Nejmladší digitální domorodci a jejich rodiče
Nová generace dětí, která vyrůstá ruku v ruce s novými technologiemi, má na dosah něco, co tady dříve nebylo. Dříve, když mělo dítě rozvíjet nějaké kompetence, šlo si například hrát na hřiště, kde rozvíjelo pohybové dovednosti, pro rozvoj motoriky dělalo rukodělné činnosti, k rozvoji čtenářské gramotnosti mu matka večer předčítala. Nyní má možnost vykonávat různé činnosti na podporu nejrůznějších gramotností z jednoho místa. Za několik desítek let došlo k nebývalému pokroku v rozvoji technologií a s nimi přišly jak výhody, tak nevýhody. A jak vlastně u takových dětí maximalizovat výhody a minimalizovat nevýhody práce s technologií? Jak nejlépe takové děti vzdělávat? Rozumíme jim vůbec, když jsme v takových podmínkách nevyrůstali?
Když jde o práci s ICT v raném věku, nastává často u rodičů skepse. Ani se není čemu divit, najít rovnováhu v čase stráveném u technologie tak, aby dítěti neškodilo a zároveň ho ve vzdělávání nebrzdilo, je velice obtížné. Situaci dnes můžeme nejlépe vyřešit na základě doporučení od odborníků, kteří pracují v oblasti dětí a ICT. Například Americká pediatrická akademie píše o dětech do dvou let, že by neměli vůbec sledovat obrazovku, od dvou let poté pouze limitovaně (maximálně 2 hodiny denně). Jiný zdroj také hovoří o potřebě krátkého intervalu v používání technologie a potřebě přestávek. Přesněji pro tříleté děti doporučuje interval mezi 10 až 20 minutami, do osmi let poté maximálně 40 minut. Mimo kontrolu času, stráveného u technologie můžeme dítě chránit monitoringem prostřednictvím různých služeb či aplikací. Můžeme kontrolovat jejich účty a povolovat jen takové interakce, které chceme aby měli k dispozici.
Ano, opravdu jde o nejlepší řešení, jak dítěti poskytnout výhody technologie se snahou o minimalizaci nevýhod. Jak ale nakládat s doporučenými intervaly, když je každé dítě jiné? Jak můžeme přesně vědět, jaké konkrétní aplikace dítěti zakázat a které naopak povolit? Stejně nakonec rozhoduje volba rodiče, který zná své dítě nejlépe, ale často nezná ICT do hloubky a spíše se ji bojí svému dítěti poskytnout.
