Nebezpečí s názvem kybergrooming
Téma kybergrooming patří mezi témata, při kterém se lidem zatajuje dech a moc se o něm nemluví. A pokud o něm mluví tak s velkou opatrností a vážností. Nevíme, jak se proti tomuto problému bránit a neexistuje na to přesný návod. Jak uhlídat své dítě proti tomuto nebezpečí a zároveň mu dát svobodu? Aby mělo dítě své tajemství a soukromí. Děti se svými rodiči o těchto věcech moc nemluví, protože neví, co je špatně a co ne. V tomto problému nám nepomůže žádný rodičovský filtr. Děti jsou byly zvídavé a vždy budou, a to je jedině dobře.
Jak všichni víme, vyšel nový film a vzápětí také kniha s názvem: „Kdo chytá v síti“. Právě autoři tohoto dokumentu od Barbory Chalupové a Víta Klusáka, se snaží upozornit na tento problém dnešní doby.
Počet lidí připojený ke kyberprostoru se stále navyšuje. A zvláště u dětí se věková hranice snižuje. Internet je naším momentálním denním chlebem dnešní doby.
„Růst počtu lidí připojených ke kyberprostoru svědčí o tom, že ho společnost přijímá rychleji, než tomu bylo u všech předešlých komunikačních systémů“ [1].
Dětem kupujeme telefony stále od menšího věku. To se projevuje na jejich soustředěnosti a projevují se zde i prvky závislosti. Děti si své telefonní zařízení berou i do postele a kvůli němu i nespí.
„Téměř polovina (45%) mladých lidí kontroluje mobilní telefony ještě potom, co se odebrali do postele, říká nedávný výzkum provedený na 2 750 lidech ve věku 11 až 18 let. Jeden z deseti respondentů dokonce přiznal, že notifikace na telefonu kontroluje alespoň desetkrát za noc.“ [2]
Otázka ale zní, co tak pozdě v noci dělají na svých mobilních zařízeních? Odpověď, že „jen“ hrají hry, by mohla být v dnešní době uspokojivá. Na děti čekají v kyberprostoru mnohá nebezpečí, kterým rodiče můžou zabránit jen přísnými zákazy nebo velkou důvěrou mezi rodičem a dítětem.
Dříve jsme se setkávali s násilím jen venku. Agresoři vyhledávali děti na jejich zneužití na ulicích po cestě ze školy nebo na hřištích. Nyní v online době se tito agresoři přesunuli do online prostoru. Kybergrooming (child grooming) je pojem, který „označuje chování uživatelů internetu, které má v dítěti vyvolat falešnou důvěru a připravit ho na schůzku, jejímž cílem je oběť pohlavně zneužít“. [3] Oběť se stává obětí manipulace a agresor postupně získává důvěru dítěte, kterou následně využije.
Kybergrooming většinou provozují většinou muži, které přitahují mladé dívky či chlapci, ale je zde jistá pravděpodobnost se setkat i určitým procentem žen.
Fáze kybergroomingu
Většinou si proces kybergroomingu projde určitými fázemi. Jde jen o teoretickou část, samozřejmě ne všechny případy si musí těmito fázemi projít.
Agresor se jako první snaží získat důvěru oběti. Dochází zde k tzv. sebeotvírání. Oba komunikující získávají určitou představu o sobě. Nejčastěji se snaží agresor zjistit kolik je oběti let, kam chodí do školy. Ideálně si agresor zjistí IP adresu. Většinou agresor záměrně zjišťuje emociální stránku dítěte, kterému tato forma vyhovuje. Hledá v agresorovi kamaráda, kterému právě tyto pocity a starosti může svěřit. Většinou si chce oběť jen povídat a je velmi otevřená a vděčná, že si může psát s někým, kdo jí rozumí v tomto složitém období, kdy jí nikdo nerozumí, a právě agresor ji chápe.
Po tomto seznámení a sdílení svých pocitů se dostává na řadu sexting. „Pojem sexting je složeninou slov „sex“ a „texting“. Označuje zasílání elektronických zpráv (SMS, MMS, emailů atd.) či sdílení materiálu s erotickým a sexuálním podtextem. Zpravidla se jedná především o sexuálně orientované komentáře, odhalené fotografie a videa.“ [4]
Oba komunikující se spolu snaží vytvořit vztah. Kybergroomer se snaží z oběti podplácet oběť. Manipuluje s city oběti a snaží se z ní dostat fotografie a navázat s ní virtuální hovor. Odměnu, kterou za to kybergroomer nabízí jsou dárky, peníze nebo lživé citlivé informace. Pokud oběť nepřistoupí na tyto nabídky a fotografie posílat nechce nezbývá agresorovi moc možností, a proto volí nejjednodušší cestu vydíráním. Hrozí oběti, že se její fotky dostanou na internet, konverzaci pošle kamarádům a vyvěsí ji na internet. Agresorovi stačí jedna malá chyba, kterou oběť udělá a možnosti vydírání se nevyhneme. Protože jsou děti velmi riziková skupina ve směru citových záležitostí, bojí se pachateli říct ne. Většinou bez pomoci dospělého nebo vyspělejšího kamaráda a nedokáží v tomto okamžiku s konverzací přestat.
Pokud je konverzace emoční utvoří si dítě na vztahu závislost. Dítě hledá u agresora to, co v jeho osobním životě nemůže najít nebo co mu jeho blízcí nemohou dát. Pokud si dítě bere za fotografie jakékoliv materiální prostředky je to z důvodu sociálně slabších rodin.
Pokud oběť přestane s agresorem komunikovat a ten zveřejní fotografie na sociálních sítích, jde o vydírání a oběť začne komunikovat nedobrovolně.
Některým agresorům stačí zůstat ve virtuálním prostředí. Ale většině pachatelům to nestačí a činí všechny tyto kroky k jednomu cíli. Setkat se s obětí a domluvit si schůzku.
Ke schůzce dochází většinou za účelem sexuálního zneužití, obtěžování, výroba pornografických materiálů nebo manipulací. Ze strany oběti je tento krok velmi emotivně vážný.
V poslední fázi oběť prožívá pravděpodobně zmatené pocity. Srovnává identity, vidí svou oběť v reálném životě, a to není vždy příjemná záležitost. Chování agresora může být různé. Může ji zahrnovat dárky a nadále dodávat pocit bezpečí, může být agresivní a dále dokazovat svou moc nad obětí.
Manipulace a snaha dostat oběť tam kam agresor potřebuje může trvat několik měsíců až roků. „existují případy, kdy predátor manipuloval dítětem po dobu 2 let, než došlo k osobnímu setkání a sexuálnímu zneužití.“ [5]
Typologie kybergroomera
Národní centrum bezpečnějšího internetu [5] nám představuje tuto typologii pachatelů:
a) Kvazivoyeur — je pachatel, kterému se „stačí“ jen dívat. Využívá zejména jejich fotografie nebo videa a požaduje tyto služby většinou za peníze. Tomuto útočníkovi nejde o osobní setkání.
b) Experimentátor — tento typ predátora bývá nejčastější. Baví se, než oběť zneužije. Využívá dětskou zvědavost a hraje s dětmi. Mění velmi často svou identitu a má využívá několik dětí v jednu dobu. Bere vše jako hru a využívá několik druhů taktik. Mají velmi přátelské chování a vyvolávají u dítěte pocit, že je jeho nejlepší kamarád. Většinou zastávají pracovní profese jako je vedoucí skautského oddílu, trenér, nebo učitel.
c) Kriminálník — svoji potřebu zaměřuje na zisk. Po své oběti požaduje materiál jako jsou videa nebo fotografie a poté tyto materiály prodává. Mnoho dětí se tímto způsobem nabízí i aktivně, kvůli finanční odměně. Jsou to děti většinou ze sociálně slabších rodin. Je pro ně důležitější materiální stránka a vidina finančního zisku je pro ně velmi lákavá.
d) Duševně nemocný — tento pachatel zneužívá děti pro své vlastní potřeby a pro své vlastní sexuální vyžití. Jedinec trpí poruchou, kterou jinak, než touto cestou nedokáže uspokojit.
Sexuální zneužívání nemusí být vždy motivací sexuální prožitek predátora, ale také pocit moci, kterou nad obětí získá. Nemusí žít spokojeným životem, mohou mít problémy se sociálním včleňováním do společnosti, mohou mít špatné zkušenosti s ženami nebo s muži. A právě tímto způsobem si své činy „vynahrazují“.
Ve světě se kybergrooming objevil a stále objevuje. Bohužel i v České republice se objevily známky kybergroomingu hned několikrát.
Aktuálně byla vydána kniha od Mariky Pecháčkové s názvem: „V síti“. Tato kniha byla vydána na popud stejnojmenného dokumentu. Dokument je založen na zkušenostech třech dívek, kterým režiséři filmu Barbora Chalupová a Vít Klusák založili na internetové seznamce fiktivní profily. Během pěti hodin se dívkám ozvalo před osmdesát mužů.
Kniha je rozdělena do dvou částí. V první části jsou uveřejněny útržky online rozhovorů a zkušenosti dívek s predátory a rozhovor s jedním predátorem. Druh polovina knihy se věnuje asi neznámějšímu případu ze stejné oblasti. Příběh patří příběh dvěma mužům, známých pod skautskými přezdívkami jako Piškot a Meluzín z Ústí nad Labem. Tito muži zneužívali chlapce, ve věku od 12 do 18 let. Celkem zneužili 39 dětí a dostali nařízení od soudu k 10 letem vězení.
Meluzín & Martin Mertl si začal psát, na popud odborníka na internetovou bezpečnost, ve vězení deník.
„28. listopadu 2015 — sobota. První část dne utekla hodně rychle. Zase jsem totiž celé dopoledne proležel a bylo to opravdu fajn. Potřeboval jsem nabrat síly na odpoledne, které pro mě bylo dost náročné. Dal jsem se totiž do vymýšlení dopisu, který bych pravděpodobně dostal od své oběti. Tak zní úkol na víkend a jemu jsem věnoval spoustu času. (…) Úkol číslo 19 na tento víkend zněl: „Napište dopis, který vy vám poslala oběť vaší trestní činnosti“. Moje vypracování:
Nazdar ty hajzle! Víš, že jsi největší ubožák na světě? Sehrál jsi se mnou pěkný divadlo! Měl jsi to fakt dobře naplánovaný a já hlupák tomu naletěl! Já si myslel, že jsme kamarádi, že si můžeme věřit, ale ty jsi mě tak nehorázně podvedl! Vymyslel sis na mě fintu s falešným profilem a dokázal mě tak namotat, že ani já sám nevěděl, co je dobro a c chci. Všechno vypadalo tak, že mi pomáháš, ale skutečnost byla nakonec jiná! Myslel jsi pouze na svoje choutky! Oba dva jste se ukázali jako nadržení úchyláci a já to nejvíce odsral!“ [6]
Jestli tito lidé budou někdy vést normální život to zůstává otázkou. Kybergrooming je téma, o kterém je třeba stále mluvit a informovat o něm neustále naši společnost. Zejména je třeba mluvit o tomto tématu s dětmi a udržovat s nimi pozitivní vztah, aby v nás neztrácely důvěru.
Zdroje:
1. LÉVY, P. Kyberkultura. Zpráva pro radu Evropy v rámci projektu „Nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace“. Přeložili KAŠPAR, M., PRAVDOVÁ, A., 1. vydání. Praha: Karolinum, 2001, 229 s. ISBN 80–246–0109–5.
2. DOČEKAL, Daniel, Jan MÜLLER, Anastázie HARRIS a Luboš HEGER. Dítě v síti: manuál pro rodiče a učitele, kteří chtějí rozumět digitálnímu světu mladé generace. Praha: Mladá fronta, 2019. Flowee. ISBN 978–80–204–5145–3.
3. HULANOVÁ, Lenka. Internetová kriminalita páchaná na dětech: psychologie internetové oběti, pachatele a kriminality. Praha: Triton, 2012, ISBN 978–807–3875–459.
4. KYBERGROOMING A KYBERSTALKING: Metodický materiál pro pedagogické pracovníky. Národní centrum bezpečnějšího internetu. Škola bezpečně online, 2012
5. KOPECKÝ,Kamil. Kybergrooming — nebezpečí kyberprostoru. ISBN 978–80–254–7573–7. Dostupné z: http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/materialy-pro-studium-studie-atd
6. PECHÁČKOVÁ, Marika. Kdo chytá v síti. Brno: BizBooks, 2020. ISBN 978–80–265–0919–6.
