Multitasking v 21. století
V 21. století se čím dál tím více potýkáme s problémem multitaskingu. Tímto pojmem označujeme takový stav, kdy řešíme několik problémů zároveň.
Pamatuji si, že moje první uvědomění tohoto stavu byl na střední škole okamžik, kdy jsem doma na jednom monitoru počítače hrál hru, na druhém jsem měl puštěný film a do pokoje za mnou přišla moje mamka a řešili jsme spolu plány na víkend. Tehdy se na mě docela naštvala, protože měla dojem, že jí vůbec nevěnuji pozornost.
Ale multitasking nemusí znamenat jen dělání několika různých činností v jednom okamžiku. Jako multitasking totiž můžeme označit i takový stav, kdy jsme v práci a v rychlém sledu (třeba v 10 minutových intervalech) měníme činnost, kterou se zabýváme, přičemž se opakovaně vracíme k jedné činnosti. Typickým příkladem může být, že pracujeme například na úkolu do školy. Chvilku vyhledáváme informace, napíšeme pár řádků úkolu, zkontrolujeme si facebook, napíšeme zprávu kamarádovi, začneme hledat nové informace, znovu napíšeme kamarádovi, na pozadí změníme písničku na YouTube, protože se nám nelíbí, znovu napíšeme pár řádků úkolu, atp. Jistě si už teď sami uvědomujete, kolik času vlastně v ten okamžik ztrácíme.
Ale tento stav rozhodně nemusí být jen špatný. David E. Mayer (2001) ve svém výzkumu dokázal, že za přepínání mezi jednotlivými úkoly sice platíme určitou cenu (čas), ta se ovšem mění na základě toho, nakolik si byly činnosti podobné. Přepnutí mezi dvěmi hodně podobnými činnostmi pak může být pro lidský mozek dokonce prospěšné.
Multitasking při práci zabraňuje nudě, která hrozí při příliš jednotvárné práci. Zároveň pro mnohé lidi může působit i jako povzbuzení do práce, kterou by jinak nedělali. Pomocí multitaskingu je také možné dobře využít přestávky při práci — např. dojít si na kafe a s kolegou přitom zkonzultovat problém, který nás trápí a se kterým si nedokážeme sami poradit. Některým lidem navíc tento systém pracovního nasazení může pomoct eliminovat dlouhé seznamy pracovních úkolů a pomocí menších a dílčích úkolů, které jsou v pauzách schopni vyřešit, se motivují do práce na těch složitějších.
Na druhou stranu může být přílišný multitasking velice vyčerpávající a ne každý člověk je schopen tento velice náročný systém mentálního soustředění vydržet. Multitasking navíc příliš vede člověka k zahálce. Podívat se během práce na tříminutové video může být dobrý odpočinek, ale při desátém videu v řadě už je to jenom přítěž. Stejně tak se i plnění dílčích a nedůležitých úkolů může stát frustrujícím, protože práce na důležitějších úkolech se nehýbe tak rychle.
Zdroje:
Multitasking for Scientific Researchers: Pros and Cons. Enago Academy [online]. [cit. 2019–05–01]. Dostupné z: https://www.enago.com/academy/multitasking-for-scientific-researchers-pros-cons/
PATÁKOVÁ, Andrea. Je efektivní multitasking mýtus? . Metodický portál: Články [online]. 22. 10. 2009, [cit. 2019–05–01]. Dostupný z WWW: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/10947/JE-EFEKTIVNI-MULTITASKING-MYTUS.html. ISSN 1802–4785.
Rubinstein, J. S., Meyer, D. E., & Evans, J. E. (2001). Executive control of cognitive processes in task switching. Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance, 27(4), 763–797. http://dx.doi.org/10.1037/0096-1523.27.4.763
