Manfred Spitzer jako odpůrce technologií ve vzdělávání

Velmi zajímavě až kontroverzně se tématu Technologie ve vzdělávání dotýká kniha Digitální demence od Manfreda Spitzera. Kniha s podtitulem „Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum“ vzbudila mezi profesními autoritami v oblasti vzdělávání rozporuplné reakce. Někteří kritici považují jeho výzkum za nevědecký a nepříliš realistický.

Kdo je Manfred Spitzer?

Autor knihy je profesorem psychologie a psychiatrie a jeho hlavní výzkumnou oblastí je vliv informačních a komunikačních technologií na neurofyziologické procesy v lidském mozku. Výsledky jeho výzkumné práce poukazují na poruchy paměti, pozornosti, soustředění a celkovou emocionální otupělost následkem používání ICT. Tento jev autor nazývá digitální demencí[1] . Dále argumentuje statistikami, jejiž čísla vypovídají o velkém množství času, které mladí lidé tráví používáním ICT na úkor spánku a jiných činností. Autor zároveň odmítá, že by byl nepřítelem technického pokroku. Tvrdí, že pouze klade důraz na opatrnost při používání technologií. Současný postoj společnosti k ICT přirovnává k někdejší naivní neznalosti společnosti o škodlivosti rentgenových paprsků.

Technologie do škol? Nikdy!

Svůj rezolutní nesouhlas Spitzer vyjadřuje nad používáním technologií ve vzdělávání dětí mladšího školního věku. Tvrdí, že technologie mohou poškodit jejich přirozený neurofyziologický a následně i psychomotorický vývoj.

Z vědeckého hlediska Spitzer vysvětluje negativní vliv technologií tím, že učení pomocí digitálních nástrojů nezanechává v mozku paměťové stopy, které se zobrazují prostřednictvím synapsí a lze je obrazově zachytit pomocí přístrojů. Pokud mozek nepodstoupí přirozený proces učení,pohyb synapsí nelze zachytit, tudíž učení lze považovat za neefektivní.

Rozhodně tato kniha stojí za přečtení a lze ji doporučit všem, kteří se o oblast EdTech zajímají.

[1] SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Brno: Host, 2014. ISBN 978–80–7294–872–7