Michalův leden

Michal Černý
Jan 31 · 8 min read

Krátká reflexe toho, co zajímavého se pracovně událo v lednu 2019. Pokud jde o měsíc jako celek, tak ten se nesl ve znamení státních zkoušek, ať již na KISKu nebo KSP, což bylo obojí nesmírně zajímavá zkušenost, stejně jako běžné zkoušení a zápočty, kterých je leden plný. Přijde mi moc pěkné, se zkusit ohlédnout za pokrokem a proměnou sebe i studentů a případně jim ještě (skoro naposledy) s něčím edukačně pomoci.

Druhý rozměr měsíce je spojený s projekty. Rozběhl se TAČR, jehož jsem řešitelem, což mělo za důsledek poměrně četné schůzky s učiteli a řediteli brněnských středních škol. To je nesmírně zajímavá a současně optimistická zkušenost. Současně na maličký úvazek nasedám do GAČR, jehož řešitelem je Radim Šíp na KSP. A v neposlední řadě můj projekt uspěl v soutěži o stipendijní podporu pro tutorování a rozvoj kurzů Kreativní práce s informacemi a Učící se společnost. Pokračuji také v projektech o digitálních kompetencích s ČŠI a FDV.

Mimo tento projektový rámec připravujeme velký OPVVV projekt na téma kurátortví v edukačním kontextu. Pokud vyjde, tak začne asi v lednu 2020.

Z hlediska psaní se mi podařilo dokončit knihu (o kurátorství, která snad vyjde v první polovině letošního roku) a pracuji na článcích, které filosoficky reflektují digitální kompetence. Doufám, že vše bude postupně vycházet.

Publikační výstupy

  • Ve sborníku Knihovny současnosti vyšel můj článek o digitálních kompetencích a knihovnické práci. ČERNÝ, Michal. Digitální kompetence v kontextu knihovnické práce. In Martina Horejšová. Knihovny současnosti 2018 Sborník z 26. ročníku konference, konané 11.–13. září 2018 na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. 1. vyd. Praha: Sdružení knihoven ČR, 2018. s. 223–234, 12 s. ISBN 978–80–86249–86–5. URL.
  • V Bulletinu SKIPu vyšla recenze na jednu z mála knih o informační vědě, které se u nás napsaly. Jsem moc rád, že jsem byl požádán, abych knihu recenzoval. ČERNÝ, Michal. Teoretická východiska informační vědy: využití konceptuálního modelování v informační vědě. Bulletin SKIP, 2018, roč. 27, č. 3. ISSN 1213–5828. URL.
  • V kolektivní monografii, kterou každoročně k dějinám vědy a techniky na Moravě vydává Technické muzeum má příspěvek o jednom zapomenutém brněnském rodákovi. Mimo vlastního životopisu se snažím především sledovat jisté kulturní klima, které bylo pro dobu středu minulého století typické. ČERNÝ, Michal. Georg Placzek: formování vědecké osobnosti v prostředí meziválečného Brna. In Radek Slabotínský. Průmysl a technika na Moravě v 19. a 20. století. 1. vyd. Brno: Technické muzeum v Brně, 2018. s. 83–95, 13 s. Acta musei technici brunensis. ISBN 978–80–87896–63–1.
  • Na RVP.cz vyšly dva mé články o e-portfoliích pro učitele. A oba dostaly medaile. ČERNÝ, Michal. E-portfolio pro učitele I.. Metodický portál: Články [online]. 15. 01. 2019, [cit. 2019–01–16]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/o/21841/E-PORTFOLIO-PRO-UCITELE-I.html>. ISSN 1802–4785. a ČERNÝ, Michal. E-portfolio pro učitele II.. Metodický portál: Články [online]. 16. 01. 2019, [cit. 2019–01–16]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/21842/E-PORTFOLIO-PRO-UCITELE-II.html>. ISSN 1802–4785.

Četba

Leden byl poměrně hektický měsíc, který byl ve znamení dopisování knih, článků a chystání projektů, ale také státních zkoušek a porad. Na čtení tak zbývalo možná trochu méně místa, než kolik by se slušelo, ale přesto mám pocit, že se mi podařilo ulovit pár zajímavých kousků, které stojí za to zmínit.

Především jsem pokračoval ve čtení Martina Heideggera, jehož knihy jsou vlastně všestranným komentářem k Bytí a čas. Na pořad se dostaly především kratší texty, ale možná o to zajímavější, protože je v nich sdělení hutně kondenzované na malém prostoru.

Za zcela zásadní knihu považuji Cognitive systems and the extended mind, což je čtení nesmírně náročné, ale současně systematické a hluboké. Pokud chce člověk uvažovat nad systémovým pojetím čehokoli, rozšířenou myslí nebo informačními systémy, případně ho zajímá co je to vlastně kognice a myšlení, nelze tuto (byť deset let starou) knihu nedoporučit. Na ni pak přirozeně tematicky navazují publikace Floridiho.

Pozoruhodná je také knižní novinka New dark age: Technology and the end of the future, která se snaží mírnit na jedné straně technooptimismus a na straně druhé zdůrazňuje, že technologiím musíme přisoudit etickou hodnotu jinou, než neutrální. Technologie vstupují do sociálního prostředí nikoli jako hodnotově neutrální nástroje, ale jako aktivní spolutvůrci kulturního pole, pokud si můžeme vypůjčit pojem Jana Slavíka.

A pak je zde samozřejmě několik málo knížek, které jsou milé a přitom do žádného rámce nezapadají. Ať již tím, že se věnují obecně filosofickým tématům, ať již estetice každodennosti nebo etice v pomáhajících profesích.

Z mého pohledu je zajímavé, že žádnou z přečtených knih nemohu hodnotit jako zbytečnou nebo nezajímavou, každou bych mohl doporučit k dalšímu čtení.

Heidegger, M. (2006). Co je metafyzika?: německo-česky. Oikoymenh.

Pokud se o nějaké knize řekne, že je o ničem, zpravidla to není příliš pochvalné. Zcela jiná je ale situace u Heideggera, který na otázce po tom, co je to nic staví celou metodologii metafyziky (tedy v jeho pojetí filosofie vůbec). Kniha tak jak v jeho jiných pracích není jen pečlivým konceptem ukázky způsobu fenomenologického myšlení, ale může posloužit jako interpretační klíč k nejdůležitějším pojmům Heideggeova díla. Ukazuje, že formálně správné odpovědi nemají vlastně žádnou velkou cenu. Je nutné jít k tomu, jak se věci zjevují, tedy k poznání maxima v tom, jaké jsou.

Liessmann, K. P. (2012). Univerzum věcí: K estetice každodennosti. Academia.

Lissmann ve své knize esejů nabízí pozoruhodný most mezi Adornem a skeptickými autory a fenomenologickým přístupem ke každodennosti, tak jak o ní píší fenomenologové (v českém prostředí především Jan Sokol). Je psaná vtipně, s nadhledem, a i přes nevelký rozsah jde o soubor textů, které často patří do kvalitních časopisů nebo na dobrá vědecká fóra. Nesmírně cenné jsou poznámky k tělesnosti a technice (diskuse o fotbale nebo cyklistice), ale také některé další partikulární poznámky. Zajímavé je, že jakkoli do procesu myšlení vtahuje Lissmann jen mozek, bez okolků prohlásí, že evropští intelektuálové začínají zase cvičit.

Bridle, J. (2018). New dark age: Technology and the end of the future. Verso Books.

Přinášejí technologie jen pozitivní výhledy? Bridle ukazuje na jednotlivých kapitolách své knihy, že nikoli. Na publikaci je několik momentů, které jistě stojí za zmínku. Svůj výklad o umělé inteligenci staví v podstatě stejně, jako já na přednáškách pro studenty, včetně vybraných příkladů a do značné míry kontextu i otázek, což mne moc potěšilo. Ukazuje, že metafora mraku (cloud) je dnes jednou z nejsilnějších a nejzajímavějších metafor, které by mělo velký smysl zkoumat. V knize současně odkrývá to, jak data, komplexnosti i rozsáhlost problémů nezpřehledňuje svět a přináší nové problémy a starosti.

Heidegger, M. (2004). Věda, technika a zamyšlení. OIKOYMENH.

Kniha se věnuje na první pohled tématu, které by na první pohled mohlo ležet mimo zájem ontologie. Ve skutečnosti se právě jí Heidegger v celé knize věnuje. Prvním tématem je technika, což nemá jen instrumentální nebo inženýrský charakter. Technika není pouhý prostředek, je to jeden ze způsobů odkrývání. (s. 13). Nepřekvapí pak, že teorie je opatrující zření pravdy, uctivá pozornost k neskrytosti přítomného. (s. 46) Teorie i technika se dotýkají toho, jaký svět je, mají pozvedat „záclony“ skrytosti. Proto také říká, že „že moderní věda je v uvedením smyslu teorií, má ve všem jejím bádání rozhodující přednost způsob, jakým skutečnost zpracovává,… tedy metoda.“ (s. 48) Věda i technika směřují k odkrývání jako k lidskému životnímu programu.

Nesmírně zajímavá je také analýza slova skutečný — skutečný je takový, který se projevuje skutky, mající viditelné, téměř až hmatatelné projevy či výsledky. To nás opět může vést k tomu, že skutečnost není ničím z vnějšku daného, ale naopak něčím, co sami aktivně utváříme, na jehož zbytnění máme osobní podíl a za něž neseme zodpovědnost.

Floridi, L. (2010). Information: A very short introduction. OUP Oxford.

Kniha, která je asi ideálním vhledem do Floridiho psaní a myšlení. Ono very short je přibližně stostránkové esejovité pojednání o tom, co to informace vlastně je. Na knize určitě zaujme schéma, které autor na začátku představí a celá kniha je pak postupným pohybem po této logické struktuře. Tento způsob myšlení má Floridi také u práce na knihách a myslím, že pokud bychom takový systém uměli zavést ve větší míře, mnohým by pomohl. Kniha akcentuje jak různý strukturní pohled na informace, tak také téma infosféry nebo životního cyklu informace. Pěkné je, že k tématu přirozeně připojuje také téma rovnováhy, teorie her a třeba i vězňovo dilema.

Rupert, R. D. (2009). Cognitive systems and the extended mind. Oxford University Press.

Kniha Ruperta je sice již z roku 2008, ale po mém soudu neztratila nic ze své aktuálnosti. Je psaná očima analytického filosofa, který všechno potřebuje rozložit na argumenty, tvrzení a závěry, se kterými je možné dostatečně logicky dále pracovat. Postupně prochází všechny myslitelné modely kognitivních systémů a rozšířené mysli, nabízí argumenty pro, ale především proti. Nesmírně náročná, ale systematická a kvalitní četba ukazuje tuto knihu jako něco, co by mělo být povinnou četbou všech, kdo se v oblasti pedagogiky nebo kognitivních či informačních věd chtějí výzkumně nebo teoreticky pohybovat. Až teprve zde si člověk uvědomí souvislosti a systematickou strukturu některých modelů, které dříve používal jako běžné bez nutnosti s nimi specificky pracovat.

Jankovský, J. (2018). Etika pro pomáhající profese. Triton.

Provedením i rozsahem velice autorsky procítěná, ale velice užitečná publikace se snaží odkrýt to, co pro pomáhající profese znamená etika. Vychází přitom z tradičního křesťanského rámce, který je zde představen jako základní soubor logických východisek pro dobrý život, jenž je současně protknut silnou linkou tolerance a absence indoktrinace druhých. To, co na knize oceňuji nejvíce, je v nesení tématu spirituality do kontextu pomáhajících profesí v jistém sociálně pedagogickém kontextu. Tento aspekt člověka, ať již profesionála nebo klienta služeb je velmi závažný, a přitom se mu věnuje poměrně málo prostoru a přijít s ním, může znamenat vystavit se nepochopení a nesouhlasu.

Heidegger, M. (1993). O pravdě a bytí. Mladá fronta.

Krátká knížečka přináší několik významných témat, kterým by mělo cenu se věnovat. Tím prvním je vztah zdravého selského rozumu k filosofii. Zde je zřejmě vidět jeden z největších příkopů mezi pragmatismem a fenomenologií — pro Heideggera je selský rozum k tématům, argumentaci i smyslu filosofie (ale i vědy) hluchý, protože mu nejde o hledání neskrytosti (tedy pravdy), ale o utvrzení vlastních jistot. Druhý důležitý bode je téma scestí — scestí není něčím, jako příkopem podél cesty našeho života, ale něčím, co se těsně a nerozlučně váže k našemu Pobytu. Je krajinou, něco, bez čeho není možné svobodně existovat, ale také prostorem, ze kterého vzniká blud. Je tedy důležité vědět, že sejít na scestí, tedy odklonit se od neskrytosti ke skrytosti, k našemu bytí patří. Ale to neznamená, že bychom na něj měli vyrážet záměrně, trvale či chtěně.

Floridi, L. (2002). Philosophy and computing: An introduction. Routledge.

Kniha Floridiho je překvapivá v několika ohledech. Tím prvním je zbourání předsudku, že filosof nemusí rozumět technice, že mu stačí matné a popularizační obrysy jednoduchých analogií. Floridi je v tomto ohledu náročný — čtenáře provede tématem výpočetní složitosti, vektorových algoritmů nebo modelů pro paralelní výpočty. V tomto ohledu může být text pro neznalého čtenáře náročný, ale italský filosof ukazuje, že tyto znalosti jsou pro úvahy nad vztahem vypočítatelnosti a filosofie zásadní. Pozoruhodné je také to, jak se mílí — počítač podle něj nebude schopen popsat rozdíl mezi malbou Rembrandta a Picassa. Projekt Next Rembrandt ale ukazuje, že nejen bude, ale je. Vtip je v tom, že často musíme změnit perspektivu lidského uvažování, aby něco takového bylo možné.

A právě o takových změnách perspektivy se snaží Floridi psát a je zajímavé sledovat, co z jeho myšlenek již smysl nedává a co naopak může být stále aktuálním imperativem. Zde bych rád vyzdvihl dvě myšlenky. První je Floridiho optimismus k technologiím, jako k prostředku rozšiřování lidských kognitivních schopností. Ten druhý je akcent na posun od homo faber k homo poieticus, což si myslím, že je posun téměř Heideggerovský a krásný na další promýšlení.

A jaký byl Váš leden?

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

    Michal Černý

    Written by

    Vysokoškolský pedagog edTechu a publicista, učitel na KISKu, filosof, experimentátor, snílek.

    EDTECH KISK

    Educational Technology, KISK Masaryk University