Minulost, přítomnost a budoucnost vyššího vzdělání

Roman Matulík
May 26 · 11 min read

Je náročné v relativně krátké eseji popsat celou historii univerzit celého světa, ale pokusím se popsat alespoň klíčové prvky a porovnat situace jak v Evropě, tak v celém světě, aby bylo možné získat představu o tom, kde akademická sféra operovala v letech minulých, oproti situaci dnešního dne a s možným výhledem do budoucnosti vzdělávání na univerzitách a jejich možnostech. Doufám, že se mi podaří nastínit alespoň nějaké principy, které jsou pro změny klíčové a které se děly, dějí nebo možná někdy v budoucnu dít budou.

Historie a změny

Universita je místem pro vzdělávání, vzniku komunit, teorií a praxe. Taktéž se zde kumuluje moudrost národů, vyměňují se zde názory a vznikají nové ideje, které jsou schopny měnit lokální, národní či světově myšlení. Instituce univerzity však neměla vždy nakročeno ke kontinuitě a v určitých bodech naší minulosti byla na pokraji konce své existence. Ve článku Zacharyho Purvise[1] se můžeme dočíst, že již z pohledu historie existují body v čase, například Francouzská revoluce či doba vlády císaře Napoleona, které se zabývaly tématem universit a jejich nadměrného množství. V jejich době se relevance univerzit zpochybňovala a jelikož velké množství univerzit své základy často postavily z církevních fondů, tak byly v rámci revolucí ničeny či zavírány, protože nebyly místem vítajícím změny, ale tlačící na tradice a mnohdy odmítající přiznat vlastní neznalost dané oblasti (doba středověku). Jak uvádí autor, tak jen rozmezí let 1789–1815 byl počet evropských universit zredukován ze 143 na 83, což značí velké brojení vůči formě instituce v těchto časech. Švýcarští reformátoři tou dobou dokonce navrhovali zrušení všech univerzit ve jménu sjednocení znalostí pod jednu národní instituci.

Všechny tyto případy znamenají určitou nestabilitu instituce university, jelikož skrze roky se náhled na ni mění a častokrát důvěru ztrácí, alespoň tedy z pohledu své formy. Na toto konto se objevila první „moderní“ Univerzita v Berlíně (doba Osvícenství), vedená Friedrichem Schleiermacherem, která se zaměřovala z velké části na otvírání nových vrátek poznání, ač měla též částečnou inspiraci v teologii. Stala se však ztělesněním moderního přístupu, který hlásal akademickou svobodu, interdisciplinaritu, nové přístupy k výzkumu, poukazovala na etičnost výzkumu a taktéž se poté zaměřovala na kritický přístup k stipendiím, tedy přístup, který velmi přísně vybírá, kdo se dostane do akademické sféry a kdo ne. Velký tlak zde byl vkládán na paralelnost různých oborů, tedy že v rámci instituce některé obory mezi ostatními nesmí chybět, jelikož se velmi efektivně doplňují a v čem jeden obor není dostatečný, druhý ho zvládá dovysvětlit. Příkladem zde například filologie a historie jdoucí vedle metafyziky a etiky.

Tyto aspekty změn a kontrastu systému před revolucemi a jejich novějšímu stavu se víceméně skrze čas opakují, někdy více, někdy méně. K moci se dostávají vždy noví a různě smýšlející lidé, kteří se snaží hodnoty buď udržovat nebo rozvracet a přinášet veřejnost nové, které mohou být, jak posunem lidské civilizaci vpřed, tak stejně jejich zánikem či degradací. Zde například příchod nacistického Německa k moci, vedoucí k ničení velkého množství intelektuálních zdrojů různých univerzit a institucí, které danému systému nevyhovovaly či nabourávali ideologii. Do kontrastu můžeme uvést vynález internetu, který umožňuje vytvářet a následně formovat globální mozek, což vede k vědomostem o celém světě za pár minut času oproti mnohým letem cestování a poznávání (zde hlavně povrchovým, málokdy detailním).

Aktuální stav vzdělávání v Česku vs. Spojené státy

Jakožto student univerzity na území České republiky mám určitý pohled na to, jaká je vysokoškolská situace na našem území a mohu o tom napsat alespoň částečnou představu z mé aktuální zkušenosti. Univerzitní příležitosti jsou na našem území obrovské a lehce dostupné. Hlavně je situace taková, že vzdělání je v České republice zadarmo. Stát studentům umožňuje studovat víceméně za cenu přihlášky ke studiu, která je relativně zanedbatelná. Jelikož studenti mají možnost studovat bakalářské studium 4 roky a magisterské 3, je zde taktéž obrovská rezerva celého roku v případě, že možnost zvoleného studia nevyhovuje a student se rozhodne svou oblast zájmu v obor změnit. Opět pouze za cenu přihlášky na daný obor. Univerzita za náš též platí poplatky za sociální a zdravotní pojištění, takže někdo by dokonce mohl říci, že studovat vysokou školu již není privilegiem, ale spíše možností, která pokud zůstane nevyužita, reflektuje spíše lenost nebo hloupost. Samozřejmě vše s ohledem na možnost určitého množství kapitálu na život ve městech, ve kterých se dané univerzity nacházejí. Pokud však tyto velmi výhodné podmínky studenti zneužívají (například prodlužování studia nad 4 nebo 3 roky), univerzity se jich relativně efektivně začínají zbavovat docela markantními poplatky za studium. Tento systém mi přijde velmi efektivní a férový. Univerzita tak poukazuje na to, že i benevolence systému má své meze a dává tím určité doporučení ke způsobu absolvování studia.

Dle mé zkušenosti bych řekl, že i mnozí studenti z jiných zemí, kteří sem dojedou například na studijní pobyt si to zde zamilují a chtějí tady mnohdy i zůstat kvůli výše zmíněným nastaveným podmínkám. Školství zdarma je tak veliká výhoda státu, že je potřeba si ji uvědomit a pokud možno do svého maxima využít, pokud student prahne po vyšším vzdělání, které je následně vyznačeno titulem, ale hlavně znalostmi a možnosti osobního rozvoje v dané oblasti, ať už je jakákoliv.

Do kontrastu s tímto přístupem státu ke vzdělání jsem si vzal článek[2] zabývající se vyšším vzděláváním ve Spojených státech. Článek je sice již starší, ale myslím, že stále velmi dobře reflektuje přístup ke vzdělání této části světa. Univerzity se zde dělí víceméně do dvou skupin: university na absolutním vrcholu, například Harvard, Yale nebo Princeton, kde se víceméně dostávají jenom tací, kteří univerzitu podpořily velkými peněžními dary nebo jsou potomky absolventů daných institucí a univerzity nižší kvality, tedy takové, které neoplývají tak obrovskými peněžními zdroji a jsou nuceny je získávat alternativním způsoby a různými menšími příspěvky či sponzorskými dary. Autor ve svém článku uvádí například amerického ex-prezidenta George W. Bushe, který ač jest osobností s velmi malým intelektuálním potenciálem a velkou mírou nezájmu ke vzdělání, propracoval se do jedné z těchto univerzit právě proto, že jeho rodiče a prarodiče zde studovali a podpořily školu velkým množstvím finančních prostředků. Tímto způsobem zůstávají tyto školy elitářské, avšak ne z pohledu podávaných výsledků a nově představovaných idejí, ale spíše z pohledu na rodiny, které školu „ovládají“, čímž si vlastně pěstují následníky podobných ideologií bez nějakého zásadního zájmu na změnu pro dobro kohokoliv jiného než nich samotných. Tento případ reflektuje taktéž míra školného, které pro tyto univerzity přesahují průměrný roční příjem většiny Američanů (v roce 2009 to bylo cca 29000 dolarů oproti školnému, které je 35000 dolarů). Autor zde též uvádí, že šance dostat se na tyto univerzity je mimo tyto bohaté kruhy velmi malá, často též reflektována tím, na jakou střední školu chodí daný uchazeč, kde se platí taky obrovské školné, které je často o dost vyšší než průměrný plat. Přihlášky na výšku taktéž lze „pojistit“ přípravnými testy a zkouškami (něco jako u nás SCIO testy a jejich alternativy), které nám pomohou či dokonce skoro zajistí přijetí na tyto školy, problém však opět zůstává, že tyto kurzy mají svou cenovku taktéž nastavenou tak vysoko, že si je mnozí nemohou dovolit, aniž by se zadlužili na velkou část svého života. Celá tahle situace jde ruku v ruce s americkým kapitalismem a hromadění bohatství těmito pár procenty na vrcholu naší civilizace. Nereflektuje tedy dychtivost po vzdělání, ale dychtivost po penězích, které již při vědomí, že ten či onen je absolventem dané univerzity, může zajistit životní místo v nějakém firmě, která bude dotyčnému vydělávat peníze, i když bude vědomostně mnohem níže než mnozí nezaměstnaní lidé. Bohužel je to přístup, který ve Spojených státech platí velmi často, a ačkoliv se tlačí na individualitu každého jednoho člověka, tak aspektů ovlivňujících možnosti nás všech je nemalé množství, proto řešení této situace není jednoduché. Američané zde taktéž uplatňují obrovskou hodnotu v hodnocení daných univerzit, takže prestiž, kterou si dané univerzity jsou schopné udržet skrze hodnocení, které zahrnují velké množství kritérií, je velmi důležitá, ale pouze pro ty nejvýše postavené a nejlépe hodnocené školy.

V případě spodní části univerzitního spektra jsou tato kritéria hodnocení víceméně nepodstatná. Tyto univerzity jsou většinou zaměřeny na určitou oblast, která je velmi často praktického typu. Oproti klasickým prestižním univerzitám jsou výhodné v tom, že jsou levnější, a hlavně vyžadují kratší odevzdanost studenta dané instituci než ty prestižní, zde tedy dva roky oproti čtyřem, jak uvádí autor. Taktéž jsou velmi výhodné v tom, že jsou efektivní a vzdělávají studenty ve specifických oblastech k praktickému cíli. Tyto univerzity by bylo možné nazývat univerzitami přežití, jelikož se snaží vytvořit mentální model studenta, který dokáže procházet labyrintem finančního systému, tedy naučit studenty, jak dokázat žit efektivně v byrokratickém pekle Spojených systémů amerických. Problémem vyššího vzdělání Státu je obrovská míra privatizace a malá pravomoc státu v těchto institucích, což vede k obrovským rozdílům mezi školami i v rámci jednoho oboru se stejnými či mírně rozdílnými vzdělávacími programy. V minulosti však velká část peněz nabízející podporu pro studenty upadla a v dnešní době je schopna zásobit dotacemi jen malé množství škol, potažmo jejich studentů a ti jsou víceméně nucení si půjčovat nemalé peníze, aby byli schopni chodit na střední či vysokou školu.

Autor uvádí, že v roce 1984 byl průměrný dluh studenta 2000 dolarů a v roce 2004 to bylo již 19200 dolarů. Podle časopisu Forbes je průměrný studentský dluh (třída absolventů z roku 2017)
28 650 dolarů. [3] Celkový studentský dluh podle tohoto zdroje dosahuje 1,56 trilionu dolarů, což je kosmická částka, která je většinou běžných lidí absolutně nepředstavitelná. Tato potřeba půjček tak rozpoutala obrovskou vlnu půjčoven peněz, které tak získaly víceméně bezproblémový přísun peněz. A konec tohoto brutálního systému je stále v nedohlednu hlavně se stále rostoucím trendem státního odchodu ze vzdělávací sféry. Cestou okolo tohoto problému jsou možnosti online vzdělávaní jako jsou kurzy či lekce, které se zaměřují přesně na oblasti danými zájemci vyhledávanými a neobsahují „zbytečnosti“ okolo, jdou tedy přímo k látce, která je potřeba. Univerzity v této části světa tedy mohou být součástí univerzitního úpadku pro dobro levnější kratších a přímějších kurzů, které možná na konci nenabízejí tak prestižní titul se jménem školy, ale mohou mnohdy nabídnout mnohem přímější a efektivnější vzdělání v dané oblasti, což je vlastně cílem daného vzdělání. Amerika tak není jádrem intelektuálů, ale spíše zemí budující si své kolečka pro svůj megastroj a to ještě a jenom pokud vůbec.

Reflexe aktuálního světa do akademické sféry

Po srovnání výše uvedených dvou přístupů ke vzdělávání bych se chtěl zaměřit spíše na stránku akademické aktuality, tedy do jaké míry reflektuje vysoké vzdělání aktuální svět a jak je schopné se rychle měnící společnosti přizpůsobovat. Jaká je vlastně situace na vysokých školách v těchto dnech. Velkým plusem a zároveň i mínusem je neskutečná šíře možností studia na vysokých školách. Chtěl bych se bavit spíše o evropském, tedy spíše Českém vzdělávání, ale myslím, že se mnohé principy objevují skrze vícero evropských univerzitních sfér a mám dokonce zažito, že si studenti různých univerzit rozumí mezi sebou a nemyslím pouze jazykově, ale ve formě mnohých aspektů vzdělávání, což umožňuje mezistátní studijní pobyty.

Přístup ke vzdělávání je velmi otevřený, velkým plusem je množství oborů, které existují v České akademické sféře a tím dokáží uspokojit široké množství studentů a jejich zájmů. Dnes jsou k dispozici obory, které jsou velmi zajímavé, a ještě před několika lety bychom si ani nedokázali jejich existenci pořádně představit. Jejich stinnou stránkou však je velmi ošemetná pozice na trhu práce, ke kterému alespoň většina z nás studentů směruje svá studia a ač nám nezaručí místo v nějaké práci, naše šance dokáže navýšit. Studium jako takové totiž již funguje v mnohých oborech spíše jako důkaz zvládnutí vlastního time managementu a poukazuje na naši schopnost samosprávy. Velká část oborů tak nemusí vést k jedné pozici, ale spíše otevírá vrátka k pozicím různým.

Vysoké školy jsou hlavně místem velmi otevřeným pro různé vrstvy obyvatelstva. Studovat může víceméně každý, pokud je schopen zvládnout peněžní situaci v daných městech, kde jsou vysoké školy situovány. Poplatky v rámci úspěšného a běžného studia nejsou žádné, což vede velkou měrou k rovnocennosti všech studentů. Na vysokých školách se však v poslední době objevuje velké množství studentů, kteří školu nedodělají a zanechají studia v jeho průběhu. Ať už je to kvůli ztrátě vize smysluplnosti daného oboru nebo nalezení nového a důležitějšího smyslu života, děje se to relativně ve velké míře. Problémem je zde z části přemíra možností a voleb v našich životech, ale osobně velkou chybou je špatné vedení dětí na základních a středních školách. Fráze jako „když chceš, může být čímkoliv“ nebo „každý je vyvolený“ jsem alespoň na základní a střední škole slýchával často. Je to však špatně. Myslím si, že rodiče tím mnohdy jen projevují nezájem v dané dítě a špatně porozumění jeho zájmům či schopnostem. To samé platí pro mnohé učitele, ale ti jsou až druhotní hybatelé v tomto komplexním procesu. Celá situace okolo vzdělávaní je tak velmi zmatečná a mnozí lidé neví, kterým směrem se ve svých studiích vydat, jelikož jsou vedení k tomu, že mohou dělat vše. Poté jsou zklamáni, což vede ke změnám či zanechávání studií.

Budoucnost vyššího vzdělávání

Pro tuto kapitolu bych chtěl využít zdroj obsahující velmi stručnou, ale účinnou infografiku, které odhaduje na základě dnešní situace vyššího vzdělávání, jak by mohlo a s vysokou pravděpodobností bude vypadat velká část vzdělávacích institucí a jejich procesů. [4]

Instituce podle tohoto zdroje budou fungovat hlavně jako firmy, nabízející vysokou mírou personalizaci a vysokou kvalitu, zde vnímáno jako efektivní kontrast mezi naučenou látkou a praktickou využitelností. Studentským zájmem budou uchopitelné výsledky směrem k chtěné práci či oboru. Velký tlak bude kladen na zábavnost, míru pohlcení, smysluplnost a praktičnost výuky, jelikož bez nějaké ukázky můžeme naší představivosti nabídnout hodně, ale vůbec nevíme, jestli je to přesně to, co jsme se naučili.

Z pohledu učitelského aparátu samotné bude kladen tlak na aktuálnost technologií a schopnost vyučujících je používat efektivně, bude potřeba též propojovat vícero oborů na dokreslení kontextů a taktéž bude potřeba předělat známkovací systém pro dobro efektivní reflexe dosaženého vzdělání. Vyučování bude kontinuální a nebude potřeba klasickou hodinovou dotaci a objeví se nové modely vzdělávání, často na bázi týmu a spolupráce. Zde bych v posledním bodě byl velmi nejistý ohledně týmové práce hlavně pokud mentalita studentů bude fungovat na bázi jedné individuálně vytvářené známky z předmětů, což by ale měla právě ona změna ve známkování vyřešit.

Poslední částí je formát institucí a programů. Tlak zde bude na více technologií a nástrojů ve vzdělávacím procesu, obrovský tlak na komplexní kritické myšlení, vzdělávání bude směrováno přímo na pracovní pozice místo celkových oborů, setřou se hranice mezi offline a online světy, vnímány budou jako nedělitelné, vzdělávání bude připravovat přímo určené kompetence a všechny programy budou dostupnější cenově a přístupnější společensky. Jejich výsledky nebudou tituly jako Magistr či inženýr, ale menší certifikáty pro dané oblasti, které budou lépe podtrhovat unikátnost složeného vzdělání.

Tato infografika je zde zmíněna proto, že podtrhuje principy vnímání vzdělávání v dnešní době a velmi dobře reflektuje potřeby dnešních studentů a taktéž požadavky pro uplatnění se ve velmi spletitém systému dnešního pracovního světa. Co mi však možná chybí v této infografice je dost zásadní kritérium ekologického dopadu veškerého pokroku na svět a jeho ekosystém. Lidé si musejí v budoucnu ze všeho nejvíce začít uvědomovat neudržitelnost neúprosně rychlého pokroku a být schopní jej přeměnit do formy, která bude stále dostatečně pokroková, ale uvědomí si absenci svého nekonečna. Vzdělávat musíme efektivně, ale hlavně udržitelně, pokud máme brát v potaz adaptaci našich procesů a postupů na další generace našich dětí a jejich dětí. To však neplatí pouze ve vzdělávací sféře, ale pokud jejím součástí tyto principy budou již od kořenů, má cenu se vůbec bavit o vizi budoucnosti vzdělávání, potažmo celého světa.

Závěr

Dle mého názoru je univerzitní prostředí alespoň u nás vedeno dobrým směrem a možností máme opravdu hodně, což může být plusem i mínusem. Stále nemáme až takovou krizi akademické sféry, že by se celá začala hroutit, ale spíše začínají umírat obory, které si uvědomují absenci svého uplatnění pro více než pár jedinců a postupně mění své programy z celofakultních oborů na kurzy či dílčí lekce. Nacházíme se v období chaosu, který se buď časem podaří usměrnit nebo akademická sféra začne pomalu degradovat. Tato situace je však stále ještě hodně daleko. Vyhlídky jsou pozitivní a vyšší vzdělávaní je stále spíše v pozitivní a dobře vyhlížející rovině.

Zdroje:

[1] PURVIS, Zachary. The University: past, present, … and future? [online]. [cit. 2019–05–26]. Dostupné z: https://blog.oup.com/2016/10/university-past-present-future/

[2] DONOGHUE, Frank. The current state of U.S. higher education, top to bottom [online]. [cit. 2019–05–26]. Dostupné z: https://www.academics.com/guide/state-of-higher-education

[3] FRIEDMAN, Zack. Student Loan Debt Statistics In 2019: A $1.5 Trillion Crisis [online]. [cit. 2019–05–26]. Dostupné z: https://www.forbes.com/sites/zackfriedman/2019/02/25/student-loan-debt-statistics-2019/#59c8e236133f

[4] 2025 A LOOK INTO FUTURE OF HIGHER EDUCATION [online]. In: . [cit. 2019–05–26]. Dostupné z: https://edservices.wiley.com/wp-content/uploads/2018/03/WES_2025-Future-State-of-Higher-Ed-Infographic_FINAL.pdf

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

Roman Matulík

Written by

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade