Nejen obsahem dokument je živ
Každý dokument, ať už kniha, pozvánka, či webová stránka potřebuje nejen kvalitní obsah, ale zaslouží si i správný vizuální rozměr. Zatímco návodů na webovky je na internetu nespočet, na klasické tiskoviny se mnohdy zapomíná. Proto je vhodné orientovat se v základních parametrech jakými jsou formáty, rozvržení na stránce, písmo či barevnost.
Běžný smrtelník se nejspíše setká pouze s formátovou řadou A. Je ale dobré vědět, že existuje i řada B, kterou používají především tiskaři. Řada C je standardem pro formáty obálek. Formáty A mají označení A0 (rozměr 1 m2, neboli 841 x 1189 mm) až A10, což je formát doslova do dlaně. Asi nejběžnější jsou formáty A3, A4, A5 a případné specialitky jako třetina A4. To jsou zároveň formáty, se kterými je možné zvládnout téměř všechno. A3 je vhodná pro plakáty, A5 pro letáky. A4 může působit jako příliš obyčejný formát vhodný akorát na zapisování poznámek, ale právě z něj se dají vytvořit důmyslné skládanky. Ostatně proto je tu zahrnut i formát třetina A4, který je velmi vkusný na pozvánky, oznámení nebo novoroční přání. Jeho výhodou je také to, že hezky padne do podlouhlé dopisní obálky.[1]
Okraje se mohou zdát jasné, ale přesto se na ně občas zapomíná. Správně rozvržený textový dokument formátu A4 by měl mít okraje minimálně 12 mm a kupříkladu plakát klidně i mnohem víc. Možná se to zdá jako drobnost, ale vhodně zvolené okraje přidají celé práci profesionální šmrnc. Koneckonců
i v grafice (zvláště v té současné) platí, že je skutečné umění pracovat
s prázdným místem. Zaplnit dokument od jedné strany ke druhé textem
a obrázky je jednoduše nevkus.
Kromě okrajů je též vhodné se zamyslet nad rozmístěním textu. Kam umístit kterou linku textu může být pro někoho oříšek. Obzvláště pokud převládá nutkání z dob tvorby referátů nebo i akademických prací umístit nadpis co nejvýš a na střed. Namísto toho můžete využít buď zlatý střed,[2] nebo optický střed.
Spadávka je přesah tisku zhruba o 3 milimetry přes formát výsledného dokumentu. Při ořezávání se tak zamaskuje případná nepřesnost ořízky
v případě, že má tvořená tiskovina v krajích barevné pozadí. Drtivá většina stolních tiskáren je nicméně omezena na formát A4 (výjimečně na formát A3), přičemž barva nikdy nedosahuje až k okraji papíru. Je možno předem zakomponovat ony bílé pruhy po stranách do grafického designu, oříznout je, přičemž se dokument stane nestandartním formátem nebo jednoduše tvořit grafiku na menší formáty a pak ořezávat na spadávku.
Dalším krokem by měl být výběr fontu. Můžeme je rozdělit na serifové (patkové) a bezserifové (bezpatkové). Serifové fonty mají klasičtější nádech
a díky serifům je snadnější sledovat řádky textu. Používají se proto častěji
v obsahově náročnějších pracích jako jsou knihy nebo eseje. Není ale třeba se omezovat jen na ně. Typickým serifovým fontem je Times New Roman nebo Garamond. Mezi písma bezserifová patří třeba všudypřítomný Arial či Calibri. Milým nestandartním fontem je český Solpera, který sice serify má, ale tak malé, že jsou vidět až ve větších velikostech.[3] V posledních letech navíc vzniká spousta kaligrafických nebo jinak ozvláštněných fontů; oblíbený je například font s jakoby křídovou texturou písma. Jejich použití se hodí především pro nadpisy nebo plakáty, pro souvislý text jsou většinou nepraktické. Fontů skutečně existuje nepřeberné množství, daleko víc než najdete v předinstalovaném výběru libovolného grafického programu. Široký výběr nabízejí například stránky Dafont nebo Fonts Google. Obě stránky disponují návodem, jak fonty správně nainstalovat. Fonty od společnosti Google jsou volně použitelné i pro komerční účely, u stránky Dafont je třeba si přečíst za jakých podmínek je možné jej použít.
Častým nešvarem, který se stále ještě vyskytuje, je použití písma, které nepodporuje českou diakritiku. Proto je dobré ještě před stažením font vyzkoušet, bude-li použitelný i pro češtinu. Předchozí zmíněné stránky mají možnost napsání vlastní příkladové věty. V češtině se nejčastěji používá věta „příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy“, která obsahuje veškerou specificky českou diakritiku. Doufám, že ani nemá cenu zmiňovat, že použití písma ComicSans není vhodné, stejně tak i méně známého písma Papyrus.[4]
S tak velkým výběrem, jaký dnes máme a s téměř neomezenými možnostmi přichází i velká zodpovědnost. Může se stát, že někoho zlákají nepřeberné možnosti a na jediný leták se rozhodne použít jiný font pomalu na každý řádek. Toho by se měl autor rozhodně vyvarovat; pokud netvoří tiskovinu jako recesi, je vhodné použít jeden, maximálně dva fonty. Pro zvýraznění důležitých informací slouží především řez písma: bold (tučný), italic (kurzíva) a kapitálky. Samostatnou kapitolou by mohlo být podtrhávání písma, kterého by se měl tvůrce jakékoli grafiky za každých okolností vyvarovat. Kromě esteticky neuspokojujících kvalit se nejedná o skutečný řez písma, ale o strojovou úpravu podobnou nepravé kurzívě, která se také spíše nedoporučuje.[5] Velikost písma je vhodné volit na základě formátu a také cílové skupiny. Například mladším dětem a seniorům písma větší – u formátu A5 je optimální použít písmo velikosti 14–16 bodů.[6] Záleží také na množství a důležitosti textu.
Dominantou každé grafické práce je barva, kterou náhodný kolemjdoucí pravděpodobně zaregistruje jako první. Kromě atraktivní barevnosti je ale
i důležitější faktor, alespoň po technické stránce. A to použitý barevný režim. Mezi ty nejpoužívanější patří RGB a CMYK.
Režim RGB vznikl k využití v digitální publikaci. Tento režim využívá aditivní míšení barev, red (R = červená), green (G = zelená) a blue (B = modrá), kdy spojením všech barev vznikne bílá, tedy světlo monitoru.
Právě protože RGB pracuje se světlem, barvy v něm zvolené budou vypadat jasně a hezky pouze na obrazovce, která podporuje jeho obvyklou 24 bitovou hloubku (zhruba 16 milionů barev), nikoli na papíře. Je proto vhodné ho využívat k tvorbě webů a jiných výtvorů, které nejsou zamýšleny pro tisk. Důležité je také brát v potaz fakt, že každý monitor a obrazovka zobrazuje barvy trochu jinak.[7]
Na druhé straně pak stojí CMYK, který používají jak velké profesionální tiskárny, tak i ty klasické stolní. Na rozdíl od RGB má čtyři základní barvy. Azurovou (C = cyan), purpurovou (M = magenta), žlutou (Y = yellow)
a černou (K = key/black). Odstíny jsou vytvářeny různým mícháním
a natáčením tiskového rastru. Smícháním CMY sice vznikne černá, ale pro zjednodušení práce tiskaře se přidává černá už namíchaná a je označena K.[8] Proč se černá barva v polygrafickém žargonu neoznačuje písmenem
B (black)? Legenda říká, že první barevné modely nesly název RYB (red, yellow, blue) a RYBK (red, yellow, blue, key). Šlo tedy pravděpodobně
o snahu vyvarovat se zaměnění modré a černé barvy.[9]
Je nutné si uvědomit, že stolní tiskárna soubor vytvořený v barevném režimu RGB sice vytiskne, ale barvy nebudou zcela přesně odpovídat těm na monitoru počítače. Pokud byste dokument odeslali na klasické vytištění do tiskařské firmy, pravděpodobně vám jej pošlou zpátky s požadavkem
na převedení barevného režimu, případně nabídnou upravení grafikem za poplatek.
Na závěr to nejdůležitější: vždy mějte na paměti pro koho vytváříte dokument. Pozvánky na dětskou oslavu a na vaši habilitaci budou vypadat diametrálně odlišně. Oku lahodící grafické práce mohou vzniknout
i v Malování, ale tvorba v grafickém programu vám ulehčí život. Než použijete nějaký obrázek z internetu, zkontrolujte si jak moc volná jsou práva k jeho užívání. A prosím nastudujte si platná typografická pravidla!
Zdroje
[1] Tiskové formáty a jejich použití. Dm services [online]. [cit. 2020–01–29]. Dostupné z: https://dmservices.cz/clanek/9-tiskove-formaty-a-jejich-pouziti.
[2] „Zlatý řez dělí danou úsečku na dvě části tak, aby se poměr větší části úsečky rovnal poměru větší části a celé úsečky.“ SOUKUP, Roman. Škola digitální fotografie. Grada, 2005, s. 71. ISBN 80–247–1077–3.
[3] Solpera je kupříkladu použit na českých bankovkách.
[4] Papyrus. Know your meme [online]. [cit. 2020–01–29]. Dostupné z: https://knowyourmeme.com/memes/papyrus.
[5] Tzv. nepravá kurzíva je strojová deformace základního fontu, nikoli předem vytvořený řez písma. Více viz Sestava 1. Střední škola umění
a designu Brno [online]. [cit. 2020–01–29]. Dostupné z: https://www.ssudbrno.cz/wp-content/uploads/2015/08/04_rodina_pisma.pdf.
[6] Povšimněte si, prosím, že v této větě byla použita pomlčka, nikoli spojovník. V interpunkci se prolíná gramatický a typografický rozměr textu. Více o tématu: Pomlčka. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2020–01–29]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=164&id=165.
[7] KAPLANOVÁ, Marie. Moderní polygrafie. Svaz polygrafických podnikatelů, 2009, s. 24. ISBN 9788025442302.
[8] Tamtéž, s 25.
[9] Why is the Color Black Represented with a “K” in CMYK? Gearside design [online]. [cit. 2020–01–29]. Dostupné z: https://gearside.com/color-black-represented-k-cmyk/.
Obrázky a video
[1] Papyrus — SNL: https://youtu.be/jVhlJNJopOQ
[2] RGB a CMYK: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:RGB_color_model.svg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:CMYK-color_model.png
Ostatní použité obrázky byly vytvořeny autorkou.
