Na skok z Malty do Prahy aneb Fenomén otevřeného vzdělávání

Fenoménu otevřeného vzdělávání se poměrně komplexně věnuje tento portál. A co to vlastně znamená? V podstatě jde především o odstraňování překážek, které se ve vzdělávání objevují, umožnění volného sdílení a šíření informací i jejich svobodného využívání pro všechny skupiny obyvatel. To vše prostřednictvím dostupných zdrojů volně sdílených na internetu.

Stále častěji se například při výuce využívají videokonference s externími experty. Zastánci otevřeného vzdělávání tvrdí, že tato možnost není jen výsadou univerzit, ale může se stát přínosnou součástí vzdělávání i na nižších stupních školství.

Princip otevřeného vzdělávání se postupně dostává i do českých ( a tedy nejen vysokých) škol. S implementací radí zřizovatelům škol a ředitelům speciální příručka Jak zvýšit kvalitu škol pomocí otevřeného vzdělávání. Její tvůrci mimo jiné upozorňují na skutečnost, že mnoho žáků má dnes k dispozici chytrý mobilní telefon a všechny školy disponují internetovým připojením. Díky tomu mohou žáci a studenti využívat kromě těch klasických i internetové zdroje a encyklopedie, učit se je kriticky hodnotit a dokonce se i podílet na spolutvorbě jejich obsahu. A to je jen malá ukázka ze široké škály benefitů, kterou otevřené vzdělávání nabízí — finančními úsporami počínaje a zkvalitněním výuky konče.

Jako příklad uveďme zážitek dětí z této základní školy. Právě díky principům otevřeného vzdělávání mohly provést svými třídami a okolím vrstevníky z Malty. Tuto virtuální návštěvu jim zpřístupnilo internetové připojení, tablet a Skype.

Vzdělání pro všechny

„O krok dál“ jsou takzvané otevřené univerzity. Přístup ke vzdělání nabízí zcela revolučním způsobem. Jsou zpravidla založeny na distanční výuce a pro své žáky jsou finančně poměrně dostupné. Mohou tak být řešením pro další vzdělávání již ekonomicky aktivních lidí, kteří by jinak neměli ke studiu přístup. Mohou tak napomoci ke zvýšení jejich životní úrovně. Pro mnohé (především v rozvojových zemích) je to dokonce jediný způsob, jak se intelektuálně rozvíjet.

Oproti klasickým univerzitám navíc zpravidla nevyžadují určité předchozí vzdělání. Ale jejich existence není to zas taková novinka, jak by se mohlo zdát. Třeba Open University ve Velké Británii vznikla již na konci 60. let minulého století. Tehdy byla odpovědí na situaci, že podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí tvořil na počátku této dekády pouze 7 % populace.

Nicméně i otevřené vzdělávání nemusí být dostupné všem. Zajímavě o tom hovoří Tamara Kováčová. Upozorňuje na to, že je třeba myslet i na handicapované uživatele „otevřených” materiálů, kteří s nimi nemohou pracovat, protože jsou například nevidomí a konkrétní výukové video není opatřeno titulky.

Kováčová říká, že snaha zprostředkování širokého poznání i pro tuto skupinu uživatelů být benefitem pro mnohem širší společnost, než bylo původně zamýšleno — například upgrade opatření pro nevidomé, neslyšící či handicapované v muzeu jej zpřístupní třeba i důchodcům či rodinám s dětmi.