Metody kritického myšlení jako zábavná forma vzdělávání
Úvod
Schopnost používat kritické myšlení je jednou ze základních kompetencí pro 21. století. Dokládá to také fakt, že se tomuto tématu věnuje čím dál více odborníků, kteří analyzují, proč je taková kompetence důležitá a jak ji lze efektivně využít v praxi. Příkladem takového výzkumu může být Wagnerova studie zaměřující se na schopnosti a dovednosti, které by měli uplatnit studenti v 21. století (2008). Konkrétně se jedná o schopnost řešit problémy, schopnost spolupráce a vedení, flexibilita a přizpůsobivost, iniciativa, podnikavost, správná verbální a písemná komunikace a v neposlední řadě také kritické myšlení, kterému bych ráda věnovala svoji esej. Proč právě kritické myšlení? Důvodem, proč jsem si vybrala právě toto téma, je především jeho aktuálnost, zajímavost a také se zajímám o to, jak si co nejvíce zpříjemnit učení a nebrat jej jako nepřítele. Líbí se mi to, že kritické myšlení rozvíjí kreativitu, ale zároveň si za pomoci jeho využití plníme své povinnosti — ať už školní, pracovní nebo osobní. V eseji bych se ráda v jednotlivých kapitolách zaměřila na to, co to vlastně je kritické myšlení, představila některé konkrétní metody, které jsem si již sama vyzkoušela, a které se mi nejvíce osvědčily, dále bych se zamyslela nad tím, k čemu je vlastně kritické myšlení dobré. Také se pokusím průběžně sledovat vývoj kritického myšlení v čase. V závěru se pak pokusím shrnout své poznatky a zopakuji to nejdůležitější, co jsem během psaní práce zjistila — zda jsem přišla k nějakému zásadnímu zjištění apod.
Kritické myšlení… Co to vlastně je?
Pokud mám definovat kritické myšlení vlastními slovy, lze jej (velmi zjednodušeně) chápat jako schopnost posoudit získanou informaci, a to nezávisle na názoru ostatních lidí, kreativně, ale zároveň logicky, s jistým odstupem a správným ověřením. Je však potřeba zdůraznit, že definovat kritické myšlení jednoznačně není vůbec snadné. Jasně daná definice totiž neexistuje, i když se o to mnoho badatelů snažilo. Jan Gazda, Václav Liška a Bořivoj Marek (2019) věnovali svoji publikaci právě tomuto tématu. Zde se můžeme dozvědět, že se nejedná o zcela nový problém, ale můžeme se s ním setkat již u Sokrata nebo Kanta. Kritické myšlení je tedy spojeno s vývojem naší společnosti. Dnes se však kritické myšlení řeší mnohem více, a to zejména kvůli tomu, že žijeme v informační společnosti, došlo k informační explozi, rychlému vývoji nových technologií atd. Proto je pro nás podstatné vypořádat se s velkým množstvím informací, které na nás denně navalují masová média, odborná i neodborná literatura, ale i vyučující, přátelé, známí, rodina… Tím chci poukázat na to, že na nás může být každodenních informací moc, proto je vhodné je umět vyfiltrovat, poznat, jaké nové poznatky jsou pro nás důležité a jaké méně důležité. Můžeme si také všimnout, že je dnešní svět zrychlený a uspěchaný, a tím i daleko komplikovanější, co se týká (nejen) přísunu informací. S tímto problémem se musíme také vypořádat, neboť například dezinformace či fakenews jsou na denním pořádku:
„Kritické myšlení a jeho kultivace se v posledních letech dostalo do centra pozornosti odborníků v oblasti pedagogiky, médií, politiků a koneckonců i široké veřejnosti v souvislosti s vzestupem digitálních masmédií a sociálních sítí, který spolu s nimi přinesl i nové a rozšířené možnosti manipulace s veřejným míněním pomocí dezinformací a dovedně skryté propagandy.“ (Gazda, Liška & Marek, 2019, s. 34)
Na tomto příkladu můžeme vidět, jak moc je kritické myšlení důležité, obzvlášť dnes, v informační společnosti. Pořád jsem však jasně neuvedla, co je to kritické myšlení. Když jsem se rozhodla věnovat svoji esej tomuto tématu, myslela jsem si, že to bude hračka, protože zdrojů, které se týkají kritického myšlení, je velmi mnoho, a tak budu mít velkou škálu, ze které si budu moct vybrat. A právě to, že je informačních zdrojů na toto téma tolik, mě lehce uvedlo do rozpaků — jak tedy kritické myšlení jednotně definovat? To zkrátka nelze. Je také potřeba podotknout, že badatelů, kteří se tomuto tématu věnují, je ještě více, než samotných zdrojů. Například McPecková kritické myšlení představila už před 42 lety, charakterizovala jej jako „schopnost a sklon vykonávat aktivity s užitím reflektivního skepticismu“ (McPeck, 1981). Ještě dříve nám kritické myšlení představuje americký sociolog Sumner, který jej, dle mého názoru, ve svém filosofickém textu charakterizoval velmi výstižně:
„Kritické myšlení je výsledkem vzdělání a cviku. Je duševním zvykem i silou. Je základní podmínkou zdaru lidského konání. Kritické myšlení je jedinou zárukou, která nás chrání před klamy, podvody, pověrami a mylným chápáním jak sebe samých, tak světa kolem nás. Vzdělání je dobré jen do té míry, do které je pramenem dobře vyvinutého kritického myšlení… Kriticky myslící lidi nelze oklamat. Trvá dlouho, než něčemu uvěří. Dlouhou dobu dokáží chápat jevy jen jako záležitosti možné nebo pravděpodobné, aniž by potřebovali jistotu, aniž by je to trápilo. Na důkazy dokáží čekat a umějí si jich vážit. Dokáží odolat tlaku svých nejoblíbenějších předsudků.“ (Sumner, 1979, s. 632–633).
Na této definici si můžeme všimnout, že u kritického myšlení je nejdůležitějším krokem nepodléhat falešným informacím, předsudkům či domněnkám. Také je podstatné nebýt naivní a takzvaně nesplynout s davem, nepřebírat cizí myšlenky, ale umět si prosadit vlastní názor a vytvořit si vlastní pohled na celou věc. Zároveň se v citaci můžeme dozvědět, že není špatné váhat, naopak — je dobré zaujmout jistý odstup, ověřit si získané poznatky, připustit odlišný pohled. Nyní jsem uvedla příklady dvou pojetí kritického myšlení, které jsou přes 40 let staré, ale jak jsem psala již na začátku, nezapomeňme, že kritické myšlení představil už Sokratés, a to před více než 2 500 lety. Díky jeho kritickému postoji a úvahám dnes můžeme čerpat z názorů dalších myslitelů — navázali na něj například Platón, Aristoteles, později Tomáš Akvinský a dále se kritické myšlení dostávalo i do jiných oblastí lidského působení. Dnes se kritické myšlení dostává opět do centra pozornosti, a to zejména díky pedagogice, která klade důraz na používání kritického myšlení u žáků základních a středních škol a u studentů vyšších odborných a vysokých škol.
Jak jsem již zmiňovala, je opravdu velmi mnoho vědců, kteří se o kritické myšlení zajímají — je skvělé, že je toto téma dnes opět vyzdvihováno, a to především v zahraničí. Dovolím si tvrdit, že v rámci České republiky je kritické myšlení poněkud zanedbáno, ale existuje několik novodobých publikací, které se snaží tomuto faktu zabránit. Líbila se mi například poměrně nová publikace, která se věnuje kritickému myšlení a autor v ní ukazuje pohled na toto téma odborně, ale zároveň jednoduše a srozumitelně. Mimo jiné zde podotýká i to, že kritické myšlení není jednorázovou záležitostí, ale procesem, který se učíme a zdokonalujeme jej po celý náš život, zabere tedy mnoho času a ještě více energie. Pro některé jedince tedy může být velkou výzvou:
„Na rozdíl od jazyka a řeči, které v prvních letech života zvládne každé zdravé dítě, soustavně kriticky myslí pouze malý počet dospělých lidí, což je dáno především jeho náročností a také tím, že kritickému myšlení se musíme celý život učit. Jeho aplikace vyžaduje poměrně velké intelektuální úsilí. Kritické myšlení totiž není jednou dosažený stav, nýbrž celoživotní namáhavý, náročný proces práce na sobě samém.“ (Šedý, 2021, s. 25)
Praktická je také příručka věnující se dětskému čtení a čtenářství s ohledem na různé metody kritického myšlení. Kniha je pojatá jako shrnutí kurzů, které se zaměřovaly na konkrétní metody, jež autorky zvolily. Všechny tyto metody jsou rozděleny do tří fází, které jsou u kritického myšlení důležité. Jedná se o fázi evokace, fázi uvědomění a fázi reflexe (o těchto fázích se podrobněji zmiňuji v níže uvedené kapitole). Autorky zde také poukazují na to, jak je podstatné dětem ukázat knihu zábavnou formou, ale současně dbají na to, aby se děti zároveň naučily něco nového. Podstatná je pro ně také rozmanitost skupin dětských čtenářů, nejsložitější výběr metod kritického myšlení je podle nich u dětí předškolního věku. Proto byla při prvních kurzech improvizace naprostou součástí:
„U dětí v předškolním věku je riziko vyprázdnění metod menší, protože nemají tolik znalostí a řadu témat jim musíme podat přijatelným způsobem. Nemohou nabírat znalosti z psaného textu ani se do něj opakovaně dívat, aby se ujistily, že mu správně porozuměly. Jsou odkázány na to, co vidí či slyší od učitele nebo z jiného (netextového) zdroje (…) Mnohokrát jsme se netrefily — naše předpoklady, co děti zvládnou, se nepotvrdily, neodhadly jsme správně náročnost, a tak jsme musely poskytnout dětem podporu bez přípravy, přímo na místě.“ (Krüger & Šafránková, 2021, s. 51–52)
Kritické myšlení lze využít v každodenních záležitostech našich životů. Například Inch & Warnick (2010) se ve své publikaci zabývají tématem kritického myšlení s ohledem na to, jaký vliv má takové myšlení na komunikaci a argumentaci. Stejně tak se touto oblastí zabývají další výzkumníci, dnes především s ohledem na školní prostředí a studenty (Butcher, Larson, Lane, 2019). Stejně tak, jako na studenty, je zkoumání kritického myšlení zaměřeno i na vyučující (Billett, 2020). Zajímavé jsou také články reflektující kritické myšlení politiků a vládců, a to například během studené války (Drew, 2008, s. 5–14). Dále kritické myšlení ovlivňuje sociologii (Kane & Otto, 2018, s. 112–122), matematiku (Butera & kol., 2014, s. 70–77), programování (Buffington, 2007, s. 18–23), samozřejmě nemohu opomenout ani knihovnictví a vysokoškolské prostředí (Huber & Kuncel, 2016) či prostředí základních nebo středních odborných škol (Chang, Kao & Hwang, 2020).
Na první pohled se čtenářům může zdát, že výše uvedený odstavec vypadá jako rozepsaná rešerše, chtěla jsem však poukázat zejména na to, jak kritické myšlení proniká do všech oblastí lidského působení. Kdybych totiž pouze napsala, že kritické myšlení můžeme spatřit v humanitních či technických oborech, tato věta neodhalí, jak rozmanité může kritické myšlení být a kde všude se s ním můžeme setkat, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Před studiem na vysoké škole jsem se bláhově domnívala, že kritické myšlení je něco, co má vliv pouze na studenty, případně na vyučující — s postupem času ale vidím, že kritické myšlení je něco naprosto odlišného, a že jej můžeme najít opravdu všude a navíc každý den. Překvapilo mě i to, že se jedná o celoživotní záležitost, která je často velmi náročná. Je tedy vhodné věnovat tomuto tématu dostatečnou pozornost a snažit se své kritické myšlení celý život zdokonalovat. Není divu, že je kritické myšlení dnes tolik prosazováno v nejrůznějších oborech — nezapomeňme, že má samo kořeny už ve filosofii, kognitivní psychologii a pedagogice, je tedy nezpochybnitelné, že i když bylo těmito obory ovlivněno, má na ně dnes také významný vliv.
RWCT
Pod zkratkou RWCT se skrývá pojem Reading and Writing for Critical Thinking. Jedná se o vzdělávací program zabývající se kritickým myšlením, který má za cíl pomoci lidem rozvíjet své schopnosti, dovednosti a smysl pro tvořivost, zlepšit svou mediální, informační i digitální gramotnost a prakticky využít metody kritického myšlení jak při své práci či studiu, tak i v osobním životě. Jednotlivé metody kritického myšlení si kladou za cíl podpořit u jedince kreativní a nezávislé přemýšlení, a jak nám již napovídá samotný název tohoto programu, jedná se o podporu aktivního čtení a psaní a efektivního zpracování informací. Jak jsem již psala v minulé kapitole, celý proces RWCT je založen na tzv. třífázovém modelu učení: evokace, uvědomění si významu nových informací a reflexe (často se setkáme se zkratkou E-U-R). Od těchto fází se dále odvíjí jednotlivé metody kritického myšlení, které jsou příznačné právě pro jednu z uvedených fází. Proto je vhodné E-U-R krátce představit. Primárním záměrem fáze evokace je snaha o to, probudit v jedinci zájem o dané téma, kdy zjišťuje, co už o tématu ví a do jaké míry je schopný o tématu sám uvažovat. Druhá fáze představuje uvědomění si významu informace — tato fáze je charakteristická tím, že je zde znát zájem o danou problematiku a role učitele je vedlejší, téměř neznatelná. Poslední fáze, tedy fáze reflexe, slouží k přemýšlení, zvážení a úvahám o celém procesu učení.
„Každý lektor či lektorka programu RWCT má své oblíbené lekce. Jsou to většinou ty, které byly mnohokrát úspěšně vyzkoušeny jak s různými skupinami dětí, tak i s dospělými. Tyto lekce jsou promyšlené, smysluplné, aktivizující a efektivní. (…) [Program RWCT] Poskytuje dobrou základnu pro hledání vlastních cest ke kvalitní výuce, dává do rukou učitelům vynikající nástroje, vzory a modely, které mohou kreativně využít pro své vlastní vzdělávací či výchovné cíle.“ (Šafránková, 2020)
Vybrané metody kritického myšlení
Myšlenková mapa
Troufám si tvrdit, že myšlenková mapa je nejznámější a zároveň nejoblíbenější a nejvyužívanější metodou kritického myšlení (nejen) u studentů. Dá se využít jak ve škole, tak i v zaměstnání (Buzan & Griffiths, 2011) nebo třeba jen při organizaci domácích prací (Müller, 2013). Občas se mi stává, že když se rozhlédnu během výuky po třídě, někdo si na papír čmárá do koleček nebo obdélníků myšlenky, které častokrát ani nesouvisí s tématem dané hodiny. To ale vůbec nevadí, protože si myslím, že kreativita může být cvičena a rozvíjena kdekoliv a kdykoliv (Buzan T. & Buzan B., 2011). A právě myšlenkové mapy mohou být skvělým pomocníkem, jak v sobě probudit tvořivost a aktivní učení. Myslím si, že není vůbec špatné používat myšlenkovou mapu jako formu zaznamenávání informací, i když se nacházíme v akademickém prostředí, kde můžeme zpočátku působit jako blázen, když z batohu vytáhneme pastelky či fixy. Ale ať už se nacházíme na základní nebo vysoké škole, podporovat tvořivost a paměť lze v jakékoli podobě. A nejsem jediná, kdo tvrdí, že i v prostředí vysokých škol je podstatné najít svoji oblíbenou formu zaznamenávání informací:
„Na univerzitě je — snad ještě více než na nižších stupních — důležité hledat metody, které dokážou studenty naučit co nejvíce. Je to doba maximálního zápalu pro učení, z níž čerpá většina lidí celý život. Klíčem k úspěchu je tak naučit mozek skutečně efektivně myslet, dobře se učit a rozvíjet kreativitu a paměť. Důležitý je také ještě jeden moment — učení nemůže být nudné a nezábavné. Jen tehdy, když se pro dané téma student nadchne, může v něm něco dokázat, posunout hranice oboru, být úspěšný. (…) Myšlenkové mapy se tak stávají zásadní konkurenční výhodou, která bude odlišovat úspěšné od neúspěšných a může pomoci rozhodnout o dobré práci či naplnění profesního životního snu.“ (Černý & Chytková, 2014, s. 17)
Brainstorming
Tato metoda je také velmi známá a osvědčená již dlouhá léta (Zielke, 1988). Myslím si, že je stejně jako myšlenková mapa jednou z nejlepších metod kritického myšlení, protože se díky němu dá rozepsat, zlepšit slovní zásoba a zároveň procvičit mozek a kreativita. V jednoduchosti se jedná o metodu, při které píšeme na papír nebo v digitálním prostředí do dokumentu vše, co nás napadá k danému tématu. Pro mě osobně je nejlepší formou brainstormingu tzv. volné psaní. Začneme psát — bez oprav chyb, bez oprav pravopisu, bez oprav čehokoliv — zkrátka píšeme tak, abychom se nepodřizovali všem nedostatkům v textu. Takový proces trvá i několik minut a až se zastavíme, můžeme zjistit, že jsme napsali mnohem více věcí než když bychom se soustředili na chyby, interpunkci a nesprávné formulace. Problém může nastat, když v sobě máme určitý blok, kvůli kterému nedokážeme začít psát. Volné psaní lze procvičit v případě, kdy píšeme o tématu, které je nám blízké, o kterém víme hodně a můžeme psát uvolněně, protože je nám téma důvěrně známé.
Pětilístek
Metoda se také nazývá cinquains a pochází z francouzského slova „pět“, to nám napovídá, že se jedná o pětiřádkový obrázek, ve kterém se krátce shrne téma textu nebo hlavní myšlenka, názory či postoje na dané téma. Dá se říci, že pět řádků znázorňují krátkou báseň, proto se metodě občas také říká pětiřádková básnička. Jedná se o zpočátku náročnější metodu, kterou je potřeba trénovat delší dobu. První řádek znázorňuje hlavní téma celého textu, jedná se tedy o podstatné jméno, které je zvýrazněno. Druhý řádek odpovídá na otázku, jaká je podstata textu (dvouslovný termín). Třetí řádek se skládá ze tří slov, která vyjadřují, co text dělá, jedná se tedy o slovesa. Čtvrtý řádek je věta o čtyřech slovech, která shrnuje text. Pátý řádek je opět jedno slovo, stejně jako první řádek — v tomto případě se jedná o synonymum k názvu tématu, které má sloužit ke shrnutí celého textu (Steele, 1997, s. 24).
… A další metody
Mezi další velmi známé metody kritického myšlení patří například I.N.S.E.R.T., V-CH-D, Kostka, Diamant, T-graf, Vennovy diagramy, Pyramida, Bloomova taxonomie, hlavolamy (DiSpezio, 2002) a celá řada dalších metod. V rámci této eseje jsem představila tři metody, které používám nejčastěji a běžně se s nimi setkávám i ve svém okolí. Připomínám, že kritické myšlení je parťák na celý život (ne pouze jednorázová záležitost) a je tedy na každém, jak jej pojme a jak jej u sebe bude dále rozvíjet. Myslím si, že tyto výše uvedené metody jsou vhodnými pomocníky, jak procvičovat mozek a trénovat paměť a kreativitu.
Na konci této kapitoly zmíním KISKový předmět MKM11 Metody kritického myšlení nebo KPI22 Kreativní práce s informacemi, kde si můžete procvičit metody, které jsem zde zmínila, ale i další, pro které nezbyl prostor, například kreativní deník. V těchto online kursech můžete snadno zjistit, jaká metoda vám nejvíce vyhovuje a kterou můžete využít (nejen) při blížícím se psaní diplomové práce. Často totiž bývá největším problémem začít psát. Když už se nacházíme ve fázi samotného psaní, zjišťujeme, že to není tak náročné, jak se nám to zpočátku zdálo. A právě metody kritického myšlení nám mohou pomoci najít odrazový můstek od fáze, kdy nejsme schopni začít nebo nedokážeme zformulovat své nápady, které se zatím odehrávají jen v hlavě.
Závěr
Metody kritického myšlení jsou zábavnou a kreativní formou vzdělávání. Existuje jich opravdu velmi mnoho pro velké množství cílových skupin i jedinců (Fišer, 2001). Nejen že si díky nim můžeme pravidelně procvičovat mozek, můžeme se zdokonalovat a také rozvinout svoji sebeorganizaci, pracovat se stresem a také lépe zvládat svůj časový management (Price & Maier, 2010, s. 35–67). Tato esej stručně ukazuje vývoj kritického myšlení, které je tu s námi už přes 2 500 let a dnes se opět dostává do popředí, zejména v prostředí základních, středních i vysokých škol, ale primárně v zahraničí a už i u nás je také sledováno kritické myšlení u předškoláků. Zejména v oblasti škol či univerzit je důležitá jak role studenta, tak i role vyučujícího, který danou metodu zvolil (Sieglová, 2019, s. 29–37). V neposlední řadě záleží také na typu metody, k jaké fázi E-U-R je určena, zda se jedná o mluvenou či písemnou interpretaci apod.
Kritické myšlení má v sobě každý, jen jej v sobě někteří potlačují (Cohen, 2015), což je na škodu vzhledem k tomu, kolik je dnes tomuto tématu věnováno pozornosti, kolik kurzů na toto téma vzniká a kolik odborníků se mu věnuje. Je třeba také připomenout, že kritické myšlení může být bráno jako zábavná forma neformálního vzdělávání, ale kritické myšlení je také kompetence, bez které nelze přežít v učící se společnosti. Dnešní společnost je charakteristická neustálým přílivem dalších a dalších informací, mezi kterými se často objevují také dezinformace — proto je potřeba získané poznatky efektivně filtrovat, s čímž nám může pomoci právě kritické myšlení (Zucker, 2019). Velký vliv na oblast kritického myšlení má také rozvoj informačních a komunikačních technologií, které ovlivňují vzdělávání, pracovní i osobní prostředí a celkově působí na vztah člověka k těmto technologiím (Marin & Steinert, 2022). S tímto problémem souvisí také to, že dnes získáváme informace především za pomoci médií jako je televize, internet apod., což může také ovlivnit naše chápání každodenních problémů světa (Markoš, 2019). Metody kritického myšlení jdou ruku v ruce s mediální, informační a digitální gramotností. Objevování dalších metod kritického myšlení je pro mě novým zájmem, který snad jednou uplatním také ve svém budoucím zaměstnání. Protože kreativitě se meze nekladou!
Seznam použitých zdrojů
Billett, S. (2020). Developing a Skillful and Adaptable Workforce: Reappraising Curriculum and Pedagogies for Vocational Education. In E. Wuttke, J. Seifried, & H. Niegemann (Eds.), Vocational Education and Training in the Age of Digitization: Challenges and Opportunities (1st ed., pp. 251–272). Verlag Barbara Budrich. https://doi.org/10.2307/j.ctv18dvv1c.15
Buffington, M. L. (2007). Contemporary Approaches to Critical Thinking and the World Wide Web. Art Education, 60(1), 18–23. http://www.jstor.org/stable/27696188
Butera, G., Friesen, A., Palmer, S. B., Lieber, J., Horn, E. M., Hanson, M. J., & Czaja, C. (2014). Preschool: Integrating Mathematics Problem Solving and Critical Thinking Into the Curriculum. YC Young Children, 69(1), 70–77. http://www.jstor.org/stable/ycyoungchildren.69.1.70
Butcher, K. R., Larson, M., & Lane, M. (2019). Making Critical Thinking Visible for Student Analysis and Reflection: Using Structured Documentation to Enhance Effective Reasoning and Communication. Science Scope, 42(8), 44–53. https://www.jstor.org/stable/26899008
Buzan, T., & Buzan, B. (2011). Myšlenkové mapy: probuďte svou kreativitu, zlepšete svou paměť, změňte svůj život. Computer Press.
Buzan, T., & Griffiths, C. (2011). Myšlenkové mapy v byznysu: revoluce ve vaší práci a podnikání. Computer Press.
Cohen, M. (2015). Critical thinking skills for dummies. John Wiley.
Černý, M., & Chytková, D. (2014). Myšlenkové mapy pro studenty: učte se efektivně a nastartujte svou kariéru. BizBooks.
DiSpezio, M. A. (2002). Hlavolamy pro rozvoj kritického myšlení. Portál.
Drew, D. M. (2008). War, Politics, and Hostile Will. In Recapitalizing the Air Force Intellect: Essays on War, Airpower, and Military Education (pp. 5–14). Air University Press. http://www.jstor.org/stable/resrep13918.9
Fišer, Z. (2001). Tvůrčí psaní: malá učebnice technik tvůrčího psaní. Paido.
Gazda, J., Liška, V., & Marek, B. (2019). Kritické myšlení: dovednost (nejen) pro 21. století. P3K.
Huber, C. R., & Kuncel, N. R. (2016). Does College Teach Critical Thinking? A Meta-Analysis. Review of Educational Research, 86(2), 431–468. http://www.jstor.org/stable/24752860
Chang, C.-Y., Kao, C.-H., & Hwang, G.-J. (2020). Facilitating Students’ Critical Thinking and Decision Making Performances: A Flipped Classroom for Neonatal Health Care Training. Educational Technology & Society, 23(2), 32–46. https://www.jstor.org/stable/26921132
Inch, E. S., & Warnick, B. (c2010). Critical thinking and communication: the use of reason in argument (6th ed). Allyn and Bacon.
Kane, D., & Otto, K. (2018). Critical Sociological Thinking and Higher-level Thinking: A Study of Sociologists’ Teaching Goals and Assignments. Teaching Sociology, 46(2), 112–122. https://www.jstor.org/stable/26589012
Krüger, K., & Šafránková, K. (2021). Čteme s nečtenáři a učíme je kriticky myslet. Šafrán.
Marin, L., & Steinert, S. (2022). Twisted thinking: Technology, values and critical thinking. Prometheus, 38(1), 124–140. https://www.jstor.org/stable/48676471
Markoš, J. (2019). Sila rozumu v bláznivej dobe: manuál kritického myslenia. N Press.
McPeck, J. E. (1981). Critical thinking and education. Oxford, Martin Robinson.
Müller, H. (2013). Myšlenkové mapy: jak zlepšit své myšlení, paměť, koncentraci a kreativitu. Grada.
Price, G., & Maier, P. (2010). Efektivní studijní dovednosti: odemkněte svůj potenciál. Grada Publishing.
Sieglová, D. (2019). Konec školní nudy: didaktické metody pro 21. století. Grada.
Steele, J. L. (c1997). Čtením a psaním ke kritickému myšlení (Příručka II, Rozvíjíme kritické myšlení). Kritické myšlení.
Sumner, W. G. (1979). Folkways: A Study of the Sociological Importance of Usagers, Manners, Customs, Mores, and Morals. North Stradford: Arno Press.
Šafránková, K. (2020). Sborník lekcí: program RWCT. Kritické myšlení.
Šedý, J. (2021). Kritické myšlení. Galén.
Wagner, T. (2008). The global achievement gap: Why even our best schools don’t teach the new survival skills our children need — and what we can do about it. New York: Basic Books.
Zielke, W. (1988). Jak číst rychleji a lépe (Vyd. 2). Svoboda.
ZUCKER, A. (2019). Using critical thinking to counter misinformation. Science Scope, 42(8), 6–9. https://www.jstor.org/stable/26898998
