Může se informační chudoba týkat i malých dětí?
Pokud bychom si udělali i třeba krátkou rešerši na téma informační chudoby, brzy bychom zjistili, že existuje mnoho studií, které zkoumají tuto problematiku v různých skupinách, ale převážně dospělé populace. Informační chudoba je ponejvíce dávána do kontextu digitální propasti, tedy do kontextu jakési socioekonomické nerovnosti, která má dopad na přístup k informacím jedinců a skupin napříč populací. Koho ale tyto výzkumy bezpečně opomíjejí, je skupina malých dětí.
Jistě, v souvislosti s informačním chováním malých dětí se studie a články často zaměřují na různé formy gramotností, jako je digitální nebo čtenářská. Existují i projekty, které podporují školy a knihovny, aby kompetence s tímto spjaté rozvíjeli. Ale téma informační chudoby u malých dětí podle teorie, jak ji vymezila již autorka Elfreda A. Chatman v roce 1996, se zdá polem příliš neprobádaným.
Frances Breslin Davda a Steven Buchanan v loňském roce přišli se zajímavou studií „Exploring the early manifestation of information poverty in young children“. Podle autorů jednou ze skupin, které se ve výzkumech dosud nevěnovala přílišná pozornost, nebo jen velmi okrajově jsou právě malé děti.
Přestože se informační chudoba a její dopady jeví jako zásadním společenským problémem, malých dětí jako kdyby se ani netýkala. Přitom ale víme, že různé formy chudoby zažívají děti po celém světě. Studie si tedy dala za cíl prozkoumat a definovat, jestli a jakým způsobem se může informační chudoba projevovat i v raném věku dětí.
„In summary, information poverty is widely recognised as having a negative impact upon the health and wellbeing, and socioeconomic prosperity, of individuals and communities; however, whilst an issue of significant societal concern, we currently have limited understanding of prevalence and impact amongst children, including how early information poverty manifests in children’s lives, and in what ways. This raised two key research questions:
1. Do children experience information poverty, and if so, in what ways?
2. If children do experience information poverty, what are contributory factors?“
(Breslin Davda, Buchanan, 2022)
Hovoříme-li obecným způsobem o malých dětech, jaký věk vlastně autoři mají na mysli? Chování, které bychom směli označit za informační, se u dětí začíná projevovat již mezi 3. a 5. rokem, byť v omezené míře v závislosti na individuálním vývoji každého jedince. Informace jsou přijímány převážně vizuálně a kladením otázek. Samotný pojem „informace“ je jimi ještě obtížně uchopitelný. S přirozeným kognitivním vývojem a vývojem digitálních schopností a gramotnosti se mění i celková informační potřeba dětí.
Výzkum svou cílovou skupinu vymezil na děti staré mezi 6. a 8. rokem věku, tedy období, kdy už většina dětí umí číst, běžně tráví svůj čas u počítače a v online prostředí, disponují informační potřebou, jakousi snahou informace hledat a omezeným chápáním pojmu informace. Přesto, nedokonalé schopnosti číst, psát nebo vůbec zformulovat potřebný vyhledávací dotaz patří mezi hlavní bariéry informačního chování dětí tohoto věku.
V rámci této studie bylo zkoumáno 156 dětí zmíněného věku z 5 základních škol převážně ze Skotska. Autoři studie do svého zkoumání zahrnuli také dohromady 34 učitelů a rodičů, s nimiž byly vedeny rozhovory, aby se získaly další poznatky. Zároveň bylo cílem prozkoumat, jakou roli hrají právě rodiče a i učitelé, kteří jsou aktivními účastníky informačního chování dětí.
Studie vychází z teoretického rámce informační chudoby dle Chatmanové, kterou zveřejnila již v roce 1996 v periodiku Journal of the American Society for Information Science. V rámci své teorie o informační chudobě mimo jiné vymezila 6 tvrzení, která popisují chování a stav lidí, jež jsou informační chudobou ohroženi (Chatman, 1996):
1. Lidé svou situaci vnímají tak, že nemají žádné zdroje pomoci.
2. Informační chudoba je částečně způsobena i třídním rozdělením společnosti a „zadržováním“ informací.
3. Informační chudoba je dána „sebeochranným“ chováním, které je reakcí na sociální normy.
4. Nedůvěra v zájem či schopnosti ostatních poskytovat věrohodné informace.
5. K definování určité informační potřeby nebo problému často nedojde ze strachu, že negativní důsledky převažují nad přínosy.
6. Nové poznatky informačně chudí lidé přijímají selektivně v reakci na své každodenní potřeby.
Výsledky výzkumu přinesly zajímavá zjištění. Ukázalo se, že i u takto starých dětí lze pozorovat něco jako „sebeochranné“ informační chování a neuspokojené informační potřeby. Přestože do jisté míry lze takový výsledek vysvětlit vývojem a věkem dětí, ukazuje to ale také na informační chudobu, která zahrnuje i otázky, jako je přístup k informacím a jejich využívání.
Jeden z poznatků, který z této studie vzešel je skutečnost, že přibližně polovina dětských účastníků studie sama sebe obecně považovala za neúspěšnou ve vyhledávání informací. Mnohem pozoruhodnější pak tato skutečnost je v kontrastu s výsledky odpovědí rodičů a učitelů, kteří se většinou domnívali, že děti jsou naopak obecně úspěšní a zjišťovat si informace jim problémy nečiní.
Autoři se také vrací ke zmíněným šesti tvrzení Chatmanové a aplikují na ně své poznatky. Z výzkumu tedy vyplývá, že:
1. Některé děti uvedly, že pociťují omezený přístup ke zdrojům pomoci, a to buď ze strany učitelů a rodičů, nebo skrze technologie a knihy.
2. Učitelé a rodiče jsou v roli zprostředkovatelů informací, což může způsobit omezený přístup dětí k těmto informacím.
3. V některých případech děti zatajují své informační chování a potřeby, zvláště tehdy, pokud se je rodiče snaží příliš kontrolovat.
4. Nedůvěru k informacím někdy děti pociťují, např. když se jedná o informace od jiných dětí apod.
5. Strach dětí odhalit své informační potřeby přirozeně vzniká v případech, kdy dochází k zatajovanému vyhledávání informací.
6. Poslední tvrzení se úplně nepodařilo prokázat, naopak, dle autorů informační chování dětí vykazuje známky přirozené zvídavosti.
Autoři také zdůrazňují fakt, že zvláště problematické se jeví hledání jakési rovnováhy mezi minimálním omezením přístupu k informacím ze strany rodičů a ochranou dětí před nevhodnými informacemi. Nastavování hranic nebo ponechání svobody je v rukou rodičů, příliš restriktivní opatření z jejich strany ale vede k pokoutnému informačnímu chování a může mít neblahý dopad na vývoj dítěte, právě například v podobě vzniku informační chudoby.
Výzkum podněcuje k myšlence, že informační chudoba se nemusí týkat jen vyloučených nebo ohrožených skupin lidí, dospělých nebo dospívajících. Vede k zamyšlení, že informační chudoba se může týkat kohokoliv, kdo dokáže disponovat nějakou informační potřebou, ale tuto potřebu nedokáže naplnit nebo si ji ani uvědomovat. Studie ukázala, že v jistém výkladu pojmu, informační chudoba může vznikat již v raném věku a nespornou roli, ať už pozitivní nebo negativní, sehrávají rodiče dětí nebo učitelé. Sami autoři tak vyzývají k dalším výzkumům, např. jiné věkové kategorie dětí a doporučují šířit jakousi osvětu rodičům, jakým způsobem sehrát roli zprostředkovatele, aby rodičovská omezení nevedla k informační chudobě a v neposlední řadě informovat a vzdělávat samotné děti už ve školách, že vůbec informační chudoba existuje, jak může vzniknout a jaké faktory ji ovlivňují.
BRESLIN DAVDA, Frances a Steven BUCHANAN. Exploring the early manifestation of information poverty in young children. Journal of Librarianship and Information Science [online]. [cit. 2023–04–26]. ISSN 0961–0006. Dostupné z: doi:10.1177/09610006221131078
CHATMAN, Elfreda A. The impoverished life-world of Outsiders. Journal of the American Society for Information Science. 1996, 47(3), 193–206. Dostupné také z: https://asistdl.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/(SICI)1097-4571(199603)47:3%3C193::AID-ASI3%3E3.0.CO;2-T
