Mediální výchova ve školách

Mediální krajina se za posledních 30 let výrazně změnila. Internet je snadno dostupný téměř všem, digitální technologie se stávají součástí našich životů, trávíme spoustu času na sociálních sítích. Nemalá část našeho každodenního života se odehrává v kyberprostoru. V souvislosti s těmito změnami se čím dál častěji mluví o mediální výchově, a s ním také související mediální gramotnosti. [1]

Co je to mediální gramotnost?

Mediální gramotnost je mezi experty a akademiky definována různě. Lze se ovšem držet vymezení směrnicí č. 2010/13/EU o Audiovizuálních mediálních službách, která zní takto:

„Mediální gramotnost se týká dovedností, znalostí a porozumění, které spotřebitelům umožňují efektivní a bezpečné využívání médií. Mediálně gramotní lidé by měli být schopni provádět informovanou volbu, chápat povahu obsahu a služeb a být schopni využívat celé šíře příležitostí, které nabízejí nové komunikační technologie. Měli by být schopni lépe chránit sebe a své rodiny před škodlivým nebo urážlivým obsahem. Proto je třeba rozvoj mediální gramotnosti ve všech oblastech společnosti podporovat a pečlivě sledovat její pokrok.“

Mediální výchova ve strategických dokumentech

Mediální výchova je proces, kterým se mediální gramotnost získává. Rámcový vzdělávací program (RVP) definuje mediální výchovu takto:

„Mediální výchova má vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti. Ta zahrnuje jednak osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií (o jejich historii, struktuře fungování), jednak získání dovedností podporujících poučené, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace. Především se jedná o schopnost analyzovat nabízená sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, popřípadě je asociovat s jinými sděleními; dále pak orientaci v mediovaných obsazích a schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění nejrůznějších potřeb — od získávání informací přes vzdělávání až po naplnění volného času.“

Mediální výchovu má ve svém poli působnosti i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Ta ovšem nemá vzdělávací roli, ale roli monitorovací — cílem je sledovat úroveň mediální gramotnosti obyvatel a podávat informace o tom, co dělají provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání.

Požadavek mediální výchovy se objevil i v Auditu národní bezpečnosti. Mezi úkoly s dlouhodobým dopadem zazněl i požadavek na doplnění některých témat v rámci osnov. Jednalo se například o výchovu k bezpečnosti nebo o posilování občanské a mediální gramotnosti. [2]

Mediální výchova ve školách

Výukový obsah mediální výchovy je popsán v Rámcových vzdělávacích programech.

Pro 1. stupeň základní školy lze najít tato doporučení:

• žáci dokážou sdělit, která média a jakým způsobem provázejí jejich den
• žáci zvládají demonstrovat rozdíly ve způsobech konzumace médií a v přístupech k mediálním sdělením , na konkrétních případech dovedou uvést rozdíly
• žáci rozlišují rozdíly v expresivním a citovém zabarvení ve významově blízkých slovech užívaných ve zpravodajství
• žáci na příkladech umí vysvětlit, jak volba záběru směřuje diváka ke konkrétnímu výkladu sdělení
• žáci rozeznají rozdíly mezi seriózním a bulvárním zpravodajstvím a výrazovými prostředky, které jsou pro ně příznačné

Pro 2. stupeň základní školy jsou doporučení následující:

• žáci rozlišují jednotlivá mediální sdělení podle toho, jestli mají charakter faktu nebo fikce
• žáci rozeznávají v mediálním sdělení stereotypy
• žáci na konkrétních ukázkách analyzují produkci pro svou věkovou skupinu (časopisy pro mládež, reklamy pro mládež či televizní pořady)
• žáci vnímají vztah médií a svobody projevu a význam tisku pro demokratické společnosti, chápou i rizikové stránky tohoto vztahu
• žáci dokážou zhodnotit přednosti a rizika získávání informací z internetových zdrojů, umí takto získané informace ověřovat

Na středních školách nebývá pro výuku mediální gramotnosti příliš velký prostor. S tímto problémem se setkáváme především na učebních oborech. Studenti gymnázia by měli mít ovšem následující dovednosti v oblasti mediální gramotnosti:

• studenti dokážou uvést práva, která mohou uplatňovat vůči médiím (právo na odpověď, opravu, ochranu osobnosti), rozumí základním principům mediální legislativy ČR a znají orgány pro regulaci či samoregulaci
• studenti analyzují vybrané mediální kauzy a na jejich příkladu zhodnotí, čí zájmy média hájila
• studenti dokážou rozpoznat výrazové prostředky snažící se vyvolat emoce či ovlivnit jeho postoje a chování, identifikují základní argumentační a manipulační postupy
• studenti dokážou rozpoznat mechanismy, jimiž jsou ke konzumaci médií manipulováni nebo jimiž sami ostatní manipulují [3]

Použité zdroje

[1] ŠAFÁŘOVÁ, Kateřina. Význam mediální gramotnosti v dnešní době. Duha [online]. 2021 [cit. 2022–04–20]. Dostupné z: https://duha.mzk.cz/clanky/vyznam-medialni-gramotnosti-v-dnesni-dobe

[2] KADERKA, Michal. Základem mediální gramotnosti je i dovednost nespěchat a vzdát se lajků. Šance Dětem [online]. 2019 [cit. 2022–04–20]. Dostupné z: https://sancedetem.cz/zakladem-medialni-gramotnosti-je-i-dovednost-nespechat-vzdat-se-lajku

[3] KADERKA, Michal. Mediální výchova. Svět médií [online]. [cit. 2022–04–20]. Dostupné z: http://svetmedii.info/medialni-vychova/