Kompetence vyučujícího při personalizovaném učení
Personalizované učení je chápáno jako vyučovací praxe, jejíž centrem je žák představující individualitu, jedinečnou identitu, které je potřeba přizpůsobit styl výuky. Personalizované učení stojí na faktu, že každý žák má jiné zkušenosti, zájmy a schopnosti, tedy si osvojuje znalosti a řeší problémy jiným způsobem.
Důležitým aspektem personalizované výuky je spolupráce pedagoga a žáků s cílem identifikovat silné a slabé stránky každého z nich a rozvíjet jejich dovednosti a schopnosti jako jednotlivců. Může se tak dít například prostřednictvím specifických materiálů a prostředím přizpůsobeným tak, aby nejlépe podpořilo proces učení každého jednoho žáka.
Mezi techniky zahrnující personalizaci patří například projektová výuka, kooperativní výuka, řízené procvičování nebo diferencovaná výuka.
Přestože primární fokus je kladem na žáka, nejdůležitější roli má vyučující. Nezastává pozici nadřazeného, ale spíše působí jako prostředník mezi žákem a učivem.
Jaké kompetence by měl tedy mít vyučující při personalizované výuce?
Měl by být schopen rozlišit učení, které naplňuje institucionální a kurikulární cíle a učení, které naplňuje žáky na individuální úrovni. Hledá cesty k tomu, aby byly zohledněny obě sféry.
Podle rámce Educator Competencies for Personalized, Learner-Centered Environments můžeme kompetence rozdělit do čtyř domén: intrapersonální, interpersonální, kognitivní a instruktážní.
Oblast intrapersonální zahrnuje obecně schopnost řídit emoce a chování sám sebe. Vyučující si je vědom svých pocitů a očekávání, která vůči sobě coby představitel učitelské profese má. Příklady kompetencí: dokáže prokázat oddanost všem žákům, aktivně praktikuje self-care (péči o sebe sama).
Do oblasti interpersonální spadá schopnost vyjadřovat své myšlenky, interpretovat a reagovat na vyjádření druhých. Zahrnuje sociální, osobní a vůdčí dovednosti podporující vztahy s žáky, kolegy a širší komunitou, zejména v multikulturním, inkluzivním prostředí a diverzních třídách. Příklady kompetencí: Navrhovat, posilovat a podílet se na pozitivním vzdělávacím prostředí (klima třídy), které podporuje individuální a společné učení, budování pevných vztahů se studenty, vrstevníky i rodinami.
V oblasti kognitivní najdeme znalosti o vývoji dítěte a vývoji lidského mozku, dále kompetence potřebné k podpoře žáků v oblasti obsahu učení a metakognitivního rozvoje (tzn. rozvoj kritického myšlení, informační gramotnosti, uvažování, argumentace, …). Příklady kompetencí: využívat hluboké znalosti obsahu a učebních postupů k probuzení vnitřní motivace žáků, vést jednotlivé žáky ke zvládnutí učiva.
Oblast instruktážní zahrnuje kompetence k zavedení na žáka orientovaného učení do praxe. Patří sem vytváření poutavých a relevantních učebních osnov, řízení dynamiky třídy a používání výukových přístupů a metod, které směřují k efektivnímu osvojení učiva žáky.
Zdroje:
1. MERCADAL, Trudy. Personalized Learning. Online. Salem Press Encyclopedia. 2021. Dostupné: https://ezproxy.muni.cz/login?url=https://search.ebscohost.com/login.aspx?authtype=ip&custid=s8431878&lang=cs&profile=eds&direct=true&db=ers&AN=108690542 [cit. 2024–03–20].
2. KnowledgeWorks Foundation and CCSSO. Educator Competencies for Personalized, Learner-Centered Environments. Online. 2020. Dostupné: https://portal.ct.gov/-/media/SDE/MBL/Educator-Competencies-for-Personalized-LearnerCentered-Environments.pdf [cit. 2024–03–20].
