Neformální vzdělávání na internetu
Příležitostí se vzdělávat pravděpodobně nikdy nebylo víc, než je v dnešní době. Internet nám usnadňuje komunikaci, přístup k informacím a studijním materiálům. Pozornost bychom měli věnovat také informační gramotnosti a kritickému myšlení. Informace, které ze studijních materiálů získáme, ještě nemusí nutně být kvalitní a měli bychom si je proto umět ověřit a vybrat si ty potřebné. Tato seminární práce se bude zabývat neformálním vzděláváním na internetu. Budeme se v ní zabývat například tím, jestli je internet vůbec pro neformální vzdělávání vhodný, proč se vlastně vzdělávat i poté, co zdárně dokončíme školu, a představíme si zajímavé možnosti, které nám internet nabízí.
Celoživotní učení
V dnešní době se od nás očekává, že se budeme ve svém oboru vzdělávat a rozšiřovat si obzory o novinkách. Tedy alespoň pokud chceme udržet krok s dobou a konkurencí na pracovním trhu. I když nezaměstnanost podle Českého statistického úřadu v poslední době klesá, pořád to znamená, že je v Česku přes 180 tisíc lidí bez práce.
Podle portálu Andromedia: „CU představuje zásadní změnu pojetí celého vzdělávání, kdy všechny možnosti učení — ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému či mimo ně — jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života.“
Celoživotní učení v sobě obsahuje tři složky: formální, neformální a informální. Formální vzdělávání představují klasické školy, kde na konci student dostane osvědčení o tom, že zvládl určitou úroveň nároků, které na něj systém kladl. Informální učení je „…zejména neplánované a spontánní, probíhá mimochodem při každodenních běžných činnostech v práci, doma či volném čase.“ Neformálnímu vzdělávání se budeme věnovat v následující samostatné části.
Neformální vzdělávání
„Neformální vzdělávání je dobrovolná, nenásilná činnost, která probíhá mimo školní a rodinné prostředí. Má svůj cíl, je záměrné, rozvíjí hodnoty a postoje lidí, tzv. měkké kompetence důležité pro úspěšné uplatnění v zaměstnání a v dalším životě.“ Takto neformální vzdělávání definuje naše MŠMT. Některé definice vypouští slovo „měkké“ a říkají, že jde o jakékoliv cílené učení se za účelem zlepšení svých kompetencí, které neprobíhá formální cestou. Můžeme se tak učit například cizí jazyky, programovat nebo rychle a efektivně číst. Důležité je, aby takové učení probíhalo s vědomím, že se chceme něco naučit.
Motivace
Neformálním vzděláváním můžeme zlepšovat své dovednosti, pokud chceme kupříkladu získat lepší pozici v zaměstnání. Studie Vzdělávání dospělých v České republice z roku 2011, kterou vydal Český statistický úřad v roce 2013, uvádí, že hlavním důvodem studia jazyků pro pracovní účely je zlepšení pracovních vyhlídek a výkonnosti v práci (až 79%). Také se dozvídáme, že jazykům je při studiu věnováno nejvíce času (cca 65 hodin), což je oproti např. studiu užití počítačů skoro dvojnásobek. Dalšími motivy mohou být například cestování nebo zájem o konkrétní doménu.
Je lepší motivace k učení ta vnitřní nebo vnější? Řekl bych, že každému může vyhovovat něco jiného. Osobně bych například řekl, že na mě platí více vnější motivace (jak se anglicky řekne sklep si pamatuji od základní školy do dnes, aniž bych tohle slovíčko kdy použil). Na druhou stranu pokud mám zájem se něco naučit sám od sebe, víc mě to baví a lépe se mi to učí. Navíc mám pak ze sebe lepší pocit, lépe se mi o dané věci baví s ostatními lidmi a připadám si pak víc jako odborník na danou problematiku. Za mě je nejlepší skloubit oboje. Učit se o tom, co mě zajímá, ale dát si nějakou vnější motivaci. Příkladem může být, rozhodnu-li se, že se chci dozvědět víc o tom, jak vznikají nové deskové hry (vnitřní motivace) a přihlásím se do soutěže, jejíž výherce získá možnost svou hru vydat u renomované firmy (vnější motivace). Obsáhlejší přehled teorií o motivech a motivacích najdeme například zde, případně zde.
Další motivací, proč se vzdělávat i mimo školu, (což je mimochodem také název skvělého webu, který kdysi vznikl pod záštitou KISKu) může být například fakt uvedený v komparační analýze potřeb zaměstnavatelů a připravenosti absolventů škol: „… je zcela evidentní, že zaměstnavatelé pohlížejí na absolventy vstupující na trh práce z hlediska jejich kvalifikace spíše negativně a zastávají názor, že je vzdělávací instituce dostatečně nepřipravují ke vstupu do zaměstnání ve vystudovaném oboru.“ Pokud je to tedy možné, měli bychom se i nad rámec svého školního vzdělávacího programu učit a rozvíjet schopnosti v tom, čemu se chceme po škole věnovat. Dobrý tip, jak začít, může být například to, že si vybereme adekvátní styl učení tomu, co se chceme naučit.
V článku Vše, co potřebujete vědět o mýtu „STYLY UČENÍ“ ve dvou minutách se dozvídáme, že záleží i na tom, zda je daná forma prezentace pro danou látku vhodná. To, že se mi lépe učí z audioknih ještě nemusí znamenat, že bych se takhle měl učit geometrii. Autor dále uvádí, že „začátečníci se učí lépe studováním jednotlivých příkladů, zatímco zkušenějším vyhovuje více řešení problému samostatně. Další výzkumy ukazují zlepšení učení (pro téměř všechny) kombinací různých aktivit — jako je například kreslení vedle spíše pasivního studia.“ Možná ani tolik nezáleží na tom, jaký jsme typ, ale spíše na technikách a metodách, které používáme. Forbes shrnuje 15 věcí, které úspěšní lidé dělají. Mezi nimi je například plánování pomocí kalendáře rozděleného po čtvrt hodinách, do kterého si zapisujeme potřebnou agendu a v podstatě si tak vytváříme rozvrh činností na každý den. Oproti tomu úkoly v to-do listu prý nedokončujeme v 41 % případů. Takový přístup by se dal aplikovat i na učení. Vlastně bychom si mohli vytvořit poměrně formální strukturu svého učení mimo školu, rozdat si na každý den úkoly a těm se následně věnovat. Naše úspěšnost ale opět závisí na motivaci, kterou pro získání vědomostí máme.
Dostupnost online vzdělávání
Podle ČSÚ mělo v roce 2016 v Česku připojení k internetu více než 75 % domácností a pomocí mobilního zařízení se k němu připojovali čtyři z deseti dospělých Čechů. Je tedy na místě se na neformální vzdělávání podívat i ve spojení s internetem. Jaké další možnosti, krom známých MOOC kurzů, na internetu ještě máme? Podle mě je důležité vyvážit formu a obsah. Pokud například jsem manažer a chci se naučit základní techniky malování, abych na firemních poradách mohl lépe vyjádřit své myšlenky, možná se zamyslím nad tím, že si zaplatím videokonzultaci s Danem Roamem (autor Nápadů na ubrousku). Kdežto když se budu chtít pouze dozvědět informace potřebné pro pochopení jeho metody kreslení obrázků, bude mi pravděpodobně stačit navštívit jeho stránky a pročíst si je. Pojďme si nyní postupně představit několik zástupců neformálního vzdělávání na internetu.
MOOC kurzy
Historie MOOC kurzů je poměrně krátká. Jako první MOOC kurz bývá označován Connectivism and Connective Knowledge/2008 (hezký vhled do historie najdete zde). Tyto kurzy tedy nemají ani desetiletou tradici, a přesto do nich byla vkládána ohromná naděje. Ještě před pár lety jsme mohli slýchat příspěvky na konferencích a číst spoustu zpráv o tom, jak MOOC změní světové vzdělávání a že i chudé dítě z Asie díky nim může navštěvovat kurz na MIT a změnit tak svou budoucnost. Upřímně, kdybych byl chudé dítě v Asii, tak bych měl mezi staráním o svých pět sourozenců a pracovní dobou, která by i dospělému dělníkovi u nás připadala nelidská, pravděpodobně svých starostí dost. Natož abych ještě zjišťoval, kde a jak se připojit k internetu a učil se anglicky, abych se pak následně mohl naučit programovat a změnit svou budoucnost. Myslím, že digitální propast moc těmto kurzům do karet nehraje.
V některých definicích najdeme, že za MOOC můžeme považovat jen kurzy, které vznikají pod hlavičkou klasické vysoké školy. Najdeme ale jistě spoustu kurzů, které provozují soukromé firmy a které jsou dostupné zdarma, online a komukoliv. Google například poskytuje i platformu, díky které si můžeme vytvořit náš vlastní online kurz a má i vlastní prostředí věnované vzdělávání.
Když je řeč o MOOC, za zmínku stojí i nedávno publikovaný článek, který se zabývá tím, co zbylo po splasknutí bubliny okolo těchto kurzů. Zajímavou reakci na názory Michala Černého uvedené v článku můžeme číst na blogu firmy Nugis Finem. Autor zde mimo jiné uvádí, že i 5% úspěšnost může být u MOOC kurzů velké číslo. Jako příklad uvádí kurz MIT, který dokončilo 7 157 z 150 000 zapsaných lidí. V souvislosti s tím mě napadá otázka, kdo patří mezi těch pět procent? Patrně někdo, kdo je dostatečně disciplinovaný, cílevědomý a dostatečně motivovaný kurz dokončit.
Platformy jako Coursera, EdX, Udacity jsou poměrně známé. V českém prostředí vznikl například Nostis. Když vstoupíme na jeho úvodní stránku, najdeme v záhlaví zajímavou informaci: „Nezáleží na tom, co děláš a co umíš. Obohať svůj životopis o certifikát a know how, se kterým budeš mílovými kroky napřed.“ Znamená to, že nemusím umět do pěti napočítat, hlavně, když budu mít v životopisu certifikát? Nechci se nikoho dotknout, ale tato slova ve mně pocit důvěry v neformální vzdělávání nevzbuzují. Video na téže stránce nás ale přesvědčí o tom, že se opravdu jedná o klasický MOOC, který je dokonce pod záštitou univerzity, takže absolvování takového kurzu by opravdu mělo mít nějakou váhu a kurzy mají strukturu, na jakou jsme u klasických MOOC kurzů zvyklí.
Portály pro neformální učení
V českém prostředí můžeme najít spoustu inspirativních stránek, které se neformálnímu vzdělá(vá)ní věnují. Z těch oficiálnějších zástupců můžeme jmenovat například Národní ústav pro vzdělávání provozující portál Vzdělávání a práce, který nabízí přes 5000 kurzů. Za zmínku stojí také stránky projektu EDUin, jehož cílem je: „aby veřejnost byla informovanější a schopnější o vzdělávání více přemýšlet a podporovat jeho proměnu — jak ve své škole, tak i ve městě či regionu.“ nebo již zmiňovaný projekt Mimo školu, kde najdeme překlady vybraných článků z oblasti neformálního vzdělávání. Dále můžeme jmenovat například Seduo, které poskytuje jak obsáhlé zpoplatněné videokurzy, tak i kurzy poskytující základní přehled o tématu zdarma. Nebo portál Naučmese, který je více komunitní a na kterém je možné nabízet jak klasické kurzy v reálném světě, tak i konzultace po internetu nebo videokurzy. Pokud už něco umíte, tyto platformy jsou zároveň otevřené tomu, udělat z vás tutora a vytvořit váš vlastní kurz. Další projekty, které stojí za zmínku jsou ty, které jsou zaměřené na konkrétní dovednosti. Může se jednat například o učení se rychlému a efektivní čtení (Rozečtise) nebo psaní (např. Psaní hravě). Tyto dovednosti nám mohou usnadnit fungování v běžném životě, ale také mohou být užitečné, pokud se hlásíme například na post redaktora časopisu.
Závěr
Práce se věnuje neformálnímu vzdělávání, coby jedné ze tří složek celoživotního učení a dočítáme se v ní o důležitosti správné motivace. Další části se pak věnují učení se jazykům a vzdělávání v online prostředí, především MOOC. Chtěl jsem se věnovat také neformálnímu vzdělávání pomocí videí na Youtube (ať už z nahraných přednášek KISKu nebo Vědeckého kladiva), TEDovým videím a jejich vhodnosti pro učení se. Dále tomu, jestli je lepší se učit něco pravidelně, nebo stačí krátký a intenzivní dril, zda se vyplatí koupit si placený online kurz, tomu, zda je lepší blogy psát nebo číst. A v neposlední řadě mobile learningu nebo například tomu, jestli potenciál virtuální reality pro vzdělávání není zbytečně přeceňovaný. Tato témata by ale text natáhla minimálně dvojnásobně, proto jsem se rozhodl je vynechat.
Myslím, že neformálnímu vzdělávání bychom v rámci celoživotního učení měli věnovat alespoň takovou pozornost, jakou věnujeme tomu formálnímu. Obzvláště v době, kdy jsou ¾ našeho národa připojeny k internetu a mají přístup ke spoustě skvělých nástrojů a webů, které nabízejí neformální vzdělávání buď zcela zdarma nebo za přijatelné peníze. Můžeme tak zlepšit své osobní i pracovní vyhlídky. Je ale důležité o zdrojích informací kriticky přemýšlet a hodnotit jejich kvalitu. Každý, kdo má zájem (alespoň v naší části Země), může získat dostatek informací o tématu, které ho napadne.
Seznam použitých zdrojů
Education. Google [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://edu.google.com/
Formální, neformální a informální. Strategie digitálního vzdělávání [online]. 2016 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://digivzdelavani.jsi.cz/slovnicek/formalni-neformalni-a-informalni
HEALFOW, John A. Je MOOC skutečně mrtev? Blog [online]. Nostis, 2017 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://blog.nugisfinem.org/mooc-skutecne-mrtev/
Internet v mobilu má 41 % dospělých Čechů. Česý statistický úřad [online]. 2017 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/internet-v-mobilu-ma-41-dospelych-cechu
KAPOŠVÁRYOVÁ, Johana. Vše, co potřebujete vědět o mýtu „STYLY UČENÍ“ ve 2 minutách. Mimo školu [online]. 2015 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://www.mimoskolu.cz/vse-co-potrebujete-vedet-o-mytu-o-stylech-uceni-ve-dvou-minutach/?gclid=EAIaIQobChMI0I_djoPH1AIVB58bCh0DggApEAAYASAAEgLZAfD_BwE
KISK. YouTube [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.youtube.com/channel/UC5u725Llbktp4DprixNx63A
KOHOUTOVÁ, Vlasta. Neformální vzdělávání: Co to je a proč je uznávat? In: Ministerstvo mládeže a tělovýchovy [online]. 2013 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mladez/neformalni-vzdelavani-co-to-je-a-proc-je-uznavat
KRUSE, Kevin. Klíč k úspěchu: 15 věcí, které produktivní lidé dělají jinak. Forbes [online]. 2016 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://www.forbes.cz/klic-k-uspechu-15-veci-ktere-produktivni-lide-delaji-jinak/
MARQUES, Juliana. A Short History of MOOCs and Distance Learning Read more: http://moocnewsandreviews.com/a-short-history-of-moocs-and-distance-learning/#ixzz4kO40Jy5W Follow us: @MOOCNewsReviews on Twitter. MOOC News & Reviews [online]. 2013 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://moocnewsandreviews.com/a-short-history-of-moocs-and-distance-learning/
Mimo školu [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://www.mimoskolu.cz/
MOOC, on-line a zdarma. SCIO [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.scio.cz/o-vzdelavani/mooc.asp
Motivace, motivování a motivační teorie. Management Mania [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/motivace-a-motivovani
Motivace. Wikisofia [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Motivace
Napkin Academy [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.napkinacademy.com/
Nostis [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://www.nostis.org/
O nás. EDUin [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://www.eduin.cz/o-nas/
Open Online Education. Google [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://edu.google.com/openonline/
PALÁN, Zdeněk. Celoživotní učení (vzdělávání). Andromedia.cz: Andragogický slovník [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/celozivotni-uceni-vzdelavani
Potřeby zaměstnavatelů a připravenost absolventů škol: komparační analýza. Národní ústav pro vzděávání [online]. Praha, 2014 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/Potreby_zamestnavatelu_komparace_2014_pro_www.pdf
Psaní Hravě [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.psanihrave.cz/
Rozečti.se [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.rozectise.cz/
Seduo.cz [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.seduo.cz/
TED [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.ted.com/
Témata [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/t
Vědecké Kladivo. YouTube [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.youtube.com/user/VedeckeKladivo
Vzdělávání a práce [online]. [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.vzdelavaniaprace.cz/
Vzdělávání dospělých v České republice: Výstupy z šetření Adult Education Survey. Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20561193/331313.pdf/3b3fda80-d409-4adc-a79d-4f9613511f2d?version=1.0
WIESNEROVÁ, Ema. Velké nadšení z MOOC už opadlo. Co zůstalo? Online.Muni.cz [online]. 2017 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.online.muni.cz/tema/8999-velke-nadseni-z-mooc-uz-opadlo-co-zustalo
Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS: 1. čtvrtletí 2017. Český statistický úřad [online]. 2017 [cit. 2017–06–18]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/zamestnanost-a-nezamestnanost-podle-vysledku-vsps-1-ctvrtleti-2017#
