Montessori vzdělávání, jeho benefity a problémy
Montessori je velmi zajímavý vzdělávací model, který přišel na svět v Itálii v začátcích 20. století a téměř ihned se těšil popularitě. Tento model, podobně jako jiné, klade důraz převážně na dítě a jeho schopnost konstruovat vlastní zážitky spojené s učením. Samotná výuka je pak velmi individuální podle schopností a dovedností dítěte, ale zároveň je zachován silný sociální aspekt a důraz na vztahy mezi žáky. Učitel zde nefunguje jako typická vynucená autorita s absolutní pravdou, ale spíše jako průvodce, který vytváří potřebné cesty pro rozvoj studenta. Je to tedy (alespoň z mého pohledu někoho, kdo o takovém vzdělávání pouze slyší, ale nikdy to v praxi neviděl) velmi netradiční způsob vzdělávání — bez testů, trestů, negativní motivace nebo stresu a přesto funkční[1]. Samozřejmě, vše není tak růžové, a i Montessori vzdělávání si s sebou nese určitá rizika a problémy, se kterými se musí potýkat. Některé problémy oproti tradičnímu školství hezky shrnuje tato diplomová práce. V té byla vytvořena SWOT analýza tradičního vzdělávání a Montessori. Na základě toho můžeme postavit tyto dvě větve proti sobě. Asi tu nemá smysl vypisovat všechny body, nicméně osobně mi přišlo zajímavé, že ačkoliv samozřejmě existují slabé stránky a hrozby pro Montessori model (jako pro všechno na světě), důraz u nich je kladen spíše na učitele/rodiče, ne samotné žáky (oproti tradičnímu vzdělávání, kde naopak se slabé stránky dotýkají přímo samotných žáků a velmi těžko se řeší). Zatímco u tradičního školství se můžeme bavit o negativech, jako je stresové prostředí pro žáky, naučení se „přijímat fakty“ bez ověřování, vynucené respektování autorit, u modelu v opozici máme negativní vlastnosti spíše spojené se samotnou náročností výuky pro vyučujícího, s tím spojené hodnocení žáků a celkové pochopení modelu veřejností[2]. Jedna konkrétní věc, mi v této SWOT analýze chyběla. A to ta, že Montessori školy jsou opravdu hodně drahé. Aktuálně vycházím z dat uvedených na webu Mezinárodní Montessori školy v Praze, kde např. za jedno dítě ve věku 6–9 let zaplatí rodiče částku 338 000 Kč za jeden rok[3]. Přidejte k tomu Montessori pomůcky, kde za dřevěný box s přihrádkami a vytištěnými kartičkami písmen utratíte 880 Kč[4] a je vám jasné, že své dítě musíte mít opravdu hodně rádi (nebo disponovat tak velkým množstvím peněz, že vám pár set tisíc ročně nebude chybět), pokud chcete, aby se v Montessori škole vzdělávalo. To bohužel automaticky vyřazuje některé děti, pro které například tradiční vzdělávání není vůbec vhodné, z toho, aby mohly tuto alternativu vůbec vyzkoušet.
Další velká obava, kvůli které bych já váhal s výběrem Montessori vzdělávání pro dítě, je ten, že přechod do tradičního vzdělávání přeci musí být velmi náročné. V prostředí, kde nehrají roli známky, učitel se nebere jako přirozená autorita ale jako průvodce — přejít z takové základní školy na klasickou střední školu (bráno alespoň z pohledu českého prostředí) musí být peklo. Nicméně alespoň zahraniční studie[5], ale i lidé na diskusních fórech, se shodují na tom, že děti které vyšly z Montessori škol dosahují velmi dobrých akademických výsledků relativně bez obtíží. Dokonce často naznačují, že naopak děti z těchto škol dosahují často lepších výsledků, díky jejich motivaci k učení, ve kterém vidí smysl, a učí se rádi. Samozřejmě se najdou výjimky, ale kdyby existoval systém, který by vyhovoval všem, byl by svět příliš jednoduchý. Nutno ještě dodat, že úspěšnost a psychická pohoda studentů bude vždy záviset na daném studentovi, zároveň i lektorovi (a to jak v prostředí Montessori, tak v klasickém vzdělávání) a podpoře rodiny.
Montessori je velmi zajímavý vzdělávací model. Jako člověku, který prošel tradičním vzděláváním, jsou pro mne některé koncepty tohoto modelu často těžko představitelné sci-fi — o to více je fascinující, když čtu zkušenosti lidí, které jsou velmi pozitivní. Zároveň mi přijde skvělé, že Montessori nabízí alternativní cestu pro děti, pro které je z jakéhokoliv důvodu tradiční výuka nepřijatelná. Jen je možná škoda, že cenovka je tak vysoko.
[1] ALJABREEN, Haifa. Montessori, Waldorf, and Reggio Emilia: A Comparative Analysis of Alternative Models of Early Childhood Education. International Journal of Early Childhood [online]. 2020, 52(3), 337–353 [cit. 2023–05–24]. ISSN 0020–7187. Dostupné z: doi:10.1007/s13158–020–00277–1
[2] PETROVOVÁ, Petra. Montessori pedagogika, její přínosy a rizika. Praha, 2014. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví, Katedra didaktiky ekonomických předmětů. Vedoucí práce Ing. Katarína Krpálková Krelová, Ph.D.
[3] ŠKOLNÉ 2022/23. Mezinárodní Montessori škola v Praze [online]. [cit. 2023–05–24]. Dostupné z: https://www.montessori.cz/cs/zapis/skolne/Začátek formulářeKonec formuláře
[4] Abeceda. Montessori ČR [online]. [cit. 2023–05–24]. Dostupné z: https://www.montessoricr.cz/montessori-pomucky/abeceda-detail
[5] LAPON, Elizabeth. Montessori Middle School and the Transition to High School: Student Narratives. Journal of Montessori Research. 2. 2020, 2020(6), 26–38. ISSN 2378–3923.
