Možnosti technologií v inkluzivním vzdělávání osob se sluchovým postižením
Závěrečná práce do předmětu Učící se společnost
Škola pro všechny bez předsudků a bariér. Tak lze charakterizovat koncept inkluzivního vzdělávání, který se stále intenzivněji začíná prosazovat také v systému českého školství. Cílem tohoto procesu je zapojit do hlavního vzdělávacího proudu všechny žáky bez ohledu na jejich zdravotní, sociální, kulturní či jiné znevýhodnění. Aby bylo tohoto stavu možné docílit, je třeba využívat speciálních výukových metod, které by žákům napomáhaly k vyrovnávání jejich speciálních vzdělávacích potřeb. Kromě redukce a úpravy učiva či využití pomoci asistenta lze ve vzdělávacím procesu pracovat také s asistivními technologiemi a aplikacemi přizpůsobenými specifickým potřebám uživatelů.
Téma eseje jsem si vybrala především z důvodu osobního zájmu a své tříleté zkušenosti spolupráce se střediskem Teiresiás, kde se jako externí přepisovatelka podílím na pomoci studentům se specifickými potřebami a jejich inkluzi do standardní výuky. Ve své práci bych ráda zmapovala některé z takto speciálně designovaných vzdělávacích technologií, které jsou v českém i zahraničním prostředí k dispozici, a uvedla vybrané instituce, které technologie úspěšně využívají.
Vzhledem k tomu, že nejčastěji pracuji s osobami se sluchovým postižením, s nimiž mám také největší zkušenost, rozhodla jsem se svoji práci zaměřit právě na tuto cílovou skupinu. Protože v Česku dochází k inkluzi těchto osob především v univerzitním prostředí, ráda bych uvedla také přístupy vybraných speciálních škol, které pro žáky se sluchovým postižením zajišťují primární a sekundární vzdělávání.
Proč je inkluze potřeba?
Předtím, než se zaměřím na konkrétní technologie, považuji za vhodné blíže specifikovat koncept inkluzivního vzdělávání a stručně představit jeho hlavní východiska.
Dle Jiřího Pilaře se cílené snahy o integraci osob se specifickými potřebami začaly v českém prostředí poprvé objevovat až po roce 1989, kdy se zároveň začínalo upouštět od ústavního vzdělávání v institucích často zcela odloučených od běžné populace. Velikou nevýhodou systému, které zde dříve fungoval, byl jeho negativní dopad na společnost. Osoby se zdravotním postižením byly odsouvány na okraj společnosti a setkání s běžnou populací vyvolávala spíše negativní emoce. “Zdraví” jedinci neměli nejmenší důvod se zajímat, jakým způsobem osoby se specifickými potřebami v ústavech žijí a fungují, a vzájemné každodenní setkávání si jen málokdo dovedl reálně představit.
Díky narůstajícímu pozitivnímu přístupu ve veřejných sdělovacích prostředcích a různým integračním aktivitám se dle Pilaře daří nahlížení společnosti na tuto cílovou skupinu postupně měnit. Postupně narůstá vzájemná tolerance a snaha vnímat problémy osob se zdravotním postižením jako skutečnosti, které se týkají nás všech, a které se každý z nás může pokusit ovlivnit. Jedním z velkých cílů integračního přístupu je snaha vytvořit bezpečné a funkční prostředí, které by v kolektivu podporovalo vzájemnou spolupráci a umožňovalo rozvoj osobnosti každého žáka.
Kromě systému speciálního vzdělávání, který je dle Pilaře téměř srovnatelný s vyspělými evropskými zeměmi, je dnes možno využít také možnosti začlenění žáků se specifickými potřebami do hlavního vzdělávacího proudu. V této souvislosti je třeba rozlišit pojem integrace a inkluze, které jsou často zaměňovány. Zatímco integrace představuje dle Jiřího Slowíka individuální zařazení žáka do běžného kolektivu (či zřízení speciální třídy na klasické základní škole), inkluze je nikdy nekončící proces, během něhož se mohou osoby se znevýhodněním v plné míře zúčastňovat všech aktivit společně se zdravými jedinci.
Inkluzivní vzdělávání nelze dle Jiřího Pilaře tedy chápat jako pouhé zařazování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných kolektivů, ale také jako zajišťování vhodných podmínek ke vzdělávání a zabezpečení individuální odborné péče, kterou jsou pro úspěšnou integraci jedince naprosto nezbytné.
Velmi hezkým příkladem, kde se tento přístup opravdu daří aplikovat, je zařízení pro neslyšící při Eastwood Primary School sídlící na předměstí Melbourne v Austrálii. Žáci se sluchovým postižením jsou součástí běžné třídy, kde spolu se slyšícími spolužáky vzájemně rozvíjí své dovednosti pod vedením třídního učitele a vyučující speciálně vyškoleného pro práci s osobami sluchově znevýhodněnými.
Na druhé straně je velmi důležité si uvědomit, že proces inkluze není bohužel možno aplikovat na žáky a studenty, kteří nejsou ani s odbornou pomocí a využitím speciálních výukových metod schopni v běžném kolektivu fungovat a zvládat již upravené a redukované učivo. Jak také uvádí Jiří Pilař, inkluze (v tomto případě je zjevně myšlen případ primárního a sekundárního vzdělávání) je jen velmi těžko uskutečnitelná ve třídách s vysokým počtem žáků, který neumožňuje individuální přístup. Zjevně nejnáročnější se tak může stát aplikace tohoto přístupu na běžných státních základních školách, které nejsou výběrové a nemohou dopředu ovlivnit skladbu žákovského kolektivu.
Jaké jsou možnosti?
Pro instituce pracující s osobami se specifickými potřebami jsou velkou nadějí technologie a aplikace, které mohou usnadnit nejen práci vyučujícího, ale, a to především, práci samotného studenta. Technologií, které je ve vzdělávání možno využít, je celá řada. Těm, které jsou speciálně designované tak, aby byly ovladatelné i uživateli se znevýhodněním a dovedly kompenzovat jejich specifické potřeby, se říká asistivní technologie. Na základě vymezení Assistive Technology Industry Association lze tímto pojem nazvat jakýkoliv předmět, pomůcku či systém, který se využívá k udržení či zlepšení funkčních dovedností jedinců se specifickými potřebami. Ačkoliv je v některých případech možno některou z technologií aplikovat na více typů znevýhodnění (a mnohdy je také možno využít technologie určené mainstreamové vrstvě společnosti), je vždy důležité si ujasnit, o jakou specifickou potřebu se přesně jedná a jaký druh kompenzace je v dané situaci potřeba.
Protože jsem se ve své práci rozhodla zaměřit na osoby se sluchovým, pokusím se tuto cílovou skupinu představit a stručně charakterizovat. V první řadě je důležité uvést, že se jedná o velice homogenní skupinu osob s různým stupněm závažnosti jejich znevýhodnění. Asi nejdůležitějším faktorem při rozlišování jednotlivých vad sluchového aparátu je doba jejich vzniku, která zároveň předurčuje, jakým způsobem bude daná osoba schopna komunikovat a přemýšlet.
Jak uvádí také ve svém článku Kateřina Červinková Houšková, dle tohoto kritéria je možno rozčlenit osoby se sluchovým postižením do tří kategorií. První z nich jsou osoby nedoslýchavé, které ještě mají zbytky svého fonematického sluchu a s pomocí sluchadlo či za kvalitních podmínek dovedou relativně obstojně rozumět mluvenému slovu. Druhou skupinu tvoří ohluchlí (jinými slovy také postlingválně neslyšící). Sem patří lidé, kteří o sluch přišli až po osvojení mluvené řeči. Tyto osoby komunikují většinou pomocí mluvené či psané řeči a odezírání. Do poslední kategorie lze zařadit osoby prelingválně neslyšící, které ztratily sluch ještě před rozvinutím řeči. Protože je pro tyto osoby velmi náročné využívat běžný audio-orální komunikační systém, jejich rodným jazykem se zpravidla stává některý z vizuálně pohybových systémů, v našem prostředí se jedná o český znakový jazyk.
Jaké technologie je tedy možno pro pomoc osobám sluchově postiženým využít? Dle dokumentu Inkluzivní vzdělávání s využitím digitálních technologií je k dispozici celá řada možností, z nichž lze vybírat vzhledem k účelu, který mají splňovat. Může se jednat o výukové programy a aplikace, počítače či chytré telefony sloužící jako pracovní nástroje, servery napomáhající zvýšení přístupu k informacím (poskytování výukových materiálů, zasílání práce domů), nástroje pro zefektivnění práce a její organizace (on-line komentáře učitele, hromadné odevzdávání), dále se může jednat o technologie určené ke komunikaci (např. pro kontakt hospitalizovaného žáka s jeho kmenovou třídou), pro diferenciaci zadaných úkolů (vytvoření různých obtížností dle dovedností žáků), nebo může jít o nástroje ke kooperaci, společnému sdílení práce, a v neposlední řadě sem patří technologie, které lze využít k dalšímu vzdělávání pedagogů.
U žáků se sluchovým postižením je klíčovým kritériem závažnost jejich zdravotního stavu. K jejich úspěšné inkluzi je třeba individuálního přístupu a znalosti speciální metod i pomůcek včetně způsobu jejich využívání. Mezi typické kompenzační pomůcky vhodné pro tuto cílovou skupinu lze obecně zařadit sluchadla, naslouchací soupravy, psací telefony či výukové videoprogramy. Dovednosti žáků a studentů je možno také podpořit pomocí programů pro výuku znakové řeči, hybridních knih (text doplněný záznamem ve znakové řeči), aplikacé k rozpoznávání emoci dle obličeje či rozpoznávání zvuků. K dispozici jsou také různá vibrační a signalizační zařízení, dotyková mobilní zařízení či indukční smyčky (nástroj umožňující komunikací pomocí bluetooth, k němuž je možno připojit zařízení s hlasovým výstupem) a mnoho dalších.
Jako konkrétní příklady jsou zde uvedeny především aplikace pro žáky mladšího školního věku, kam patří například aplikace My play home, která je vhodná pro rozvoj slovní zásoby, Animal sounds pro rozpoznávání zvuků zvířat, či Abeceda pro děti určená k procvičování písmen.
Pro starší žáky a studenty je pak možno využít aplikace Quizlet určená pro procvičování pojmů a definic s tím, že je zde možno tvořit a sdílet vlastní sady slovíček. Jako praktické nástroje lze zmínit Visual reminders jako aplikaci pro připomínky a oznámení pomocí obrazu a zvuku, dále odpočítávač Vizual timer s vizuální animací, či ooVoo Video Call, Text and Voice pro volání, zasílání zpráv a videopřenosy.
Z technologií dostupných prozatím pouze v zahraničí lze uvést například program Co:writer 7 určený pro slovní predikci. Velkou předností programu je jeho schopnost predikovat také celý kontext vět, díky čemuž jsou pak uživateli nabízena pouze skutečně obsahově související slova.
Dalším velmi zajímavým nástrojem je The Phonak Roger Pen. Tento malý mikrofon designovaný do podoby psacího pera je velmi užitečným pomocníkem pro uživatele sluchadel či kochleárních implantátů, do nichž je schopen přenášet zesílený zvuk. Tato technologie je využitelná zejména v prostředích se zhoršenými akustickými podmínkami, jako jsou např. školní třídy. Pokud dochází ke konverzaci pouze dvou osob, uživatel může mikrofon nasměrovat k osobě, se kterou hovoří. Pokud se jedná o schůzi či seminář, kde se již nachází více osob, je možno zařízení umístit např. doprostřed stolu, aby bylo možno zachytit promluvy všech účastníků.
Jedinou nevýhodou této technologie je fakt, že na místech, kde se koncentruje opravdu veliký počet lidí, je schopna přenést zvuk pouze osoby či skupinky osob, které se nachází mikrofonu nejblíže. I přes tento nedostatek však může být velmi užitečnou, a díky své designu také nenápadnou pomůckou výrazně zkvalitňující ústní komunikaci.
Jaká je realita?
Technologií, které je možno ve vzdělávání osob se sluchovým postižením využít, je celá řada. Jak si v této oblasti tedy stojí vzdělávací instituce? Protože jsou v našem prostředí žáci se sluchovým postižením vzděláváni na základních a středních školách především formou speciálního vzdělávání, uvedu zde několik takto specializovaných institucí.
První z nich je Mateřská škola a Základní škola pro sluchově postižené sídlící v Brně. Výhodou tohoto zařízení je, že je umístěno v budově běžné základní školy a žáci se sluchovým postižením jsou tak v dennodenním kontaktu se slyšícími spolužáky, s nimiž se mohou také setkávat v rámci neformálních volnočasových aktivit. Během výuky je kladen důraz na individuální přístup (někteří z žáků mají také individuální vzdělávací plán) a přizpůsobení výukových metod speciálním potřebám každého z žáků. Při vyučování je využívána jak orální komunikace, tak také znakový jazyk a nechybí zde ani další vyjadřovací prostředky jako jsou odezírání, pantomima, dramatizace apod.
Své důležité místo mají ve výuce také moderní technologie. Využívány jsou především osobní počítače, interaktivní tabule, obrazové materiály na CD a DVD, a různé speciální výukové programy. Ačkoliv se v případě této instituce nejedná přímo o inkluzi, je třeba vysoce ocenit její integrační přístup a snahu zapojit do vzdělávacího procesu alespoň ty nejdostupnější a léty praxe osvědčené technologie.
Další vybranou institucí je Střední škola pro sluchově postižené Brno. Tato instituce poskytuje dva studijní obory určené výhradně studentům se sluchovým postižením a dva obory, na něž se mohou přihlásit také studenti slyšící. Velkou zajímavostí je, že je zde nabízen také obor Informační technologie, který učí studenty pracovat s hardwarem i softwarem, a dává jim možnost naučit se také základy programování, grafiky a práce s databázemi. Dle prezentačního videa je ve výuce využívána základní výpočetní technika a interaktivní tabule.
V oblasti terciárního vzdělávání jsem se rozhodla zaměřit na Středisko Teiresiás, které působí při Masarykově univerzitě a podporuje inkluzivní vzdělávání studentů se specifickými potřebami. Pro studenty se sluchovým postižením nabízí středisko řadu služeb, které mohou ve výuce využít. Kromě znakového tlumočení je zde nabízena služba synchronního přepisu, která studentovi zprostředkovává přepis mluvené řeči vyučujícího (a příp. spolužáků), který probíhá v reálném čase. Přepis může student sledovat buď přímo na monitoru přepisovatelského notebooku, či na tabletu nebo vlastním přenosném zařízení, což je možné díky programu Polygraf. Jeho velkou předností je, že k jeho využívání není potřeba internetové připojení, neboť k přenosu dochází pomocí wi-fi signálu vycházejícího ze speciálního adaptéru, který vždy před zahájením výuky přepisovatel aktivuje pouhým zapojením do elektrické sítě. Kromě Masarykovy univerzity nabízí přepisovatelské služby také Karlova univerzita, poradenské centrum Alfons při VUT a další.
Velmi zajímavým příkladem ze zahraničí je síť institucí Eduplex, které nabízejí vzdělání od mateřských až po střední školy, a to včetně studia na hudební akademii. Jedná se o mainstreamovou, avšak inkluzivní školu (sídlící v Jihoafrické republice), která do běžných tříd přijímá také děti se sluchovým postižením. Školy Eduplex se snaží ve svém vzdělávání využívat moderních přístupů a prostředí školy i způsob výuky designovat vždy s ohledem na speciální vzdělávací potřeby svých žáků a studentů. Během výuky jsou používány různorodé vzdělávací technologie, jako je např. interaktivní tabule.
Závěrem aneb jsou bariéry stále bariérami?
V předchozích kapitolách byly představeny vybrané technologie a instituce související se vzdělávání žáků a studentů se sluchovým postižením. Ačkoliv inovativních moderních technologií, které by bylo možno využít, je i v českém prostředí dostupných velké množství, speciální základní a střední školy prozatím stále zůstávají u tradičnější výpočetní techniky, tedy využívání počítačů a výukových CD a DVD programů. Ocenitelným rokem kupředu je však využívání interaktivní tabule, kterou se často nedaří implementovat ani v mainstreamových školách. V oblasti terciárního vzdělávání si už vedeme podstatně lépe a díky specializovaným univerzitním centrům využívajících pro inkluzi také moderních technologií se daří studenty se sluchovým postižením do běžné výuky úspěšně zapojovat a pomoci jim překonávat co nejvíce bariér, s nimiž se ve svém vysokoškolském studiu mohou setkat.
A ačkoliv se v českém prostředí prozatím nedaří vytvářet ideální podmínky pro inkluzi na všech úrovních vzdělávání, je možno (alespoň dle mého osobního názoru) říci, že jako země jdeme správným směrem. Je potřeba si povšimnout nejen vzdělávacích institucí, které se tento proces snaží realizovat a být otevřeni všem žákům bez ohledu na jejich omezení, ale také ocenit zařízení, která se inkluzi snaží jakýmkoliv způsobem, např. pomocí integračních programů, aktivně podporovat.
Seznam použitých zdrojů
Alfons: Poradenské centrum VUT [online]. Brno: Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami VUT, 2017 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://alfons.vutbr.cz/sluzby-centra/uchazeci/
ČERVINKOVÁ HOUŠKOVÁ, Kateřina. Svět neslyšících. In: Ruce.cz [online]. RUCE, 2017 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://ruce.cz/clanky/1/2-svet-neslysicich
Deaf Facility. Eastwood Primary School & Deaf Facility [online]. Melbourne: Eastwood Primary School and Deaf Facility [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://www.eastwood.vic.edu.au/page/63/Deaf-Facility
Eduplex [online]. [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://eduplex.co.za/en/home/
GAJZLEROVÁ, Lenka, Ondřej NEUMAJER a Lucie ROHLÍKOVÁ. Inkluzivní vzdělávání s využitím digitálních technologií [online]. Microsoft, 2016 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://ondrej.neumajer.cz/wp-content/uploads/2016/08/inkluzivni-vzdelavani-s-ict.pdf
Masarykova univerzita [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2017 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: www.muni.cz
Mateřská a Základní škola pro sluchově postižené [online]. Brno: ZSSP, 2016 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://zsspbrno.cz/kdo-jsme-zs/
PILAŘ, Jiří. Systém vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v našich podmínkách. In: Metodický portál RVP [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/S/10163/system-vzdelavani-zaku-se-specialnimi-vzdelavacimi-potrebami-v-nasich-podminkach.html/
Polygraf. Teiresiás: středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky [online]. Brno: Masarykova univerzita, Teiresiás, 2015 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: https://www.teiresias.muni.cz/veda-a-vyzkum/vyvojove-aktivity/polygraf
Principy inkluzivního vzdělávání. Inkluzivní škola.cz: Informační portál zaměřený na začleňování žáků cizinců do českého vzdělávacího systému [online]. Praha: META [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/pedagogicka-prace-s-diverzitou/principy-inkluzivniho-vzdelavani
SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: Integrace a inkluze. In: Metodický portál RVP [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/k/s/16169/SPECIALNI-PEDAGOGIKA-INTEGRACE-A-INKLUZE.html/
Sluchová postižení. Univerzita Karlova [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2017 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://www.cuni.cz/UK-678.html
Střední škola pro pro sluchově postižené Brno, p. o. [online]. Brno: Střední škola pro sluchově postižené, 2017 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: http://www.ssbrno.cz
Teiresiás: Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky [online]. Brno: Masarykova univerzita, Teiresiás, 2015 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: https://www.teiresias.muni.cz
What is AT? ATIA [online]. Chicago: Assistive Technology Industry Association (ATIA), 2017 [cit. 2017–06–15]. Dostupné z: https://www.atia.org/at-resources/what-is-at/
