hlouběji.

. . .

Ve škole je žákovi předávána spousta informací, se kterými se musí naučit pracovat. Předtím, než informace přijme a zapamatuje, měl by je utřídit, ověřit, kriticky zhodnotit, zanalyzovat a poté si z nich utvořit názor.

Pro práci s informacemi je důležité mít rozvinuté kompetence v mnoha oblastech. Je proto nutné kompetence rozvíjet co nejvíce, ať už pro potřebu ve vzdělávání, pro svoji profesi nebo kvůli novým požadavkům jdoucích s rozvojem digitálních technologií.

Historie

V zahraničí se od 80. let 20. století v odborném prostředí vyvíjely různé modely klíčových kompetencí. Častým výskytem bylo odlišné pojetí klíčových kompetencí mezi zástupci vzdělávací a zaměstnavatelské sféry. Zásadní rozdíl v pojetí klíčových kompetencí spočíval především v tom, zda byly chápány jako kompetence přímo vztahované k výkonu konkrétního povolání či nikoliv. V průběhu devadesátých let se toto širší pojetí klíčových kompetencí v zahraničních systémech odborného vzdělávání stále více prosazovalo zejména v souvislostech s uplatňováním konceptu celoživotního učení a bylo využito i při vývoji konceptu klíčových kompetencí v odborném vzdělávání v ČR. Klíčové kompetence byly chápány jako kompetence, které jsou nezbytné pro výkon již konkrétního povolání — profese (např. práce na soustruhu v oboru frézař).[1]

Obecným cílem vzdělávání podle kompetencí je, aby učící se jedinec byl schopen úspěšně, efektivně a smysluplně zvládat nejrůznější situace a úkoly v životě vůbec a aby se postupně stával samostatnějším při dosahování různých osobních i společenských cílů. Pro rozvíjení klíčových kompetencí se předpokládá, že jedinec bude důvěryhodný, co se týče jeho samostatnosti ve vzdělávání a odpovědnosti za vlastní učení. Pro jedince je také důležité „vědět jak“, čímž se rozumí nabývání a využívání funkčních znalostí, praktických zkušeností a dovedností.[2]

Klíčové kompetence

Kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností a postojů umožňující pracovní uplatnění a osobní rozvoj jednotlivce. Vyjadřují předpoklady k výkonu určitého souboru činností. Žák je rozvíjí a využívá ve všech vyučovacích předmětech, jsou to jisté univerzální způsobilosti. Patří sem například umění učit se, umění spolupracovat, řešit problémy, dorozumívat se nebo i pracovat soustředěně.[3] Avšak klíčové kompetence nejsou striktně vázány na jednotlivý obsah učiva. Žáci by si je měli osvojit zejména během studia, avšak využívat jich budou po celý svůj život.

Evropský referenční rámec pro klíčové kompetence byl stanoven a přijat v roce 2006. Rámec definuje osm klíčových kompetencí a mezioborových témat, v nichž jsou propojeny znalosti, dovednosti a postoje. Všechny jsou považovány za důležité pro dosažení osobního naplnění a rozvoje a také pro aktivní občanství, sociální inkluzi a zaměstnanost. Klíčové kompetence jsou ze své podstaty mezipředmětové, a tedy uplatnitelné ve všech předmětech a školních aktivitách.[4]

Jedná se konkrétně o tyto schopnosti:

1. komunikace v mateřském jazyce,

2. komunikace v cizích jazycích,

3. matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií,

4. schopnost práce s digitálními technologiemi,

5. schopnost učit se,

6. sociální a občanské schopnosti,

7. smysl pro iniciativu a podnikavost,

8. smysl pro kulturní povědomí a vyjádření.

Rozvíjení klíčových kompetencí opět představuje jeden z nástrojů zvyšování efektivity ve vzdělávání. Při vytváření konceptu klíčových kompetencí přitom byly sledovány v zásadě tři priority. Jednak osobní naplnění a rozvoj jedince v průběhu celého života, dále aktivní občanství a zapojení se do společnosti a v neposlední řadě i zaměstnatelnost jedince. [5]

Jak klíčové kompetence definuje OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development) naleznete v dokumentu The Definition and Selection of Key Competencies.

Kompetence pro ZŠ a gymnázia

Někteří učitelé si stále nejsou jistí, jak mají kompetence vyučovat a jak je mají hodnotit. Kompetence můžeme poprvé spatřit ve formálním vzdělávání v roce 2007, kdy proběhla kurikulární reforma školství. Začaly také vznikat nové dokumenty RVP (Rámcové vzdělávací programy) pro základní školy a gymnázia.

Jednotlivec by si za svůj čas strávený studiem měl osvědčit celou řadu kompetencí. Klíčové kompetence pro žáky základní školy a gymnázia vypadají například takto:

Kompetence k učení: Žák je schopen nalézt potřebné informace. Žák si své závěry ověřuje v několika pramenech. Žák dokáže posoudit hodnověrnost pramene.

Kompetence k řešení problémů: Žák je schopen definovat čemu nerozumí a co mu dělá problémy. Žák rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách. Žák je schopen nalézt řešení problému.

Kompetence komunikativní: Žák dokáže vyjádřit své názory odbornou formou — slovně i písemně. Žák je schopný používat i odbornou terminologii. Žák vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně a souvisle.

Kompetence sociální a personální: Žák je schopen určit zdroj svých informací, zjištění nevydává za své. Žák nemanipuluje s informacemi. Žák je schopen přijímat zodpovědnost za své chování, názory, postoje.

Kompetence občanská: Žák si váží historie svého národa i jiných národů. Žák je schopen najít paralely současných událostí v historii.

Žáci na základních školách by měli také rozvíjet ještě kompetence pracovní. Mezi pracovní kompetence patří schopnost rozvrhnout si práci, odhadnout její časovou náročnost a zvolit vhodné postupy pro její zpracování.[6]

Rámec kompetencí platí pro kompetence, které je potřeba rozvíjet ve škole, a i pro ty, které lze rozvíjet v průběhu života. Jak tvrdí koncepce celoživotního vzdělávání, ne všechny životní dovednosti mohou být poskytovány počátečním vzděláváním. Kompetence se rozvíjejí a mění po celou dobu života jedince, který může získat novou kompetenci, ale i ztratit dosavadní. Technologické a sociální struktury se neustále mění, není možné tedy očekávat, že požadavky na jednotlivce budou konzistentní. Rozvoj kompetencí přirozeně nekončí dospíváním, ale pokračuje i v dospělosti.

I když jsou důležité a nesmí se na ně zapomínat, kompetence dle RVP či Evropského referenčního rámce jsou poměrně obecné, proto je nelze považovat jako klíčové pro 21. století. Stále se drží obecných kompetencí, které děti nepřipravují na život či na pozdější kariéru. Doba se neustále mění a s příchodem nových technologií, postupů a modelů by měly přijít i nové kompetence. Jak tedy vypadají kompetence pro žáka 21. století?

Měkké kompetence

Nové kompetence patří do tzv. „měkkých kompetencí“ (soft skills), jelikož sem patří efektivní komunikace, plánování a organizování práce, objevování a orientace v informacích aj. Jsou nezávislé na konkrétní odbornosti, ale na komplexních schopnostech člověka. Mají průřezový charakter a jsou napříč obory přenositelné a uplatnitelné. [7] Měkké kompetence jsou obtížně měřitelné a obtížně rozvíjitelné, jelikož vycházejí z určitých obecných schopností člověka (např. pohotovost, přesnost, pečlivost, srozumitelnost, přesvědčivost, praktičnost apod.).[8]

Definice nových kompetencí se často liší a jsou upřednostňovány jiné, ale dle obecné definice vypadají takto:

- Kognitivní dovednosti: kritické myšlení, řešení problémů a aplikace znalostí, tvořivost.

- Mezilidské dovednosti: komunikace a spolupráce, vedení, globální a mezikulturní povědomí.

- Intrapersonální dovednosti: sebeovládání, motivace, učení, způsob jak se učit.[9]

Národní soustava povolání řadí do měkkých kompetencí kreativitu, samostatnost, aktivní přístup, flexibilitu, efektivní komunikaci, kooperaci, plánování a organizování práce, řešení problémů, leadership apod. [10]

Kompetence pro přežití dětí ve 21. století

Podle Tonyho Wagnera, profesora na Harvardu a specialisty na školství, vypadají základní kompetence pro přežití dětí ve 21. století zase trochu jinak:

1. kritické myšlení a schopnost řešit problémy;

2. spolupráce v rámci sítě a její cílevědomé využití k vlastnímu poznávání;

3. svižnost a adaptabilita;

4. iniciativa a podnikavost;

5. efektivní mluvená i psaná komunikace;

6. schopnost nalézat a analyzovat informace;

7. zvídavost a představivost.

Tyto kompetence vysvětluje ve své knize The Global Achievement Gap: Why Even Our Best Schools Don’t Teach the New Survival Skills Our Children Need And What We Can do About It. Současné vzdělávání má jednu důležitou chybu a tou je, že vzdělávání žáků se soustředí na naučení správných odpovědí, správných faktů a údajů.

Bořivoj Brdička ve svém článku uvádí i pár myšlenek pana Wagnera. Učitelskému povolání chybí zpětná vazba. Učitel netuší, zda to, co dělá ve výuce, je skutečně pro život přínosné. Tento fakt demonstruje na příkladu — nováčka, který nikdy nehrál tenis, nikoho vidět hrát neviděl. Ten se učí tenis tím způsobem, že mu někdo vysvětluje pravidla — jak držet raketu, teorii běhání apod. Jaké pak asi budou výsledky našeho tenisového nováčka, kterého hned po teoretické výuce postaví na hřiště? Stejně funguje naše školství.[11]

Youtube: Overcoming the Global Achievement Gap

V dnešním světě se informace stávají velmi rychle zastaralými. Je potřeba se s nimi naučit pracovat, než se je učit nazpaměť. Mezera v celosvětovém úspěchu, o které hovoří T. Wagner ve své knize, je mezera mezi tím, co i naše nejlepší školy vyučují a testují vs. dovednosti, které budou všichni studenti potřebovat pro kariéru, vysokou školu a občanství v 21. století. Zaměstnavatelé u svých zaměstnanců oceňují i nejen schopnost představovat si, tvořit a kriticky přemýšlet. Důležitou vlastností je také schopnost klást správné otázky. [12]

Otázkami k rozvíjení kompetencí

Otázky na vyšší úrovni zahrnují schopnost analyzovat, hodnotit nebo vytvářet. Nejvhodnější jsou pro povzbuzování studentů, aby hlouběji a kritičtěji přemýšleli. Hodí se také k rozvíjení schopnosti řešení problémů, k vedení diskuze a stimuluje studenty, aby hledali informace sami. Otázky na nižší úrovni jsou určené spíše pro kontrolu a shrnutí obsahu, hodnocení přípravy a porozumění studentům. Je důležité proto kombinovat oba způsoby, aby se žák naučil správně formulovat otázky i odpovědi.[13]

Je důležité se ptát nejen na fakta, ale i na otázky, které nutí studenty se zamyslet. Například ohledně důkazů, je dobré se ptát: Jak víme, že je to pravdivé? Je zde důkaz, že je zdroj důvěryhodný? Studenti by se měli naučit i důležitost jiného úhlu pohledu na věc: Jak by to mohlo připadat někomu, kdo má jinou historii? Nesmíme zapomenout na učení žáků vidět spojitosti, příčiny a následky; spekulovat nad možnostmi a odhady; hodnocení hodnoty — sociálně i osobně.[14] I tyto drobnosti, jako je kladení vyšších otázek, nám mohou pomoci vzdělávat studenty klíčovými kompetencemi.

Dnes je již takové obrovské množství různých informací, že není možné mít přehled o všem. Důležité je dokázat vyřešit určitý problém právě v tom okamžiku, kdy nastane. Vývoj ve většině oblastí jde tak rychle kupředu, že nebude možné se ve škole připravovat na výkon určitého povolání. Aby bylo možné tuto generaci motivovat a učit, musí být školský systém znovuobjeven, aby odpovídal tomu, na čem záleží nejvíce. To znamená dělat práci — výuku, učení a hodnocení — novými způsoby.

. . .

Asociace amerických vysokých škol a univerzit (AAC&U) v roce 2013 uveřejnila zprávu, která shrnovala výsledky celostátního výzkumu. Cílem výzkumu bylo zjistit, co zaměstnavatelé požadují od svých zaměstnanců. Téměř všichni dotazovaní zaměstnavatelé (93 %) uvádí, že “a demonstrated capacity to think critically, communicate clearly, and solve complex problems is more important than [a candidate’s] undergraduate major. “

Více než 75 % dotazovaných uvedlo, že chtějí: “more emphasis on five key areas including: critical thinking, complex problem solving, written and oral communication, and applied knowledge in real-world settings.[15]

Hodnocení studentů

Vzhledem k měnícímu se vzdělávání a příchodem nových kompetencí, je logické, že se hovoří o pedagogice 2.0. Důležité budou přístupy, které podporují účast, společné učení, personalizované učení, projektové čtení a reálný kontext. Dalším krokem je kombinace těchto vzdělávacích inovací a podpory ke zlepšení každého studenta. Studenti prostřednictvím pedagogiky 2.0 zaměřené na žáky, získávají učení založené na dotazování a projektech. Díky tomu získají porozumění učivu a sebedůvěru sama v sebe potřebné pro vypořádání se s problémy v reálném světě.[16]

V článku The Prominent Student Competences of the 21st Century Education and The Transformation of Classsroom Assessment nabízí autoři dva způsoby pro hodnocení formativního hodnocení.

Prvním ze způsobu je assessment of learning, který je založen na častějším testování studentů zvýšením množství hodnocení a získáváním více informací o jejich rozvoji. Tento přístup poskytuje více důkazů a informací o účinnosti učebních osnov a výuky. Druhým způsobem hodnocení je assessment for learning, které zahrnuje taktéž časté testování studentů. Studenti postupují interaktivně a vzájemně se informují. Studenti jsou také informování o svém vlastním učení a jsou zapojeni do svých vlastních učebních procesů dokladným sebehodnocením. Hodnocení přístupu k učení ovlivňuje intrapersonální dovednosti studentů, jelikož poskytuje studentům potřebné nástroje, které potřebují během vzdělávacího procesu. Metoda má několik výhod, kterou ji činí vhodnou pro vzdělávání kompetencí 21. století. Mezi ně patří například vedení studentů učitelem, aby studenti mohli posoudit vlastní učení na základě konkrétních cílů učení, pomáhá studentům identifikovat mezery v učení poskytnutím detailní zpětné vazby, v průběhu výuky vytváří učitel druhé šance, aby studenti mohli ve svých dílech provádět nezbytné změny.[17]

S cílem rozvíjet dovednosti studentů v 21. století učitel musí přijmout přístup k hodnocení, který je v souladu s povahou těchto dovedností. Tento přístup nemá za cíl vybudovat atmosféru, která by nabádala děti k soupeření o lepší známku. Ba naopak, snaží se vytvořit atmosféru, kde děti nejsou potrestány ani odměněny za své nesprávné nebo správné odpovědi. Student je uvnitř procesu učení, během kterého jsou jeho mezery odhaleny díky nepřetržitým zpětným vazbám. V této atmosféře ve třídě se může student soustředit pouze na zvládnutí cílených dovedností, aniž by pociťoval jakékoli obavy z lepších výkonů než ostatní nebo aby byl potrestán za chyby.[18]

Co se týče klíčových kompetencí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nabízí ke každé kompetenci ukázkovou lekci pro studenty ZŠ i gymnázia. Například lekce pro občanskou výchovu obsahuje otázky, na které by si studenti měli během lekce odpovědět, metody, které se použijí a také cíle, kterých by si učitelé u svých žáků měli všímat.[19]

Závěr

Rodiče a učitelé jsou často dohnáni k poměrně neefektivnímu řešení — krátkodobému vzdělávání. Přirozeně se zaměřují na nadcházející test nebo dané učivo, které musí stihnout se studenty probrat. Lze to vidět na mnoha typech škol — státních i soukromých. Protože učení je celoživotní cestou, cílem pedagogů musí být pomáhat našim studentům splnit požadavky dnešního světa a zároveň pomáhat studentům zůstat zapojeni, motivováni a zvědaví. Učení by mělo být smysluplné a použitelné.

Proto osobně vnímám tento přístup jako velmi vhodný pro rozvíjení kompetencí 21. století. Je nutné naučit děti pracovat, přemýšlet, získávat a analyzovat informace, aniž by se bály špatného výsledku nebo špatné známky. Studenti by se neměli učit fakta zpaměti, ale naučit se tyto fakta hledat a pracovat s nimi.

Je zde vidět patrný rozdíl mezi klíčovými kompetencemi, které určuje Evropský referenční rámec a RVP od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Nové kompetence, ať už podle Tonyho Wagnera, se zaměřují na učení dětí rozvíjet sebe sama. Pomocí kladení otázek, psaní prací, vytváření projektů se svými spolužáky mohou tyto kompetence rozvíjet. Učí se tak spíše komunikaci, rozvoj svých schopností a dovedností, objevování slabých a silných stránek, což využijí ve svém životě, nejen pro období svého studia.

. . .

Doporučuji také zhlédnout video od Jiřího Jeništy, který popisuje 4 klíčové kompetence a jejich spojení s technologiemi.

Použité zdroje

[2] HAVLÍČKOVÁ, Daniela a Kamila ŽÁRSKÁ. Kompetence v neformálním vzdělávání [online]. Praha: Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, 2012 [cit. 2020–05–26]. ISBN 978–80–87449–18–9. Dostupné z: https://znv-old.nidv.cz/userfiles/file/KPZ/vystupy/06-unv/kompetence-v-neformalnim-vzdelavani.pdf

[3] Klíčové kompetence. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. ©2013–2020 [cit. 2020–05–26]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/klicove-kompetence

[4] Celoživotní učení — klíčové schopnosti. In: EUR-Lex [online]. 2016 [cit. 2020–05–26]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=LEGISSUM:c11090

[5] Taktéž.

[6] Klíčové kompetence. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. ©2013 2020 [cit. 2020–05–26]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/klicove-kompetence

[8] HAVLÍČKOVÁ, Daniela a Kamila ŽÁRSKÁ. Kompetence v neformálním vzdělávání [online]. Praha: Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, 2012 [cit. 2020–05–26]. ISBN 978–80–87449–18–9. Dostupné z: https://znv-old.nidv.cz/userfiles/file/KPZ/vystupy/06-unv/kompetence-v-neformalnim-vzdelavani.pdf

[9] STEWART, Vivian. Assessing 21st-Century Skills and Competencies Around the World. In: Center for Global Education [online]. ©2020 [cit. 2020–05–26]. Dostupné z: https://asiasociety.org/global-cities-education-network/assessing-21st-century-skills-and-competencies-around-world

[11] BRDIČKA, Bořivoj. 7 základních kompetencí pro 21. století podle Wagnera. In: Metodický portál [online]. 14. 06. 2010 [cit. 2020–05–26]. Dostupný z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/11221/7-ZAKLADNICH-KOMPETENCI-PRO-21-STOLETI-PODLE-WAGNERA.html. ISSN 1802–4785.

[12] Taktéž.

[13] Questioning strategies. In: Illinois: Center for Innovation in Teaching & Learning [online]. ©2020 [cit. 2020–05–26]. Dostupné z: https://citl.illinois.edu/citl-101/teaching-learning/resources/teaching-strategies/questioning-strategies

[15] Employers More Interested in Critical Thinking and Problem Solving Than College Major. In: Association of American Colleges & Universities [online]. 10. dubna 2013 [cit. 2020–05–27]. Dostupné z: https://www.aacu.org/press/press-releases/employers-more-interested-critical-thinking-and-problem-solving-college-major

[16] SCOTT, Cynthia Luna. The futures of learning 2: what kind of learning for the 21st century? In: Unescodoc [online]. 2015 [cit. 2020–05–27]. Dostupné z: https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000242996

[17] KUTLU, Ömer a Seval KULA KARTAL. The Prominent Student Competences of the 21st Century Education and The Transformation of Classroom Assessment. International Journal of Progressive Education [online]. 2018, 14(6), 70–82 [cit. 2019–05–08]. DOI: 10.29329/ijpe.2018.179.6. ISSN 1554–5210. Dostupné z: http://ijpe.penpublishing.net/makale/761

[18] Taktéž.

[19] Klíčové kompetence. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. ©2013–2020 [cit. 2020–05–26]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/klicove-kompetence