Montessori pedagogika, jako jedna z možností alternativního vzdělávání
Učení je ve světě každého jedince celoživotním procesem. Součástí tohoto procesu je vzdělávání, které probíhá prostřednictvím zařízení, jako jsou mateřské školy, základní školy a mnoho jiných vzdělávacích institucí.
Škola má za úkol zprostředkovávat svým žákům vědomosti, dovednosti a schopnosti a posouvat hranice v různých odvětvích vzdělávání. Škola má podporovat rozvoj motivace, talentů, zájmů a dalších dovedností. Dále má své žáky vést ke spolupráci, respektování druhých.
Vedle běžného základního vzdělávání existuje také vzdělávání alternativní. Toto vzdělávání se od tradičního vzdělávání snaží o změnu. Většinou se jedná o změnu týkající se formálního kurikula a metod, které jsou stanoveny státem a určují tak klasickému vzdělávání směr. Školy alternativního typu existují vedle veřejných škol, ale neztotožňují se s nimi.
Jedná se o různé druhy škol bez ohledu na zřizovatele, které se něčím liší od klasických základních škol. Může se jednat o organizaci výuky, o změny v kurikula, hodnocení, nebo také o spolupráci s rodiči.
Alternativní vzdělávání vzniká na popud kritiky běžného vzdělávání. Na mnoho významných alternativních škol měly vliv osobnosti reformní pedagogiky. [1]
Jedná se především o Marii Montessori, Rudolfa Steinera, Helen Parkhurstovou, Petra Petersona, Célestina Freineta a mnoho dalších. [2]
Marie Montessori
Marie Mantessori je známá jako zakladatelka Montessori vzdělávání. Prvotním cílem bylo vybudovat vzdělávání pro duševně nemocné děti. Následně se ukázalo, že tyto metody mohou být využity také pro zdravé děti a na tento popud vzniká v roce 1907 první mateřská škola tohoto druhu. Více o Marii Montessori v další části textu.
Rudolf Steiner
Od roku 1919 jsou založeny Waldorfské školy, jejichž zakladatelem je Rudolf Steiner. Školy mají za cíl podporovat individuální nadání a tvořivost žáků. Studium této školy je na dvanáct let, následuje třináctý ročník, který je přípravou k maturitě.
Helen Parkhurstová
Helen Parkhurstová je autorkou Daltonského plánu. Jedná se o koncept individualizovaného vyučování. Hlavním bodem Daltosnkého plánu je spolupráce učitelů a žáků při plnění svých cílů. Pro Dalstonský plán je důležité především individuální tempo každého studenta. Důležité je učivo, ne délka času, který mu byl věnovaný. Učivo je v Daltonském plánu rozděleno na části, kdy ke každé další části žák přistupuje teprve ve chvíli, kdy studovanou část má pečlivě zvládnutou. Důležité je samostudium.
Peter Peterson
Peter Peterson vymyslel plán na přeměnu klasického vzdělávání. Tento plán poprvé vyzkoušel na škole v Jeně. V roce 1927 získal plán označení Jenský plán. Hlavním cílem plánu je připravit jedince na praktický život. Vzdělávání má za cíl učit se činnost při spolupráci s někým jiným. Jenský plán obsahuje čtyři formy vzdělávání a to rozhovor, práci, hru a slavnost.
Célestin Freinet
Célestin Freinet je francouzský učitel venkovské školy. Ve své výuce začíná využívat tiskárnu, aby žáci mohli vydávat časopis, sborníky a jiné materiály. Jeho cílem bylo vytvořit vzdělávání, které by nebylo odtrženo od praktického života. Práce se stala principem Freinetovské školy. Žáci spolu s učiteli vymýšlejí pracovní plán a plány činností.
Existuje množství zajímavých alternativních škol. V následujícím textu bude jedna z nich více rozpracována, a to alternativní škola Marie Montessori.
Marie Montessori
“Představivost se nestane velkou, dokud ji lidé, s ohledem na odvahu a sílu, nepoužijí k tvoření.”
Marie Montessori
Marie Montessori se narodila 31. srpna 1870 v Chiaravalle v Itálii. Zde také chodí na základní školu, zaměřenou na vědu a inženýrství. I přes neporozumění v rodině se odhodlala studovat lékařství. [3]
Marie Montessori se stala první italskou lékařkou. V roce 1896 ukončila studium medicíny na univerzitě v Římě. V roce 1900 se přihlásila jako dobrovolník pro práci doktora na psychiatrické klinice. Vzhledem k tomu, že byla ženou, nemohla pracovat na plný úvazek jako muži, a proto zde zůstala alespoň jako dobrovolník. Zde měla možnost pracovat s psychicky nemocnými dětmi. Vzhledem k jejímu zájmu o práci s dětmi, které jsou postiženy psychickými poruchami, byla s prací spokojená. Při práci měla možnost sledovat jejich chování a zvyky a vymyslet výukový systém, který byl následně vyzkoušen také na zdravých dětech. Svou práci představila doktorům Jeanu-Marcu-Gaspard Itardovy a Edouardu Séguinovy. [4]
První místo, kde se vyučovala Montessori metoda byl Dům dětí (Casa dei Bambini) v San Lorenzu v Římě, který byl otevřen v roce 1907. Dům byl určen předškolním dětem. V roce 1909 byl zahájen první výukový kurz zhruba pro sto studentů a byla vydána její první kniha The Montessori Method. Metoda byla velmi populární a během následujících pěti let se rozmohla do mnoha zemí. Díky tomuto úspěchu se Marie v roce 1911 rozhodla opustit své místo doktorky a profesorky a začala se věnovat naplno Montessori výuce. [5]
V roce 1924, po setkání s Benitem Musolinim, za podpory italské vlády dostává oficiální uznání a začínají se šířit základní Montessori školy. Díky problémům s fašisty je její práce zastavena a všechny Montessori školy se uzavírají, Marie je nucena odejít do Nizozemí, kde je v té době zhruba dvě stě Montessori zařízení. V období druhé světové války se spolu se svým synem zdržuje v Indii, kde praktikují Montessori metodu a snaží se bojovat s negramotností. Po druhé světové válce se Marie vrací do Itálie a obnovuje zde Montessori výuku.
V roce 1949 je Marie Montessori nominována na Nobelovu cenu za mír. Nominace obdržela také v letech 1950 a 1951. [6]
Po zbytek svého života se věnovala budování Montessori škol, které byly určeny dětem od narození do dvanácti let. V době svého úmrtí pracovala na metodě zaměřené na adolescenty. [7]
Vývojová období
Marie Montessori vypracovala plán přirozeného rozvoje u dětí a rozdělila jej do čtyř fází. Každá z těchto fází trvá šest let. Montessori pedagogika dále nabízí přiměřené aktivity pro každé z těchto období. Období se nazývají podle stáří dětí od narození do šesti let, od šesti let do dvanácti let, od dvanácti do osmnácti a od osmnácti do dvaceti čtyř let. [8]
První období Montessori označuje jako období „absorbující mysli“. Dítě si začíná uvědomovat své fyzické, sociální a kulturní prostředí a poznává svou osobnost.
V druhé fázi se „absorbující mysl mění na mysl „uvažující“ zde dítě rozvíjí abstraktní a logické myšlení. V tomto období se také rozvíjí etické chápání a smysl pro spravedlnost. Třetí fáze je fáze dospívání. V tomto období nastává mnoho fyzických a psychických změn. Definují se zde také svoboda a hranice. Čtvrtá fáze je fáze stability. Jedinec si hledá zaměstnání a postavení ve společnosti a zároveň se stává zodpovědný sám za sebe.
Pomoz mi, abych to dokázal
Pomoz mi, abych to dokázal sám, je jeden z hlavních bodů Montessori vzdělávání. V této chvíli si dítě zvolilo nějakou činnost, kterou v současné době nezvládá udělat samo. Dítě si samo vybralo pomůcky a způsob práce. Je zde tedy patrná snaha něco se naučit a dozvědět se. Učitel by se v této situaci neměl uchýlit k tomu, že dítěti celou činnost předvede, měl by dítě jen nasměrovat k správnému cíli. Pokud by dítě bylo pouze pozorovatelem, mohlo by o činnost ztratit zájem. [9]
Montessori metoda
Montessori metoda si zakládá na samostatnosti dětí. Dítě samo vybírá aktivitu, samo rozhoduje, jak se bude tvořit jeho já. Kreativita dětí je jedním z hlavních bodů výuky. Na rozdíl od klasických základních škol učitel není autoritou, ale partnerem, který tvoří vhodné prostředí pro rozvoj dítěte. Montessori výuka podporuje činnosti dítěte, neexistují zde tresty, napomínání nebo známky jako ohodnocení. Metoda se snaží vybudovat osobnost dítěte, která není závislá na pochvalách a uznání. Snaží se u žáků vybudovat zdravé sebevědomí a odpovědnost sám za sebe.
Montessori třída
Montessori třída je uzpůsobena potřebám dětí. Je rozdělena na jednotlivá centra/koutky, kdy každý z koutků nabízí jistou činnost a zaměření. Ve třídě se nenacházejí lavice, ve kterých by žáci museli po dobu výuky sedět. Při výuce bývá používán speciální materiál nebo také Montessori pomůcky. Hodiny nejsou časově omezeny, činnost je dána délkou zájmu dítěte. Dítě si může samo zvolit místo, kde se mu příjemně pracuje. V Montessori třídě neexistuje hodnocení známkou, hodnotí se pouze slovně.
Montessori učitel
Hlavní rozdíl mezi učitelem v klasické třídě a učitelem v Montessori třídě je pohled na dítě. Je žádoucí, aby se montessori učitel odpoutal od představ, jak by dané dítě mělo vypadat a co by mělo v daném období zvládnout a čím by se mělo zabývat a měl by se naučit nechat dítě, aby se samo projevilo při práci. Ve chvíli, kdy dítě nalezne činnost, která ho zaujme, teprve pak se začne rýsovat jeho postoj. Úkolem učitele je vytvořit bezpečné, klidné a tvořivé prostředí, ve kterém se dítě bude cítit dobře a bude zde chtít pracovat. Dalším úkolem učitele je motivování dětí k práci, jejich zaujetí. Učitel činnosti nenutí, pouze je navrhuje. Pokud je dítě zabráno do činnosti, nepřerušuje ji ani do ní nezasahuje, pokud je zapotřebí činnost ukončit, upozorní dítě, aby mělo čas činnost dokončit.
Montessori oblasti vzdělávání
Montessori vzdělávání se dělí na šest oblastí. Tyto oblasti se nazývají Praktický život, Smyslový výchova, Jazyková výchova, Matematika, Poznáváme svět a Kosmická výchova. [10]
· Praktický život
Oblast praktický život zahrnuje činnosti, které dítě potřebuje v běžném životě. Jedná se o práci s jemnou i hrubou motorikou. Cílem je osvojení si praktické dovednosti a schopnosti pro život ve společnosti. Činnosti májí žákům pomoci k sebeobsluze a nezávislosti.
· Smyslová výchova
Smyslová výchova zahrnuje aktivity, které jsou zaměřeny na vnímání zvuků, rozpoznávání barev, zvuků, povrchů nebo také vůní. Žáci se zde mají naučit rozpoznávat určité vjemy a měly by se naučit zaměřit na jednu větu a tu prozkoumat. Výchova má za cíl porozumět svým smyslům.
· Jazyková výchova
Jazyková výchova se zaměřuje na porozumění jazyku. Dítě se učí sdílet informace a komunikovat jak s vrstevníky, tak také s dospělými. Učí se zde, jak slova zní, jak se vyslovují a také to, jak vypadají napsané na papíře.
· Matematika
Oblast matematika žáky seznamuje s pojmy čísel, znamének, ale také tvarů. Děti se zde učí s čísly pracovat, rozpoznávat je, zjišťovat jejich hodnotu. Učí se zde jak pracovat se znaménky, ale také se učí matematické názvosloví jednotlivých tvarů.
· Poznáváme svět
Oblast Poznáváme svět, je zaměřena na svět, který žáky obklopuje. Vysvětluje vztahy mezi lidmi, zvířaty a objekty. Představuje žákům přírodní jevy a jejich vliv lidstvo. Oblast žáky seznamuje s různými kulturami, jejich zvyky a tradicemi. Všechny tyto pojmy a jejich vzájemné vztahy, které si žáci osvojují se nachází v oblasti Poznáváme svět.
· Kosmická výchova
Kosmická výchova se zaměřuje na poznání sama sebe. Toho, kdo žák je, odkud pochází a zdůvodnění toho, proč jsou lidé vůbec na zemi. V této oblasti se nabízí činnosti jako například rozpoznávání souhvězdí nebo také hledání odpovědí na otázky proč a jak, proč daný předmět existuje a jak funguje.
Podle Marie Montessori má vzdělávání dítěti pomoci pochopit svět a stát se tak jeho plnohodnotnou součástí. Proto je zapotřebí rozumět světu, který žáky obklopuje, zkoumat ho a uvědomit si, co lidem nabízí. V Montessori vzdělávání je dítě hlavním aktérem a rozhoduje se, co se bude učit. Je zapotřebí, aby dítě mělo na výběr jen z aktivit, které mu budou dále prospěšné, aby to, co se naučí, mohlo dále používat a vložit do spojitosti. Informace by měly být propojeny se zážitkem, aby si dítě tématiku osvojilo pomocí vlastní zkušenosti. Je vhodné, aby každou aktivitu žák viděl nejdříve u svého učitele. [11]
Montessori principy
Montessori výuka obsahuje tři hlavní principy. Jsou to Systém, Pozorování a Vývojové potřeby.[12]
Od doby založení Montessori vzdělávání uplynulo již mnoho let a za tuto dobu byl vytvořen systém, který má pomoci dětem pochopit realitu a zvládnout ji. Montessori výuka má dětem poskytnout uspokojení z činností, které dělají.
Pozorování je pro Montessori výuku velmi důležité. Učitelé vědí, jaké prostředky bude žák potřebovat, ale neví přesně, kdy a kde. Proto je zapotřebí, aby učitel děti pozoroval a zachytil signály jejich potřeb a byl jim schopen poskytnout prostředky pro práci.
Porozumět vývojovým potřebám znamená porozumět tomu, co žák potřebuje. Není podstatné přemýšlet, co je zapotřebí se naučit, je podstatné zjistit, co se děti potřebují dozvědět o světě.
Dále existuje mnoho malých principů, které jsou pro Montessori vzdělávání důležité, jedná se například o Radost z objevování, Partnerský přístup, Svoboda a zodpovědnost, Ruka a intelekt nebo například Samostatnost a nezávislost. [13]
Závěr
Článek Montessori vzdělávání, jako jedna z možností alternativního vzdělávání měl za cíl představit alternativní metodu, jako možnost volby vedle klasického způsobu vzdělávání. Práce byla zaměřena na jeden ze směrů alternativní pedagogiky, a to na Montessori vzdělávání. Práce představila Marii Montessori jako úspěšnou ženu, která vybudovala systém, který se odklonil od klasického způsobu vzdělávání. Vytvořila tak pro děti místo, ve kterém si sami mohou zvolit svou činnost. Nabídla tak dětem možnost volby, svobodu, zodpovědnost za své chování, ale také nový pohled na vztah mezi žákem a učitelem.
Zdroje
[1] PRŮCHA, Jan. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. [cit. 2020–05–25]. Praha : Portál, 2001. ISBN 80–7178 584–9.
[2] MILEROVÁ, Věra. Vybrané kapitoly z dějin pedagogiky pro IV. Ročník Střední pedagogické školy v Kroměříži. [cit. 2020–05–25]. Kroměříž, 2009.
[3] Montessori, křestním jménem Maria. In: Montessoricr [online]. [cit. 2020–05–25]. Dostupné z: https://www.montessoricr.cz/objevte-montessori/maria-montessori
[4] Thayer-Bacon, Barbara. “Maria Montessori, John Dewey, and William H. Kilpatrick.” Education and Culture, vol. 28, no. 1, 2012, pp. 3–20. JSTOR, www.jstor.org/stable/10.5703/educationculture.28.1.3. Accessed 25 May 2020.
[5] LILLARD, Angeline S. Playful learning and Montessori education. [cit. 2020–05–25]. NAMTA Journal, 2013, 38.2: 137–174.
[6] Montessori, křestním jménem Maria. In: Montessoricr [online]. [cit. 2020–05–25]. Dostupné z: https://www.montessoricr.cz/objevte-montessori/maria-montessori
[7] LILLARD, Angeline S. Playful learning and Montessori education. [cit. 2020–05–25]. NAMTA Journal, 2013, 38.2: 137–174.
[8] SPINELLI, Patricia, Geneviève CARBONE a Marilyne MAUGIN. Montessori pro (ne)chápavé: 6–12 let. [cit. 2020–05–25]. Praha: Svojtka & Co., 2019. Porozumí každý. ISBN 978–80–256–2426–5.
[9] ZELINKOVÁ, Olga. Pomoz mi, abych to dokázal: pedagogika Marie Montessoriové a její metody dnes. [cit. 2020–05–25]. Praha: Portál, 1997. Pedagogická praxe. ISBN 80–7178–071–5. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:114b5f10-f07c-11e3-b72e-005056827e52
[10] Oblasti vzdělávání. In: Montessoricr [online]. [cit. 2020–05–25]. Dostupné z: https://www.montessoricr.cz/objevte-montessori/oblasti-vzdelavani
[11] HERRMANN, Ève. 100 aktivit Montessori: objevujeme svět. [cit. 2020–05–25]. Praha: Svojtka & Co., 2017. ISBN 978–80–256–2138–7.
[12] MONTESSORI, Maria. Absorbující mysl: vývoj a výchova dětí od narození do šesti let. [cit. 2020–05–25]. Praha: Portál, 2018. ISBN 978–80–262–1393–2.
[13] Montessori znamená vědět, co děti potřebují. In: Montessoricr [online]. [cit. 2020–05–25]. Dostupné z: https://www.montessoricr.cz/objevte-montessori/zakladni-principy
[14] Tamtéž.
