Myšlenková mapa — polyfunkční nástroj a věrný pomocník
Co činí myšlenkovou mapu užitečným nástrojem? Je to její grafický charakter či snad její samotná podstata, která podporuje kreativitu a myšlení tam, kde je toho zapotřebí? Stejně jako všechny ostatní nástroje má myšlenková mapa své výhody a nevýhody. Ačkoliv se jedná o poměrně versatilní pomůcku, pravdou však zůstává, že je stále lepší otevírat vlašské ořechy louskáčkem nežli to zkoušet kladivem.
Vznik myšlenkových map
Myšlenkové mapy tak, jak je známe dnes, začaly vznikat až v druhé polovině 20. století. Alan M. Collins a Ross Quillian vytvořili koncept sémantických sítí — sítí, ve kterých jsou jednotlivé koncepty propojeny sémantickými vztahy. Na jejich práci později navázal Tony Buzan, zavedl název myšlenková mapa
a vytvořil několik pravidel, dle kterých by se myšlenkové mapy měly tvořit. Používání grafického znázornění myšlenek by v zásadě mělo vést k rozvoji kreativity, schopnosti učit se, procvičování paměti a myšlení, neboť i mozek funguje asociativně.
Přirozenost myšlenkových map Tony Buzan (2010) ospravedlňuje takto:
Lidský mozek nemyslí pomocí panelů nástrojů a nabídek jako počítač; přemýšlí organicky, ve strukturách podobných přírodním formám, jako je náš nervový systém nebo větve stromu. Máme-li myslet správně, potřebujeme nástroje, které odrážejí přírodní procesy. Myšlenková mapa je přesně takový nástroj.
Ačkoliv tvorba myšlenkových map pro někoho zpočátku může působit složitě či být odrazující, důležité je vytrvat, dostatečně trénovat a nepřistupovat
k vlastním výtvorům negativně.
Myšlenková kartografie
Michal Černý a Dagmar Chytková (2014) vysvětlují podobnost myšlenkových map s nervovou soustavou:
Každý neuron (buňka v mozku, která realizuje myšlenkovou operaci) má velké množství synapsí (napojení na další neurony). Tato napojení vytvářejí kontext. Taková spojení, která používáme nejčastěji, jsou nejvytěžovanější a axony je vnímají jako nejdůležitější (stejně fungují i neuronové sítě v informatice). Myšlenkové mapy se snaží právě takovou strukturu zachytit na papír (nebo do příslušné aplikace). Postup je přitom jednoduchý: do středu napíšeme pojem, kterému se chceme věnovat, a zkoumáme jednotlivé asociace, které se k němu vztahují formou větví. Výsledná mapa pak vypadá podobně jako zmíněné nervové propojení v lidském mozku.
Premisou myšlenkových map je tedy jejich koncipovaná struktura — mapa se totiž vždy vztahuje k jednomu tématu a její autor k tomuto tématu spřádá co nejvíce informací a nápadů. Pokud se opět zamyslíme nad grafickou podobou vzniklého artefaktu , konečná mapa v zásadě vypadá jako infrastruktura okolo významné metropole — střed je tvořen tématem a jednotlivé dendrity, tedy cesty a silnice, představují informace, které s tématem úzce souvisí. Okolo města existuje mnoho vesnic, památek a dalších míst a společně s nimi i veliké množství možností jak se k nim můžeme prostřednictvím různých cest dostat. Asociativní charakter jednotlivých cest autorovi může vnuknout další nápad
a poté je jen na něm, zda se ho rozhodne zrealizovat. Kupříkladu do mapy může graficky vnést své vlastní poznámky či jednotlivé cestičky více propojit, důsledkem čehož u cest vznikají zajímavosti a důležité zastávky, zkratky či objížďky. Pravdou však zůstává, že ne každý je skvělým kartografem — někomu může činit problém mapu vytvořit a někomu už jen složitější mapu přečíst.
Metoda myšlenkových map samozřejmě nemusí vyhovovat všem. Lidé, kteří nedisponují vizuální pamětí, s tvorbou myšlenkové mapy mohou značně zápolit. A ačkoliv se závěrečný vzniklý artefakt může jevit povedený, pro autora nemusí být příliš užitečný, protože kvůli svým grafickým indispozicím nezvládl přesně vyjádřit to, co vyjádřit chtěl. Naopak lidé, kteří spadají pod vizuální typ inteligence si dozajista myšlenkové mapy nemohou vynachválit.
Tvorba myšlenkových map představuje volný proces. Každý by si měl nalézt svůj vlastní postup, kterým mapy tvoří. V závěrečné fázi přeci jen záleží především na tom, co si autor z reflexivní mapy odnese či jak efektivně mu něco pomohla naplánovat. Hledání vlastní cesty však vždy nezačíná jednoduše. Mapy mohou působit až příliš složitě, což potenciálního uživatele odradí. Proto se uvádí několik kroků a pravidel, na kterých by měli především začátečníci své prvotní mapy vystavět:
Nejosvědčenější postup ve své příručce sepsali Michal Černý a Dagmar Chytková (2014):
1. Začněte ve středu papíru, který bude položený na šířku. Tím rozšíříte hranice svého myšlení a nebudete se cítit tak stísněni. Do středu napište slovo, kterému se chcete věnovat, případně jej můžete doplnit obrázkem.
2. Obecně se doporučuje užívat co nejvíce obrázků, symbolů či dalších značek, které vám pomohou v chápání mapy a jejím používání. Zaveďte si takový systém, který vám bude co nejvíce vyhovovat. Obrázky pomáhají v hledání dalších asociací, které nemusíte mít vždy navázány na dané slovo.
3. Pro každou větev používejte jinou barvu. Opět jde o stimulaci myšlení. Když máte nápad, tak se jej držte, mapa nemusí být vyváženým stromem, ale spíš by měla být representací vašich nápadů.
4. Nekreslete rovné čáry či slova do bublinek. Každé slovo by mělo mít vlastní část větve, která by měla vypadat organicky. Může se různě vinout, zužovat se od středu ke koncům atp. Náš mozek nemyslí pravoúhle.
5. Každé slovo může být základem pro další větvení, nebojte se toho využít.
6. Dejte si na mapu nějaký čas, a to hlavně ze začátku. Nováčci mají problém s tím, že buď mapu dělají příliš rozsáhlou v jednom směru a na další se již nedostane (nejsou schopni opustit lineární myšlení), nebo naopak s tím, že mapě věnují málo času. Dejte si ze začátku pevný čas, který jedné mapě budete věnovat — pět nebo deset minut.
7. Až skončíte se psaním, tak si dejte pauzu. Během pěti minut si můžete odpočinout, zajít na vzduch nebo si dát něco dobrého k jídlu. Pak se k mapě vraťte a hledejte v ní důležité věci a souvislosti. Ty můžete označit symboly, šipkami či kroužky. Nebojte se do mapy zasahovat, případně některé věci dále rozepsat.
Jakmile kartograf ovládne tato pravidla, už záleží jen na něm, jak si je přizpůsobí pro vlastní potřeby.
8. Najděte si styl, který vám bude vyhovovat. Nenechte se svázat konvencemi a požadavky příruček. Je dobré podle nějakého návodu začít, ale to neznamená, že byste se jej museli nutně držet pořád.
9. Zkuste experimentovat — kreslete v tichu i při hudbě, doma i v kanceláři, v kavárně i knihovně. Vyzkoušíte si, co vám vyhovuje a jaké prostředí je nejvíce stimulující pro váš mozek.
Využití myšlenkových map
Zápisky a plánování
Od zápisek přes plán až po kreativní techniku myšlenkové mapy nachází mnoho uplatnění. Jejich nejčastějším využitím však zůstává jistý typ rozprostřenějších zápisek, kterými se autor snaží zmapovat určité téma (přednášku, četbu, …). U tohoto typu opět závisí na umu autora, neboť složitější téma si žádá více informací a příliš přemrštěná mapa přestává býti mapou myšlenkovou, která by měla být stručná a zároveň přehledná. V podobných případech je obvykle vhodné využít takzvaného sketchnotingu, metody, při které autor vlastní poznámky obohacuje různými značkami
a grafickými přídavky (delší textové pasáže tedy nejsou na obtíž). Stejně tak i při plánování určitého projektu má myšlenková mapa své výhody, ale
i nevýhody. Při hledání vhodného tématu pro sepsání textu je vhodné užít myšlenkové mapy, neboť nám pomáhá jednoduše dohledat pozitiva, negativa a rizika zvažovaného tématu, zatímco u tvoření skupinového plánu je lepší použít brainstorming či brainwriting, jelikož ne všichni členové týmu jsou obvykle srozuměni s myšlenkovými pochody a grafickými tendencemi pro znázornění myšlenek tvůrce mapy.
Pro pouhé vytyčení pozitiv a negativ tématu práce či jakékoliv jiné skutečnosti je také možné využít SWOT analýzu. Pokud se však člověk snaží vyhledat adekvátní téma pro psaní textu, myšlenkové mapy jsou opět neocenitelným pomocníkem, neboť kromě pozitivních a negativních bodů pomáhají autorovi v předstihu rozpracovat či nastínit jednotlivé segmenty tématu. Někdy právě asociativní charakter myšlenkových map autorovi pomůže přijít na zajímavou myšlenku či detail, který se do textu hodí.
Time management a správa úkolů
Myšlenkové mapy mohou dlouhodobě nahradit i kalendáře. V případě rutinních povinností je možné vypracovat si jednu mapu, do které se
k jednotlivým dnům přiřadí běžné aktivity (škola, nákup, úklid, učení, koníčky, …). Pokud se však člověk zrovna potýká s úkoly neperiodickými, je možné mapy tvořit průběžně, kupříkladu jednu mapu pro rok, měsíc, týden či třeba určitý den s časovými údaji. Oproti běžnému deníku či kalendáři má myšlenková mapa tu výhodu, že nám umožňuje vidět souvislosti mezi rozprostřenými úkoly. Můžeme si tedy stanovit, na čem jsou úkoly závislé, které jsou prioritní, jak na sebe navazují a jak bychom si je třeba mohli ulehčit. Zároveň díky tomuto průběžnému plánování trénujeme samotnou tvorbu map. Užívání myšlenkových map tímto způsobem s sebou samozřejmě kromě výhod přináší i nevýhody. Zorientovat se v mapě zpravidla zabere o něco delší čas než přečtení několika dnů v diáři. Rozprostření úkolů může být na obtíž, protože nevidíme přesnou lineární časovou návaznost jednotlivých deadlinů (pokud si to ovšem do mapy nevyznačíme kupříkladu barvou či jednotlivými hlavními body). Je tedy vhodné společně s mapou užívat i diář či třeba kalendář s upozorněním — takto vidíme úkoly jak z hlediska časových priorit, tak z hlediska toho, co v konkrétní myšlenkové mapě považujeme za důležité. Další možností je plánování v programu, který umožňuje jak tvorbu myšlenkových map, tak nastavení oznámení (notifikací) — dobrým příkladem je Microsoft OneNote.
Kreativita a umění
Myšlenkové mapy v rámci umění nachází tři uplatnění: umožňují nám umění interpretovat, vymýšlet, ale i tvořit přímo prostřednictvím vzniklé myšlenkové mapy. V případě interpretace můžeme k dílu připisovat jeho vlastnosti
a posléze i reflexi toho, jak na nás tyto jednotlivé části působí. Díky takovéto interpretaci získáme bližší porozumění pro dílo. Když se však sami něco snažíme vytvořit, myšlenkové mapy také nejsou od věci. Ať už píšeme knihu či třeba chceme něco namalovat, mapa nám pomůže rozvrhnout strukturu, umožní průchod kreativitě a kromě nových nápadů a detailů nám i pomáhá vyvarovat se chybám. I myšlenková mapa sama o sobě může přerůst v umění — jednak kvůli své vizuální podobě, jednak kvůli pojmovému obsahu.
V podstatě se nejedná o nic příliš složitého, poezie přeci jen také většinou pracuje pouze se slovy. Jistě si však ve spojení myšlenkových map s poezií vybavíme Apollinairovo dílo (tedy především kaligramy a další avantgardní básně). Pokud si stále nejste jistí, jak umělecké myšlenkové mapy uchopit, na internetu existují stránky, které podobné mapy střádají: Mind Map Art či třeba Pinterest.
Sebereflexe
Velice podstatnou součástí myšlenkového mapování je i revize vytvořených artefaktů. K vlastním mapám se můžeme vracet nejen z důvodu prozkoumání pokroku našeho myšlení a kartografických schopností, ale i za účelem sebeanalýzy. V kontextu sebereflexe je možné vytvářet specifický druh map — map, které nám pomohou při poznávání sebe sama, mapování pocitů
a přemýšlení o vlastním životě. Podobné mapy nám tedy pomohou
s dohledáním priorit, přehodnocením cílů a celkově změnou života k lepšímu. Tyto mapy je důležité tvořit průběžně, kupříkladu si každý měsíc můžeme utvořit mapu pocitů nebo si jednou za rok sepsat cíle a dosažené úspěchy. Podstatné je vytvořit si o sobě kompletní obrázek: zahrnout veškeré součásti našeho života jako například práci, studium, rodinu, přátele, sporty, umění
a koníčky a s nimi spojené emoce. V první fázi tvoření mapy je důležité pracovat rychle. Pokud píšeme to, co nás zrovna napadne, nemáme čas na zbrklé opodstatnění ani „cenzuru.“ Reflexe je na řadě až druhá. V této části svůj výtvor upravujeme a snažíme se vymyslet co bude účelem mapy — bude to hledání cílů či hodnocení našich silných a slabých stránek ? Mapu tedy doplníme o sekundární myšlenky a posléze si ji celou s odstupem prohlédneme. Existují nějaké části našeho života, kterým bychom radši věnovali méně úsilí? A existují naopak i některé části, které nás motivují a naplňují? V tomto okamžiku si můžeme stanovit cíle, hledat nové aktivity
a také můžeme přemýšlet o důležitých životních rozhodnutích či si jen říci, že se v něčem chceme zlepšit. Klíčovou součástí sebereflexivních map je jejich uskladnění a revize. Zpětně pak můžeme dohledat, v čem jsme se zlepšili a co zlepšení umožnilo.
Mapa na papíře, či v digitální podobě?
Dnes již existuje mnoho intuitivních a přehledných programů a aplikací, které nám umožňují tvorbu myšlenkových map v digitální podobě (iMindMap, XMind, mindmeister, coggle). Proč se tedy ještě stále neupouští od tvorby map klasickým způsobem? Mapy na papíře vyžadují místo pro uskladnění, další nástroje pro zrealizování a navíc většinou zaberou i více času. Tyto nevýhody jsou však zároveň i několika z mála faktorů, kterými myšlenkové mapy v digitální podobě předčí mapy na papíru. Ať už je aplikace pro tvorbu myšlenkových map jakkoliv intuitivní, nikdy autorovi neumožňuje takovou volnost jako čistý papír. Programy se řídí pravidly, takže omezují autorovu kreativitu. Papír umožňuje cokoliv, na co jen autor pomyslí a je schopný zrealizovat, obcházení pravidel je někdy mnohem přínosnější než jejich slepé následování. Bezbřehost myšlení je základním kamenem myšlenkových map
a ačkoliv papírové myšlenkové mapy zaručují volnost, přeci jen jsou limitované velikostí samotného papíru.
V kontextu souboje digitálních a papírových map bude nejlepší, když se podíváme na konkrétní případ. Máme před sebou důležitou prezentaci.
K jejímu přednesu využijeme myšlenkových map. Pokud pracujeme na rozsáhlém tématu, není od věci sáhnout po digitální myšlenkové mapě, jelikož většina programů pracuje s geometrickými, mnohdy až moc lineárními, tvary, důsledkem čehož jsou vzniklé mapy přehledné i pro ostatní, nejen pro samotného autora mapy. Pokud bychom chtěli prezentovat za pomoci mapy na papíře, jednak bychom se museli velice snažit aby mapa vypadala srozumitelně i pro ostatní, a navíc bychom byli limitováni prostorem.
I v případě prezentací jsou však papírové myšlenkové mapy velice užitečné — nesmíme opomenout rétoriku. Malá papírová mapa s naším důvěrně známým kartografickým uskupením nám pomůže při plánování přednesu i při prezentování. Rychlým pohledem do mapy se v tématu ihned zorientujeme.
Závěr
Myšlení, stejně jako myšlenkové mapy, funguje asociativním způsobem. Proto je dobré myšlenkových map užívat, ať už se člověk chystá vytvořit učební materiál, konceptuální plán vlastního výtvoru, plán pro organizaci času či si snad rozproudit kreativitu v žilách. Na poslední možnost se často zapomíná, což je škoda. Existuje mnoho rad jak se vyhnout kreativním blokům. Kupříkladu pokud se autorovi zrovna nedaří psát, ačkoliv ví, o čem konkrétně by chtěl a měl psát, může sáhnout po metodě kreativního psaní. Pokud ale nedokáže uchopit ani samotné téma, nejlepší pomůckou zůstává myšlenková mapa, neboť je to pomocník, který pomáhá jak s plánováním, tak kreativitou
a utvářením nových nápadů. Díky vytvoření struktury (ať už jednoduché, či složitější) si autor srovná myšlenky a mnohdy i přijde na poznatky nové, které se mu záhy mohou velice hodit. Myšlenková mapa je velice užitečný nástroj, nejdůležitější však je vědět, za jaké situace sáhnout po nástroji či metodě jiné, adekvátnější.
Zdroje
Knihy:
BUZAN, Tony a Barry BUZAN. Myšlenkové mapy: probuďte svou kreativitu, zlepšete svou paměť, změňte svůj život. Brno: Computer Press, 2011, 213 s. ISBN 978–80–251–2910–4.
BUZAN, Tony. Mentální mapování. Praha: Portál, 2007, 165 s. ISBN 978–80–7367–200–3.
ČERNÝ, Michal a Dagmar CHYTKOVÁ. Myšlenkové mapy pro studenty: učte se efektivně a nastartujte svou kariéru. Brno: BizBooks, 2014, 166 s. ISBN 978–80–265–0267–8.
Videa:
The Power of a Mind to Map: Tony Buzan at TEDxSquareMile. In: Youtube [online]. 18. 12. 2012 [cit. 2020–7–16]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=nMZCghZ1hB4&t=3s. Kanál uživatele TEDx Talks.
PS: Cílem tohoto článku je nastínění možností a efektivity využití myšlenkových map za různými účely. Pro pochopení celého procesu tvorby myšlenkových map je nejlepší prostudovat zmíněné zdroje či další rady dohledat ve specializovaných blozích. Kniha Myšlenkové mapy pro studenty od Michala Černého a Dagmar Chytkové obsahuje mnoho rad a praktických příkladů. Kniha Myšlenkové mapy od Tonyho Buzana obsahuje i pasáž
o fungování lidského mozku a myšlení. Kromě této knihy Tony Buzan vydal
i mnoho dalších publikací, mimo jiné třeba i o myšlenkových mapách
v byznysu:
BUZAN, Tony, Chris GRIFFITHS a James HARRISON. Myšlenkové mapy v byznysu: revoluce ve vaší práci a podnikání. 2. vyd. Přeložil Michal KAŠPÁREK. Brno: BizBooks, 2013, 253 s. ISBN 978–80–265–0129–9.
