Kreativní techniky a jejich užití při týmových projektech

Anna Bělohoubková
Jan 31 · 6 min read

Při našem studiu se několikrát setkáme s tím, že způsob ukončení předmětu je nějaký týmový úkol. Ať už se jedná o vypracování seminární práce, prezentace nebo nějakého uceleného projektu, čím více nás ve skupině je, tím větší je pravděpodobnost, že jeden udělá všechnu práci a zbytek se jen podepíše na výsledný produkt.

Jeden z mnoha způsobů, jak by se něco takového dalo změnit, může být využití kreativních technik, které mohou týmu pomoci na začátku jejich tvůrčí činnosti např. nasměrovat jejich práci nebo určit to, čím se vůbec chtějí zabývat. Kreativní techniky jsou skvělý způsob, jak podpořit práci týmu jako celku.

Cílem této práce je představit alespoň některé základní kreativní techniky, které je možné využít při týmové práci, jejich princip, výhody a nevýhody jejich užití. Kreativních technik, které lze využít při práci v týmu, je mnoho. Proto jsem se rozhodla zúžit výběr jen na několik, které se objevují asi nejčastěji, pokud se těmito technikami zabýváme a hledáme v různých pramenech. Patří sem např. brainstorming, brainwriting nebo myšlenkové mapy.

Kreativitu poprvé zkoumal americký psycholog Joy Paul Guilford, který inspiroval mnoho dalších vědců. V současnosti se vyskytuje mnoho definic a druhů kreativity, ale všechny se shodují na třech stěžejních vlastnostech: originalita, prospěšnost, užitečnost. (Franková, 2011)

Poměrně zajímavá je také debata nad tím, zda je kreativita výsledkem volného toku myšlenek (a tím i náhody) nebo tvrdé a systematické práce. V dřívějších pracích teoretiků převažuje názor, že kreativita pochází „z náhlých výronů inspirace.“ (Franková, 2011) Dnes ale mnozí badatelé tvrdí, že v kreativitě je velmi důležitá systematická práce. (Franková, 2011)

Kreativní techniky můžou být velmi přínosné pro samotného studenta, který je může využít při studiu (např. metoda myšlenkových map, brainwriting), ale také pro větší či menší skupinu lidí. Je to jeden ze způsobů, jak rozpohybovat naše přemýšlení a vymanit se z myšlenkového stereotypu, ve kterém se často ocitáme, ale který může být narušen, když své myšlenky s někým konzultujeme. Často nám také mohou otevřít pomyslnou bránu k novým způsobům vyhodnocování informací.

clixmarketing.com

Brainstorming patří mezi velmi známé, možná až nejpoužívanější techniky při práci ve skupině lidí. Často je tato technika natolik „zavedená“, že si ani neuvědomíme, že nějakou kreativní metodu používáme, vnímáme to jako „obyčejnou“ diskusi. Přitom má ale velký potenciál pro další část projektu.

Princip této metody je jednoduchý, v rámci kolektivu bychom měli nahlas vyslovovat nápady spojené s tématem (např. téma našeho zadaného projektu, možnosti řešení, způsoby práce atd.) a tím inspirovat zbytek týmu k dalším možnostem. Tato metoda by měla fungovat na bázi myšlenkového řetězce (pozdější návrhy by nevznikly bez těch předchozích) a asociací. Také by mohla odstranit náš možný strach vyslovovat naše myšlenky nahlas.

K větší přehlednosti se doporučuje vyslovené nápady zapisovat na dobře viditelné místo pro všechny účastníky (např. na tabuli), abychom návrhy nezapomněli nebo se zbytečně neopakovali. Vhodné je také předem vymezit problém, záměr a dobu trvání, zamezíme tím zbytečnému odbíhání od tématu. (Fišer, 2010)

Důležité je také korigování průběhu samotného brainstormingu. Existuje několik zásad, které není špatné vysvětlit hned na začátku, může to zpříjemnit práci celému týmu. Jedna z nejdůležitějších je zásada nekritizování a nehodnocení příspěvků během diskuse. Předčasné hodnocení a komentování příspěvků by mohlo v účastnících vzbudit nechuť vyslovit své nápady, protože by se obávali negativní kritiky a urážek.

Důležitou součástí je také tzv. facilitátor, který má za úkol hlídat průběh celého brainstormingu. Právě tato osoba je pověřena zapisovat nápady, dbát na dodržování pravidel (téma, nekritizování…) a popř. diskusi ukončit, pokud už nijak nepokračuje, ale stanovený časový limit stále běží. Teprve po skončení diskuse je prostor ke zpětnému hodnocení návrhů.

Mezi největší výhody této metody patří hlavně vytvoření velkého množství nápadů v relativně krátkém čase. Je ale také vhodná pro počáteční rozvíjení spolupráce v týmu.

Další metoda, která se s brainstormingem úzce pojí, je metoda brainwriting. Na rozdíl od předchozí techniky se nápady a myšlenky nevyslovují nahlas přede všemi, ale každý účastník si je poznamenává na papír. Hlavní část této techniky tedy probíhá v naprosté tichosti.

Stejně jako u všech technik, neexistuje jediný správný postup, jak tuto techniku aplikovat. Poměrně známou a oblíbenou je ale tzv. „6–3–5“ metoda. Každý účastník (podle tohoto modelu 6 účastníků, ale dá se modifikovat na konkrétní skupinu, ve větším počtu je lepší skupiny rozdělit a výsledky poté sloučit dohromady) má za úkol napsat na list papíru tři nápady/myšlenky, které souvisí s řešeným problémem a dle potřeby je dovysvětlit. To vše v rozmezí pěti minut, poté papír posílá dalšími účastníkovi, který musí ve stejném časovém intervalu dopsat tři úplně nové nápady.

Opět se jedná o poměrně rychlý způsob získání velkého množství nápadů, myšlenek a možných řešení. Velkou výhodou je také to, že psaní na lístečky může odstranit potenciální nejistotu a strach z vyjádření svých nápadů a myšlenek nahlas před ostatními, což může být rizikový faktor u brainstormingu. Výhodou také je, že v případě nepříznivých časových podmínek, může skupina zkusit tuto metodu také pomocí online komunikace, i když to může být trochu náročnější na přípravu.

Obdobou je také technika zvaná banka nápadů. V tomto případě píšou účastníci svoje nápady na kartičky (jedna kartička — jeden nápad) a následně je vkládají do společné hromádky. Všechny nápady se poté společně prodiskutují a zhodnotí.

V tomto případě je technika kompletně anonymní, tudíž může podpořit účastníky k vyslovení se, možná ještě víc, než brainwriting.

pinterest.com

Metoda myšlenkových map (popř. mind maps) je také poměrně známou metodou. Oproti brainstormingu, který je hlavně pro skupiny a je špatně využitelný pro jedince, metodu myšlenkových map může využít jak jednotlivec, tak v pracovním kolektivu.

Podstatou myšlenkových map je zaznamenání veškerých podstatných informací o námi řešeném problému na jedno místo, může se jednat o list papíru nebo tabule v učebně/flipchart. Hlavní rozdíl od brainstormingu je v tom, že u myšlenkových map také zaznamenáváme i vztahy mezi jednotlivými prvky. Ve většině případů se problém rozdělí na několik hlavních částí (ty tvoří hlavní větve) a ty se poté dělí na jednotlivé části podle toho, co nás zrovna napadne — proces je tedy založen z větší části na myšlenkových asociacích stejně jako předchozí metoda.

Existuje mnoho rad, jak by „správná myšlenková mapa“ měla vypadat. Žádná ale není ta správná, skupina by se měla shodnout na tom, jaké zpracování všem vyhovuje. Doporučuje se např. jednotlivé větve barevně rozlišovat, místo jednoduchých slov kreslit obrázky/symboly nebo psát slova pouze ve vodorovném směru.

Důvodů, proč vytvářet myšlenkové mapy v rámci pracovní skupiny, je mnoho. Mezi nejdůležitější patří, stejně jako u brainstormingu, rozvíjení spolupráce v týmu. Podstatné je ovšem také sjednocení názorů na danou problematiku, která může být pomocí myšlenkových map ucelenější a přehlednější. To nám může pomoci si následně práci rozvrhnout a naplánovat, popř. víme, kde je potřeba si dohledat informace, protože nejsme schopni mapu dostatečně rozepsat. Pomocí nám také může s určením priorit.

Kreativní techniky můžou být skvělým způsobem, jak začít nový týmový projekt. Výše zmíněné jsou jen nepatrná část z celkového množství, které si účastníci můžou vybrat. V rámci týmu nám mohou pomoci nejen s ujasněním priorit a názorů, ale také s prvotním seznámením samotných účastníků, protože se často stává, že se ocitneme ve skupině s lidmi, které neznáme a zkrátka nevíme, jak „prolomit ledy“. Velmi přínosné ale můžou být i pro jednotlivce, protože nás (možná) donutí přemýšlet jiným stylem, konfrontovat svoje názory s někým jiným a jednoduše se můžeme dostat za hranice komfortnosti, což může mnohdy být i přínosné.

Bibliografie

FRANKOVÁ, Emilie. Kreativita a inovace v organizaci. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 254 s. Expert (Grada). ISBN 978–80–247–3317–3.

HORÁČEK, Radek, Zbyněk FIŠER a Vladimír HAVLÍK. Slovem, akcí, obrazem — příspěvek k interdisciplinaritě tvůrčího procesu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 208 s. SPISY PEDAGOGICKÉ FAKULTY MU sv. 146. ISBN 978–80–210–5389–2.

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

    Anna Bělohoubková

    Written by

    EDTECH KISK

    Educational Technology, KISK Masaryk University

    Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
    Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
    Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade