Multitasking
Multitasking je dnes značně módním termínem, který se používá pro označení snad veškerých aktivit, které člověk dělá simultánně. Váže se zejména na aktivity v digitálním prostředí. Multitasking je mnohdy zmiňován jako spíše nežádoucí jev současné generace, která přepíná v digitálním prostředí mezi různými aktivitami a nemůže se v zásadě pořádně soustředit na žádnou z nich.
Co je vlastně multitasking? Je v něčem přínosný? Nebo je to jen nežádoucí jev?
Fenoménu multitaskingu se poměrně podrobně věnuje Václav Moravec v knize Média v tekutých časech (2016), z níž následující úvaha vychází.
Multitasking může být chápán jako fenomén, který vzniká z toho důvodu, že člověk má ve svém životě omezený čas pro své aktivity, a tak se snaží „čas natahovat“ tím, že vykonává co možná nejvíce činností zároveň. I v době předdigitální člověk měl možnost některé činnosti vykonávat najednou — uklízet byt a poslouchat rozhlas, vyprávět příběhy při draní peří. Každé dítě při učení trivia multitasking zažívá a učí se — např. dítě čte a přepisuje zároveň, dítě píše a doplňuje gramatické jevy, dítě píše a počítá. Když se člověk učí hrát na hudební nástroj, např. na housle, musí se učit vykonávat mnoho činností zároveň — čte noty, převádí je na prstoklad, levou rukou tiskne struny, pravou rukou mnohdy pohybuje zcela jinak než levou. Tyto činnosti mohou zejména u dětí s poruchami učení vyvolávat obtíže. Je tedy zjevné, že již od minimálně školních let se multitaskingu tak nějak přirozeně učíme. Můžeme jej nazvat multitasking v širokém slova smyslu.
V užším slova smyslu se multitasking chápe jako multitasking mediální. V. Moravec (2016, s. 92) vyjmenovává:
- “Multitasking v rámci jednoho mediálního obsahu — souběžné sledování a komentování konkrétního videopříspěvku na YouTube;
- Multitasking v rámci dvou a více médií — sledování televize se souběžným telefonováním, hraním počítačových her apod.;
- Multitasking v rámci jednoho média — několik otevřených oken na počítači — poslech hudby, čtení zpráv, komentování v sociálních sítích.”
Podle Moravce (2016, s. 93) uvádí Taatgen a Salvucci (2011), že „multitasking je tím méně efektivní a pro lidskou psychiku zatěžující, čím větší jsou nároky souběhu dvou a více úkolů na stejnou funkční doménu mozku.“ Tzn., pokud čtu dva texty najednou, je tato činnost velmi neefektivní, když sleduji při řízení vozovku, nemohu též sledovat display navigace či telefonu. Stejně tak sluchové vnímání dvou různých zvuků (hudba, dva různé rozhovory) je naprosto neefektivní. Mohu se rozhodnout, že budu mezi těmito činnostmi přepínat — tzv. sekvenční multitasking, nemohu jej však vykonávat paralelně (paralelní multitasking). V případě řízení vozu by to mohlo být až život ohrožující.
Jak využít znalosti o multitaskingu při učení?
- Při učení není vhodné se věnovat dvěma paralelním aktivitám, které vyžadují využití stejné funkční domény mozku — tzn. číst text a zároveň přepínat na sociální sítě či online deníky - přepínání mezi více okny a procházení různých mediálních obsahů často vede k povrchnímu vnímání obsahů a nedostatečné kontrole a soustředění. Je prokázáno, že samotné čtení lidé preferují z papíru proto, že je nic jiného „neruší“ — digitální nosiče rozptylují pozornost právě tím, že nabízejí další aktivity — čtení emailu, sociálních sítí apod.
- Pro výuku je důležité uvážit, nakolik digitální technologie zařadit do výuky kvůli výše řečenému. Digitální technologie by při učení měla být spíše „rutinním“ nástrojem, který stejně jako čtení či psaní pomáhá studentovi k učení. Digitální technologie by tedy měla být rutinně zvládnutá tak, aby se student nerozptylovat jejím využitím, aby nedocházelo k tomu, že se student „učí“ nejen danou látku, ale i ovládání technologie. Je to podobné jako když se dítě naučí „rutinně“ psát čísla a pak s nimi může i písemně počítat, naučí se „rutinně“ psát písmena a pak s nimi může opisovat text, který čte.
Rutinní zvládnutí technologie je předpokladem efektivního učení. Pokud chceme děti připravit na život v digitálním věku, musíme je nejdříve naučit bezpečné ovládání digitálních technologií tak, aby je mohly efektivně využít k učení.
Zajímavě o roli digitálních technologiích a využití ve výuce hovoří Greg McDonald v článku: Technology in the Montessori Classroom.
Zdroje ke studiu:
MORAVEC, Václav. Média v tekutých časech: konvergence audiovizuálních médií v ČR. Praha: Academia, 2016. ISBN 978–80–200–2572–2.
MACDONAD, Grag. Technology in the Montessori Classroom: Benefits, Hazards and Preparation for Life. NAMTA Journal, v41 n2 p99–107 Spr 2016. Dostupné z: http://files.eric.ed.gov/fulltext/EJ1112230.pdf.
Lin, L., Cockerham, D., Chang, Z., & Natividad, G. (2016). Task speed and accuracy decrease when multitasking. Technology, Knowledge and Learning, 21(3), 307–323. doi:http://dx.doi.org.ezproxy.is.cuni.cz/10.1007/s10758-015-9266-4
