Kyberšikana aneb může to být kdokoliv

Úvod

Odborný text stručně shrnuje problematiku kyberšikany a jejích následků. Okrajově své čtenáře seznamuje s několika obecnými preventivními kroky a také s možným řešením kyberšikany. Dále, a především, se věnuje několika projektům, jež vznikly jako reakce na stále vzrůstající případy kyberšikany, a to například projektu NNTB (Nenech to být) či vznikajícímu projektu Digitální stopa, jehož spoluautory jsou také magisterští studenti Kabinetu informačních studií a knihovnictví. Text slouží pouze jako stručný souvislejší vhled do problematiky s cílem informovat čtenáře a případně motivovat k zamyšlení se nad svým vlastním, možná rizikovým, chováním.

V neposlední řadě je potřeba říci, že obětmi nejsou pouze děti, obětí se může stát kdokoliv z nás…

Terminologie

V první kapitole budu věnovat pozornost několika klíčovým termínům, které napomáhají ke srozumitelnějšímu pochopení dané problematiky. Prvním z nich je termín šikana. Šikanou se rozumí takové chování, jehož úmyslem je ublížit druhému jedinci, a to ze zcela různých důvodů — msta, ukázání své dominance apod. Nejčastěji se se šikanou setkáváme v prostředí školy mezi žáky, avšak čím dál tím častěji jsou obětí šikany také učitelé. Dále se šikana objevuje v armádě, v rodině či na pracovišti. Samotné ubližování někomu pak může mít několik fází, a to například od slovního napadání či ničení věc, až po napadání fyzické, ovšem obojí může mít nedozírné následky na oběť, které mohou vést až k sebevraždě.

S rozmachem moderních komunikačních technologií, on-line aplikací a sociálních sítí se objevil také nový typ šikany tzv. kyberšikana. Kyberšikana je šikanou psychickou. Její oběť se může setkat se zasíláním výhružných zpráv, vytvářením koláží s cílem zesměšnit, zakládáním falešných profilů na sociálních sítí s jejím jménem či s rozesíláním nepravdivých informací a urážlivým komentováním podobných obsahů. I když se kyberšikana může jevit jako mírnější varianta šikany, opak je pravdou. Kybernetická šikana totiž zasahuje velmi široké publikum, kdy se často agresorem stává i veřejnost, která oběť osobně nezná a odstranění jejích stop a následné vyrovnání se s jejím následky trvá mnohem déle.[1] Mnohdy se ani úplné odstranění zraňujícího obsahu nepodaří, může se tedy objevit opakovaně a napáchat stejné nebo i větší škody na psychice oběti, která se před ním nemá kam schovat.

Často nevhodně zaměňovaným pojmem kyberšikany je pojem kybernetická agrese. Kybernetická agrese se však liší především tím, že se jedná „pouze“ o jednorázový v budoucnu nepokračující útok pomocí elektronických technologií. S kybernetickou agresí se každodenně setkává přibližně 21 % českých pedagogů.[2]

S kyberšikanou pak souvisí pojem anonymita, za kterou se často skrývá agresor. Dnešní on-line prostředí je bezpochyby spjato s anonymitou. Utajování totožnosti osoby ovšem nemusí být pouze negativní činností, pokud není využito k ublížení jinému jedinci, například pokud se svědek šikany bojí vystoupit a nahlásit tento trestný čin svým jménem, může to udělat anonymně a pomoci tím oběti. Avšak anonymita často hraje ve prospěch právě agresorů, jejichž identita je nesnadno zjistitelná a agresor se tedy lehce vyhýbá trestu za své jednání.

Dalším pojmem, který v oblasti kyberšikany hraje významnou roli, je termín digitální stopa, jež za sebou na internetu (a nejen na něm, dále například na elektronický zařízení jako jsou počítače) zanechává každý. Pojmem můžeme rozumět soubor informací, údajů dokumentujících osobní aktivity na internetu či elektronických zařízeních jako jsou chytré mobilní telefony, počítače, kamery apod. každého jedince. Obecně jsou rozeznávány dvě složky digitální stopy — pasivní a aktivní[3]. Součástí aktivní složky jsou vědomé činnosti, příkladem mohou být registrace na webových stránkách, psaní recenzí vlastním jménem, zveřejňování osobních fotografií, videí atd. Tvorba pasivní digitální stopy probíhá často bez uvědomění si jedince. Příkladem může být uchovávání informací o námi navštívených webových stránkách, výběry z bankomatů a karetní platby v obchodech, informací o našem pohybu pomocí GPS atd. Avšak digitální stopa každého jedince může být zneužita a jedinec se může stát snadno obětí kyberšikany anebo kyberstalkingu. Kyberstalkingem se pak rozumí pronásledování a případné kontaktování vybraného jedince pomocí informačních a komunikačních technologií.

Okrajově s tématem kyberšikany souvisí také pojem sexting, který se v některých případech rovněž může stát trestným chováním prováděným pomocí ICT například ve formě nevhodných sexuálních nabídek nezletilým osobám. Příbuzným předmětem je zneužití osobních údajů osoby, jež může vést jak ke kyberšikaně, tak k dalším trestným činům.

Oběti

I když se může jevit, že obětí, ať již šikany či kyberšikany, jsou pouze děti, rozhodně tomu tak není. Čím dál tím častěji se obětmi stávají učitelé. Nejčastější mírnější formou kyberšikany páchané na jedincích učitelské profese jsou tzv. evaluace či hodnocení učitelů, které nabízejí různé internetové stránky jako například webová stránka https://www.oznamkujucitele.cz/ nebo mobilní aplikace http://www.znamkujapp.cz/.[4] Studenti zde pod rouškou anonymity mohou hodnotit své pedagogy, a ne vždy jsou hodnocení pozitivního charakteru. Mnohem častěji se zde čtenář setkává s urážlivými vulgárními příspěvky, které bezprostředně napadají pedagoga a mohou mu psychicky ublížit. Dopátrat se pachatele tohoto typu trestného činu se mnohdy nepodaří, a tedy je i stejně obtížně následně vést s někým soudní spor. S verbálními útoky realizovanými pomocí moderních technologií a sociálních sítí se setká přibližně 29 % českých pedagogů. 26 % učitelů v České republice se stává obětí obtěžování například pomocí prozvánění apod., 12 % čelí vyhrožování a zastrašování prostřednictví internetu, 9 % pedagogů se setkalo se šířením ponižující, ztrapňující fotografie nebo videa a 8 % byly ukradeny osobní údaje, a to například průnikem do osobního účtu na sociálních sítí.[5] Důležité je zdůraznit, že agresory nejsou pouze a vždy žáci, často jimi mohou být i samotní rodiče. Ovšem pedagogická profese není jediným prostředím, kde se dospělí mohou setkat s kyberšikanou. Ohroženi mohou být dnes lidé v jakémkoliv typu zaměstnání.

Děti se nejčastěji s kyberšikanou setkávají ve školách či zájmových kroužcích, tedy v kolektivu. Zde má kyberšikana formu vysmívání se, tvorbu urážlivých komentářů anebo tvorbu zesměšňující fotografií a videí následně zveřejňovaných na sociálních sítích a jiných internetových stránkách. O těchto případech se společnost dozvídá pomocí médií, avšak média nikdy neinformují o tom, co vlastně kyberšikaně předcházelo. Jaká byla motivace agresorů?

(Zdroj)

Motivace

Dle portálu E-bezpečí[6] existuje hned několik motivů chování vyústěných až do výsledné kyberšikany. Jedním z hlavních motivů je pomsta. Často je zde agresor zároveň v roli oběti a mstí se někomu jinému za to, co je pácháno na něm. Dalším motivem je určitá odlišnost oběti v kolektivu, která nemusí být nutně negativní, ale vůči ostatním vystupuje jako určitý handicap. Obětí se zde stávají například tzv. „šprti“ (třídní premianti), „socky“ (děti ze sociálně slabších rodin), „retardi“ (zdravotně postižení žáci) …

Mezi další spolu související motivace se řadí nuda a počáteční vtip, který se agresorům časem vymkl kontrole. Novodobá generace využívá internet především jako druh zábavy, kde zahání nudu například pomocí sledování videí a mnohdy samotná videa také vytvářejí. Bohužel se tím vytváří ideální prostor na vznik kyberšikany, která se z úzkého kruhu agresorů rychle dostává do širokých veřejných kruhů.

Skupinový tlak, projev sociálního postavení, nedostatek empatie či jistota dosavadní bezúhonnosti a malá pravděpodobnost dopadení pachatele jsou mezi mládeží dostačujícím motivačním chováním ke kybernetické šikaně. Hranice mezi tím, co kyberšikanou není a je pouhým žertem, a co kyberšikanou je, je velmi tenká a mnohdy těžce definovatelná. Velmi obtížně lze odhalit také oběť kyberšikany, protože nenese žádné na první pohled viditelné známky. Oběť nejčastěji trpí depresemi, straní se kolektivům, uzavírá se do sebe, a především má strach o svém problému mluvit.

(Zdroj:E-bezpeci.cz, 2019)

Prevence

„Lze kyberšikaně zabránit?“

To je otázka, kterou si pokládá jistě mnoho pedagogů či psychologů a jiných odborníků setkávající se s obětmi či agresory kyberšikany. Neexistuje prostředek, který by zvládnul zcela kyberšikaně zabránit, ovšem existují určitá pravidla, vzorce chování, která mohou sloužit jako preventivní řešení souhrnně označována jako neetika.

Každý by si měl vyzkoušet projít svou vlastní digitální stopu a odhalit tak slabě zabezpečená a snadno zneužitelná místa svého on-line působení. Svou virtuální identitu lze chránit například používáním více profilů, e-mailových adres, různých přihlašovacích jmen a správně volených nesnadno odhalitelných hesel. Pasivní digitální stopu je pak možné obejít využíváním různých technických možností jako je používání anonymního režimu prohlížeče či využívání speciálních programů blokujících cookies nebo promazávajících historii.

Dále by jedinci měli být varováni před přehnaným důvěřováním cizím osobám na internetu a mělo by jím být připomenuto, že doopravdy nikdy 100 % nevědí, kdo se schovává na druhé straně, a proto by nikdy neměli o sobě prozrazovat citlivé či osobní údaje anebo posílat obsah, který nechtějí, aby byl zveřejněn. Především by všichni měli být upozorněni na to, že stále opakovaná fráze „Ale tohle se přeci mně stát nemůže.“, není pravidlem, a i jim se to stát může.

Avšak není to pouze jedinec, který by měl využít možnosti preventivního chování, ke své ochraně. Podobné prostředky do svých rukou povinně přebírají také instituce, ve kterých se kyberšikana může vyskytovat. Například ve školením prostředí by se ve výuce s daným tématem mělo pracovat, a to jak formou odborných přednášek, tak i zařazením tématu do běžně vyučovaných předmětů jako jsou informatické předměty, občanská výchova apod. Avšak neměli by to být pouze žáci, kdo budou v dané tematické oblasti vzděláváni, instituce by měla umožnit dostatečné vzdělání také pedagogům, kteří mohou jako první odhalit podivné chování ve své školní třídě a včas zasáhnout.

I rodiče mohou být strůjci preventivního chování, a to například tím, že budou regulovat aktivity svého dítěte na internetu. Zde se ovšem nabízí otázka, jak moc je to zásah do soukromí dítěte.

Tedy každý by se měl hlavně zamyslet nad svým vlastním chováním a řídit se příslovím „Nečiň druhým to, co nechceš, aby ostatní činili tobě.

Obrana, pomoc

A jak by se dotyčný měl bránit, pokud se stane obětí kyberšikany? Především se neuzavřít do sebe a nečekat, že to agresory přejde, mohlo by to mít přesně opačný účinek. Oběť by měla jakýkoliv útok na svou osobu nahlásit, ať již rodičům, kamarádům, vyučujícímu, lékaři, policii ČR anebo specializovaným anonymním sdružením jako je Linka bezpečí. Dále by se oběť měla pokusit zablokovat útočníkovi k sobě cestu, ať již zrušením sociálního profilu, ukončením komunikace. Poškozený by měl být ochotný poskytnout případné důkazy například ve formě printscreenů, a především nemít strach mluvit o tom, co se mu stalo a v případě potřeby vyhledat také specializovanou lékařskou pomoc. Oběť by také měla mít na paměti, že obranou není útok, a tedy využití stejného chování, kterého se na ní dopouští jiní, na někoho v okolí není řešením.

Jako pomoc obětem kyberšikany vzniklo (a stále vzniká) také mnoho projektů různých forem, které si uvědomují, že občas jsou to jen okamžiky, které zabraňují suicidiu zraňované osoby. Některé vybrané z nich budou v následující kapitole stručně představeny.

(Zdroj:freepik.com)

Projekty

Jednou v poslední tobě velmi oblíbenou reakcí na vzrůstající kyberšikanu je již dvou řadový americký seriál 13 reasons why natočený dle knihy Jay Asher. Seriál vykresluje retrospektivně příběh dívky, která se stala obětí kyberšikany a rozhodla se spáchat sebevraždu. Ovšem před tím pomocí audiokazet nahrála svůj příběh a hlavní milníky, které ji k sebevraždě dovedly. Společně se seriálem, který je svou formou velmi blízký dnešní generaci, vznikla také webová stránka https://13reasonswhy.info/?country=17 k jejímu využití na konci každého dílu herci vyzývají.

(Zdroj)

Dalšími projekty je velké množství videí sdílených na síti youtube.com, které mnohdy zprostředkovávají skutečné příběhy obětí kybernetické šikany, kteří se nebojí o své situaci mluvit a snaží se tím pomoci ostatním obětem. Na síti je také umístění britský film Cyberbully v hlavní roli s Maisie Williamsovou, jenž je reakcí na situaci ve Velké Británii, kdy téměř 69 % mladých lidí má zkušenost s některou z forem kyberšikany.

V českém prostředí se můžeme setkat s projektem Nenech to být (nnbt.cz), jehož autory jsou studenti, kteří na svou stranu získali také zástupce významných institucí České republiky jako například spolupráci Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, PPP Brno, Člověka v tísni, ale zároveň také samotné učitele a ředitele škol. Společně se všichni snaží, jak zabraňovat kyberšikaně, tak rovněž pomáhat jejím případným obětem. Projekt funguje na spolupráci škol, které se do něj zaregistrují a které jsou kontaktovány a obeznámeny se šikanou v jejich prostředí, pokud je nahlášena buď anonymně přímo obětí nebo jejím svědkem. Do spolupráce s NNBT se v poslední době zapojují také čeští youtubeři, kteří pomáhají s jejím ještě širším rozšířením a zviditelněním.

(Zdroj)

Youtubeři, jakožto novodobý fenomén však sami velmi často pociťují nástrahy kyberšikany a ani oni se nebojí o svých příbězích mluvit vyzívat k boji také ostatní oběti. Například youtuber Kazma si přizval slavné české zpěváky a společně nazpívali a publikovali píseň Cizí zeď, youtuber Kovy začal spolupracovat s televizním kanálem Cartoon Network s kampaní Buď kámoš bojující proti šikaně.

Dalším českým teprve však vznikajícím projektem je dokument V síti režisérů Barbory Chalupové a Víta Klusáka. Dokument není sice přímo zaměřen na kyberšikanu, ale na sexting, který je příbuznou problematikou. Konkrétně se pak věnuje zneužívání dětí na internetu. A již teď, před svým odvysíláním, pomohl dopadnout několik psychicky nemocných mužů (pedofilů). Ukázka k dokumentu zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/12360773574-v-siti/

Na internetu také existuje mnoho webových portálů, které se zaměřují na šikanu, kyberšikanu, sexting, ochranu osobních údajů apod. Pro přehled můžeme uvést portál www.vimkamklikam.cz/, www.e-bezpeci.cz nebo http://cyberhelp.eu/. Všechny portály obsahují také preventivní rady. On-line zdarma přístupný je také projekt Seznam se bezpečně, který vznikl jako reakce na sebevraždu patnáctileté dívky, jejíž nahé fotky pronikly na veřejnost. Uveřejňovány jsou zde různé krátké spoty upozorňující na danou problematiku.

Kromě internetových dokumentů vyšlo také několik tištěných dokumentů, a to buď přímo určeným potencionální skupině obětí anebo naopak odborníkům, kteří kyberšikaně mohou čelit jakožto důvěrníci oběti. Příkladem publikace pro mládež může být kniha P. Dvořákové nazvaná Julie mezi slovy anebo publikace edice cz.nic a jejího titulu On-line ZOO upozorňující na největší rizika používání internetu.

Ve spolupráci se studenty KISK vzniká také projekt pojmenovaný Digitální stopa, který je určen pro žáky 6. a 7. třídy základních škol. Žáci se seznamují s postavou a příběhem Báry Bezhlavé, jež je založený na nejčastějších scénářích obětí kyberšikany. Během procházení si jednotlivých kroků příběhu zachycujících klíčová rozhodnutí vedoucí až ke kyberšikaně, se žáci sami mohou ztotožnit se zmiňovanou postavou, která by mohla býti jejich spolužačkou. Pro Báru naštěstí příběh končí dobře, ovšem nemusí to tak býti pro každého. Proto i zde je navázána spolupráce s NNTB, pomocí nabízeného formuláře mohou žáci nahlásit případnou šikanu.

(Zdroj: Digitální stopa, 2019)

Závěr

Text se pokusil stručně přiblížit aktuální problematiku kyberšikany, a to pomocí definování několika klíčových pojmů a následném charakterizování několika motivací agresorů. Dále byly stručně zmíněny preventivní kroky a eventuální postup při hledání pomoci. Nejobsáhlejší část pak byla věnována několika projektům, které vznikly (vznikají) jako reakce na neustále vzrůstající čísla obětí kyberšikany. Snad tyto projekty dosáhnou svého cíle a zachrání, co nejvíce obětí a zároveň zabrání dalšímu nárustu čísla agresorů.

(Zdroj)

Použitá literatura:

[1] Šikana [online]. Linka bezpečí [cit. 2019–05–12]. Dostupné z: http://www.sikana.cz/

[2] E-Bezpečí — Národní výzkum kyberšikany učitelů — základní data (tiskovka). In: Youtube.com [online]. E-Bezpečí, c2019 [cit. 2019–05–12]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=h_PDd5mhgVI

[3] Digitální stopa. IT slovník [online]. IT-Slovnik.cz team, c2008–2018 [cit. 2019–05–12]. Dostupné z: https://it-slovnik.cz/pojem/digitalni-stopa

[4] Kyberšikana zaměřená na učitele nebo oprávněná kritika? Hodnocení učitelů online. E-bezpečí [online]. Olomouc: Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, c2008–2018, 2017 [cit. 2019–05–12]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/rizikove-jevy-spojene-s-online-komunikaci/kybersikana/1260-hodnoceni-ucitelu

[5] E-Bezpečí — Národní výzkum kyberšikany učitelů — základní data (tiskovka). In: Youtube.com [online]. E-Bezpečí, c2019 [cit. 2019–05–12]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=h_PDd5mhgVI

[6] KOPECKÝ, Kamil. Co děti motivuje k tomu, aby páchaly kyberšikanu?. E-bezpečí [online]. Olomouc: Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, c2008–2018, 2019 [cit. 2019–05–12]. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/rizikove-jevy-spojene-s-online-komunikaci/kybersikana/1501-co-deti-motivuje-k-tomu-aby-pachaly-kybersikanu


Doporučená literatura: