Konektivismus a připravenost českých učitelů

Jiří Horák
EDTECH KISK
Published in
3 min readMar 14, 2018

Konektivismus se zaměřuje na učení jako na proces, který je zaměřen na propojování různých informačních zdrojů, ale i lidí, sdílejících znalosti a komunikujících prostřednictvím sítí. Informační technologie se zde stávají nezbytnou součástí a v případě zavádění tohoto přístupu do škol je potřeba se zamyslet nad tím, jak učitelé vnímají ICT, jaké mají učitelé ICT kompetence a jaká je dostupnost ICT pro učitele?

Jan Kubrický ve svém příspěvku uvádí, že při stanovování moderních přístupů hrají významnou roli následující body (charakteristické pro konektivismus):
- Během poznávání dochází k propojení specializovaných uzlů všeobecné komplexní sítě
- Poznávání je založeno na zkušenostech
- Schopnost poznávat je důležitější než znalosti samé.
- Aktuálnost je důležitým faktorem konektivistických vzdělávacích aktivit
- Technologie jsou nositelem a zprostředkovatelem učení
- Rozhodování je součástí vzdělávacího procesu

Jak jsou tedy připraveni čeští učitelé na tyto možné zásadní změny?

Jak učitelé vnímají ICT?

Milan Klement a jeho kolegové v knize ICT nástroje a učitelé: adorace, či rezistence? popisují výsledky svého kvantitativního výzkumu, který probíhal v roce 2016 a jehož výzkumným vzorkem bylo 260 pedagogických pracovníků středních, základních a mateřských škol. Na základě výzkumných zjištění došli k závěru, že respondenti považují za největší překážky nedostatek času (44%), nedostatek ICT nástrojů (26%) a nedostatek znalostí či dovedností (23,8%). Nicméně navzdory těmto problémům většina zkoumaných uznává, že vnímá potřebnost využití ICT a 57% z celku využití ICT nástrojů ve výuce vítá. Zpráva ICILS z roku 2014 také uvádí, že čeští učitelé vnímají ICT zázemí nejpozitivněji ze všech zkoumaných zemí, nicméně využívání ICT ve výuce přikládají méně pozitivní význam, než je průměr zkoumaných zemí.

Jaké mají učitelé ICT kompetence?

Ve výše uvedené zprávě ICILS jsou popsány výsledky výzkumného šetření mezi řediteli škol, učiteli a koordinátory ICT. Tito koordinátoři uvedli, že učitelé mají nedostatečné schopnosti pracovat s ICT (56%) a na samotném konci zprávy je uvedeno, že šetření ICILS i TALIS podporují myšlenku věnování více pozornosti dalšímu vzdělávání pedagogů v oblasti využívání ICT.

Jaká je dostupnost ICT pro učitele?

Když se vrátíme ke knize Milana Klementa, zde bylo zjištěno, že pedagogičtí pracovníci mají k dispozici potřebný hardware i software. I podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) počet počítačů ve školách meziročně narůstá. Nicméně je třeba dodat, že například školními bezdrátovými sítěmi disponuje pouze 55% škol, což dosti stěžuje možné sdílení poznatků mezi učiteli. Podle výroční zprávy České školní inspekce (ČSI) je dokonce správce ICT k dispozici pouze v malém počtu mateřských a základních škol. Ve shrnutí k tematické zprávě ČSI z roku 2017 se píše o kriticky nízkém podílu škol naplňujících zcela minimální standardy kvality podmínek pro využívání digitálních technologií.

ICT je pro konektivistický přístup zásadním bodem a přestože se zavádění ICT do školní výuky věnuje celá řada publikací a téma je stále velmi živé, školy mají velké problémy s naplněním základního kritéria tohoto přístupu. S přístupem k ICT také souvisí kompetence učitelů, které bez potřebné práce s ICT nemusejí být dostatečné. I přesto však lze najít pozitiva a to v různých projektech, které se starají o rozvoj ICT ve školách i rozvoj kompetencí učitelů.

--

--