Multitasking — skvělá praktická dovednost či pouhý mýtus?

Multitasking je v dnešní společnosti často používaným pojmem a spolu s nástupem digitálních technologií se stal ještě rozšířenějším. Co se tedy pod tímto názvem skrývá? Pojem multitasking pochází z informatiky, kde označuje schopnost rychle střídat úlohy operačního systému tak, že se uživateli zdá, že běží současně. Odtud poté multitasking přešel do humanitních věd jako označení schopnosti jedinců vykonávat několik úkonů najednou. Pro mnoho firem je tak multitasking jednou z klíčových dovedností, kterou od svých zaměstnanců očekávají. Jedná se ale opravdu o tak stěžejní schopnost, která šetří čas nebo jde o pouhý mýtus, který naopak může mít negativní efekt?

Multitasking jako zabiják produktivity

V dnešním světě je multitasking spojen především s digitálními technologiemi. Asi každý už byl někdy v situaci, kdy měl při práci na počítači spuštěno několik oken v internetovém prohlížeči, zároveň vyřizoval e-maily, kontroloval svoje účty na sociálních sítích, měl otevřené textové soubory. A ti pokročilejší u všech těchto činností ještě zvládají např. poslouchat hudbu nebo mít zapnutou televizi. Lidé, kteří tento systém praktikují například v práci nebo při studiu, pak mají pocit, že jsou velmi efektivní a produktivní, neboť zvládají několik úkonů najednou. Avšak podle názorů mnoha vědců a výzkumů je tomu právě naopak. Neurovědec Daniel Levitin uvádí, že při multitaskingu lidé ve skutečnosti jen velmi rychle přechází od jedné činnosti ke druhé, což se děje na úkor našich poznávacích funkcí. Aplikování multitaskingu tedy snižuje naši pozornost, způsobuje pouze povrchní vnímání dané věci a často naopak vede k prodloužení doby dokončení daného úkonu. Levitin dále uvádí, že podle mnohých studií multitasking zvyšuje produkci stresového hormonu kortizolu a adrenalinu, což v důsledku vede k tomu, že mozek ztrácí schopnost soustředit se a hledá vnější stimuly.

Je možné dělat multitasking efektivně?

I přesto, že mnohé výzkumy multitasking považují za neefektivní a neproduktivní, je možné jej v určitých situacích aplikovat a dosahovat s ním dobrých výsledků. Multitasking jde totiž velmi dobře provádět v takové situaci, kdy máme jednu z činností plně naučenou a zautomatizovanou. To potvrzují i slova Marianne Carlson, která říká, že „multitasking je prospěšný ve chvíli, kdy používáte část mozku spolu s aktivitami, které probíhají samočinně.“ Každý z nás pak multitasking na této nejzákladnější úrovni, kdy jsou zapojeny zautomatizované činnosti, provádí každý den (telefonování během chůze, povídání si při jízdě na kole atd.). V práci můžeme produktivní multitasking uplatnit např. v takové situaci, kdy čekáme na telefonu a mezitím prohlížíme, promazáváme a třídíme e-maily. V populaci pak existuje malá skupina lidí (přibližně 2%), kteří jsou označováni jako supertaskeři, pro které není vykonávání více úkolů najednou, aniž by utrpěla kvalita vykonávaných činností, žádnou překážkou. Tito lidé umí velmi dobře a efektivně využívat svou pracovní paměť a organizovat si svoji práci. Velmi často nachází uplatnění v profesích, kde je potřeba provádět precizně několik úkonů najednou (např. v letectví — piloti či kontroloři provozu).

Multitasking — ano či ne?

Jak lze z textu výše vidět, nelze jednoznačně říci, jestli je multitasking efektivní či nikoliv, jelikož se jedná o velmi individuální záležitost. Někdo pro něj může mít vrozené vlohy, dokáže si dobře rozčlenit svůj čas a úkoly a zefektivnit prováděné činnosti, zatímco jiní lidé i přes veškerou snahu provádět několik úkonů souběžně, nejsou schopni produktivní práce.