Mediální gramotnost učitelů
Mediální gramotnost jako taková je pro evropské prostředí definována prostřednictvím Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU „Koordinace některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) s ohledem na měnící se situaci trhu“ novelizované v roce 2018. Dle této směrnice je mediální gramotnost definována poměrně široce jako „dovednosti znalosti a porozumění, které občanům umožňují efektivní a bezpečné využívání médií“. (2018) Zdůrazňována je zde nejen schopnost práce s nástroji a technologiemi ale také schopnost kritického myšlení potřebného k vytvoření vlastního úsudku, k analýze a rozeznání mezi názorem a skutečností. Úloha zvyšování mediální gramotnosti je zde ukládána poskytovatelům mediálních služeb a poskytovatelům platforem pro sdílení videonahrávek ve spolupráci se všemi příslušnými aktéry. Mediální gramotnost by měla být rozvíjena u všech vrstev společnosti a v každém věku. Pokrok v této oblasti by měl být sledován. (2018)
Určité úrovně mediální gramotnosti je ve formálním prostředí dosahováno prostřednictvím mediální výchovy. V českých školách je mediální výchova dle Rámcových vzdělávacích programů (RVP) zařazována mezi tzv. průřezová témata. Tyto témata přispívají rozvoji osobnosti žáků, vzájemnou spolupráci a znalosti důležité k vykonávání role občana. Průřezová témata jsou vyučována napříč dalšími vzdělávacími oblastmi a jsou povinnou součástí základního vzdělávání. Všechna průřezová témata musí být zastoupena v každém ročníku. Samotný způsob realizace není stanoven. Může být součástí jiného vzdělávacího předmětu či jako samostatný předmět. (“Průřezová témata”, n.d.)
Mediální výchova dle RVP má žáka vybavit základními dovednostmi týkající se mediální komunikace a práce s médii. Mezi tyto dovednosti je zařazováno:
- povědomí o funkci médií a roli médií ve společnosti
- dovednosti vedoucí k poučenému, aktivnímu a nezávislému zapojení do mediální komunikace
- schopnost analyzovat mediální sdělení z hlediska důvěryhodnosti a záměru sdělení
- orientace v mediálních obsazích a identifikace vhodných médií pro uspokojení různých potřeb (např. informační potřeby, vzdělávání, volný čas) (“Průřezové téma Mediální výchova”, n.d.)
Z uvedených bodů vyplývá, že požadavky na pedagogy jsou poměrně obsáhlé, a proto je důležité položit si otázku, jaká je úroveň mediální gramotnosti mezi učiteli.
V roce 2021 Univerzita Palackého v Olomouci ve spolupráci s projektem O2 Chytrá škola provedli průzkum mediální gramotnosti mezi českými učiteli. Výzkum se zaměřoval především na tyto tři oblasti:
- Jaká média považují čeští učitelé za důvěryhodná, jaká média používají při své výuce a zda a jak používají sociální média při výuce
2. Odhalování dezinformačních sdělení objevující se v médiích
3. Jaký je přístup učitelů k mediální výchově při výuce
Konkrétně je výzkumná zpráva rozdělena do čtyř částí:
1. Učitel jako konzument médií.
2. Učitel ve světě informací
3. Český učitel a mediální obsah
4. Český učitel a mediální výchova
Data byla sbírána prostřednictvím dotazníku distribuovaného do všech krajů České republiky. Celkem se do šetření zapojilo 2155 pedagogů. V tomto výzkumném vzorku mělo více jak tři čtvrtiny pedagogů vysokoškolské pedagogické vzdělání a ostatní měli vysokoškolské vzdělání doplněné o pedagogické minimum. Z dotazovaných tvořili učitelé ze základních škol 64, 17 % (z toho učitelů z prvního stupně bylo 22, 69 % a učitelů z druhého stupně bylo 41, 48 %). Pedagogů ze středních škol bylo 24, 73 %.
Z první části výzkumné zprávy „učitel jako konzument médií“ vyplynulo, že učitelé nejvíce důvěřují veřejnoprávním médiím (Česká televize, Český rozhlas, ČTK). V oblasti elektronických zpravodajských webů správně rozpoznalo přes 87 % pedagogů weby s nedůvěryhodným obsahem. Což je zdánlivě příznivý výsledek, ale zároveň to znamená, že přes 10 % pedagogů nerozezná elektronické zpravodajské weby s nedůvěryhodným obsahem. V praxi to znamená, že z těchto 10 % pedagogů je méně kteří vyučují obvykle jednu třídu žáků na prvním stupni, ale více z nich vyučuje na druhém stupni a středních školách a mohou nevhodně ovlivňovat žáky ve všech třídách kde působí.
Druhá část výzkumné zprávy „učitel ve světě informací“ se věnovala posuzování pravdivosti předkládaných zpráv. Zprávy se týkaly tvrzení o Evropské unii. Dle výsledků vyplynulo, že z celkových osmi předkládaných zpráv dokáže průměrně 62 % respondentů správně posoudit pravdivost zprávy a 10, 57 % určilo pravdivost výroků chybně. Dále 13, 02 % uvedlo, že nedokáže zprávu posoudit, protože údajně nemá dostatek informací. Zbytek učitelů svůj odhad pravdivosti neuvedl.
Dále byly předkládány kontraverzní zprávy týkající se událostí spojených s pandemií Covid-19. Z těchto zpráv průměrně 67,91 % pedagogů vyhodnotilo správně pravdivost či nepravdivost. Naproti tomu 4, 56 % vyhodnotilo tyto zprávy nesprávně. Ostatní uvedli, že nemají dostatečné množství informací k posouzení pravdivosti zprávy, nebo se k otázkám nevyjádřili.
Poslední část týkající se posuzování informací byla věnována tématům z běžného života. Výsledky byly podobné jako u předchozích výroků. Mírně odlišné byly výsledky při posuzování historických mýtů, kdy 65,94 % pedagogů se mylně domnívá, že Napoleon byl malého vzrůstu (13,32 % pedagogů označilo výrok jako nepravdivý) či že Vikingové měli přilby s rohy — 52,95 % učitelů je chybně přesvědčeno, že vikingové měli takové přilby, za nepravdivý správně uvedlo tento výrok 12,58 % učitelů. Zbylý počet pedagogů opět mělo nedostatek informací pro posouzení či ne otázky nezodpověděli.
Průměrný výsledek za celou tuto oblast tedy uvádí, že 61,4 % pedagogů je schopno správně posuzovat pravdivost výroků. Dále, že 15,59 % českých pedagogů uvádí, že není schopno dané výroky relevantně posoudit. Dále průměrně 10,41 % českých pedagogů posuzuje pravdivost výroků špatně, a tedy věří nepravdivému, zavádějícímu obsahu.
Třetí část výzkumu „český učitel a mediální obsah“ se týkala rozeznání falešného twitterového profilu politika od profilu pravého. Dále bylo zjišťováno, zda se pedagogové zapojují do přeposílání sdílených e-mailů s různým obsahem.
S rozeznáním pravého profilu od falešného mělo 72,02 % pedagogů potíže. Správně odpovědělo 19,44 % pedagogů. Zbytek pedagogů neodpověděl. Tento výsledek může vypovídat o tom, že si mnozí pedagogové u profilů nevšímají symbolu ověřující pravost tohoto profilu (tzn. značka modrého kolečka se zatržítkem).
V otázce přeposílání sdílených e-mailů, více jak polovina pedagogů (58,88 %) nepřeposílá žádné e-maily. Pokud přeposílají, tak se jejich obsahem jsou nejčastěji vtipné e-maily (31,09 %), e-maily s radami (22,59 %) a e-maily obsahující poutavé fotografie či videa (21,78 %).
Poslední část výzkumu „český učitel a mediální výchova“ se týkala praktické realizace samotné výuky mediální výchovy ve školách. Výzkum směřoval na zjišťování připravenosti pedagogů a jejich vnímání důležitosti mediální výchovy ve vzdělávání žáků.
Téměř 80 % pedagogů uvedlo, že při svém vysokoškolském studiu se nesetkalo s tématem výuky mediální výchovy žáků. Pouze 18 % uvedlo, že s přípravné kurzy absolvovalo. Další možností vzdělávání pedagogů jsou kurzy a semináře. Ty absolvovalo 36,89 % pedagogů a ostatní kurz z této oblasti neabsolvovalo.
Z realizace mediální výchovy na školách vyplynulo, že 56,26 % pedagogů nejčastěji je do výuky zahrnuje práci s internetem a vyhledávání informací, dále problematiku online bezpečnosti zahrnovalo 51,23 % pedagogů a používání komunikačních nástrojů na internetu uvedlo 50,21 % pedagogů.
Častým přáním učitelů (35,50 %) bylo, aby se v hodinách mediální výchovy probírala problematika hoaxů a fake news, rozpoznávání relevantních zdrojů informací (36,06 %) a orientace ve světě médií (32,20 %), což zahrnuje například rozpoznání veřejnoprávního média od média soukromého.
Z pohledu důležitosti mediální výchovy ve vzdělávání 91,6 % učitelů uvedlo, že mediální výchovu považují ve výuce za důležitou. Na druhou stranu učitelé nesouhlasí nebo spíše nesouhlasí (48 %) s tím, že by byla mediální výchova vyučována na úkor jiného předmětu. Dále 30,9 % pedagogů na otázku neodpovědělo nebo ji nedokázali posoudit. Spíše či naprosto souhlasilo s další časovou dotací pro mediální gramotnost 27,5 % pedagogů.
Jelikož je mediální výchova prezentována jako průřezové téma je nejčastěji zařazována do hodin informatiky (uvedlo 59,95 % pedagogů), dalšími významnými předměty jsou občanská výchova (54,11 %) a český jazyk (44,41 %).
Dále téměř polovina učitelů (47,01 %) uvedla, že mediální výchova je vyučována jako průřezové téma. Jako samostatný předmět vyučuje mediální výchovu 3,02 % pedagogů. (Kopecký et al., 2021)
O extrémním případu stavu mediální gramotnosti některých učitelů v České republice může vypovídat případ učitelky na základní škole Na Dlouhém Lánu v Praze, o kterém média informovaly v dubnu tohoto roku. Paní učitelka v rámci hodiny Českého jazyka vložila do svého výkladu část věnující se práci s informacemi a vyhledáváním. V rámci toho žákům sdělovala oficiální zprávy ruské válečné propagandy čímž také popírala probíhající válku na Ukrajině. Někteří žáci její chování nepovažovali za správné a její výklad si nahráli. Na základě stížnosti jednoho z rodičů, který si nahrávku vyslechl, reagovala ředitelka školy tak, že dala paní učitelce výpověď. Podrobněji je tento případ shrnut v podcastu Seznam zpráv. (Kabrhelová, 2022)
Později se objevily další čtyři stížnosti z různých základních škol s podezřením na šíření dezinformací, ze strany učitele. Tyto stížnosti byly projednávány na České školní inspekci. Jejich jednoznačné provinění se však nepodařilo prokázat. (Ciroková & Gavriněv, 2022)
Uvedená studie ukazuje úroveň mediální gramotnosti učitelů v České republice. Jaká je ale situace v zahraničí?
V roce 2018 byla zjišťována úroveň mediální gramotnosti budoucích učitelů v Turecku. Za tímto účelem byl provedený smíšený výzkum s použitím kvantitativního i kvalitativního výzkumu. Kvantitativní část byla prováděna mezi 865 budoucích učitelů za pomocí testu „Škály dovednosti mediální gramotnosti“ (Media Literacy Skills Scale), který vytvořili autoři výzkumu. V tomto testu byl testován přístup, analýza, hodnocení a komunikace sdělení. V kvalitativní části výzkumu byl provedený polostrukturovaný rozhovor s pěti budoucími učiteli zjišťující podrobnější chování studentů na základě výsledků z kvantitativní části.
Na základě výsledků kvantitativní částí výzkumu se ukázalo, že úroveň mediální gramotnosti budoucích učitelů odpovídá střední úrovni (z celkových 255 bodů průměrně získali 162,33 bodů). Jejich výsledky se významně liší akademickým úspěchem a vzdělávacími programy, které navštěvují. (Erdem & Erişti, 2018)
Pro shrnutí výše uvedených údajů v této části eseje lze konstatovat, že celkově mediální gramotnost pedagogů v česku ani v zahraničním výzkumu není na špatné úrovni, ale i malé procento pedagogů s nesprávnými závěry o pravdivosti zpráv z mediálních sdělení může nevhodně ovlivňovat velké množství žáků, které vyučují. O čemž svědčí uvedený aktuální případ extrémně nízké mediální gramotnosti u učitelky, kdy se ukázalo, že úroveň mediální gramotnosti pedagogů má zásadní vliv na úroveň vzdělávání na našich školách.
Jaké jsou tedy možnosti vzdělávání mediální gramotnosti zaměřené na učitele v českém prostředí?
V současné době jsou pro pedagogy nabízené online kurzy vedené Michalem Kaderkou, pedagogem dlouhodobě zabývajícím se mediální výchovou a vyučujícím na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Součástí tohoto kurzu jsou témata médií a práva, rady, jak probírat ve výuce citlivé téma týkající se sledování pornografických materiálů, jak mají školy komunikovat s novináři, aby média více zaznamenávaly jejich úspěchy. Posledním nabízeným tématem je shrnutí historického vývoje médií od sametové revoluce.
Součástí uvedeného cyklu je také festival mediálního vzdělávání připravovaného na srpen tohoto roku. Pro vyzkoušení budou k dispozici metodiky pedagogů, kteří se mediálním vzděláváním věnují a také dalších metodik projektů, které souvisí s mediálním vzděláváním.
Součástí tohoto projektu vznikly také volně dostupné výukové materiály, které mohou učitelé využít při praktické mediální výchově žáků.
Vzdělávací semináře a konference pro pedagogy také nabízí společnost Člověk v tísni v rámci projektu Jeden svět na školách. V rámci tohoto projektu vznikají audiovizuální materiály vhodné pro zapojení do vyučování žáků základních a středních škol. Každoročně je také pořádána akce „Týdny mediálního vzdělávání“, kde jsou představovány nové materiály použitelné ve výuce pro pedagogy. Je možnost si tyto materiály vyzkoušet ve výuce a své zkušenosti poslat tvůrcům.
Na cílovou skupinu pedagogů a studentů se zaměřoval také projekt Svět médií 21. století realizovaný týmem z Univerzity Palackého v Olomouci. V tomto cyklu na půdě univerzity přednášely významné osobnosti z mediálního prostředí týkající se práce s médii. Z přednášek vznikly nahrávky, které jsou dostupné na webových stránkách.
Jaké materiály mají učitelé možnost používat ve výuce?
Kromě zmíněného projektu Jednoho světa ve školách nabízející výukové materiály pro školy. Michal Kaderka, který byl v textu rovněž zmíněný provozuje portál Svět médií, kde je dostupná tzv. „otevřená učebnice“ s materiály vhodné pro realizaci výuky mediální výchovy. Taktéž je na portálu poměrně rozsáhlý rozcestník na další zdroje a projekty spojené s mediální výchovou a médii.
Dalším zdrojem inspirace do výuky mohou být stránky e-bezpeci.cz. Jsou zde nabízené pomůcky do výuky a taktéž jsou na stránce dostupné vzdělávací akce nejen pro žáky, ale také pro pedagogy.
Dále lze využít inspirační materiály ze stránek Mediagram, které nabízejí inspiraci pro implementaci průřezového tématu mediální výchovy do dalších předmětů jako je například český jazyk, dějepis či společenské vědy.
Jak realizovat mediální výchovu ve výuce?
Implementacím mediální výchovy do vzdělávání ve školách ve smyslu vydávání učebnic se intenzivněji začalo věnovat na konci 20. století. (Mašek, 2007) Jednou z prvních publikací věnující se tomuto tématu je metodika Rozumět médiím vydaná v roce 2006. K nejnověji vydaným publikacím patří kniha s názvem „K integraci mediální výchovy“ vydaná v roce 2015. Obsah knihy je rozdělen na dvě části. V první částí knihy je uvedená role médií jako tématu prolínajícího do různých oborů a následně je ukázána integrace mediální výchovy do několika předmětů — dějepis, výtvarná výchova a český jazyk a literatura.
Další příručkou může být publikace vydaná v roce 2020 s názvem „#Mediální výchova a společenské vědy“, kterou vydala univerzita v Hradci Králové. V této knize je obsažena vždy teoretická část k tématu souvisejícím s médii a následuje část s náměty to výuky.
Z výzkumu České školní inspekce za školní rok 2017/2018 vyplynulo, že nejnižší úroveň mediální gramotnosti je na nematuritních středoškolských oborech. (Mediální výchova na základních a středních školách ve školním roce 2017/2018, 2018) Proto pro tento typ vzdělávání lze použít metodickou příručku vydanou v roce 2021 společností Člověk v tísni s názvem „Mediální vzdělávání na středních odborných školách a učilištích“. Jedná se o jednu z prvních publikací zaměřující se přímo na tuto skupinu žáků.
Nejnovější příručky se také začínají věnovat žákům na prvním stupni či předškolním věku, protože se děti s masovými médii setkávají již v útlém věku. První publikace s názvem „Mediální činnosti v předškolním a mladším věku“ vyšla v roce 2016 a zaměřuje se na děti v předškolním věku. Druhá publikace se věnuje žákům na prvním stupni základních škol a vyšla v roce 2020 s názvem „V digitálním světě“. Tato příručka byla vydána ke stejnojmennému vzdělávacímu modulu v rámci projektu Jeden svět na školách.
Pomůckou v hodinách mohou být také tištěné učebnice. Ty jsou zaměřené na žáky druhého stupně základních škol a středních škol. Pro žáky 2. stupně vyšla v roce 2020 nejnovější učebnice s názvem: „Mediální výchova — učebnice pro 2. stupeň ZŠ a odpovídající ročníky víceletých gymnázií“. Pro střední školy vyšla taktéž v roce 2020 učebnice „Mediální výchova“.
Závěr
Mediální vzdělávání se neustále proměňuje a vyvíjí, protože reaguje na současné dění ve světě. Úkolem pedagoga v této oblasti je dokázat se správně zorientovat s přihlédnutím k zájmovým oblastem žáků a studentů, aby pak správně reagovali při diskuzích v rámci mediálního vzdělávání ve vyučovacích hodinách. Z tohoto důvodu je pro pedagogy vhodné používat online materiály, které reagují na aktuální situaci v mediálním prostředí.
Použité zdroje
Ciroková, K., & Gavriněv, V. (2022). Stěžovali si na proruského učitele. Nešťastná výměna názorů, uzavřela škola. In Seznam Zprávy. Seznam a. s. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-stezovali-si-na-proruskeho-ucitele-nestastna-vymena-nazoru-uzavrela-skola-200974
Erdem, C., & Erişti, B. (2018). Paving the Way for Media Literacy Instruction in Preservice Teacher Education: Prospective Teachers’ Levels of Media Literacy Skills. International Journal of Instruction, 11(4), 795–810. https://files.eric.ed.gov/fulltext/EJ1191722.pdf
Kabrhelová, L. (2022). Případ učitelky-dezinformátorky nasvěcuje hlubší problém českého školství. In Seznam Zprávy. Seznam.cz. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-5-59-pripad-ucitelky-dezinformatorky-nasvecuje-hlubsi-problem-ceskeho-skolstvi-199086
Kopecký, K., Szotkowski, R., Voráč, D., Mikulcová, K., & Krejčí, V. (2021). Český učitel ve světě médií: výzkumná zpráva. Univerzita Palackého v Olomouc. https://e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/vyzkumne-zpravy/149-cesky-ucitel-ve-svete-medii-2021/file
Mašek, J. (2007). Mediální pedagogika: významná subdisciplína české pedagogiky o edukačních a socializačních procesech realizovaných s pomocí nebo prostřednictvím médií?. In Česká asociace pedagogického výzkumu. Česká asociace pedagogického výzkumu. https://capv.cz/wp-content/uploads/2020/06/1._masek.pdf
Mediální výchova na základních a středních školách ve školním roce 2017/2018: tematická zpráva. (2018). Česká školní inspekce. https://www.csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2018_přílohy/Dokumenty/Medialni_vychova_TZ__.pdf
Průřezová témata. In NPI: metodický portál RVP.CZ. Národní pedagogický institut České republiky. https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10843
Průřezové téma Mediální výchova. In NPI: metodický portál RVP.CZ. Národní pedagogický institut České republiky. https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10913
, (2018). https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32018L1808&from=CS
