Mikroučení jako důležitý trend ve vzdělávání
Vzdělávací prostředí se neustále vyvíjí a hledá nové způsoby, jak vyhovět moderním potřebám studentů. Jednou z inovativních metod, která získává na popularitě, je mikrolearning. Mikrolearning je typ elektronického učení, který studentům umožňuje získávat znalosti a mikrokredity vedoucí k mikrocertifikátům. Na rozdíl od klasického e-learningu je mikrolearning kratší jak časově, tak obsahově, což jej činí lépe splnitelným a zapamatovatelným pro mnoho lidí. Místo obsáhlých témat se zaměřuje na malé celky, které se následně propojují a poskytují ucelený přehled o dané problematice. Tento přístup pomáhá předcházet únavě z učení díky své časové nenáročnosti, zvyšuje motivaci k učení a umožňuje studentům lépe si osvojit látku. Dále zlepšuje studijní dovednosti a výkonnost. Interaktivní obsah zvyšuje jeho atraktivitu a je odpovědí na klesající schopnost společnosti udržet pozornost.
Podle definice autorů Bruck, Motiwall a Foerster (2012, str. 532), mikrolearning “je učení v malých celcích a v krátkém časovém úseku. Sčítání takových malých jednotek vytváří to, co se v klasickém učení považuje za lekce a kurzy.” Hlavními rysy mikrolearningu jsou jeho stručnost, cílenost a technologická integrace. Tyto vlastnosti umožňují efektivní přizpůsobení mikrolearningu různým životním a pracovním režimům studentů, čímž se výrazně snižuje stres spojený s tradičním blokovým učením.
Jak poznamenává Kumar (2020): „mikrolearning není o rozdělení velkých částí obsahu, ale o navržení samostatné části obsahu, kterou lze podávat studujícím za účelem ucelené vzdělávací zkušenosti “. Kumarovo pojetí mikrolearningu zdůrazňuje pečlivý design a strukturu výukových modulů. Tento přístup podporuje efektivní, flexibilní a cílené učení, které je přizpůsobeno moderním potřebám studentů. Mikrolearning tak představuje významný posun v pedagogickém přístupu, který reflektuje technologický pokrok a měnící se požadavky vzdělávacího prostředí.
Podle studie Gasslera, Huga a Glahna z roku 2004 nabízí mikrolearning studentům možnost dosáhnout rychlých učebních úspěchů bez nutnosti dlouhodobého závazku. Tento přístup nejen urychluje proces učení, ale také výrazně snižuje stres spojený s tradičními metodami vzdělávání. Krátké a cílené učební moduly umožňují studentům efektivně absorbovat nové informace a dovednosti, aniž by se cítili přetíženi. Mikrolearning tak zlepšuje celkovou vzdělávací zkušenost, protože studentům poskytuje flexibilitu a menší stres při dosahování vzdělávacích cílů. Rozdělením informací do krátkých segmentů podporuje lepší kognitivní zpracování a snižuje pocit přetížení. Tento přístup umožňuje studentům postupně získávat nové informace bez tlaku, což vede k lepší správě času a snížení stresu.
V literatuře o mikrovzdělávání publikované v letech 2005–2021 bylo sice zjištěno, že design mikrovzdělávání je druhým nejčastěji zkoumaným tématem, ale většina této literatury se zaměřuje spíše na technologie než na principy, modely nebo teorie designu výuky. Klíčová témata zahrnovala využití osvědčených postupů a technologií, interaktivitu a výuku založenou na hrách, sociální média, virtuální realitu a rozšířenou realitu, snižování kognitivní zátěže a návrh pro výsledky učení v různých oblastech předmětů (Sankaranarayanan et al., 2023). Důležité je klást důraz nejen na implementaci technologií, ale i na jejich synergii s pedagogickými metodami, které mohou posílit vzdělávací proces a dosažení vzdělávacích cílů.
Mezi další zdůrazňované prvky designu, které by měly být začleněny do mikrovzdělávání, patří aktivace předchozích znalostí a kontextualizace dovedností nebo problémů „v reálných situacích spojených s prací a kariérou studujících, aby mohli učení okamžitě aplikovat “ (Zhang & West, 2020 s. 316). Tento přístup umožňuje studentům okamžitě aplikovat naučené poznatky a dovednosti na praktické úkoly a problémy, se kterými se v jejich profesním životě setkávají. Integrace těchto prvků do mikrolearningových modulů posiluje jejich relevanci a praktickou hodnotu, což podporuje hlubší učení a udržení získaných znalostí v dlouhodobém horizontu.
Efektivní mikro-výuka vyžaduje pečlivé zaměření na výukové cíle a flexibilní přizpůsobení se potřebám studentů. Je důležité kombinovat odborné znalosti s ohledem na studenty a zároveň poskytnout prostor pro interakci a hodnocení. Krátké výukové úseky, které lze snadno sdílet na sociálních médiích, nejen pomáhají studentům rozvíjet praktické dovednosti, ale také podporují jejich schopnost učit se od sebe navzájem. (Lohman, 2024) Mikro-výukové jednotky, které jsou interaktivní a umožňují studentům aktivně se zapojovat, nejenom zvyšují jejich angažovanost, ale také podporují hlubší porozumění a aplikaci naučeného. Různé formy hodnocení, jako jsou kvízy, diskusní fóra nebo praktické úkoly, umožňují studentům okamžitou zpětnou vazbu a příležitost k reflektování a zdokonalování svých dovedností.
„Články zdůrazňují pozitivní dopad a účinnost mikroučení v různých kontextech, jako je vysokoškolské vzdělávání, pracovní prostředí a profesní rozvoj učitelů. Zdůrazňují, že mikroučení může podpořit výsledky studujících, zvýšit digitální kompetence a poskytnout příležitosti k sebeřízenému učení a rozšiřování znalostí.” (Corbeil and Corbeil, 2024) Celkově lze říci, že mikroučení představuje moderní a adaptivní přístup k vzdělávání, který má potenciál významně přispět k rozvoji jednotlivců v různých životních situacích a profesních prostředích.
„Realizací mikroučení a získáváním podnětů od studentů mohou facilitátoři posoudit účinnost přístupu, identifikovat oblasti, které je třeba zlepšit, a získat poznatky, které mohou být podkladem pro budoucí opakování a zdokonalování zdrojů mikroučení. Tento iterační proces umožňuje neustálé zlepšování a zajišťuje, že následné moduly nebo lekce mikroučení budou lépe přizpůsobeny a budou odpovídat potřebám účastníků vzdělávání.” (Moore, Hwang, Moses, 2024, str. 142) Sběr zpětné vazby od studentů a analýza dat hraje klíčovou roli v tomto procesu, jelikož poskytuje důležité informace o tom, jak efektivně studenti absorbují a aplikují nové znalosti. Tato systematická evaluace umožňuje facilitátorům identifikovat slabé body a příležitosti pro zlepšení, což následně vede k iterativnímu vylepšování vzdělávacího materiálu. Díky tomu se mikroučení stává agilním nástrojem pro přizpůsobování se dynamickým potřebám studentů a moderním trendům ve vzdělávání. Facilitátoři mohou na základě získaných poznatků flexibilně reagovat na změny ve vzdělávacích potřebách a preferencích studentů, což napomáhá udržovat vysokou úroveň zapojení a efektivity učení.
„Mikroučení, které je v souladu se zásadami informálního učení, podporuje učící se osoby v tom, aby se samy rozhodly, co, kdy a kde se budou učit, a podporuje tak neustálý rozvoj jejich digitálních kompetencí.” (Kohnke, Foung, Zou, Jiang, 2024) Technologické nástroje a online platformy používané v mikroučení poskytují prostředky pro interaktivní učení a praxi digitálních dovedností v reálném čase. Studenti se tak mohou naučit efektivně využívat moderní technologie a aplikace ve svém osobním i profesním životě.
Mikrolearning využívá širokou škálu formátů a technologií k efektivnímu a stravitelnému doručování vzdělávacího obsahu. Mezi tyto formáty patří videa, která umožňují vizuální prezentaci komplexních konceptů, interaktivní kvízy pro testování znalostí a podporu zapamatování informací, infografiky poskytující kompaktní a vizuálně atraktivní přehledy témat, krátké články jako rychlé zdroje informací, podcasty pro poslech a učení se na cestách, a flashcards pro systematické opakování klíčových pojmů. Tato variabilita formátů umožňuje studentům a profesionálům vybírat si optimální metody učení, které nejlépe odpovídají jejich individuálním preferencím a učebním stylům. Tímto způsobem mikrolearning podporuje flexibilitu a personalizaci vzdělávacího procesu, což napomáhá efektivnímu osvojování nových dovedností a znalostí v různých kontextech a prostředích.
Co ještě nezaznělo a je důležité zmínit, že výzkumy ukazují, že mikrolearning zlepšuje soustředění a podporuje dlouhodobé uchování znalostí až o 80 %. (Microlearning: the beginner’s guide) Když je našemu mozku předkládáno příliš mnoho informací, je obtížnější vybavit si ty nejdůležitější části později v okamžiku potřeby. Rozdělením obsahu školení do stravitelných kousků lze tyto informace lépe uchovat. Modularita mikroučení podněcuje uživatele k tomu, aby materiál spíše prozkoumávali, než aby jim ho předávali. To pomáhá podporovat vnitřní touhu učit se více a navazovat na předchozí znalosti, čímž se u zaměstnanců rozvíjí pocit zájmu a zvědavosti. Díky zaměření na specifické dovednosti, které jsou často ihned aplikovatelné, mohou studenti rychleji vidět výsledky svého učení v praxi.
V poslední řadě si musíme uvědomit i potencionální nevýhody mikroučení. Kvůli svému krátkému a kompaktnímu formátu mikrolearning často nenabízí dostatečně hluboké porozumění složitějším tématům. To může být problém při učení se komplexním dovednostem nebo teoretickým konceptům, které vyžadují hlubší analýzu a porozumění. Dále pokud není mikrolearning dobře integrován do širšího vzdělávacího plánu, může vést k fragmentaci informací. Studenti by mohli získávat kousky znalostí bez schopnosti je efektivně spojit do uceleného celku. Diskuze a interakce s ostatními studenty a instruktory hrají klíčovou roli ve vyjasňování konceptů, aplikaci teorie na praktické příklady a rozvoji kritického myšlení. Proto je důležité při designu mikrolearningových programů zvážit, jakým způsobem a v jaké míře lze tyto interaktivní prvky implementovat, aby podporovaly komplexní a hluboké porozumění učiva.
ZDROJE:
BRUCK, Peter A.; MOTIWALLA, Luvai a FOERSTER, Florian. Mobile Learning with Micro-content: A Framework and Evaluation. Online. AIS Electronic Library (AISeL). BLED 2012. Dostupné z: https://aisel.aisnet.org/bled2012/2.
CORBEIL, J. R., & CORBEIL, M. E. (2024). Editorial note: Designing microlearning for how people learn. Educational Technology & Society, 27(1), 134–136. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/48754846
GASSLER, Gerhard; HUG, Theo a GLAHN, Christian. Integrated Micro Learning: An outline of the basic method and first results. Online. Christian Glahn — Academia.edu. 2004. Dostupné z: https://www.academia.edu/1340127/Integrated_Micro_Learning_An_outline_of_the_basic_method_and_first_results.
KOHNKE, L., FOUNG, D., ZOU, D., & JIANG, M. Creating the conditions for professional digital competence through microlearning. Educational Technology & Society, 2024, 27(1), 183–197. https://www.jstor.org/stable/48754850
KUMAR, S. Microlearning: What is it not? Trainingzone, 2020. https://www.trainingzone.co.uk/community/blogs/sureshkumar-dn/microlearning-what-is-it-not
LOHMAN, L. How can you deliver microlearning when learners don’t want it? Designing microlearning for socially oriented learners. Educational Technology & Society, 2024, 27(1), 147–165. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/48754848
Microlearning: The Beginner’s Guide, [online]. Dostupné z : https://www.edume.com/blog/what-is-microlearning
MOORE, R. L., HWANG, W., & MOSES, J. D. A systematic review of mobile-based microlearning in adult learner contexts. Educational Technology & Society, 2024, 27(1), 137–146. https://www.jstor.org/stable/48754847
SANKARANARAYANAN, Rajagopal; LEUNG, Javier; ABRAMENKA-LACHHEB, Victoria; SEO, Grace a LACHHEB, Ahmed. Microlearning in Diverse Contexts: A Bibliometric Analysis. Online. TechTrends: Linking Research. 2023, roč. 67, č. 2, s. 260–276. ISSN 87563894. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s11528-022-00794-x.
ZHANG, J., & WEST, R. E. Designing microlearning instruction for professional development through a competency based approach. TechTrends, 2020, 64(2), 310–318. http://dx.doi.org/10.1007/s11528-019-00449-4
