Model Layers of Necessity

Role učitele v procesu vzdělávání je velmi dynamická. Aspekty, které provází edukační proces jsou různého charakteru a je třeba je brát jako výzvy na poli školního systému, rozvoje společnosti a zvyšování kompetencí jednotlivce jako celku. Pro 21. století je přednostním vztahem vzdělávání a technologie. Z takového vztahu lze dále předpokládat, že se nacházíme v informační společnosti. To má dopad na požadavky učitele, jakožto facilitátora příjmu informací, vědomostí a kompetencí. Mezi proměny, které ovlivňují vzdělávací strategie patří posun od memorování k vyhledávání. Vznikají tak nové rámce a přístupy ve vztahu učitel — student.

https://educationaltechnology.net/instructional-design-models-and-theories/

Kromě implementace technologií, které výrazně pozměnily přístup k výuce, je nutné sledovat zároveň designování procesu vzdělávání v rámci těchto inovací. Jaký by měli učitelé zachovávat postoj k těmto proměnám a hlavně, jaké by měli mít kompetence a vize. Na tyto o podobné otázky se již dlouhodobě hledají odpovědi a vznikají další a další analýzy. V dalších odstavcích se chci ale zaměřit na konkrétní model, který obsahuje rámcové doporučení, jak designovat výuku podle určitých norem a za předpokladu výše zmíněného. Tedy jak přistupovat ke vzdělávání v 21. století z pohledu učitele.

Layers of necessity model of instructional design

Tento model poprvé popsali Tessmer a Wedman (1990). Jedná se původně o projektový model, který měl podnikovým manažerům sloužit ke zvýšení jejich lektorských dovedností, aby mohli lépe vést školení. Předpokladem bylo, že tito manažeři sice měli vysoké odborné znalosti, ale nedokázali je efektivně předávat. Ve zmíněném modelu se využíval software pro práci jak školitele tak jeho posluchačů. Šlo o Microsoft Office, Microsoft Project pro plánování projektů a Visio pro podporu projektového řízení. Dále se pracovalo s Mystro, což je nástroj pro řízení projektů a Survey pro, jakožto komplexní aplikační sada na projektování.

Teď to zásadní, o co v tomto modelu jde. Hlavní nosnou myšlenkou je odlišný průběh učení. V klasické výuce (škola, firemní školení, kurz) jsme zvyklí na statické materiály, ze kterých vycházíme a přijímáme informace. Ty mají konečnou podobu a je nutné je plně obsáhnout. Oproti tomu v modelu Layers se zaměřujeme pouze na to, co je třeba znát k zvládnutí nějakého cíle. Projdou se tedy konkrétní body, stanoví se cíle a provede analýza. Potom, co zaměříme úsilí pouze na to, co potřebuje ke zdárnému splnění některých cílů, posuneme se dál a podíváme se na dané téma z větší perspektivy. V tuto chvíli je potřeba se zaměřit na dlouhodobější cíle a opět opakovat předešlý postup. Tímto způsobem funguje model Layers of necessity.

https://link.springer.com/article/10.1007/s11528-021-00611-x

Výsledkem pozorování a analyzování modelu bylo při jeho sestavování rozdělení do tří záýkladní vrstev, které obsahují jednotlivé cykly pro redesignování výuky.

1. První vrstva se týká materiálů a schematickému rozdělení do modulů. Budují se osnovy učitelů, stanovují cíle a tstovací položky pro každý modul, který byl vytvořen.
2. V této vrstvě se vytváří již celé kurzy, které jsou sestaveny z modulů předchozí vrsty. Jedná se o komplexnější pojetí. Designují se vhodné přechody mezi jednotlivými moduly, upravují se konstrukce testů na základě návaznosti modulů, vytváří se seznam nových prostředků a nástrojů pro práci.
3. Jedná se o konečný krok. V této vrstvě by mělo dojít ke souhrné evaluaci vytvořeného kurzu a jeho zobecnění. Důležitou funkcí této vrstvy je transformace kurzu do jisté transparentnosti, aby jej mohli uchopit další učitelé a bylo možné tak vytvořit přechod od zkušených k začínajícím.

Tento model zahrnuje oblasti sytémového inženýrství, psychologie a teorie komunikace. Podle výše zmíněného je poměrně snadno pochopitelný. Jasně ukazuje, jak má být provedena struktura v procesu navrhování, využití a návratnosti v konkrétních výukových programech.

Model mohou využívat jak učitelé tak designéři. Je zajímavý pro svoji úsporu času a možné rychlé reagování na změny. To se osvědčilo během pandemie, kdy byl tento model využíván. Bylo tak snadnější navrhovat efektivní a dobře sestavené kurzy.

Reference:

1. MULJANA, Pauline Salim. Course-Designing during the Pandemic and Post-Pandemic by Adopting the Layers-of-Necessity Model. TechTrends [online]. 2021, 65(3), 253–255 [cit. 2022–05–13]. ISSN 8756–3894. Dostupné z: doi:10.1007/s11528–021–00611-x
2. KURT, Serhat. Instructional Design Models and Theories. Educational technology [online]. February 17, 2021 [cit. 2022–05–13]. Dostupné z: https://educationaltechnology.net/instructional-design-models-and-theories/
3. STORMES, John M.; JOHNSON, Carolyn. Using the Layers of Necessity Model to Implement Large Instructional Design Projects1.