Máme v otázce soukromí na vybranou?
Internet a vývoj technologií postupně smazává hranice mezi digitálním světem a tím fyzickým. Propojenost těchto dvou světů má značný dopad mimo jiné také na otázku soukromí. Schopnost internetu propojovat vše se vším a rychlost vývoje digitálních technologií měly dlouho ve srovnání s fyzickým světem v otázce soukromí svá specifika. Mezitím co ve fyzickém světě jsme dovedli vnímat hranice soukromí poměrně dobře, digitální svět internetových služeb, sledování nebo internetu věcí pro mnohé z nás poněkud kryptický. Vzhledem k propojenosti oněch světů už v otázce soukromí nemůžeme myslet odděleně.
Manipulace se soukromím má své výhody a nevýhody a naše citlivost v otázce soukromí se jistě liší v závislosti na různých kulturách, situacích nebo třeba na tom, co výměnou za určitou míru svého soukromí můžeme získat či ztratit. Možných trade-offs nalezneme spoustu. Žhavým tématem je například vztah soukromí a bezpečnosti potažmo veřejné bezpečnosti nebo zlepšování služeb od zkvalitňování zdravotnických služeb přes optimalizaci veřejné dopravy po doporučování písní na Spotify.
Jak bychom měli k těmto otázkám přistupovat? Názory na tuto problematiku se různí nehledě na to, že každý trade-off má svá specifika. Častým argumentem pro slevování v otázce soukromí je, že kdo se nemá za co stydět nebo nedělá nic zlého, nebude s nižším soukromím ohrožen. I když s tímto názorem částečně souhlasím, rád bych se tomuto argumentu vyvaroval protože kultura sníženého soukromí a neustálý dohled může mít nechtěný dopad.
Matně si vzpomínám také na přednášku na vsetínském Barcampu, kde padl názor, že je otázka soukromí alespoň v případě firmy jako Alphabet přeceňována. Vojta Roček se tehdy pustil do častého srovnání Google s STB. Kritériem pro srovnání přitom bylo zdali organizace podniká kroky, které vedou k naší spokojenosti nebo kroky proti nám. Online studie Fraunhofer Institute for Industrial Engineering IAO, nám například ukazuje, jak se u zkoumaného vzorku, který by měl reprezentovat německou populaci, mění ochota zveřejnit různé druhy informací v závislosti na uváděném přínosu s možnou personalizací služby.
V tomto článku se však nebudu zabývat tím, jak bychom nad možnými trade-offs měli přemýšlet nebo o nich dokonce rozhodovat. Rád bych ukázal některé důležité body a s nimi související technologie a problémy, které mi v této otázce připadají zajímavé, především protože nám nemusí být zcela jasné na první pohled.
Prvním bodem je, že v závislosti na tom, jak přicházíme do styku s různými službami se mění naše vnímání soukromí. Jednoduše — to, jak vnímáme hranice našeho soukromí, co je pro nás únosné nebo naopak není, se posouvají a mění s každou naší zkušeností. Možná vás napadnou příklady příspěvků na sociálních sítích, které by před lety byly nemyslitelné. Tento postřeh je docela základní, ale může hrát velikou roli a konsekvence s ním spojené bychom mohli dále rozvádět.
Druhým bodem je fakt, že kdykoli se pohybujeme a téměř při jakýchkoli interakcích online mohou vznikat o naší aktivitě různé záznamy a otisky viz věčná paměť a digitální stopy popsané na stránce digicompu. Ať už se jedná o záznamy událostí v síti nebo informace uložené v databázích služeb, které používáme, tato data mohou být ukládána a zpracovávána bez našeho vědomí.
Nesmíme také zapomenout na trend stírání hranic mezi online světem a světem fyzickým. Internet věcí totiž posouvá možnost našeho otisku ještě dále. Některé otisky máme ve své moci a můžeme o jejich vzniku rozhodnout. V řadě situací a případů ale nemáme na vybranou. Příkladem mohou být například data o uživatelích mobilních operátorů, které si u nás může vyžádat policie se souhlasem soudu. Dalším příkladem může být projekt Evropské komise eCall, který má umožnit rychlou pomoc řidičům, kteří se stali účastníky dopravní nehody. V praxi to znamená, že všechna nová vozidla v EU mají v případě nárazu zasílat příslušným orgánům informace ze senzorů vozidla včetně GPS souřadnic.
S předešlým bodem souvisí také třetí bod, a sice určitá nevyhnutelnost zásahu do našeho soukromí i v případě pokud informace o svém soukromí neposkytneme sami. Data poskytnutá naším okolím totiž ve spoustě případech mohou nést také klíčové informace o nás. Ukázkovým příkladem možného důsledku tohoto faktu je často citovaný případ „vraha z Golden State“, kterého se policii podařilo vypátrat pomocí databáze DNA záznamů, ve které byly DNA sekvence vzdálených příbuzných vraha.
Backdoors a bezpečnostní rizika
Zadní vrátka u softwaru či hardwaru představují cestu, jak mohou nejčastěji vládní organizace obejít běžnou autentizaci a získat tak přístup k různým informacím. Povědomí o možnostech zadních vrátek mění náš pohled na soukromí také. Zadní vrátka totiž představují jedno z bezpečnostních rizik, které mohou objevit a zneužít hackeři pro tzv. backdoor attacks. V médiích můžeme ohledně backdoors často číst kvůli sporům mezi společnostmi a vládními organizacemi, které backdoors žádají. Stejně tak o hackerských útocích. Pokud používáme nějakou službu se zadními vrátky. Nemáme prakticky žádnou možnost, jak své soukromí bránit. Pokud se rozhodneme službu opustit, je možné že naše data již jsou v cizích rukou.
Zpracování digitální stopy a databrokers
Naše digitální stopa bývá často různě zpracovávána tzv. databrokers. Databrokers jsou v podstatě firmy, které nakupují data a algoritmicky prohledávají internet s cílem získat užitečná data o uživatelích. Přidanou hodnotou databrokes přitom je určité předzpracování dat, protože data získaná prohledáváním internetu pomocí robotů nejsou příliš strukturovaná pro konkrétní využití.
Aby byla data užitečná, využívají různé techniky k profilování uživatelů, tedy sestavování uživatelského profilu pomocí analýz. Takovou technikou může být například automatické sestavování a propojování uživatelských profilů z více sociálních sítí k vytvoření jednoho uceleného profilu viz User profile stitching. Získaná a zpracovaná data potom dále přeprodávají firmám k různým účelům.
Šíře možností zpracování a využití naší digitální stopy je obrovská od personalizace reklamy v marketingu přes určování rizikovosti osob po predikci vhodnosti osoby pro nějakou profesi. Konkrétní využití analýz digitální stopy můžeme v poslední době sledovat třeba u firmy Airbnb pro určování kompatibility návštěvníků viz patent o určování důvěryhodnosti a slučitelnosti (vhodnosti) osoby.
Vzhledem k šíři možností využití analýz digitální stopy můžeme očekávat naprosto nečekané zásahy do soukromí.
Možnosti biometrics
Neméně zajímavý problém v otázce soukromí představuje biometrie obecně známá především pro identifikaci pomocí otisků prstů, obličeje nebo očí. Do oboru biometrie spadá také zkoumání chování organismu. Naleznou-li se v chování správné vzory, mohou představovat další způsob naší identifikace. Projektů, které s možností rozpoznávání podle biometrik pracují je celá řada. Rozpoznávání osob pomocí biometrik nebo jejich kombinace může být součástí našich telefonů i kamerových systémů. Biometrii se v budoucnu zřejmě nevyhneme ani na webu viz projekt TypingDNA, zaměřený na biometii psaní na klávesnici.
Možnosti uplatnění biometrie jsou široké a stejně tak potenciální zásah do našeho soukromí, protože naše biometrické vlastnosti těžko změníme. Databáze biometrik budou čelit velikým výzvám z hlediska bezpečnosti. Budou napadené společnosti nabízet poškozeným uživatelům plastické operace?
Zpět k původní otázce
Dnes už asi nikoho nepřekvapí, že jsou osobní data v mnoha případech využívána pro různou optimalizaci všelijakých služeb. Často jsme to my uživatelé, kdo si sami nastavujeme možnosti zprávy našich dat. Směsice předešlých bodů, ale může vést k oprávněnému pocitu, že naše soukromí nemáme zcela ve svých rukou, zvláště pokud bereme v úvahu zásahy do soukromí, které jsou nám skryté a možnost, že můžeme být modelováni aniž bychom se sami podíleli na sběru dat nebo udělování souhlasu pro jejich zpracování. Možným postupným důsledkem může být to, že se naše představa soukromí výrazně změní a novým standardem se stává život veřejný.
