Michalův rok 2022: (ne)systematické ohlédnutí

Rok 2022 pro mne nebyl vůbec jednoduchý vlastně v žádném ohledu. Proto je následující ohlédnutí vlastně spíše subjektivním projevením vděčnosti za to, co se povedlo, než nějakou manifestací úspěchů a výstupů.

Zásadní událostí pro mě byla obhajoba disertační práce Proměna filozofie edukace v infosférické době pod vedením Radima Šípa. Radima považuji za asi nejoriginálnějšího a nejhlubšího filosofa výchovy u nás a jeho vedení pro mě bylo zásadně lidsky, profesně i odborně zásadní a rád bych mu tímto ještě jednou poděkoval. Zisk titulu pro mě znamenal také posun z pozice asistenta na odborného asistenta a možnost garantovat výuku předmětů.

Z mediálních výstupů snad stojí za zmínku rozhovor pro VOXPot o informační chudobě, do DTest Plus o digital wellbeingu a o informační chudobě ještě pro Rádio Z.

Další události jsou seřazené tematicky, soustředím se více na to, co se uskutečnilo než na to, co zůstalo někde mezi řádky, v šuplíku nebo zcela nezdařilé. Z těch nerealizovaných věcí — mimo jednotlivosti, které uvádím níže mne asi nejvíce mrzí, že jsem se nedostal k učení se německy (na to jsem se těšil) a nezvládl práci se sociálními sítěmi. Zde jsem chtěl být aktivnější, ale nesebral jsem na to síly ani chuť.

Projekty

Z projektů pro mě byl určitě nejdůležitější (úvazkem i tím, že končil) projekt Humanitní vědy dokořán, na kterém nás spolupracovalo obsahově relativně hodně (Pavlína Mazáčová, Kristýna Kalmárová, Jan Vokřál, Monika Martonová) a který vedl k jisté formě spolupráce s MZK. Myslím, že přes všechny bolesti máme velice pěkné výstupy v podobě digitálních vzdělávacích zdrojů.

Celý rok jsem mohl participovat na projektu řešícím učení v imersivní virtuální realitě, který řeší tým Čeňka Šašinky (Vzdělávání v kolaborativní imerzivní virtuální realitě), což je projekt který člověka posouvá dopředu a hodně se na něm naučí. Druhý TA ČR ve kterém jsem byl řídí Jan Beseda a jmenuje se Rozvoj a implementace nových kompetencí VŠ vzdělaných sester a zdravotních záchranářů v měnících se podmínkách praxe. Z něj by měla brzy vzniknout učebnice, které jsem spolu-editor a také jsem do ní něco napsal. Naopak aktuálně nejsem řešitelem žádného TA ČR projektu, což vnímám jako jednoznačně nepovedenou věc.

Jednorázovou, ale velice zajímavou akcí byl projekt, jehož řešitelkou byla Pavlína Mazáčová Národní seminář informačního vzdělávání 2022: Knihovna — prostor pro teens, který přinesl na KISK zajímavou konferenci s velice pozoruhodným mixem osob. Spíše kratší charakter má také 0,1 úvazek ze schématu NPO, který mám teď na CIT FF a v rámci kterého mám podporovat digitální formy své výuky. Na tento účel jsem také řešitelem dvou grantů — DigCompEdu: online kurz a Podpora kompetencí k učení v online kurzech.

Z NPO působím v projektu MUNI 3.2.1 Bezpečnost distančních forem výuky, v rámci kterého spolupracuji s Dominikou Šolcovou na reflexi bezpečnosti v online vzdělávání. A v rámci předmětů univerzitního základu jsem se stal řešitelem projektu Kurz práce s informacemi a jsem v týmu Věda a společnost, který řeší Helena Durnová z PedF.

Velice zajímavá je pro mne také zkušenost z projektem Profformance, v rámci kterého jsem měl možnost hodnoti vybrané kurzy ze středoevropských univerzit. A také nakouknout jako národní expert do navazujícího projektu Profformance+, který se věnuje kvalitě a hodnocení kvality učitelů v terciálním vzdělávání.

Publikace

Z hlediska publikací je možné můj rok (na mé skromné poměry) označit asi jako průměrný. Relativně hodně publikací je nachystaných na vydání, takže mi nevyšla žádná kniha. Měl jsem v plánu, že budu psát více eseje (třeba pěti až desetistránkové), na témata, která mě baví a těší, tak jako jsem dříve psával fotky týdne. To se mi ale úplně nepovedlo, respektive jsem nenapsal skoro nic takového. Na druhou stranu toho mám docela dost předepsaného do příštího roku.

Z publikací za sebe považuji důležitou Searching for a Definition of Information Literacy as a Socially Cohesive Component of Community: A Complementarity of Experts and Student Approach, což je pokus ukázat, že s informační gramotností a její definicí je to podstatně složitější, než se běžně myslí, že každé definici unikne a vlastně nabízet definici nedává smysl. Že k tématu musíme přistupovat jinak. Geography Education in a Collaborative Virtual Environment: A Qualitative Study on Geography Teachers je studie, kde jsem až druhým autorem, ale vnímám ji pro sebe jako zásadní v tom, že se věnuje přemýšlení o vztahu prostředí a učení, což je téma, na které navazuje přehledová studie vydaná po dlouhé době v PedOr: Imersivní virtuální realita ve vzdělávání: SWOT analýza. Když jsme u týmových věcí, tak A Review Study of Research Articles on the Barriers to Inclusive Education in Primary Schools pro mě byla cenná v tom, že jsem na ní pracoval s lidmi z Katedry sociální pedagogiky, což bylo v mnoha ohledech neobvyklé a velice zajímavé. Obecně mám přehledové studie rád, protože člověka nutí téma zpracovat systematicky a promýšlet ho.

A pak jsou zde samozřejmě kratší texty v menších časopisech, jako je Galeristka Anna: Chatbot jako vzdělávací objekt, Extended mind as a way for education in the networked world či Knihovny jako nástroj žité sociálně-pedagogické ideje mezi lety 1918–1989 a Informačně chudí: Nová cílová skupina sociální pedagogiky v časopise Sociální pedagogika.

Z volnočasových „malých“ věcí jsem napsal pár inspirací do výuky nové informatiky pro základní školy do časopisu ITČko.

Co mě zaujalo při učení

Celkový soupis kurzů, které učím se dá najít níže a je docela dlouhý, ale rád bych vytáhl nějaké věci, které mě samotného zaujali. A jakkoli primárně učím na KISKu, rád bych začal kurzy z jiných fakult. Poprvé jsem učil (a garantoval) kurz Etika a ochrana dat v byznysovém prostředí, který pro mě byl zajímavou zkušeností, jak učit aplikovanou etiku jako způsob myšlení, nikoli jako soubor pravidel. To mi přišlo nesmírně zajímavé, a i studenti ESF jsou hodně jiní než ti na FF či PedF. Na PedF jsem si poprvé vyzkoušel učit bakaláře a v tandemu s Barbarou Strobachovou v kurzu Teoretické koncepty sociální pedagogiky II, což bylo zajímavé v tom, že mám pocit, že kurz byl zajímavě promyšlený, výstupy studentů dobré, ale můj vlastní pocit z výuky mizerný, jako bych hovořil zcela jiným jazykem než oni.

Na KISKu mě bavil tradiční jarní trojboj Učící se společnost, Informační společnost a Filosofie informace. Všechny tři stojí na diskusi se studenty a na nutnosti jít do hloubky pod povrch věci, připravit se, promýšlet svět kolem sebe. Na podzim jsem měl po dlouhé době velkou Laboratoř vzdělávacích technologií, nově uchopený kurzy MOOC: learning online a Reading Seminar: Educational Technology and Learning Society, potěšili mě zpětné vazby i výstupy z před semestrálního kurzu Online vzdělávání: od designu k praxi a samozřejmě můj srdeční kurz Vzdělávací technologie.

Obecně mám pocit, že jakkoli rád přednáším a učím frontálně, stále více se posouváme k diskusnímu pojetí presenčních setkání a důrazu na domácí práci — od četby, přes úkoly až po nějaké obecné formování životní zkušenosti. Což mi přijde velice cenné a myslím, že v tom je i určitá cesta ke kvalitě. Naučit studenty větší samostatnosti — v učení, myšlení, práci. Také učím mnohem více anglicky — reálně mám teď tři kurzy, které učím v angličtině a předpokládám, že postupně budou přibývat další.

Reálně vyučované kurzy (v některých jsem jen jeden z mnoha vyučujících, někde hrají zásadní roli tutoři (tutorky) a něco učím sám.

Podzim 2022:

DigCompEdu: Technologie ve vzdělávání *Digital competence development course * Komisionální zkouška Studia pedagogiky pro učitele oboru IS a informatiky * Kurz práce s informacemi * Laboratoř vzdělávacích technologií * MOOC: learning online * Od údivu k poznání: srovnání výzkumu přírody a společnosti *Online vzdělávání: od designu k praxi * Pedagogická praxe * Pedagogická psychologie pro informační specialisty * Reading Seminar: Educational Technology and Learning Society Seminář k bakalářské práci: tvorba odborného textu * Seminář k diplomové práci I: Východiska a metodologie * Seminář k diplomové práci II: Struktura projektu * Seminář k diplomové práci III: Tvorba textu * Seminář k diplomové práci IV: Finalizace textu * Vzdělávací technologie * Filozofické aspekty sociálních věd * Psychologické aspekty socio-kulturně odlišných prostředí

Jaro 2022:

Digitální kompetence * Filozofie informace * Informační společnost * Informační systémy ve vzdělávání * Komisionální zkouška Studia pedagogiky pro učitele oboru IS a informatiky * Kreativní práce s informacemi * Laboratoř vzdělávacích technologií * Obecná a školní pedagogika * Psychologie v online vzdělávání * Seminář k diplomové práci I: Východiska a metodologie * Seminář k diplomové práci II: Struktura projektu * Seminář k diplomové práci III: Tvorba textu * Seminář k diplomové práci IV: Finalizace textu * Učící se společnost * Život v kyberprostoru: návod k přežití * Etika a ochrana dat v byznysovém prostředí * Teoretické koncepty sociální pedagogiky II * Filozofie vzdělávání a výchovy

Co mě zaujalo při čtení

Říci stručně, co mě v odborné četbě tento rok nejvíce oslovilo nebo zasáhlo není snadné. Ale pokusím se ukázat alespoň na tři jména, která jsem si „našel“. Tím prvním je Ladislav Hejdánek a jeho koncept nepředmětného a předmětného myšlení, který promptně vyjadřuje jednu ze zásadních věci, o kterých v posledních letech přemýšlím — jak se více odpoutat od představy strukturace světa pomocí entit. A právě jeho přístup je mi velice sympatický. Když se řekne filosofka, v českém prostředí zarezonují pravděpodobně dvě jména Hogenová a Matějčková, ale mým objevem je Naděžda Pelclová. Nenápadná filosofka výchovy navazující na Palouše. Žena jejíž filosofie není na první pohled strhujícím způsobem čtivá nebo překvapivá, která nestaví nové velké koncepty, ale má obrovský cit pro jemný detail, diskrétnost, nalezení drobnosti, kterou lze promyslet a opravit. Ne tak, že na ni bude upozorňovat, ale vlastní jednou transformací výkladu. Nehlučná filosofie skromnosti. A po letech jsem si našel cestu k Miroslavu Petříčkovi — vlastně něčím paradoxní v tom, že asi nevycházím ze stejné tradice, neřeším podobné problémy, ale mám pocit, že dokáže být velice zajímavý v metodologickém přístupu k filosofickému myšlení, které je těsně spojené s kulturou. V neposlední řadě je Petříček čtivým vypravěčem, což je u filosofie velice praktické a užitečné.

Z prózy bych rád upozornil na Murakamiho knihu První osoba jednotného čísla, což je soubor povídek, který rozbíjí hranice mezi realitou a snem, mezi entitou a její substancí. Čtivé, krátké, úderné, vtipné. Jedna z nejčtivějších věci, které jsem kdy vůbec potkal. Rhodes je po mém soudu nejlepší autor no fiction literatury a mohl jsem si přečíst jeho legendární a asi nejvlivnější text The Making of the Atomic Bomb. Skvěle napsané, poctivě vědecky udělané, novinářsky podložené a čtivé. Umět takto dělat popularizaci bych si přál také. A do třetice — Ishinguri a jeho Klára a Slunce je text, o kterém se všude mluví a píše. Přiznám se, že zde jsem čekal výrazně více; většina otázek, které si klade ve „filosofickém románu“ je docela dobře zodpovězena ve větší hloubce a šíři, než může provést beletristický text. Jako by nedokázal využít nepředmětnosti vyprávění. A přesto je to čtivé, emočně chytlavé a vlastně docela dobře napsané i přeložené.

Celkem jsem přečetl asi 37 knih odborných a deset beletristických, což bohužel dokládá skutečnost, že těžiště četby se stále více přesouvá do oblasti článků a na knihy nezbývá takový prostor.

Spolupráce

Téma spolupráce bych chtěl rozdělit do několika kategorií, které jsou pro mě důležité. Ta první už zazněla výše — jsem členem KISKu a různých projektů, což rámuje týmy, se kterými jsem spolupracoval. To, že člověk nepracuje sám je zcela zásadní pro veškerou akademickou, ale lidskou práci a pocit spokojenosti obecně. Speciálně spolupráce s Pavlínou Mazáčovou je pro mne dlouhodobě příjemná a lidsky cenná.

Druhou skupinou jsou turorky, které se mnou participují na výuce a bez kterých by bylo nemyslitelné učit to, co učím a dělat kromě toho ještě cokoli jiného. A ještě jsou v průměru ve svých činnostech expresnější a lepší, než jsem já — Dominika Šolcová a Michaela Velebová mají na starosti Kurz práce s informacemi, KPI33e Digital competence development course, Kreativní práce s informacemi, Kurz rozvoje digitálních kompetencí a KPI55 DigCompEdu: Technologie ve vzdělávání. Tereza Kořínková se stará o studenty v MOOC: learning online a Jana Krůčková tutorovala kurzy Psychologie v online vzdělávání a Pedagogická psychologie pro informační specialisty.

Z hlediska různých drobných spoluprací bych zmínil potkávání se s CIT FF, spolupráci s Barborou Fukárkovou a spol. z ÚVT a workshopy pro Západočeskou univerzitu v Plzni, se kterou dlouhodobě řeším téma otevřeného vzdělávání.

Velice cenné z hlediska spolupráce je pro mě učení v týmech, možnost učit se od dalších přednášejících — obsahově i lidsky. Rád bych zde vyjádřiv vděčnost (za rok 2022) Františkovi Traplovi za učení lidskosti, Michalovi Kaplánkovi za spirituální pohled na pedagogiku volného času a žité křesťanství, Pavlíně Mazáčové za lidskost a klasicky intelektualistické vstupy, Barbaře Strobachové za psychologické vhledy a vztah ke studentům.

Rád bych zmínil ještě spolupráci s Markétou a Davidem Košatkovými, jejichž intelektualismu a pracovitosti si velice vážím. Podobně zajímavá pro mě byla spolupráce s Dagmar Krišovou na studii o feministické pedagogice a řada dalších setkání.

Konference

Pokud správně počítám, stihl jsem devět aktivních vystoupení na konferencích. Z mého pohledu je zajímavý posun k mezinárodnímu prostředí (už méně přednáším česky než anglicky), ale i tematická vyhraněnost primárně na dvě témata — vzdělávací objekty a jejich vývoj a širší percepce fenoménu informační gramotnosti. Z konferencí bych obsahově rád vyzdvihl DisCo, které vnímám jako velice pěkné a zajímavé komunitou a konferenci Národní seminář informačního vzdělávání, který jsme jako KISK pořádali letos už po desáté (a hlavní díky patří Pavlíně Mazáčové). Vlastně mám pocit stále většího růstu významu konferencí jako komunitního a sociálního pojítka. Asi jsem letos nebyl na žádné, o které by se dalo říci, že by si ji lidé jen odpřednášeli a dále téma neřešili nebo s ním nepracovali. Což je pro mě jedno ze zajímavých překvapení roku.

Konference, na nichž jsem osobně aktivně vystupoval:

Disco (s Janem Besedou a Jaroslavem Pekarou): Reflection Of Students’ Needs In Covid Emergency Health Care Education * Disco: Chatbots Without Artificial Intelligence In Information Literacy Education Course: Design, Implementation, Evaluation * EJEA: How Artificial Intelligence Reconceptualises Information Literacy: Ways to a Sustainable Creative Society * ERIS: Transformace konceptu informační gramotnosti s ohledem na možnostigenerativních systémů umělé inteligence ve školním prostředí *Information interactions: Historical development of the conceptualization of information literacy as a journey towards an ethical-social perspective on information behaviour * Národní seminář informačního vzdělávání (s Kristýnou Kalmárovou, Pavlínou Mazáčovou a kol.): Design interaktivního multimediálního příběhu jako aplikace kurátorského přístupu k edukaci * New Media Pedagogy: research trends, methodological challenges and successful implementations: Using web analytics methods to design open web-based university courses * OpenAlt: Vyčerpaly se ideály otevřenosti ve vzdělávání? * Zručnosti a kompetencie pre priemyselnú revolúciu 4.0: Vzdelávanie v kontexte potrieb nových zručností pre (blízku) budúcnosť

Vedení prací

V roce 2022 bylo obhájeno několik prací, které jsem měl možnost vést. Vývoj e-learningové platformy od Tomáše Zábranského byl zajímavý tím, jak daleko v technické implementaci platformy pro Czechitas se autor dokázal dostat. Vzdělávání založené na důkazech: přehledová studie od Ondřeje Mitríka je ukázkou dřiny a vytrvalosti, stejně jako v českém prostředí ojedinělá bakalářská práce Jana Bednaříka Next-Generation Digital Learning Environment. Barbora Fukárková ukázala, jak lze přistupovat k tvorbě a evaluaci webových kurzů na základě dat s diplomkou Redesign e-learningové platformy kurzu KPI22. Formativní hodnocení za podpory online nástrojů na českých základních školách od Lucie Pavelkové je ukázkou velice obsáhlého výzkumu v Česku zatím nepříliš pokrytého tématu kvalitativním způsobem.

Interaktivní příběh jako edukační nástroj k popularizaci humanitních věd u středoškolských studentů od Lucie Neubauerové těsně navazuje na Humanitní vědy dokořán a nabídl zajímavou aplikačně — empirickou studii. Informační interakce ve veřejném prostoru je primárně teoretická studie spojující informační studia a urbanismus s přídavkem empirie v podání Jany Matyášové.

Dějinám v době komunistické totality se věnovaly bakalářské práce Magdaleny Teturové (Knihovny v době komunistické totality: případová studie Městské knihovny Hodonín v letech 1948–1989) a Petry Vykouřilové (Knihovny v době komunistické totality: případová studie Knihovny města Ostravy v letech 1948–1989). Poslední práce je teoretická Vývoj odpovědné umělé inteligence: analýza přístupu BigTech společností od Elišky Lorenzové.