MakEr Movement ve vzdělávání
Blížíme k přelomové změně ve vzdělávání tvrdí Mitchel Resnick, profesor MIT. Dle jeho slov musí v procesu vzdělávání dojít k podstatným změnám, pokud se naše společnost má dále vyvíjet a posunovat. Resnick vidí stěžejní problém v systému současného (“moderního”) vzdělávání, které u žáků nerozvijí potřebné, kreativní a inovativní myšlení, ale naopak ho spíše potlačuje.
Žijeme v informační době, ve které nám technologie otevírají nesčetné množství nových příležitostí. Jednou z nich je přestat vnímat technologie především jako prostředek přístupnosti a předávání informací mezi učitelem a žákem — základní premise, od které se ve velké míře vzdělávání do dnes odráží. Proces učení (se) totiž podle Resnicka nebo psychologa a epystemologa Jeana Piageta, ve svém jádru, nestojí pouze na předávání informací z osoby na osobu, ale zejména na aktivní snaze každého z nás vytvářet si nové a vlastní znalosti při každodenní interakci s okolním světem. Příležitost moderních technologií spočívá v tom, že nám umožňují vymýšlet a tvořit nové věci, skrze které můžeme objevovat nové myšlenky. Lidé za pomocí technologií mohou ve zrychlené formě experimentovat se svými nápady, okamžitě vidět, co funguje, následně dělat změny (rapid prototyping), podělit se o svá zjištění s ostatními, čímž přichází na nové nápady a učí se (peer to peer princip). Resnick mluví o tomto procesu učení se jako o tzv. spirále kreativního myšlení. Pokud změníme styl dnešního vzdělávání, žáci si ze školy mohou odnést mnohem více (třeba životní směr, schopnost kriticky přemýšlet, nebo se samostatně učit), pokud budou s vedením učitele “sami” bádat nad danými tématy.
Model zkušenostního učení
Piagetovými pohledy na efektivní proces učení se (zkušeností) nechal inspirovat např Kurt Lewin, zakladatel americké sociální psychologie nebo vzdělávací teoretik a psycholog David Kolb — pro tento článek použiji jeho poznatky. Kolb v roce 1984 vydal publikaci o holistickém modelu tzv. experimental learning. Kolb v něm tvrdí: “learning is the process whereby knowledge is created through the transformation of experience”. Na tomto základě dále rozvijí svůj teoretický koncept učení (se) — tzv. learning cycle, cyklus který se skládá ze 4 opakujících se fází se spirálovitým průběhem:
Maker movement
Jedním z dnešních přístupů, který výše uvedené pohledy přijal za své je tzv. Maker movement. Jedná se o formu neformálního vzdělávání, která uplatňuje principy dalšího a tzv. Do it Yourself (DIY) přístupu. DIY můžeme vysvětlit jako proces, kdy lidé využívají ICT ke společnému učení sebe a druhých. Často se jedná o výrobu jednoduchých přístrojů, jejich opravu, práci se softwarem apod. Přístup DIY rozebírá tradiční vzdělávací procesy na více modulárních částí. Děje se tak, aby žáci i učitelé mohli kombinovat různorodé technologie, aplikace, nástroje se vzdělávacími procesy a to takovým způsobem, který je zajímavý a hodnotný pro všechny zúčastněné. DIY vychází z přístupu Self-Directed Learning.
Maker Movement je dalším stupněm v rozvoji DIY, kdy se z amatérských nadšenců stává komunita pokročilých producentů chytrých výrobků a technologií (Maker Movement 2.0). Ve vzdělávání byly podobné principy učení se (“by doing”) popisovány v teorii tzv. project-based learning. Aplikování principů Maker movement do vzdělávání učí žáky, jak věci kolem nich fungují a jak kreativně řešit reálné problémy pomocí jejich nápadů.
Přístupy zkušenostního učení a DIY však nebyly školnímu prostředí úplně cizí už ve 20. století. Po porovnání videí níže můžeme vidět, jak dnešní dostupnost moderních technologií umožnilo i rozvoj celého konceptu tvůrců (makers and tinkers). Je zde však nutné podotknout, že v prvním videu výuka připomíná spíše tradiční školní praxe.
Pro více informací, jak to celé může fungovat na škole a jak to tam implementovat doporučuji tento link. Návod pro školní kroužek tvůrců můžeme najít zde. Doporučuji se ještě kouknout na toto video z Maker Faire (název světových konferencí tvůrců).
