Makerspace jako cesta k inkluzi?
Jeden ze současných pozoruhodných trendů v kontextu technologií ve vzdělávání je makerspace[1] — sdílený prostor, ve kterém se různí lidé mohou setkávat za účelem tvorby, experimentování, vynalézání. Makerspace se dá zřídit v knihovně nebo na univerzitě, jako součást firmy nebo jako obohacení školní třídy. Je to zkrátka místo, které si klade za cíl vzdělávat různorodé skupiny obyvatel, je (velice často) otevřené a snaží se o to, být co nejvíce inkluzivní — makerspace nemá sloužit pouze expertům v dané oblasti, ale spíše těm, co expertní znalosti ani zázemí nemají. Jak je ovšem možné budovat makerspace tak, aby bylo skutečně inkluzivní a otevřené pro všechny?
Makerspace a inkluze
Chceme-li vytvářet makerspace (nebo obecně místa), ve kterém se lidé budou cítit příjemně a bezpečně, je velice důležité vzít v potaz takové skupiny obyvatel, jejichž možnosti se nějakým způsobem liší od těch “standardních”, včetně lidí s tělesným nebo psychickým postižením. Myšlenka makerspace je postavena na tom, že zájemci budou toto místo využívat jako sociální prostor, ve kterém se promítnou různé schopnosti, ale stejné zájmy, díky čemuž budou mít možnost spolupráce a vzájemného učení se[2]. Pro to, aby byl makerspace dostupný pro všechny, je důležité mít na paměti tyto a podobné otázky:
Může se tady každý*á návštěvník*ice volně a bezpečně pohybovat? Má každý*á návštěvník*ice volně k dispozici materiály? Jsou nezbytné a důležité informace umístěné na viditelných místech a jsou dobře čitelné? Dokáže každý*á návštěvník*ice pracovat bez pomoci ostatních, nebo pokud pomoc potřebuje, bude ji k dispozici?
Během vytváření inkluzivního makerspace je žádoucí, aby svůj pohled poskytli nejen techničtí odborníci, ale právě také jedinci s omezenými možnostmi[3]. Jejich pohled pak dobře poslouží k tomu, aby se zájemci v makerspace nejen cítili příjemně a bezpečně, ale aby makerspace opravdu bylo příjemným a bezpečným místem.
Makerspace a feministická praxe
Nejspíš není žádným velkým překvapením, že prostory makerspace, stejně jako další edtechová místa, jsou doménou převážně mužskou. Komplikované technické a technologické formy jsou nejčastěji považovány za mužské, kdežto rukodělné, umělecké a low-tech formy spadají pod hlavičku ženského, a to i navzdory ranému zapojení žen do oblasti výpočetní techniky[4]. Pokud tento narativ bude v edtechovém kontextu přetrvávat, ženy budou nadále využívat makerspace méně než muži, což povede pouze k tomu, že čím dál méně žen bude mít zájem o to, aby makerspace navštěvovaly. Jedna z možností, jak proměnit mužský makerspace v makerspace pro všechny, je užití feministické pedagogiky v praxi[5]. Ta se zakládá na angažovaném učení/učení se, přičemž angažovanost se rozprostírá od angažovanosti vlastní po angažovanost společnou s cílem překonávat sexismus, rasismus, homofobii a další projevy předsudečného a nenávistného chování[6]. Feministická praxe se tedy na makerspace může promítnout např. tak, že se ženy budou zapojovat do společných projektů, a to beze strachu, že jejich práce bude pokládána za “ženskou”, a tudíž méněcennou. Nejde totiž o to, aby se vytvářela místa specificky pro ženy, ale aby se ženy (a nejen ženy) na společných místech cítily vítané a bezpečně.
Makerspace a komunitní přesah
Nelze opomenout, že makerspace je komunitní záležitostí: prostor by měl sloužit místní komunitě, reflektovat její možnosti a vycházet z jejích potřeb. A nejedná se pouze o samotný prostor, který by měl být uzpůsoben místní komunitě — je klíčové nahlížet rovněž na samotné “making”, tvoření, jako na proces komunitně řízený[7]. Jednotlivé*í členky*ové komunit mohou mezi sebou snažším způsobem navázat kontakty a využít výhody makerspace pro práci nad společnými projekty. Pokud se tedy podaří skloubit předchozí dva aspekty, tj. inkluzivní a feministickou praxi spolu s praxí komunitní, může makerspace představovat nejen otevřený a bezpečný prostor pro všechny, ale také prostor velmi lákavý a hojně využívaný.
[1] Český ekvivalent tohoto termínu zatím nemáme, proto v tomto textu používám jeho originální podobu.
[2] STEELE, Katherine M., Maya CAKMAK a Brianna BLASER. ACCESSIBLE MAKING: DESIGNING A MAKERSPACE FOR ACCESSIBILITY. International Journal of Designs for Learning [online]. 2018, 9(1), 114–121 [cit. 2023–04–13]. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.14434/ijdl.v9i1.22648, s. 115.
[3] Tamtéž, s. 120.
[4] MOODY, Meaghan a Chava SPIVAK-BIRNDORF. The Feminist Makerspace: Smashing the Patriarchy with Crafting, Mentorship, and Connection. In: MELO, Maggie a Jennifer T. NICHOLS. Re-making the Library Makerspace: Critical Theories, Reflections, and Practices [online]. Sacramento, CA: Library Juice Press, 2020, s. 183–202 [cit. 2023–04–13]. ISBN 9781634000819. Dostupné z: http://ezproxy.muni.cz/login?url=https://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=e000xww&AN=2934120&lang=cs&site=eds-live&scope=site&ebv=EB&ppid=pp_a, s. 185.
[5] Tamtéž, s. 193.
[6] Tamtéž, s. 193–194.
[7] POUDYAL, Bibhushana, Tetyana ZHYVOTOVSKA, Estefania CASTILLO, Nora RIVERA, Ann SHIVERS-MCNAIR, Joy ROBINSON a Laura GONZALES. Interrogating What We Mean by “Making”: Stories from Women who Make in Community. In: MELO, Maggie a Jennifer T. NICHOLS. Re-making the Library Makerspace: Critical Theories, Reflections, and Practices [online]. Sacramento, CA: Library Juice Press, 2020, s. 203–224 [cit. 2023–04–13]. ISBN 9781634000819. Dostupné z: http://ezproxy.muni.cz/login?url=https://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=e000xww&AN=2934120&lang=cs&site=eds-live&scope=site&ebv=EB&ppid=pp_a, s. 211.
