Komunikace v online kurzech: pozitiva a úskalí
Technologie přinášejí do oblasti vzdělávání nové možnosti a metody. Proměňuje se forma vzdělávání i jeho obsah. Role učitele se mění ze své tradiční role v roli organizátora, motivátora, hodnotitele, projektanta či tvůrce pozitivního klimatu výuky (Mareš, 2016) a student už není pouze pasivním konzumentem informací, ale dostává se do aktivní pozice, kde je vyžadována i jeho integrace se společností a edukačním prostředím (Černý, 2015). Spolupráce a sdílení mezi studenty v online prostředí může vést k vytváření virtuálních komunit.
Student může mít při distančním vzdělávání pocit sociální či komunikační izolovanosti (Černý, 2015, str. 69). Díky správně nastavené komunikaci v kurzu se však může stát součástí komunity. Nemusí jít tedy pouze o komunikaci učitel ↔ student, ale také o komunikaci student ↔ student. Některé formy distančního vzdělávání jsou založeny pouze na interakci mezi studenty. Např. v některých MOOC kurzech je učitel pouze v roli tvůrce materiálů. Jednotlivé úkoly si pak mezi s sebou kontrolují studenti navzájem, řeší společné projekty a příklady. Komunikace v online kurzech tedy zprostředkovává zpětnou vazbu na testy, úkoly, průběžnou práci a dotazy.
Komunikace může probíhat přímo v prostředí Learning management systémů prostřednictvím různých diskuzí, ale také mimo kurz přes sociální sítě či chatovací nástroje. Je buď synchronní (např. chat) nebo asynchronní (např. diskuzní fórum). Diskuze mezi studenty prostřednictvím fór či chatů umožňuje řešit aktuální problémy bez zatěžování učitele. Ten může být buď v aktivní roli a vybízet studenty pomocí otázek k diskutování anebo jen sledovatelem, který do diskuze zasahuje jen v případě, kdy je to potřeba (Černý, 2015, str. 130).
Nevýhodou komunikace, jejíž obsah vidí kdokoliv je, že se někteří studenti mohou ostýchat do diskuze zapojit. Strach z toho, že se někdo “znemožní”, může vzbuzovat nepříjemné pocity, které mohou studenta odrazovat. Záleží tedy na nastavení komunikačních kanálů v kurzu, které by studentům umožňovalo komunikaci pouze s učitelem nebo jen s konkrétním studentem. Některé kurzy přímo vyžadují aktivní zapojení do diskusí. Je tedy na zvážení studenta, jestli takový kurz chce absolvovat. Na druhou stranu student v takovém kurzu může získat kontakty na lidi z oboru a vazby mezi studenty mohou přetrvávat i po skončení online vzdělávání.
Použité zdroje:
ČERNÝ, Michal, Dagmar CHYTKOVÁ, Pavlína MAZÁČOVÁ a Gabriela ŠIMKOVÁ, 2015. Distanční vzdělávání pro učitele. Brno: Flow. ISBN 978–80–905480–7–7. Dostupné také z: http://eknihy.knihovna.cz/static/files/distancni-vzdelavani-pro-ucitele.pdf
MAREŠ, Jiří, 2016. Jaké jsou role učitele v e-learningu?. Časopis Pedagogika: časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2016(2), 179–205. ISSN 2336–2189. Dostupné také z: http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?p=11454&lang=cs
