Koncepce digitální propasti
S kontextem informační chudoby úzce souvisí digitální propast. Oba koncepty mají společné prvky jako nerovný přístup k informacím nebo obsahu, které jsou způsobeny rozdílností v ekonomické, politické, sociální, kulturní a technické oblasti (Ragnedda, 2019; Černý, 2022). Zjednodušeně lze říci, že digitální propast je pojem, který rozděluje lidi do dvou kategorií: první mají přístup k internetu a k informačním a komunikačním technologiím, druzí ne, nebo v neadekvátní míře, tak aby byli schopni plně tento přístup využít.
Ačkoli se zdá být pojem „digitální propast“ jednoznačný, ve skutečnosti má velmi široké pojetí. Digitální propast může být vyvolána informační chudobou, ale není to podmínkou, s propastí se totiž mohou setkávat i informačně gramotní uživatelé.
Dosud neexistuje přesně stanovená definice, co vlastně digitální propast představuje, neboť se stále mění v závislosti na nových proměnných, které propast ovlivňují a vytvářejí. Digitální propast bývá tradičně rozdělena do tzv. tří stupňů digitální propasti, které postupně vznikaly působením technického, kulturního, sociálního nebo ekonomického vývoje (Ragnedda, 2017).
Stupně digitální propasti:
První stupeň digitální propasti představuje situaci, kdy obecně lidé mají nebo nemají přístup k internetu a informačním a komunikačním technologiím. Compaine (1986) předpokládal, že tato propast bude během nastávajících let postupně překonána, ale nyní je jasné, že tato domněnka byla, je a bude zcela idylická (Lythreatise et al. 2022).
Druhý stupeň navazuje na předchozí, dochází k uvědomění si nových aspektů, které ovlivňují rozdíly v propasti. Kromě samotné dostupnosti informačních a komunikačních technologiích a internetu, je zde otázka instrumentálních dovedností a schopnosti využití těchto nástrojů uživateli, včetně kvalitního připojení k internetu (van Dijk a Hacker, 2003).
Ve třetím stupni digitální propasti byl kladen důraz na důsledky spojené s digitální propastí. Jednalo se především o schopnosti využití a použití internetu tak, aby byl pro uživatele použitelný, prospěšný a přístupný. To vše za předpokladu, že každý uživatel disponuje různými preferencemi (Ragnedda, 2017).
Lythreatis et al. (2022) do této škatulky přidává tzv. čtvrtý stupeň digitální propasti, který v posledních měsících nabývá na aktuálnosti. Jsou jím nové oblasti, které budou ovlivňovat přístup k informacím jako algoritmy a datová nerovnost.
Je zřejmé, že vývoj koncepce není zcela u konce a bude nadále měnit svou stávající podobu. Proto je potřeba vývoj koncepce stále sledovat a neustrnout na jednom místě. Přestože je logické, že digitální propast nebude nikdy překonána a bude tu nadále přítomna, má smysl snažit se nadále tuto propast přemostit, alespoň v maximální možné míře.
Použité zdroje
Compaine, B. (1986). Information gaps: myth or reality? Telecommunications Policy, 10(1), 5–12. ISSN 0308–5961. https://doi.org/10.1016/0308-5961(86)90003-0.
Černý, M. (2022). Informačně chudí: Nová cílová skupina sociální pedagogiky. Sociální pedagogika, 10(1), 42–55. https://doi.org/10.7441/soced.2022.10.01.03
Lythreatis S., Singh K. S., El-Kassar A. (2022). The digital divide: A review and future research agenda. Technological Forecasting & Social Change. 175. DOI: 10.1016/j.techfore.2021.121359
Ragnedda M. (2019). Conceptualizing the digital divide. In Mutsvairo, B. a M. Ragnedda. Mapping the Digital Divide in Africa : A Mediated Analysis. Amsterdam University Press. 37−43. ISBN: 9789048538225.
Ragnedda, M. (2017). The Third Digital Divide: A Weberian Approach to Digital Inequalities. Oxford: Routledge. DOI: 10.4324/9781315606002.
van Dijk, J., Hacker, K. (2003). The Digital Divide as a Complex and Dynamic Phenomenon. The Information Society, 19(4), 315–326. doi:10.1080/01972240309487
