Muzea a galerie a jejich význam pro celoživotní vzdělávání

Učení je proces, který nás provází po celou dobu našeho života a speciální úlohu v našem vzdělávání zastávají i kulturní a paměťové instituce. V této eseji se vydáváme na cestu bádání o současném stavu problematiky: jaké jsou trendy, přístupy, témata a výhledy do budoucna ohledně muzeí a galerií jako platforem pro rozvoj celoživotního učení. Vzhledem k formátu se bude jednat spíše o exkurz do problematiky okrajově mapující minulost, současnost i budoucnost fenoménu, nabízející průřezovou linku zvoucí k dalšímu bádání.

UČENÍ JAKO KREATIVNÍ PROCES

Význam vzdělání pro demokratickou společnost je neoddiskutovatelný, což můžeme ilustrovat i slovy T.G.M.: „Vůbec na školu, na výchovu a na vyučování by se mělo mnohem více myslet… Vývoj školy, v tom je vývoj demokracie.“ (Karel Čapek, Hovory s T.G.M., s.7) Ačkoliv Tomáš Garrigue Masaryk formuloval své myšlenky o demokracii a vzdělání v éře první republiky, jejich poselství je nadčasové a s nezměněnou silou rezonuje i s aktuálními potřebami dnešní doby. Vzdělání v Masarykově pojetí neznamená pouhé nabývání znalostí, ale spíše celoživotní proces sebepoznání, kritického myšlení a mravního rozvoje. V nejširším slova smyslu je celoživotní učení chápáno jako učení od narození do smrti, existující ve vzdělávacím systému i mimo něj, mající různých forem, (…) a týkající se všech oblastí vědění” (UIFLL, 2020, s.21). Celoživotní učení je tak proces, kdy si osvojujeme a rozvíjíme nové vědomosti, intelektuální schopnosti a praktické dovednosti z různých oblastí vědění. Celoživotní vzdělávání bylo tématem, na které poukazoval i J. A. Komenský: Člověk by na sobě měl pracovat i v dospělosti a stáří a nikdy by neměl přestat se sebezdokonalováním. Nejde jen o vědomosti, ale především o formování harmonicky rozvinuté osobnosti. (Cíhová, 2020)

Učení je proces aktivního zapojení se skrze zkušenosti. Je to to, co děláme, když chceme porozumět světu. Může zahrnovat rozvoj nebo prohloubení dovedností, znalostí, porozumění, uvědomění, hodnot, myšlenek a pocitů nebo zvýšení schopnosti reflexe. Efektivní učení vede ke změně, k rozvoji a především v nás podněcuje touhu učit se dál! (The Campaign for Learning, 2000) A právě touha učit se je zcela zásadní hnací silou pro celoživotní učení. Je předpokladem toho, že si k osvojování nových znalostí a dovedností vytvoříme pozitivní vazbu a bude pro nás jen přirozené se pídit po dalším různorodém poznání. Tím, jak se učit efektivně, se zabýval právě i J. A. Komenský. Ve svém díle představil ideu “zahrady utěšené podívané” — vzdělávací instituce, nepříliš lišící se od dnešního muzejního či galerijního prostoru. Svou vizi efektivní formy učení vnímá v důležitosti učení založeném na názornosti a prožitku, které jsou vlastní právě kulturním institucím. (Jůva, 1992)

Úloha kulturních institucí, konkrétně muzejních a galerijních prostředí, spočívá v tom, že vytváří vhodné podmínky pro učení bezděčné. Jde o učení neúmyslné, náhodné a neřízené představou cíle, a tedy vnímáno jako velká přidaná hodnota muzeí. Právě spontaneita učení pak upevňuje vlastní poznání. (Hlavičková, 2012, s. 37) Učení v kontextu kulturních institucí tak vytváří podhoubí, které podporuje činnost a kreativitu návštěvníků, neboť spatřuje učení jako aktivní a tvořivý proces. (Jůva, 2009) Kultura má moc přispívat k rozvoji intelektuální, emocionální a morální úrovně každého občana a plní v tomto smyslu i výchovně vzdělávací funkci. (Hlavičková, 2012, s.3) Komenského myšlenky neztrácejí ani v dnešní době na relevanci a dali základ vnímání i dnešní muzeopedagogiky. (Jůva, 1992) Muzejní pedagogika v teoretické a zejména v praktické rovině stále výrazněji naplňuje jednu z klíčových funkcí moderního muzea jako nenahraditelné instituce celoživotního učení a vzdělávání a „kulturního akcelerátoru“ uvědomění celého lidstva (Low v Jagošová a kol, 2010, s.69)

MUZEUM A EDUKACE, ANEB VZDĚLÁNÍ JAKO JAZYK MUZEÍ

(Jacqueline Gluck v LEM, 2023, s. 49)

Stručně řečeno, účelem a jediným účelem muzeí je vzdělávání ve všech jeho rozmanitých podobách, aspektech od vědeckého výzkumu až po prosté vzbuzení zvědavosti. (Low v Hein, 2015, s. 10)

Muzea a galerie jsou institucemi s dlouhou tradicí a vzdělání nejširších vrstev je jejich posláním již více než 200 let. (Hlavičková, 2012, s. 39). Idea jeho vzdělávací funkce (…) přímo vyplývá z jeho definice. (Nimrichtrová a Smrčka, 2022, s. 12) S rozvojem fenoménu celoživotního učení tak muzea nepřebírají novou roli, pouze se adaptují na změny ve společnosti a proměny jejích potřeb tak, aby mohla i nadále sloužit svému poslání. Muzea tak pouze nekonzervují minulost, ale musí se otevírat vnějšímu světu a reflektovat všechna aktuální témata soudobé společnosti, vědy a především edukace. (Jůva, 2009, s.21) Muzeum a galerie by měly být úzce spojeny s životem lidí a ne existovat jen samy pro sebe. (Low v Hein, 2015, s. 10) Moderní muzea tak nejsou vnímána jako instituce, které sbírají, uchovávají a vystavují důležité artefakty, ale především jako učící se prostředí, které stimulují růst a rozvoj nejen jednotlivce, ale zprostředkovaně i společnosti jako celku. (Aly a kol., 2020) Muzea mají moc nás zastavit a inspirovat, přímět nás vnímat, cítit a myslet. V tomto slova smyslu se tak vzdělávání nezdá být jako něco na okraji, jako doplňující aktivita muzeí a galerií, ale jako něco co se esenciálně nachází přímo v jejich ohnisku dění, je samou podstatou jejich fungování. Muzea a další kulturní instituce hrají zásadní roli při podpoře všech, kteří se chtějí vzdělávat po celý život a významně se podílet na budování zdravějších a šťastnějších komunit (IFFL, 2009, s. 5).

MUZEA — PROČ JE POTŘEBUJEME NYNÍ MOŽNÁ JEŠTĚ VÍCE NEŽ KDY DŘÍV?

Muzea jsou instituce, které se nacházejí na rozhraní. Muzea slouží jako takový pomyslný bod překlenující minulost, současnost a budoucnost. Článek Why We Need Museums Now More Than Ever (Carlsson, 2023) nám zdůrazňuje, že i mnohdy nenápadné instituce jako muzea mají moc odrážet a utvářet naši společnost — od řešení kritických společenských otázek až po proměnu našeho pohledu na budoucnost (Carlsson, 2023). Muzea tak slouží jako pevné opory kulturního, historického, přírodního i technologického dědictví, ale jsou to i instituce otevírající perspektivy budoucího vývoje. Kulturní dědictví není jen o tom uchovávat vzpomínky na minulost, ale každá generace musí znovu objevit naše společné dědictví a obnovit s ním vazby. Je naší odpovědností udržovat ho při životě a hlavně ho udržovat relevantní. Musíme převyprávět příběhy našich předků a propojit tyto příběhy s našimi vlastními příběhy, s našimi vlastními životy a našimi komunitami. Právě to činí kulturní dědictví tak důležitým aspektem naší společnosti.” (Sneška QuaedvliegMihailović v LEM, 2021). Muzeum je tak nositelem příběhů, které nějakým způsobem směřovali naši minulost a současnost, ale promítají se i do naší budoucnosti.

Uvědomujeme si, že se nejde vracet k hlubokým kořenům, ale že je potřeba vše stavět na současnosti. Z dnešního úhlu pohledu vidíme, že bychom měli reagovat na současné trendy, současné problémy společnosti. Zároveň chceme být nositeli určité predikce budoucnosti, chceme být membránou, na základě které dokáže návštěvník rozpoznat, kam se společnost (…) vyvíjí. (Jan Press v rozhovoru pro CzechDesign. Čech, 2018)

Muzea nám tak pomáhají se učit z příkladů minulosti, což je obzvlášť důležité v dnešní polarizované společnosti. Příkladem tomu může být Oxfordské muzeum, které otevřelo expozici “Skrytá historie oxfordské queer komunity” do situace, kdy projevy nenávisti proti LGBTQ+ populaci v Anglii a Walesu gradovaly. Právě skrze podobné expozice je možné šířit znalosti a porozumění, které jsou často těmi nejlepšími zbraněmi proti nenávisti a ignoranci. (Carlsson, 2023) Muzea mají schopnost tmelit komunity a podporovat jejich přináležitost k místu skrze sdílení kulturního dědictví. Archetypální obrazy pomáhají porozumět lokální historii a objektům, které ji utvářely a skrze něž je možné nacházet společné průniky a integrovat společnost jako celek“ (Hlavičková, 2012, s.38). Muzea tak mohou sjednocovat a tmelit společnost v celé škále: podporují rozvoj komunitního prostředí a občanské společnosti, integraci znevýhodněných jedinců do kulturního života či mnohdy chybějící „dialog generací“, pomáhají pochopit mj. genderové otázky, trvale udržitelný rozvoj nebo pluralitu kultur a lidských hodnot a stávají se tak jedním z významných faktorů znalostní ekonomiky. (Jůva, 2009, s.21)

V dnešní době proliferace informací, dezinformací a s příchodem umělé inteligence roste ve společnosti velká obezřetnost a nedůvěra ve zdroje informací. Muzea si však uchovala status institucí, ve které panuje všeobecná důvěra: Muzea jsou však nadále důvěryhodnými zdroji, a o tuto vlastnost bychom neradi přišli. (Tulga Beyerle v rozhovoru pro CzechDesign, Boháčová, 2019). Muzea tak mají pro společnost nenahraditelnou funkci. Mají možnost vytvářet společenský diskurz, a tím se podílet na směřování společnosti, mají mnohem větší vliv, než si doposud myslela. (Tamtéž)

JAK SE STAVÍ MODERNÍ MUZEUM A GALERIE?

O významu muzejních a galerijních institucí jako platforem pro celoživotní učení jsme se přesvědčili v předchozích řádcích. Co je ale to, co napomáhá naplňovat tuto úlohu muzeí? Skrze vstupy ředitelů, ředitelek a pracovníků muzejních a galerijních institucí si přiblížíme to, co jsou aktuálně základní stavební kameny moderních muzejních a galerijních institucí.

MUZEUM PRO UMĚNÍ, NEBO UMĚNÍ A MUZEUM PRO LIDI?

Stejně jako společnost i muzea se proměňují. Slovy ředitelky Hamburského muzea designu dokonce natolik, že tuto proměnu označila jako bod zlomu. (Beyerle v Boháčová, 2019) A jednou z ní identifikovaných výzev je právě redefinice toho, pro koho vlastně muzea jsou? Jedním z nejzásadnějších důvodů existence muzeí je péče o kulturu, opatrování sbírek, jejich střežení a uchování pro budoucí generace. Pak ale vyvstává další otázka: Jsme tu jen proto, abychom se snažili udržet sbírky v bezpečí, nebo je spíše důležitější, aby byly dostupné pro lidi, kteří si z nich také něco odnesou? (Beyerle v Boháčová, 2019) Muzea 21. století by měla být inkluzivní, utvářet otevřené, vstřícné, inspirující a esteticky podněcující prostředí. Místo bariér a nedotknutelnosti by se muzea měla stát místem prožitků, štěstí a radosti. Klíčem k dosažení těchto cílů je uvědomění si, že nejcennějším “exponátem” muzea je sám návštěvník, nikoli artefakty v expozici. (Dobiášová Krejčí, 2023) Návštěvník a jeho prožitek by tak měl být v samém centru pozornosti. Toto uvědomění si pak žádá proměnu toho, jakým způsobem je muzeum koncipováno. Museli jsme kompletně změnit uvažování (…) nyní např. půjčujeme umělecká díla. Lidé si tak zážitek z muzea, kde se nemohou exponátu dotýkat, odnesou do svého domova a získají tak nový typ zkušenosti se současným uměním. (Jan Press v Čech, 2018) S tím ideově souzní i vize expozic, které nejsou jen plné cenných exponátů, ale jsou to především objekty, které k člověku promlouvají, jsou mu určitým způsobem blízké a relevantní. Jsem neustále fascinována, co všechno design dokáže. Je o nás, o našem světě, bytí, budoucnosti, interakcích, komunikaci, kráse. Dotýká se nás všech, souvisí s námi. I když mi něco připadá nezajímavé nebo ošklivé, pořád je to něčím překvapující. Vzbuzuje ve mně zájem a touhu učit se nové věci, chápat nové úhly pohledu. (Beyerle v Boháčová, 2019) A právě toto je kýžený stav, kterého by muzejní a galerijní instituce měly dosahovat.

OTEVÍRÁNÍ MUZEA ŠIROKÉ VEŘEJNOSTI ANEB MUZEUM JAKO SPOLEČENSKÉ CENTRUM

Proměna role muzeí se tak do velké míry dotýká právě zmíněného otevírání se veřejnosti v tom nejširším slova smyslu: musíme se umět otevřít publiku. Jenom věci ukazovat a říkat: „Věřte nám, my jsme experti…,“ to není cesta, jak pokročit. Když budeme vnímat jejich znalosti, zájem a touhu zapojit se, z muzea jako instituce se lépe může stát interaktivnější platforma diskurzu. To je ta změna role muzeí. (Beyerle v Boháčová, 2019) Návštěvníci jsou tedy pro muzea a galerie zcela zásadní, jak je ale do muzea přitáhnout? Muzea a galerie si pomalu uvědomují, že člověk je tvor společenský, a tak se do popředí dostává obraz muzea jako společenského centra pro komunitní setkávání se. Muzea a galerie se tak snaží otevřít se lidem a proměnit zažitý pohled muzeí jako zkostnatělých kulturních stánků, v prostory, které slouží veřejnosti k užívání a vzájemné interakci. (Wollentz a kol, 2023) Muzea a galerie tak své budovy vybavují kavárnami jakožto centry společenského života. (Press v Čech, 2018) Usilují o to, aby muzeum bylo místem setkávání. (…) Utváříme také doprovodný program vhodný pro všechny věkové kategorie, který není vždy nutně o umění, ale třeba o příjemně stráveném odpoledni s rukodělnou aktivitou. (…) Zkostnatělost se nám podařilo odstranit zmíněnou otevřeností a způsobem prezentace. (Lenka Škvorová v rozhovoru pro CzechDesign, Soukupová, 2020) Aby tu muzea mohla být skutečně pro všechny, musí průběžně identifikovat bariéry a postupně je odstraňovat. Jedním z takových kroků bylo rozhodnutí brněnské Moravské galerie, jako první takové instituce v České republice, zavést u stálých expozic volný vstup. Tak, aby byl galerijní prostor přístupný všem bez ohledu na socioekonomické zázemí. Muzea by tak měla být ze své podstaty místy bezbariérovými a inkluzivními. A s tím je do značné míry spojený i zvolený jazyk prezentace. Muzea a galerie byly dlouhou dobu orientovány pouze na návštěvníky z řad odborné veřejnosti. Dnes je cílem nalézt inkluzivnější podobu jazyka, která bude adekvátní publiku. Chceme komunikovat s běžnými lidmi, mít s nimi stejný jazyk, nehrajeme si na elitní prostředí. Důležitá je edukace, naše poslání je veřejná služba. (Jan Press v rozhovoru pro Novinky.cz, Svobodová, 2024)

NA DESIGNU ZÁLEŽÍ

S vizí muzeí jako příjemných společenských center je neodmyslitelně spjata i jejich vizuální podoba. Na příkladu dětské fascinace krabicí od bot, to demonstruje ředitelka Pittsburghského muzea Jane Werner ve svém vystoupení na TedExové konferenci: Všichni umíme ocenit dobrý design. Muzejní expozice by měla podněcovat zvědavost, kreativitu a hlavně přinášet radost. Aby mohlo být muzeum vnímáno jako přívětivá a vítající instituce, je důležité, aby svým designem zvala návštěvníky a lahodila vizuálním smyslům (Werner, 2019). Centrálním architektonickým prvkem je tak dle Werner atrium muzea (Tamtéž). Muzeum, které nás vítá muzejním obchůdkem a kavárnou, která přirozeně sdružuje návštěvníky, na nás bude působit úplně jiným způsobem než holé přísně udržované a distingované atrium banky. Proměňující se role muzeí si vyžádaly změny i ve vnitřní struktuře výstav, které jsou nyní spíše prostory k volnému a svobodnému průchodu. Vnitřní prvky mají fluidní ráz a jsou designovány tak, aby mohly být snadno transformovány a plnit rozmanité funkce v prostoru. (COMPAC, 2024) V rámci muzeí nejsou opomíjeny ani kreativní hravé prvky, které stimulují zážitky, viz například instalace skluzavky v budovách Pražákova paláce: Po těchto toboganech by se návštěvníci mohli sklouznout z jednoho patra do jiného. Jízda po skluzavce by navíc podle Presse tvořila symbolický předěl mezi expozicí moderního umění a umění po roce 1945. (Taušová, 2013) S designem muzejní instituce je úzce spjata i jeho vizuální identita. Toto téma otevřela i ředitelka Benešovského muzea: Vizuál (našeho muzea) pracuje se základním prvkem hvězdy, která je přejata z erbu města. V budově se právě od tohoto znaku odvíjí orientační systém, kdy každý prostor má svou barvu hvězdy. Instituce tím získala jednotnou tvář a mladistvý nádech. Myslím si, že pro instituci našeho typu je takový krok nutností a jsem ráda, že určitým způsobem inspiruje i město (Škvorová v Soukupová, 2020). Muzejní instituce, tak smysluplným způsobem vytvořila jednotící tvář muzejního vizuálu s citlivým odkazem na místní historii.

ZA HRADBY MUZEJNÍCH ZDÍ: MUZEUM JAKO MIGRUJÍCÍ A VIRTUÁLNÍ INSTITUCE

Přestože je fyzická podoba muzea důležitá, někdy je důležitější, aby z ní muzeum vyšlo a rozšířilo se do veřejného prostoru blíže lidem. Zažít jsme to mohli např., když Moravská Galerie v Brně kvůli vernisáži výstavy Olgoje Chorchoje KMENY 90 zastavila hromadnou dopravu na nejrušnější třídě v Brně a otevřela výstavu 6 000 lidí. (Press v Čech, 2018) Moderní muzeum by se tak nemělo omezovat pouze na svůj fyzickém prostor, ale naopak z něj vystupovat, dále do měst, do městských čtvrtí a venkovských oblastí, kde se přibližuje lidem, otevírá umění širší veřejnosti a vytváří pole pro diskuzi. (Seik, 2014) Umění by mělo vyjít z galerií ven a do prostoru kolem sebe zasáhnout. (Škvorová v Soukupová, 2020) Cestou je dostat umění za hranice muzea, do veřejného a virtuálního prostoru. Skrze tyto intervence se pokusit oslovit komunity zvenčí, které do muzea běžně nechodí. (Beyerle v Boháčová, 2019)

DIGITALIZACE, AUDIOVIZUÁLNÍ TECHNIKA A AI ANEB MUZEA NA CESTĚ K PERSONALIZOVANÉMU ZÁŽITKU

Jednou z cest, jak udělat muzeum více přístupné, inkluzivní a dostupné i vně instituce, je jeho digitalizace. V kontextu covid-19 byla muzea nucena přehodnotit zaběhnuté principy a uspíšit svůj přerod v digitální instituce. (Noehrer a kol., 2021) Tím se muzea otevřela mnoha zájemcům, kteří by je dříve nemohli navštívit (Beumer v Chan a Beumer, 2023, s. 13). Skrze digitální technologie mohlo dojít k zpřístupnění muzejních zdrojů veřejnosti — tyto zdroje otevírají nové možnosti interakce, jak s muzejními daty a exponáty pracovat a spoluvytvářet hodnotný obsah. Příkladem tomu může být hackathon nad muzejními daty. (LEM, 2023) Muzea se tak přetváří do podoby inovačních hubů představujících interaktivní platformy pro zapojení společnosti. Touto proměnou se muzea nacházejí i na pomyslné interdisciplinární křižovatce, neboť mnohdy svými expozicemi propojují humanitní a technické obory, kreativní průnik zdánlivě nesouvisejících oborů jako matematiky a historie nebo technologie a umění. (Bedewy a kol., 2024) Tyto příklady ukazují, jak se mění tvář muzeí, díky technologickému pokroku jsou muzea dostupnější než kdykoli předtím.

Digitální technologie umožnily pracovat s daty, např. Projekt The Lens změnil očekávání návštěvníků. Místo „milého rodinného dne v muzeu“ může audiovizuální průvodce doporučit například, na jaké filmy se podívat či jaké hry si zahrát po návratu domů. Rozšířil se účel muzejní instituce. (Beumer v Chan a Beumer, 2023, s. 13) Do muzejní edukační praxe tak mohly proniknout principy personalizovaného a na médiích založeného vzdělávání. (Calvi a Vermeeren, 2023) Příkladem tomu může být využití audiovizuálního průvodce, který nabízí na stejné trase odlišný obsah různým skupinám. Díky tomu je možné cíleně oslovit konkrétní segment návštěvníků, a to nejen podle věku. Digitální průvodce tak může sloužit nejen jako pomocník při prohlídce, ale i jako nástroj pro zlepšování a personalizaci budoucích výstav (Douša, 2024, s. 7). Tomu paradoxně napomohla i umělá inteligence, příkladem tomu může být využití chatovacího bota, který návštěvníkovi dává možnost vést dialog nad vystavenými obrazy (Smet, 2023). Muzejní praxe se tak otevírá směrem k zážitkovému designu expozičních prostor.

MUZEJNÍ PEDAGOG JAKO DESIGNÉR ZÁŽITKOVÉHO PROSTORU

Když se řekne „muzeum“, tak jako rodič mám chuť vyrazit s rodinou za zážitky. Navíc se něco zajímavého dozvím. Je to zábavné, je to inspirativní. Jaká bude další akce, chci přijít! (vize ředitele Halaše, muzeum Říčany)

S rozvojem edukačního potenciálu muzeí byla podpořena i role muzejních pedagogů jako designérů vzdělávacího zážitku. Muzejní pedagogika je chápána jako sociální věda interdisciplinárního charakteru. Základ je odvislý od podnětů museologie a pedagogiky s úzkou vazbou na řadu kulturních humanitních, sociálních, ale také přírodních a technických věd. (Jagošová, 2020, s.334) Muzejní pedagogové nepředstavují pedagoga frontálně přednášejícího sdělení, ale jsou to kurátoři a designéři prostoru, který sám má navigovat návštěvnickou zkušenost a podporovat ke zvídavosti a kreativitě. S dostupností současných moderních technologií je jejich práce o to důležitější a rozmanitější, ale i náročnější, neboť se nachází na rozhraní řady disciplín.

Takovým kreativním edukačním prostředím naplňují muzea potenciál optimálního, podnětného prostředí pro neformální vzdělávání, které pracuje s aktivizací návštěvníků, principem názornosti, hands-on přístupem, učením se z exponátů, autenticitou, zážitkovostí a prvky edutainmentu. (Jagošová, 2020, s.333)

Jejich práci ocenila i ředitelka Pittsburgského muzea Jane Werner, když poukazovala na jejich esenciální úlohu jako designérů tzv. laboratoře pro učení — podnětného prostředí, kde se kreativně snoubí umění a digitální technologie. My jsme neutratili skoro nic za prostory, ale nešetřili jsme na talentovaných lidech, kteří nám pomohou laboratoř vystavět (Werner, 2019). Moderní směřování muzejní edukační praxe zapojuje učení za využití všech smyslových vjemů, muzeum se tak do určité míry stává experimentálním prostorem, které má pozitivní dopad na návštěvnickou zkušenost a probouzí chuť k dalšímu vzdělávání se: začínáme různé věci testovat, zkoušíme, jaké to je dělat workshop či umožnit publiku nacházet nové spojitosti, dostávat se do nových diskuzí a učit se z toho. (Škvorová v Soukupová, 2020) Muzea v nás posilují touhu objevovat neprobádané a odlišné od toho, co představuje naše poznání: Nejlepší zážitky jsou ty, které návštěvníka v muzeu překvapí něčím neočekávaným, díky zapojení více smyslů si zážitky z muzea lépe zapamatujete. (Beumer v Chan a Beumer, 2023, s. 13)

MUZEUM A EMOCE

Podstatou zážitku je emoce, ať už je pozitivní či negativní, je to to, co si odnášíme úplně nejvíce. Kulturní instituce jsou založené na tom, že mají vzbuzovat emoce. Jakou roli tedy hrají emoce v procesu učení? Emoce jsou pro proces učení velmi podstatné, muzea tak různými prostředky probouzejí v návštěvnících emotivní reakce, aby s nimi lépe navázala kontakt. “MuseiEmotivi” je terminologie, která přichází z Itálie a představuje koncept emocí jako motivátoru pro učení se v muzeu (Mazzanti, 2021). Emoce stimulují pozornost, zvědavost a zájem. Muzejní prostory jsou záměrně navrhovány tak, aby dokázaly návštěvníky vtáhnout a emotivně věci prožít, aby si např. zkusili, jaké to je, když se člověku celý svět převrátí vzhůru nohama a ztratí svobodu, zanikne demokracie a spravedlnost. Cílem (…) je podnítit zvědavost návštěvníků, objevovat osobní příběhy, hledat souvislosti mezi minulostí a naší společností dnes, přemýšlet o morálních problémech a diskutovat o nich, vyjadřovat své názory a zároveň být otevřený pohledu jiných, a nakonec předávat to, co se naučili, ostatním (Anotace k bloku Konference k příspěvku Edukace emocemi — zvídavost, objevování a empatie v Rotterdamském muzeu, blíže viz Jiřiště, 2023). Právě emoce jsou nástrojem, který emočně a intelektuálně přemostí sdělení mezi vystavovaným objektem a návštěvníkem. Cílem však není pouze probudit emoce, ale také učit lidi emocím a empatii, které jsou tolik nezbytnými předpoklady při utváření plnohodnotných mezilidských vztahů. (Hlavičková, 2012, s. 37)

QUO VADIS: (ČESKÁ) MUZEJNÍ A GALERIJNÍ EDUKACE

A kam se ubírá česká muzejní a galerijní edukace? Jedním z témat, které jsem dosud poměrně míjeli, ale v současné kulturní praxi rezonuje, jsou muzea a galerie ve světle klimatické krize a konzumního způsobu života. Muzeum je ze své podstaty schránkou artefaktů, ale v dnešní materialistické společnosti je produkce už natolik proliferní, že se nabízí otázka, zda má muzeum vůbec ještě schraňovat fyzické předměty? Nad tím se zamýšlí i ředitelka Hamburského muze designu: Otázkou je, zda do svých sbírek dáváme správné věci a jestli bychom vůbec něco sbírat měli. Když chceme dělat muzea udržitelnými, musíme se přestat hnát za každou senzací. (Beyerle v Boháčová, 2019) Téma udržitelnosti a větší šetrnosti rezonují ve veřejném prostoru a výjimkou není ani oblast muzeí. (Smidova, 2023, s. 44) Globální muzea se spojila, aby společně akcentovala tuto problematiku a vytvořila platformu Museums for future, která akcentuje hodnoty udržitelnosti ve svém fungování. Zatímco v Německu nebo Velké Británii je již k dispozici řada metodik nebo meziinstitucionálních projektů k vystavování a komunikaci těchto témat, v České republice se teprve v poslední době objevují tematické výstavy nebo workshopy pro kulturní instituce. (Smidova, 2023, s. 44) Přestože sama muzea nemohou situaci výrazně měnit, mají moc být platformami, které témata akcentují veřejnosti a upozorňují na jejich důležitost. Muzea mohou posunout (tematiku) prostřednictvím debat širšímu publiku, které si je adaptuje také do vlastního každodenního života. (Beyerle v Boháčová, 2019)

Jaké je tedy v tomto světle budoucí směřování muzejních a galerijních institucí? Je třeba, aby to byly instituce více kreativní, inspirativní a motivační, zároveň dynamičtější v zapojování veřejnosti do vlastní činnosti, a přejímající odpovědnost i za životní prostředí (Nakabuye, 2023, s.14). Velkým tématem je tak jejich společenská úloha. Ale, aby mohly v tomto smyslu skutečně sloužit společnosti, musí být bezpečnými prostory všem: Měly by být místy, kde je možné zabývat se sdílením různých myšlenek, zkušeností a diskurzů. Galerie jako platforma uvažování, možností, principů, aktualizací obsahu, které si návštěvník odnáší. (Kotyza a Říhová, 2024, s. 9) Muzeum budoucnosti by tak v tomto kontextu mělo být veřejným prostorem, kam návštěvník přichází s pocitem, že se zde může cítit svobodně, bezpečně, kde může vést debatu, vzdělávat se a kultivovat sebe i své okolí. Zkrátka organizace, která chápe svoji společenskou roli v utváření budoucnosti. (Petlička, 2023, s. 16)

A jak si představují sama muzea své budoucí směřování? Ambice globálních muzeí jsou koncipována v rámci projektu Future Museum project, na kterém se podíleli zástupci z řady muzejních institucí. I česká muzea vnímají potřebu rozvoje, hledají inspiraci a koncipují vize svého budoucího směřování. V rámci českého kontextu jsou tyto snahy prezentovány na inovační platformě muzeUM JINAK a na půdě Asociace muzeí a galerií, která otevírá témata českému kontextu co možná nejrelevantnější.

ZÁVĚREČNÁ NÓTA

Z textu je patrné, že muzea a galerie jako vzdělávací instituce rozhodně neztratily na významu tváří v tvář technologické a informační revoluci, naopak, dokázaly moderních technologií využít a svůj potenciál tak ještě rozvinout. Sama jsem měla možnost sledovat, kam se za posledních deset let posunula úroveň muzejní a galerijní prezentace. Tato esej vyšla na motivy mé návštěvy nově zrekonstruovaného Místodržitelského paláce a čerstvě nainstalované stálé expozice Umění do kapsy, jejíž volnou předlohou je dobře známá encyklopedická řada Rozum do kapsy. Byla jsem velmi příjemně překvapená designem stálé expozice a jeho silným edukačním podtextem. Z toho tedy vzešla myšlenka zabývat se právě problematikou muzeí a galerií v kontextu celoživotního vzdělávání: tím, odkud fenomén vzešel, a kam směřuje. Ještě bych ráda vyzdvihla slova jednoho muzejního pedagoga: Exhibits can only do so much, tak si na nějakou výstavu zajděte a třeba budete sami překvapeni, co všechno vám dá a přinese.

Zdroje:

ALY, E. S. E. M., ABDALLAH, A.O. a FACKLER G. The Role of the Museums in Lifelong Learning for Adults. International Journal of Heritage and Museum Studies. 2020, roč. 2, č. 1, s. 136–145. Dostupné z: https://ijhms.journals.ekb.eg/article_188763_6294e04b73ba097ac81ab2e6162b0361.pdf

ANDERSON, D.. A manifesto for museum learning and engagement. Online. In: Museum Association. Dostupné z: https://www.museumsassociation.org/campaigns/learning-and-engagement/manifesto/. [cit. 2024–06–12].

BEDEWY, E.S., LAVICZA, Z., a LYUBLIANSKAYA, I. STEAM practices connecting mathematics, arts, architecture, culture and history in a non-formal learning environment of a museum. Journal of Mathematics and the Arts. 2024, .s. 1–34. https://doi.org/10.1080/17513472.2024.2321563

BEREKYAN, K. a L. PETR DIGITAL LEARNING AND EDUCATION IN MUSEUMS INNOVATIVE APPROACHES AND INSIGHTS. NEMO. 2023. ISBN: 978–3–9822232–6–1. Dostupné z: https://www.ne-mo.org/fileadmin/Dateien/public/Publications/NEMO_Working_Group_LEM_Report_Digital_Learning_and_Education_in_Museums_12.2022.pdf

BOHÁČOVÁ P. Bod zlomu. Muzea musí přehodnotit své fungování, říká Tulga Beyerle, ředitelka muzea v Hamburku. CzechDesign. 2019. Dostupné z https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/bod-zlomu-muzea-musi-prehodnotit-sve-fungovani-rika-tulga-beyerle-reditelka-muzea-v-hamburku

CALVI, L., VERMEEREN, A. P. O. S.. Digitally enriched museum experiences — what technology can do. Museum Management and Curatorship. 2023, roč. 39, č. 3, s. 335–356. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/09647775.2023.2235683.

CARLSSON, R. Why We Need Museums Now More Than Ever — The Importance of Museums. Online. In: MuseumNext. 2023. Dostupné z: https://www.museumnext.com/article/why-we-need-museums-now-more-than-ever/. [cit. 2024–06–12].

CÍHOVÁ, Jitka. Škola hrou: Jak si představoval Komenský moderní vzdělávání? Online. 100+1. 2020. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/skola-hrou-jak-si-predstavoval-komensky-moderni-vzdelavani. [cit. 2024–06–12].

ČAPEK, K.. Hovory s T. G. Masarykem. 1. soubor. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1990, s. 7.

DOBIÁŠOVÁ KREJČÍ, T. Muzea jako centra vzdělávání pro 21. století. Online. Seznam medium. 2023. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/umenim-muzea-jako-centra-vzdelavani-pro-21-stoleti-14354. [cit. 2024–06–12].

DOUŠA, P. Audiovizuální průvodce v muzeu. Věštník AMG: Muzea a audiovizuální technika. . 2024, č. 2. ISSN 2464–7837. Dostupné z: https://www.cz-museums.cz/UserFiles/file/2024/Vestnik/2_2024_komplet_mensi.pdf

FUTURE MUSEUM. Online. Dostupné z: https://www.future-museum.com/. [cit. 2024–06–12].

HALAŠ, J. Kam směřujeme. Online. In: Muzeum Říčany. Dostupné z: https://muzeumricany.cz/muzeum-ricany/kam-smerujeme/. [cit. 2024–06–12].

HEINE, G. E. A Democratic Theory of Museum Education. Museologica Brunensia. 2015, roč. 4, č. 2, s. 10–13. ISSN ISSN 2464–5362. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/sites/default/files/pdf/134742.pdf

HLAVIČKOVÁ, D. Vzdělávání dospělých v kontextu celoživotního učení. In Vzdělávání dospělých: Teorie a praxe, 2012, s. 17–30. Praha: Wolters Kluwer ČR. Dostupné z: https://lifelonglearning.mendelu.cz/media/pdf/LLL_20120203032.pdf

CHAN, S. a N. BEUMER Muzea a nové technologie. Věštník AMG: Muzea a spolková činnost. 2023, č. 1. ISSN 2464–7837. Dostupné z: https://www.cz-museums.cz/UserFiles/file/2023/Vestnik/1_2023_komplet_mensi.pdf

INNOCENT, N.. How museums, libraries and archives contribute to lifelong learning IIFL Sector paper 10. Inquiry into the Future for Lifelong Learning. Liecester, England, 2009, Dostupné z: https://learningandwork.org.uk/wp-content/uploads/2021/01/How-museums-libraries-and-archives-contribute-to-lifelong-learning-Sector-Paper-10.pdf

JAGOŠOVÁ, L. Na pomezí formálního a neformálního vzdělávání. Potenciál muzejní edukace pro školní skupiny a spolupráci muzejních pedagogů s učiteli. Pedagogika. 2020, roč. 70, č. 3, s. 333–348. ISSN 0031–3815. Dostupné z: doi:10.14712/23362189.2020.1713

JIŘIŠTĚ, J. Zásadní historická lekce tady a teď — edukace v rotterdamské expozici 40–45 NOW. Online. In: MuzeUM JINAK: platforma pro muzejní inovaci. 2023. Dostupné z: https://museumjinak.cz/inovaze/prispevek/edukace/. [cit. 2024–06–12].

JŮVA, V. Muzeopedagogika a J. A. Komenský. Pedagogická orientace. 1992, roč.2 , č. 4, s. 25. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20200318191935/https://journals.muni.cz/pedor/article/download/11271/10035

JŮVA, V. Vznik a rozvoj muzejní pedagogiky. Muzejní a vlastivědná práce. 2009, roč. 47, č. 2, s. 3–21. Dostupné z: https://emuzeum.cz/file/552db75356a9e9b225a6ccdf81649ea0/62385/muzeum_2_2009_finale.pdf

KOTYZA A. a K. ŘÍHOVÁ Diskurzivní pojetí edukace v Národní galerii v Praze. Věštník AMG: Muzea a návštěvníci.. 2024, č. 1. ISSN 2464–7837. Dostupné z: https://www.cz-museums.cz/UserFiles/file/2024/Vestnik/1_2024_komplet_mensi.pdf

Learning, U. I. F. L. Embracing a culture of lifelong learning: Contribution to the Futures of Education Initiative : Report : a Transdisciplinary Expert Consultation. 2020. Dostupné z: https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000374112

LEM, kolektiv autorů. Developing Education and Public Engagement in Museums. NEMO. 2023. ISBN 978–3–9825110–0–9. Dostupné z: https://www.ne-mo.org/fileadmin/Dateien/public/Publications/NEMO_Working_Group_LEM_Publication_Developing_Education_and_Public_Engagement_in_Museums_05.2023.pdf

LU, Fei. How Museums Innovated Over The Past Year (And How They Will Keep Innovating). Online. In: Jing Daily Culture. 2021. Dostupné z: https://jingdailyculture.com/museum-booster-museum-innovation-barometer-2021-takeaways/. [cit. 2024–06–12].

MAZZANTI, P. ed. EMOTIONS and LEARNING in MUSEUMS. NEMO. 2021. ISBN: 978–3–9822232–1–6. Dostupné z: https://www.ne-mo.org/fileadmin/Dateien/public/Publications/NEMO_Emotions_and_Learning_in_Museums_WG-LEM_02.2021.pdf

Museums and Trust 2021. Online. In: American Alliance of Museums. 2021. Dostupné z: https://www.aam-us.org/2021/09/30/museums-and-trust-2021/. [cit. 2024–06–12].

MuzeUM JINAK. Online. Dostupné z: https://museumjinak.cz/inovaze/domaci-inspirace/. [cit. 2024–06–12].

NAKABUYE, H. F. Schopnost překonávat krize. Věštník AMG: Muzea a spolková činnost. 2023, č. 1. ISSN 2464–7837. Dostupné z: https://www.cz-museums.cz/UserFiles/file/2023/Vestnik/1_2023_komplet_mensi.pdf

NIMRICHTOVÁ K. a J. SMRČKA. Muzea a vzdělávání. Věštník AMG: Vzdělávání v muzeích. 2022, č. 2. ISSN 2464–7837. Dostupné z: https://www.cz-museums.cz/UserFiles/file/2022/Vestnik%20/2_2022_komplet_mensi.pdf

NOEHRER, L., GILMORE, A., JAY, C. The impact of COVID-19 on digital data practices in museums and art galleries in the UK and the US. Humanities and Social Sciences Communications, 2021, 8.1. Dostupné z: https://doi.org/10.1057/s41599-021-00921-8

PETLIČKA, F. Otázky pro nové ředitele Ostravského muzea. Věštník AMG: Autorská práva v muzeích. . 2023, č. 4. ISSN 2464–7837. Dostupné z: https://www.cz-museums.cz/UserFiles/file/2023/Vestnik/4_2023_komplet_mensi.pdf

SEIK, L. “What does it have to do with me?” The Learning Museum, or How the Principle of Aesthetic Research Makes Cultural Education More Accessible. Online. ONCURATING. 2014. Dostupné z: https://www.on-curating.org/issue-24-reader/what-does-it-have-to-do-with-me-the-learning-museum-or-how-the-principle-of-aesthetic-research-makes-cultural-education-mo.html. [cit. 2024–06–12].

SMET, H. AI pilot project in the MSK: start a conversation with a painting. Online. Museum of Fine Arts Ghent. 2023. Dostupné z: https://www.mskgent.be/en/in-depth/ai-at-the-msk. [cit. 2024–06–12].

SMIDOVÁ, Michaela. Workshop Jak vystavovat environmentální témata v paměťových institucích? Online. Muzeum. 2023, roč. 61, č. 1, s. 44–45. Dostupné z: https://publikace.nm.cz/en/file/49a2788d1280eb3c086e48e2ddb1c437/42682/08_Smidov%C3%A1.pdf. [cit. 2024–06–12].

SOUKUPOVÁ, V.. Člověk nemusí rozumět umění, aby přišel do muzea. Muzeum umění a designu Benešov je otevřeno všem generacím, říká ředitelka Lenka Škvorová. Online. CzechDesign. 2020. Dostupné z: https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/clovek-nemusi-rozumet-umeni-aby-prisel-do-muzea-muzeum-umeni-a-designu-benesov-je-otevreno-vsem-generacim-rika-reditelka-lenka-skvorova. [cit. 2024–06–12].

SVOBODOVÁ, S.. Šéf Moravské galerie Jan Press: Uměním je i skvěle uvařený oběd. Nejsou to jen vystavená díla. Online. Novinky.cz. 2024. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-sef-moravske-galerie-jan-press-umenim-je-i-skvele-uvareny-obed-nejsou-to-jen-vystavena-dila-40467144?cwtoken=aGB9eXRtaGB9eXRtaGB9eXRtPDo8NTg5PT07PSM5NTs. [cit. 2024–06–12].

TAUŠOVÁ, Zuzana. Moravskou galerii protkají skluzavky z patra do patra, plánuje ředitel. Online. IDnes.cz. 2013. Dostupné z: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/skluzavky-v-moravske-galerii-v-brne.A131123_2003766_brno-zpravy_taz. [cit. 2024–06–12].

The FutureMuseum Project: Add Your Voice to the Future of Museums. Online. In: Museum. Dostupné z: https://museum-id.com/futuremuseum-project/. [cit. 2024–06–12].

WERNER, J.. Museums can be a Lab for Children’s Learning. Online. 2019. Dostupné z: TEDxPittsburghWomen, https://www.ted.com/talks/jane_werner_museums_can_be_a_lab_for_children_s_learning. [cit. 2024–06–12].

WOLLENTZ, G., a kol.. The museum as a social space and a place for lifelong learning. Nordisk Museologi. 2023, roč. 34, č. 2, s. 23–42. Dosupné z: https://www.researchgate.net/publication/366967503_The_museum_as_a_social_space_and_a_place_for_lifelong_learning